Satan Ďábel

Definice: Duchovní tvor, jenž je hlavním protivníkem Jehovy Boha a všech, kdo uctívají pravého Boha. Jméno Satan dostal proto, že se stal Jehovovým odpůrcem. Satan je také znám jako Ďábel, protože je nejpřednějším pomlouvačem Boha. Satan je popisován jako prahad, zjevně proto, že v Edenu použil k podvedení Evy hada, a tak se stal „had“ symbolem „podvodníka“. V knize Zjevení je Satan rovněž symbolizován hltavým drakem.

Jak můžeme vědět, zda taková duchovní osoba skutečně existuje?

Hlavním zdrojem důkazů je Bible. Ta se o něm opakovaně zmiňuje jménem (52krát Satan, 33krát Ďábel). O Satanově existenci je tam rovněž zaznamenáno očité svědectví. Kdo byl očitým svědkem? Ježíš Kristus. Ten žil v nebi dříve, než přišel na zem, a opětovně mluvil o tomto ničemníkovi jménem. — Luk. 22:31; 10:18; Mat. 25:41.

To, co Bible říká o Satanu Ďáblovi, je logické. Zlo, které lidstvo zakouší, daleko přesahuje zlomyslnost lidí, kteří je působí. Biblické vysvětlení Satanova původu a jeho činnosti objasňuje, proč je lidstvo po tisíciletí sužováno nenávistí, násilím a válkami, ačkoli většina lidí touží žít v míru, a proč to došlo dnes tak daleko, že je celé lidstvo ohroženo zničením.

To, co o Satanovi říká Bible, by člověku nepřineslo trvalý prospěch, kdyby skutečně Ďábel neexistoval. V mnoha případech však lidé, kteří se dříve zabývali okultismem nebo patřili ke skupinám pěstujícím spiritismus, uvádějí, že byli v té době velmi stísnění, protože slyšeli „hlasy“ z neviděného zdroje, byli „posedlí“ nadlidskými bytostmi atd. Takoví lidé dosáhli opravdové úlevy, když se dozvěděli, co říká Bible o Satanovi a jeho démonech, když uplatnili biblickou radu, aby se vyhýbali spiritismu, a když hledali Jehovovu pomoc v modlitbě. — Viz strany 303–308 pod nadpisem „Spiritismus“.

Věřit, že Satan existuje, neznamená přijmout představu, že má rohy, špičatý ocas a vidle a že smaží lidi v ohnivém pekle. Bible neposkytuje žádný takový popis Satana. To si vymysleli středověcí malíři, kteří byli ovlivněni vyobrazeními mytického řeckého boha Pana a „Peklem“, které napsal italský básník Dante Alighieri. Na rozdíl od učení o ohnivém pekle říká Bible jasně, že „mrtví. . . si neuvědomují naprosto nic“. — Kaz. 9:5.

Je snad Satan jen zlo v lidech?

Job 1:6–12 a 2:1–7 vypráví o rozmluvách Jehovy Boha se Satanem. Kdyby byl Satan zlem uvnitř nějaké osoby, muselo by v tomto případě být zlo v Jehovovi. Ale to je v naprostém rozporu s tím, co nám Bible říká o Jehovovi, že je „Skála, v níž není nespravedlnost“. (Žalm 92:15; Zjev. 4:8) Stojí za povšimnutí, že hebrejský text používá ve zprávách o Jobovi výraz has satan (ten Satan), čímž odkazuje na toho, kdo je nejvýznačnější z Božích odpůrců. — Viz také Zecharjáše 3:1, 2, poznámku pod čarou ve vydání NS s odkazy.

Luk. 4:1–13 mluví o tom, jak Ďábel pokoušel Ježíše, aby Ježíš činil jeho vůli. Tato zpráva vypráví o Ďáblových výrocích a o odpovědích, které dával Ježíš. Byl tam snad Ježíš pokoušen zlem ve svém nitru? Takový názor neodpovídá biblickému popisu Ježíše jako bezhříšného člověka. (Hebr. 7:26; 1. Petra 2:22) Ačkoli u Jana 6:70 je řecké diabolos použito k popsání špatné vlastnosti, jež se vyvinula v Jidášovi Iškariotském, u Lukáše 4:3 je použit výraz ho diabolos (ten Ďábel), čímž je označena určitá osoba.

Je připisování viny Ďáblovi jen záminka, jak se vyhnout odpovědnosti za špatné poměry?

