Boží jméno a překladatelé Bible

NA ZAČÁTKU druhého století, když zemřel poslední z apoštolů, začalo v plné míře odpadnutí od křesťanské víry, které předpověděl Ježíš a jeho následovníci. Do sboru vnikaly pohanské filozofie a nauky; povstaly sekty a rozkoly a původní čistota víry byla narušena. A Boží jméno přestalo být používáno.

Jak se toto odpadlé křesťanství šířilo, vzrostla potřeba překládat Bibli z původní hebrejštiny a řečtiny do jiných jazyků. Jak uváděli překladatelé ve svých překladech Boží jméno? Obvykle používali náhradní slovo „Pán“. Velmi vlivným překladem té doby byla latinská Vulgata, Jeronýmův překlad Bible do obecné latiny. Jeroným nahradil tetragrammaton (JHVH) výrazem Dominus, „Pán“.

V Evropě se nakonec začaly rozmáhat nové jazyky, jako francouzština, angličtina a španělština. Katolická církev však odrazovala od překládání Bible do těchto nových jazyků. A tak, zatímco Židé používali Bibli v původním hebrejském jazyce, ale když viděli Boží jméno, odmítali je vyslovovat, většina „křesťanů“ slyšela Bibli čtenou z latinských překladů, které božské jméno nepoužívaly.

Časem se Boží jméno začalo zase používat. V roce 1278 se objevilo latinsky v díle Pugio fidei (Dýka víry) od Raymunda Martiniho, jednoho španělského mnicha. Raymundus Martini použil hláskování Yohoua.a Brzy nato, v roce 1303, Porchetus de Salvaticis dokončil díla nazvané Victoria Porcheti adversus impios Hebraeos (Porchetovo vítězství nad bezbožnými Židy). V něm se rovněž zmínil o Božím jménu, přičemž je hláskuje různě — Iohouah, Iohoua a Ihouah. Potom v roce 1518 publikoval Petrus Galatinus dílo nazvané De arcanis catholicae veritatis (O tajemstvích všeobecné pravdy), v němž používá Boží jméno ve tvaru Iehoua.

V anglické Bibli se toto jméno poprvé objevilo v roce 1530, kdy William Tyndale uveřejnil překlad prvních pěti knih Bible. V něm použil v několika veršíchb Boží jméno jako Iehouah, a v poznámce k tomuto vydání napsal: „Iehovah je Boží jméno. . . A navíc, kdekoli vidíš LORD [„PÁN“] napsané velkými písmeny (kromě míst s chybou tisku), tam je v hebrejštině Iehovah.“ Odtud pochází zvyk používat Jehovovo jméno pouze v několika verších a na většině jiných míst, kde se v hebrejském textu vyskytuje tetragrammaton, psát „PÁN“ nebo „BŮH“.

V roce 1611 byl vydán překlad Authorized Version, který se stal nejpoužívanějším anglickým překladem. V něm se v hlavním textu jméno objevuje čtyřikrát. (2. Mojžíšova 6:3; Žalm 83:18; Izajáš 12:2; 26:4) „Jah“, básnická zkratka jména, se objevuje v Žalmu 68:4. Celé jméno se také objevuje u názvů míst, jako „Jehova–Jire“. (1. Mojžíšova 22:14; 2. Mojžíšova 17:15; Soudci 6:24) Avšak podle příkladu Tyndala nahradili překladatelé většinu výskytů Božího jména slovy „LORD“ („PÁN“) nebo „GOD“ („BŮH“). Jestliže se ale Boží jméno mohlo objevit ve čtyřech verších, proč by se nemohlo objevit ve všech těch tisících jiných veršů, které je v původním hebrejském textu obsahují?

Něco podobného se stalo v němčině. V roce 1534 vydal Martin Luther svůj úplný překlad Bible, který vycházel z původních jazyků. Z nějakých důvodů nepoužil Boží jméno, ale použil náhrady, například HERR („PÁN“). Byl si však vědom toho, jaké je Boží jméno, protože v kázání o Jeremjáši 23:1–8, které pronesl v roce 1526, řekl: „A toto jméno Jehova, Pán, patří výhradně pravému Bohu.“

V roce 1543 Luther s příznačnou otevřeností napsal: „Když dnes [Židé] tvrdí, že jméno Jehova je nevyslovitelné, nevědí, o čem mluví. . . Když může být jméno psáno perem a inkoustem, proč by nemohlo být vyslovováno, což je mnohem lepší než napsat je perem a inkoustem? Proč také neříkají, že se nedá napsat, přečíst či pochopit? Celkově zváženo, je v tom cosi falešného.“ Nicméně Luther s tím svůj překlad Bible do souladu neuvedl. V pozdějších letech však jiné německé Bible Boží jméno obsahovaly ve 2. Mojžíšově 6:3.

