6. KAPITOLA

Buddhismus — Člověk hledá osvícení bez Boha

1. a) Jak se projevil buddhismus v západní společnosti? b) Jaké jsou příčiny tohoto vývoje na Západě?

NA PŘELOMU 20. století byl buddhismus mimo Asii téměř neznámý, ale dnes zaujímá místo světového náboženství. Mnozí lidé na Západě s podivem zjišťují, že buddhismu se daří přímo v jejich sousedství. Mnohé vyplynulo z mezinárodního uprchlického hnutí. V západní Evropě, Severní Americe, Austrálii a jinde se utvořila poměrně velká asijská společenství. Jak se stále více přistěhovalců zabydluje v nové vlasti, přinášejí s sebou své náboženství. Současně se na Západě více lidí poprvé setkává s buddhismem. Spolu s povolností a duchovním úpadkem v tradičních církvích to způsobilo, že se někteří lidé obrátili k „novému“ náboženství. — 2. Timoteovi 3:1, 5.

2. Kde se dnes nalézají buddhisté?

² Podle studie, kterou v roce 2010 provedlo Pewovo výzkumné středisko, je na celém světě téměř 500 miliónů buddhistů. Převážná většina z nich žije v asijských zemích, jako je Čína, Japonsko, Barma, Jižní Korea, Srí Lanka a Thajsko. Jen v Číně se k buddhismu hlásí přibližně 250 milionů lidí. Jak vlastně toto náboženství vzniklo? A jaké jsou buddhistické nauky a zvyky?

Otázka spolehlivého zdroje

3. Jaké prameny o Buddhově životě jsou k dispozici?

³ „Co je známo o Buddhově životě, je založeno hlavně na svědectví kanonických textů, z nichž nejrozsáhlejší a nejobsažnější jsou napsány ve staroindickém jazyku páli,“ říká kniha World Religions—From Ancient History to the Present (Světová náboženství — od starověkých dějin k dnešku). To znamená, že neexistují žádné prameny z jeho doby, které by nám něco pověděly o Siddhárthu Gautamovi, zakladateli tohoto náboženství, který žil v severní Indii v šestém století př. n. l. To je ovšem problém. Vážnější je však otázka, kdy a jak byly vytvořeny „kanonické texty“.

4. Jak se zprvu uchovávalo Buddhovo autentické učení?

⁴ Buddhistické tradice tvrdí, že krátce po Gautamově smrti byl svolán koncil pěti set mnichů, aby rozhodli, co je autentické Mistrovo učení. Mezi buddhistickými učenci a historiky se hodně diskutuje, zda se takový koncil vůbec konal. Důležité však je, že i buddhistické texty uznávají, že stanovené autentické učení nebylo sepsáno, ale učedníci se je učili nazpaměť. Na sepsání musely posvátné texty ještě značný čas čekat.

5. Kdy byly zapsány texty v jazyce páli?

⁵ Podle srílanských kronik ze čtvrtého až šestého století n. l. byly nejranější z těchto pálijských „kanonických textů“ sepsány za vlády krále Vattagámaní Abhaji v prvním století př. n. l. Jiné zprávy o Buddhově životě se objevily v písemné podobě až snad v prvním nebo dokonce v pátém století n. l., téměř tisíc let po jeho smrti.

6. V čem jsou kritizovány „kanonické texty“? (Srovnej 2. Timoteovi 3:16, 17.)

⁶ A tak, uvádí Abingdon Dictionary of Living Religions (Abingdonský slovník živých náboženství), „‚životopisy‘ jsou jednak pozdního původu, jednak plné legendární a mýtické látky, a nejstarší kanonické texty jsou plodem dlouhého procesu ústního předávání, které zjevně zahrnovalo nějaké revize a hojné doplňky“. Jeden učenec dokonce „tvrdil, že ani jediné slovo zaznamenaného učení nelze s nespornou jistotou připsat samotnému Gautamovi“. Je taková kritika oprávněná?