Někteří lidé viní Ďábla z toho, co dělají sami. Bible naopak ukazuje, že lidé často nesou velkou vinu za špatné věci, které zakoušejí, ať z rukou jiných lidí, nebo jako důsledek svého vlastního chování. (Kaz. 8:9; Gal. 6:7) Přesto nás Bible neponechává v nevědomosti o existenci a úkladech nadlidského nepřítele, který způsobil lidstvu tolik zármutku. Bible ukazuje, jak se můžeme vymanit z jeho nadvlády.

Odkud pochází Satan?

Všechna Jehovova díla jsou dokonalá; Bůh není původcem nespravedlnosti; nestvořil by tedy nikoho ničemného. (5. Mojž. 32:4; Žalm 5:4) Ten, kdo se stal Satanem, byl původně dokonalým duchovním Božím synem. Když Ježíš řekl, že Ďábel „nestál pevně v pravdě“, naznačil tím, že kdysi „v pravdě“ byl. (Jan 8:44) Ale stejně jako všichni Boží inteligentní tvorové, byl i tento duchovní syn obdařen svobodnou vůlí. Zneužil svou svobodu volby, dovolil, aby se mu v srdci rozvinul pocit vlastní důležitosti, začal žádostivě toužit po uctívání, které patřilo pouze Bohu, a tak zlákal Adama a Evu, aby naslouchali jemu, místo aby poslouchali Boha. Tak ze sebe svým jednáním udělal Satana neboli „protivníka“. — Jak. 1:14, 15; viz také stranu 100 pod nadpisem „Hřích“.

Proč nezničil Bůh Satana ihned, když se Satan vzbouřil?

Satan vznesl vážné sporné otázky: 1. Spravedlnost a právoplatnost Jehovovy svrchovanosti. Neupíral Jehova lidem svobodu, která by přispěla k jejich štěstí? Byla vůbec schopnost lidstva úspěšně spravovat své záležitosti a trvale žít závislá na poslušnosti Boha? Nebyl snad Jehova nespravedlivý, když vyhlásil zákon, že neposlušnost povede lidi ke smrti? (1. Mojž. 2:16, 17; 3:3–5) Měl tedy Jehova skutečně právo vládnout? 2. Ryzost inteligentních tvorů vůči Jehovovi. Tím, že se Adam a Eva odklonili, vznikla otázka: Poslouchají Jehovu jeho služebníci skutečně z lásky, nebo by snad všichni mohli opustit Boha a dát se vést Satanem? Tuto druhou spornou otázku Satan dále rozvinul za Jobových dnů. (1. Mojž. 3:6; Job 1:8–11; 2:3–5; viz také Lukáše 22:31.) Tyto sporné otázky se nedaly vyřešit pouhým vykonáním rozsudku smrti nad vzbouřenci.

Sám sobě Bůh nic dokazovat nemusel. Aby však tyto sporné otázky již nikdy nenarušily mír a blaho vesmíru, poskytl Jehova dostatek času, aby byly vyřešeny nade všechnu pochybnost. V patřičném čase se ukázalo, že Adam a Eva zemřeli, když neposlechli Boha. (1. Mojž. 5:5) Ale šlo o víc. Bůh tedy dovolil Satanovi i lidem, aby vyzkoušeli každou formu vlády, kterou si sami vytvoří. Žádná nepřinesla trvalé štěstí. Bůh nechal lidi jít až do krajnosti v jejich způsobu života, který přehlíží Boží spravedlivé normy. Výsledky mluví samy za sebe. Jak Bible pravdivě říká: „Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jer. 10:23) Současně dal Bůh svým služebníkům příležitost, aby mu dokázali svou věrnou oddanost tím, že mu budou s láskou projevovat poslušnost tváří v tvář lákadlům a pronásledování, jež podněcuje Satan. Jehova nabádá své služebníky slovy: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“ (Přísl. 27:11) Ti, kdo se prokazují věrní, sklízejí nyní velký užitek a mají vyhlídku na věčný život v dokonalosti. Tento život budou využívat k tomu, aby činili vůli Jehovy, jehož osobnost a cesty opravdu milují.

Jak mocnou osobou je Satan v dnešním světě?

Ježíš Kristus o něm hovořil jako o „panovníkovi světa“, o tom, jehož lidé obecně poslouchají tím, že se jím dají svádět, aby přehlíželi Boží požadavky. (Jan 14:30; Ef. 2:2) Bible ho nazývá také „bohem tohoto systému věcí“, jenž je ctěn náboženskými zvyklostmi lidí, kteří se tohoto systému věcí drží. — 2. Kor. 4:4; 1. Kor. 10:20.