V následujících staletích překladatelé Bible postupovali dvěma směry. Někteří se vyhýbali jakémukoli použití Božího jména, jiní je používali hojně v Hebrejských písmech, a to buď ve tvaru Jehova nebo Jahve. Uvažujme o dvou překladech, které se jménu vyhýbaly, a podívejme se na důvody, které pro to uvádějí jejich překladatelé.

Proč je vypustili

Když v roce 1935 J. M. Powis Smith a Edgar J. Goodspeed vytvořili moderní překlad Bible, čtenáři zjistili, že na většině míst byla jako náhrada za Boží jméno použita slova LORD („PÁN“) a GOD („BŮH“). Důvod byl vysvětlen v předmluvě: „V tomto překladu jsme se drželi ortodoxní židovské tradice a nahradili slovem ‚Pán‘ jméno ‚Jahve‘ a výrazem ‚Pán Bůh‘ výraz ‚Pán Jehova‘. Ve všech případech, kdy slovo ‚Pán‘ nebo ‚Bůh‘ zastupují původní ‚Jahve‘, jsou použity malé kapitálky.“

Potom, v neobvyklém opaku k tradici Židů, kteří četli JHVH, ale vyslovovali „Pán“, předmluva říká: „Proto by každý, kdo touží po zachování příchuti původního textu, měl tedy tam, kde vidí slova PÁN nebo BŮH, číst ‚Jahve‘“!

Když čteme tato slova, okamžitě nám v mysli vytane otázka: Jestliže tedy čtení „Jahve“ namísto „PÁN“ zachová „příchuť původního textu“, proč potom překladatelé ve svém překladu nepoužili přímo „Jahve“? Proč, řečeno jejich vlastními slovy, ‚nahradili‘ Boží jméno slovem „PÁN“, a tak narušili příchuť původního textu?

Překladatelé říkají, že se drželi ortodoxní židovské tradice. Je to ale pro křesťana moudré? Vzpomeň si, že to byli farizeové, zastánci ortodoxní židovské tradice, kteří odmítli Ježíše, a jimž bylo Ježíšem řečeno: „Učinili [jste] Boží slovo neplatným kvůli svému ústnímu podání.“ (Matouš 15:6) Takovéto nahrazování opravdu oslabuje Boží slovo.

V roce 1952 vyšel v angličtině překlad Hebrejských písem Revised Standard Version a i tato Bible neobsahovala Boží jméno. To bylo pozoruhodné, protože původní American Standard Version (Americký standardní překlad), jehož byl nový překlad revizí, používal jméno Jehova všude v Hebrejských písmech. Vypuštění jména bylo tedy význačnou odchylkou. Proč se to stalo?

V předmluvě k Revised Standard Version čteme: „Výbor se vrátil k zavedenému postupu Překladu krále Jakuba [tj. k vypuštění Božího jména] ze dvou důvodů: 1. slovo ‚Jehova‘ nepředstavuje správně žádný tvar Jména, který kdy byl v hebrejštině používán; a 2. používání nějakého vlastního jména pro jednoho jediného Boha, jako by zde byli jiní bohové, od nichž by musel být odlišen, ustalo v judaismu před křesťanskou érou a je naprosto nevhodné pro všeobecnou víru křesťanské církve.“

Jsou to pádné argumenty? Jak již bylo uvedeno dříve, jméno Ježíš také nepředstavuje přesný původní tvar jména Božího Syna, který používali jeho následovníci, ale to nepřimělo výbor k tomu, aby se vyhnul používání tohoto jména a aby místo něho používal například titul „Prostředník“ nebo „Kristus“. Tyto tituly se ovšem používají, avšak spolu se jménem Ježíš, ne místo něho.

Pokud jde o argument, že nejsou jiní bohové, od nichž by pravý Bůh musel být odlišen, to prostě není pravda. Bohů, které lidé uctívají, jsou milióny. Apoštol Pavel poznamenal: „Je mnoho ‚bohů‘.“ (1. Korinťanům 8:5; Filipanům 3:19) Existuje ovšem jen jeden pravý Bůh, jak Pavel říká dále. Avšak jedna velká výhoda používání jména pravého Boha tkví v tom, že jej odlišuje od všech těch falešných bohů. Navíc, jestliže používání Božího jména je „naprosto nevhodné“, proč se v původních Hebrejských písmech objevuje téměř 7 000krát?