Buddhovo početí a narození

7. Jak počala podle buddhistických textů Buddhu jeho matka?

⁷ Zamyslete se nad následujícími úryvky z džátaky, části pálijského kánonu, a z Buddhačarity, sanskrtského textu o životě Buddhy z druhého století n. l. Nejprve vyprávění, jak Buddhu ve snu počala jeho matka, královna Mahámája:

„Čtyři strážní andělé přišli a zvedli ji i s lehátkem a odnesli ji do Himálaje. . . Pak přišly manželky těchto strážných andělů a dovedly ji k jezeru Anotatta a vykoupaly ji, aby odstranily každou lidskou skvrnu. . . Nedaleko byl Stříbrný pahorek a v něm zlatý palác. Tam rozprostřeli božské lože čelem k východu a položili ji na ně. Nyní se stal budoucí Buddha nádherným bílým slonem. . . Vystoupil na Stříbrný pahorek a. . . třikrát obešel matčino lože obrácen k němu pravým bokem, udeřil ji do pravého boku a jako by vstoupil do jejího lůna. Tak došlo k početí o svátku letního slunovratu.“

8. Co bylo předpověděno o Buddhově budoucnosti?

⁸ Když královna vyprávěla sen svému manželovi, králi, povolal šedesát čtyři význačné hinduistické kněze, nakrmil je, ošatil je a požádal o výklad. Takto odpověděli:

„Nebuď v úzkosti, velký králi!. . . Budeš mít syna. A jestliže setrvá v rodinném životě, stane se světovládcem, jestliže však rodinný život opustí a odejde ze světa do ústraní, stane se Buddhou a odvalí mraky hříchu a pošetilosti tohoto světa.“

9. Jaké neobyčejné události prý následovaly po výroku ohledně Buddhovy budoucnosti?

⁹ Potom se údajně stalo dvaatřicet zázraků:

„Všech deset tisíc světů se náhle otřáslo, zachvělo a zatetelilo. . . Ve všech peklech uhasly ohně. . . mezi lidmi ustaly choroby. . . všechny hudební nástroje vydaly zvuk, ač na ně nikdo nehrál. . . v mocném oceánu zesládla voda. . . celých deset tisíc světů se stalo jednou spoustou věnců té největší možné nádhery.“

10. Jak popisují buddhistické posvátné texty Buddhovo narození?

¹⁰ Pak došlo k neobvyklému narození Buddhy v zahradě stromů šála, nazývané Háj v Lumbiní. Když královna chtěla uchopit větev nejvyššího stromu šála v háji, strom se jí ochotně sklonil na dosah. Držíc se a stojíc porodila.

„Vyšel z lůna své matky jako kazatel sestupující z kazatelského stolce nebo muž scházející po schodech, napřahující obě ruce a obě nohy, nedotčen žádnou nečistotou z lůna své matky. . .“

„Jakmile se narodil, [budoucí Buddha] pevně klade obě nohy chodidly na zem, činí sedm kroků k severu s bílým baldachýnem nad hlavou a prohlíží si každý kout světa a volá nedostižným hlasem: V celém světě jsem hlavní, nejlepší a nejpřednější; toto je mé poslední zrození, již nikdy se opět nenarodím.“

11. K jakému závěru došli někteří učenci ohledně zpráv o Buddhově životě v posvátných textech?

¹¹ Stejně přikrášlené jsou i příběhy o jeho dětství, jeho setkáních s mladými ctitelkami, jeho putováních a snad o každé události v jeho životě. Není asi divu, že většina učenců odbývá tyto příběhy jako legendy a mýty. Jeden pracovník Britského muzea dokonce naznačuje, že pro „velký objem legend a zázraků. . . nelze Buddhův historický život rekonstruovat“.

12, 13. a) Jaký je tradiční příběh Buddhova života? b) Co se obecně přijímá ohledně doby Buddhova narození? (Srovnej Lukáše 1:1–4.)