Když se Ďábel snažil pokoušet Ježíše Krista, „vyvedl ho. . . nahoru a v okamžiku mu ukázal všechna království obydlené země; a Ďábel mu řekl: ‚Chci ti dát celou tuto autoritu a jejich slávu, protože byla předána mně a dávám ji, komukoli si přeji. Jestliže tedy přede mnou učiníš akt uctívání, bude to všechno tvoje.‘“ (Luk. 4:5–7) Zjevení 13:1, 2 zjevuje, že Satan dává ‚moc a trůn a velkou autoritu‘ celosvětovému politickému vládnímu systému. Daniel 10:13, 20 odhaluje, že Satan má démonská knížata nad hlavními královstvími země. Podle Efezanům 6:12 se z nich skládají ‚vlády, autority, světovládci této tmy, ničemné duchovní síly v nebeských místech‘.

Není divu, že 1. Jana 5:19 říká: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ Ale jeho moc je jen na omezenou dobu a jen z připuštění Jehovy, který je Všemohoucím Bohem.

Jak dlouho bude Satanovi dovoleno, aby sváděl lidstvo?

Důkazy, že nyní žijeme v posledních dnech Satanova ničemného systému věcí, viz strany 59–62, „Data“, nebo viz nadpis „Poslední dny“.

Zásah, který osvobozuje od Satanova ničemného vlivu, je symbolicky popsán takto: „Viděl jsem anděla, jak sestupuje z nebe s klíčem od propasti a s velkým řetězem v ruce. A zmocnil se draka, prahada, který je Ďábel a Satan, a spoutal ho na tisíc let. A uvrhl ho do propasti a zavřel ji a zapečetil ji nad ním, aby již nezaváděl na scestí národy, dokud neskončí tisíc let. Potom musí být na malou chvíli uvolněn.“ (Zjev. 20:1–3) A co pak? „Ďábel, který je zaváděl na scestí, byl uvržen do jezera ohně a síry.“ (Zjev. 20:10) Co to znamená? Zjevení 21:8 odpovídá: „To znamená druhou smrt.“ Bude navždy pryč.

Znamená svržení Satana do propasti, že bude na tisíc let uvězněn na zpustošené zemi, kde nebude mít koho pokoušet?

Někteří hledají oporu pro tuto myšlenku ve Zjevení 20:3 (citováno na straně 289). Říkají, že „propast“ neboli „bezedná jáma“ (KJ) představuje zemi ve zpustošeném stavu. Je to tak? Zjevení 12:7–9, 12 (EP) ukazuje, že nějakou dobu před svým svržením do propasti je Satan „svržen“ z nebe dolů k zemi, kde působí lidstvu větší bědy. Když se tedy ve Zjevení 20:3 (EP) říká, že Satan je ‚uvržen do propasti‘, jistě není ponechán tam, kde už je — sice neviditelný, ale omezený na okolí země. Je odstraněn daleko odtamtud, „aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let“. Všimni si, že Zjevení 20:3 říká, že na konci tisíce let bude z propasti propuštěn Satan, ne národy. Až bude Satan propuštěn, budou lidé, kteří kdysi ty národy tvořili, již zde.

Izajáš 24:1–6 a Jeremjáš 4:23–29 (KB) se někdy citují na podporu tohoto názoru. Říká se tam: „Aj, Hospodin vyprázdní zemi, a pustou učiní. . . Náramně vyprázdněna bude země, a velice zloupena; nebo Hospodin mluvil slovo toto.“ „Hledím-li na zemi, a aj, nesličná jest a prázdná. . . Hledím-li, a aj, není žádného člověka. . . Nebo takto praví Hospodin: Spustne všecka země. . . Všecka města opuštěna budou a žádný nebude bydliti v nich.“ Co znamenají tato proroctví? Poprvé se splnila na Jeruzalémě a judské zemi. Jehova dovolil Babylóňanům, aby dobytím země vykonali božský rozsudek. Nakonec všechno zůstalo opuštěné a zpustlé. (Viz Jeremjáše 36:29.) Ale Bůh pak nevylidnil celou zeměkouli, a neudělá to ani nyní. (Viz strany 411–413, „Země“, také nadpis „Nebe“.) Úplně však zpustoší jak novodobý protějšek nevěrného Jeruzaléma, křesťanstvo, které haní Boží jméno svým bezbožným chováním, tak celý zbytek Satanovy viditelné organizace.

Místo opuštěného úhoru se během Kristova tisíciletého panství celá země stane rájem, zatímco Satan bude v propasti. (Viz „Ráj“.)