Je pravda, že mnozí překladatelé si nemyslí, že by Boží jméno i se svou současnou výslovností nemělo v Bibli místo. Zahrnuli je do svých překladů a výsledkem byl vždy překlad, který prokazoval větší čest autoru Bible i věrněji odpovídal původnímu textu. Některé velmi používané překlady, které obsahují Boží jméno, jsou: Valera (španělský překlad, vydaný 1602), Almeida (portugalský překlad, vydaný 1681), původní překlad Elberfelder Bibel (německý, vydaný 1871), rovněž i American Standard Version (anglický překlad, vydaný 1901). Některé překlady, třeba Jeruzalémská Bible, důsledně používají Boží jméno, ale s pravopisem Jahve.

Věnujme nyní pozornost poznámkám některých překladatelů, kteří do svých překladů zahrnuli Boží jméno, a srovnejme jejich úvahy s názory těch, kteří jméno vypouštějí.

Proč jiní Boží jméno uvádějí

Zde je komentář překladatelů American Standard Version z roku 1901: „[Překladatelé] dospěli k jednomyslnému přesvědčení, že židovská pověra, která pohlížela na Boží jméno jako na příliš posvátné, než aby se vyslovovalo, by už nadále neměla mít místo v anglickém nebo kterémkoli jiném překladu Starého zákona. . . Toto pamětní jméno, vysvětlené v Ex. iii. 14, 15 a tolikrát znovu a znovu zdůrazňované v původním textu Starého zákona, označuje Boha jako osobního Boha, jako Boha smlouvy, Boha zjevení, Vysvoboditele, Přítele svého lidu. . . Tomuto osobnímu jménu s jeho bohatstvím posvátných vazeb se nyní dostává ve svatém textu místo, na které má nepochybně nárok.“

Podobně i v předmluvě k původnímu německému překladu Elberfelder Bibel (Elberfeldská bible) čteme: „Jehova. Zachovali jsme toto jméno smluvního Boha Izraele, protože čtenář si na ně během let zvykl.“

Steven T. Byington, překladatel The Bible in Living English (Bible v hovorové angličtině) vysvětluje, proč používá Boží jméno: „Pravopis a výslovnost nejsou zvlášť závažné. Co je ale důležité, je jasně ukázat, že je to osobní jméno. Je několik textů, kterým není možno řádně porozumět, když přeložíme toto jméno obecným podstatným jménem jako ‚Pán‘ anebo — což je ještě horší — zpodstatnělým přídavným jménem [například Věčný].“

Zajímavý je případ jiného překladu, od J. B. Rotherhama. Používal ve svém překladu Boží jméno, ale dával přednost tvaru Yahweh. Ve svém pozdějším díle Studies in the Psalms (Studie žalmů), vydaném roku 1911, se však vrací ke tvaru Jehovah. Proč? Vysvětluje: „JEHOVAH — použití tohoto anglického tvaru pamětního jména (Exodus 3:18) v současném překladu Žalmů nevychází z nějakých pochybností vůči správnější výslovnosti, kterou je Yahwéh, ale pouze z praktického osobního zjištění, že je záhodno zůstat v této záležitosti ve styku s uchem a okem veřejnosti, kdy základním záměrem je snadné rozpoznání Božího jména.“

V Žalmu 34:3 jsou Jehovovi ctitelé vybízeni: „Velebte se mnou Jehovu a společně vyvyšujme jeho jméno.“ Jak ale mohou na tuto vybídku plně reagovat čtenáři těch překladů Bible, které vypouštějí Boží jméno? Křesťané jsou šťastní, že alespoň někteří překladatelé měli odvahu zahrnout Boží jméno do svých překladů Hebrejských písem, a tak zachovali to, co Smith a Goodspeed nazývají „příchutí původního textu“.

Nicméně většina překladů, i když používá Boží jméno v Hebrejských písmech, z Křesťanských řeckých písem neboli „Nového zákona“ je vypouští. Jaký pro to mají důvod? Lze používání Božího jména v této poslední části Bible nějak ospravedlnit?

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 17]

Překladatelé Authorized Version zachovali Boží jméno Jehovah pouze ve čtyřech verších, všude jinde je nahradili slovy BŮH a PÁN

[Praporek na straně 22]

Jestliže je používání Božího jména „naprosto nevhodné“, proč se v původním hebrejském textu vyskytuje téměř 7 000krát?

[Rámeček a obrázky na straně 21]

Nelibost vůči Božímu jménu?