¹² Navzdory těmto mýtům koluje mezi lidmi tradiční příběh Buddhova života. Jeden moderní text, A Manual of Buddhism (Příručka buddhismu), vydaný v Colombu na Srí Lance, uvádí následující zjednodušené podání:

„Za květnového úplňku v roce 623 př. n. l. se v oblasti Nepálu narodil indický princ z kmene Šákjů jménem Siddhatha Gótamó.a Jeho otcem byl král Šuddfódana a jeho matkou královna Mahámája. Zemřela několik dní po narození dítěte a jeho chůvou se stala Mahá Padžápati.

V šestnácti letech se oženil se svou sestřenkou, krásnou princeznou Jašódharou.

Téměř třináct let po svém šťastném sňatku žil v přepychu v blažené nevědomosti o nestálosti života za branami paláce.

Během času si postupně uvědomil pravdu. V dvacátém devátém roce, který byl svědkem obratu na jeho dráze, se mu narodil syn Ráhula. Pohlížel na svého potomka jako na překážku, protože si uvědomil, že všichni bez výjimky jsou poddáni rození, nemoci a smrti. Tak pochopil všeobsáhlost žalu a rozhodl se, že najde lék na tuto univerzální nemoc lidstva.

Zřekl se tedy svých královských rozkoší a jedné noci opustil domov. . . ostříhal si vlasy, oděl se prostým rouchem askety a vydal se hledat Pravdu.“

¹³ Těchto několik životopisných dat zřetelně kontrastuje s fantastickými příběhy v „kanonických textech“, a kromě roku narození se běžně přijímají.

Osvícení — jak k němu došlo

14. Co přineslo obrat v Gautamově životě?

¹⁴ Co byl ten zmíněný „obrat na jeho dráze“? Bylo to, když poprvé v životě spatřil nemocného člověka, starého člověka a mrtvého člověka. Tato skutečnost v něm vyvolala mučivé otázky po smyslu života: Proč se lidé rodí? Jen aby trpěli, stárli a umírali? Potom prý spatřil svatého muže, který se zřekl světa, aby hledal pravdu. To přimělo Gautamu, aby se vzdal své rodiny, svého majetku a svého knížecího jména a následujících šest let hledal odpovědi u hinduistických učitelů a guruů, ale bezúspěšně. Zprávy nám říkají, že prošel meditacemi, posty, jógou a krajním sebezapřením, a přesto nenašel duchovní pokoj ani osvícení.

15. Jak nakonec Gautama dosáhl svého předpokládaného osvícení?

¹⁵ Nakonec si uvědomil, že toto krajní sebezapření je stejně neužitečné jako život v pohodlí, který vedl předtím. Nastoupil nyní to, co nazval Střední cestou, a vyhýbal se v životě extrémům, kterým předtím podléhal. Usoudil, že odpověď najde ve svém vlastním vědomí, usedl a meditoval pod pipalem, indickým fíkovníkem. Odolal útokům a pokušením ďábla Máry a vytrval ve své meditaci čtyři týdny (někteří říkají sedm týdnů), až údajně přesáhl všechno poznání a porozumění a dospěl k osvícení.

16. a) Čím se stal Gautama? b) Jaké jiné názory na Buddhu existují?

¹⁶ Tímto postupem se podle buddhistické terminologie stal Gautama Buddhou — Probuzeným neboli Osvíceným. Dosáhl konečného cíle, nirvány, stavu dokonalého pokoje a osvícení, osvobození od touhy a utrpení. Stal se také známým jako Šákjamuni (mudrc kmene Šákjů) a často o sobě mluvil jako o Tathágatovi (ten, kdo takto přišel [vyučovat]). Různé buddhistické sekty však na to mají různý názor. Někteří na něho pohlížejí přísně jako na člověka, který si našel cestu k osvícení a vyučoval jí své následovníky, jiní v něm vidí posledního ze série Buddhů, kteří přišli do světa kázat nebo oživit dharmu (pálijsky dhamma), učení neboli cestu Buddhovu. Ještě jiní na něho pohlížejí jako na bódhisattvu, toho, kdo dosáhl osvícení, ale odložil vstup do nirvány, aby pomáhal jiným v jejich úsilí o osvícení. Ať znamená tato událost, Osvícení, cokoli, má ústřední důležitost pro všechny školy buddhismu.