V současné době neexistuje běžný překlad Bible do afrikánštiny (kterou mluví obyvatelé Jižní Afriky holandského původu), jenž by obsahoval Boží jméno. To je překvapující, protože mnoho překladů do kmenových jazyků, jimiž se v té zemi mluví, používá toto jméno běžně. Povšimněme si, jak k tomu došlo.

Na shromáždění Společnosti pravých Afrikánců (G.R.A.) 24. srpna 1878 byl vznesen hlasitý požadavek, že by měl být zhotoven překlad Bible do afrikánštiny. O šest let později byla záležitost opět připomenuta a nakonec bylo rozhodnuto, že se s prací začne a že Bible bude přeložena z původních jazyků. Dílo bylo svěřeno S. J. du Toitovi, ministru školství v Transvaalu.

Dopis adresovaný du Toitovi obsahoval následující pokyn: „Vlastní jméno Pána, Jehovah nebo Jahvê, by mělo zůstat všude nepřeloženo [tj. nemělo být nahraženo slovy Pán nebo Bůh].“ S. J. du Toit přeložil do afrikánštiny sedm knih Bible a všude se objevovalo jméno Jehovah.

Jeden čas i jiné jihoafrické publikace obsahovaly Boží jméno. Například v De Korte Catechismus (Krátký katechismus) od J. A. Malherba z roku 1914 se objevilo: „Jaké je Boží výsadní jméno?“ A odpověď? „Jehovah, což se v našich Biblích píše PÁN velkými písmeny. Toto [jméno] nebylo nikdy dáno žádnému tvoru.“

V Die Katkisasieboek (katechismu vydaném Federální komisí nedělní školy Holandské reformované církve v Jihoafrické republice) se objevila následující otázka: „Nesmíme tedy nikdy použít jméno Jehovah nebo PÁN? Tak to dělají Židé. . . To není význam přikázání. . . Smíme používat Boží jméno, ale ne zbytečně.“ Až donedávna obsahovaly jméno Jehova rovněž výtisky zpěvníku Die Halleluja v některých chorálech.

Avšak du Toitův překlad nebyl oblíbený. V roce 1916 byla ustanovena komise pro překlad Bible, aby dohlížela na zhotovení afrikánské Bible. Tato komise se držela zásady jméno Jehova z Bible vypouštět. V roce 1971 vydala Jihoafrická biblická společnost „prozatímní překlad“ několika biblických knih v afrikánštině. Zatímco o Božím jménu byla zmínka v úvodu, v textu překladu použito nebylo. Podobně se objevil v roce 1979 nový překlad „Nového zákona“ a Žalmů, a ten rovněž Boží jméno vypouštěl.

Navíc, od roku 1970 byla odstraněna zmínka o jménu Jehova z Die Halleluja. A šesté revidované vydání Die Katkisasieboek, vydané Holandskou reformovanou církví v Jihoafrické republice, nyní jméno také vypouští.

Snahy vyřadit tvar Jehova ovšem nejsou omezeny pouze na knihy. Kostel Holandské reformované církve v Paarlu míval základní kámen, na němž byla napsána slova JEHOVAH JIREH („Jehova opatří“). Snímek tohoto kostela a jeho základního kamene se objevil ve vydání časopisu Probuďte se! z 22. října 1974 v afrikánštině. Nato byl základní kámen nahrazen jiným se slovy DIE HERE SAL VOORSIEN („PÁN opatří“). Na základním kameni byl ponechán citát z Písma a datum, ale jméno Jehova bylo odstraněno.

A tak mnoho Afrikánců dnes Boží jméno nezná. Členové církví, kteří je znají, se zdráhají je používat. Někteří proti němu dokonce argumentují tím, že Boží jméno je PÁN a obviňují svědky Jehovovy, že si jméno Jehova vymysleli.

[Obrázky]

Kostel Holandské reformované církve v Paarlu, Jihoafrická republika. Původně bylo na základním kameni vyryto jméno Jehovah (nahoře vpravo). Později bylo nahrazeno (nahoře vlevo)

[Obrázek na straně 18]

Boží jméno ve tvaru Yohoua se objevilo v roce 1278 v díle Pugio fidei, jak lze vidět na tomto rukopisu (datovaném do 13. nebo 14. století) z knihovny Ste. Geneviève v Paříži, Francie (svazek 162b)

[Obrázek na straně 19]

Ve svém překladu prvních pěti knih Bible, vydaném roku 1530, použil William Tyndale Boží jméno ve 2. Mojžíšově 6:3. Své používání jména vysvětlil v poznámce k překladu.

[Podpisek]

(Snímek se svolením American Bible Society Library, New York)