Co je Osvícení?

17. a) Kde a ke komu pronesl Buddha své první kázání? b) Vyložte krátce Čtyři ušlechtilé pravdy.

¹⁷ Když dosáhl osvícení a překonal určité počáteční váhání, vydal se Buddha vyučovat své nově nalezené pravdě, své dharmě, jiné. Své první a asi nejdůležitější kázání přednesl v městě Benaresu, v jelení oboře, k pěti bhikkům — učedníkům čili mnichům. V něm učil, že chce-li být někdo spasen, musí se vyhnout jak dráze smyslových požitků, tak askezi a jít Střední cestou. Potom musí pochopit a následovat Čtyři ušlechtilé pravdy (viz rámeček na protější straně), jež lze stručně shrnout takto:

1) Všechno bytí je strast.

2) Strast vzniká z touhy nebo žádosti.

3) Vyhasnutí touhy znamená konec strasti.

4) Vyhasnutí touhy lze dosáhnout následováním Osmidílné cesty, ovládáním svého chování, myšlení a víry.

18. Co řekl Buddha o zdroji svého osvícení? (Srovnej Joba 28:20, 21, 28; Žalm 111:10.)

¹⁸ Toto kázání o Střední cestě a Čtyřech ušlechtilých pravdách shrnuje podstatu Osvícení a považuje se za zkratku celého Buddhova učení. (Naproti tomu srovnej Matouše 6:25–34; 1. Timoteovi 6:17–19; Jakub 4:1–3; 1. Jana 2:15–17.) Gautama netvrdil o svém kázání, že je božsky inspirované, ale připisoval je sám sobě slovy „objeveno Tathágatou“. Říká se, že na smrtelné posteli řekl Buddha svým učedníkům: „Hledejte záchranu jedině v pravdě, nehledejte pomoc v nikom kromě sebe.“ Podle Buddhy tedy osvícení nepřichází od Boha, ale osobním úsilím, rozvíjením správného myšlení a dobrých skutků.

19. Proč bylo Buddhovo poselství v té době vítané?

¹⁹ Není těžké poznat, proč bylo toto učení v tehdejší indické společnosti vítáno. Odsuzovalo na jedné straně chamtivé a zkažené náboženské praktiky, prosazované hinduistickými bráhmany neboli kněžskou kastou, a na druhé straně přísnou askezi džinistů a jiných mystických kultů. Odstraňovalo také oběti a rituály, myriády bohů a bohyní a tíživý kastovní systém, který ovládal a zotročoval život lidu ve všech ohledech. Zkrátka, slibovalo osvobození každému, kdo byl ochoten jít Buddhovou cestou.

Buddhismus se šíří

20. a) Co jsou „Tři klenoty“ buddhismu? b) Jak rozsáhlé bylo Buddhovo kazatelské dílo?

²⁰ Když pět bhikků přijalo Buddhovo učení, stali se první sanghou neboli mnišským řádem. Tak byly doplněny „Tři klenoty“ (triratna) buddhismu — Buddha, dharma a sangha, jež měly pomáhat lidem na cestě k osvícení. Takto připraven se vydal Buddha kázat po celé délce a šířce údolí Gangy. Přicházeli ho vyslechnout lidé ze všech společenských vrstev a postavení a stávali se jeho učedníky. Než v osmdesáti letech zemřel, stal se známým a váženým. Podle zpráv byla jeho poslední slova k učedníkům: „Všem složeným věcem je vrozen rozklad. Pilně pracujte na vlastní spáse.“

21. a) Kdo přispěl k rozšíření buddhismu? b) K čemu vedly jeho snahy?

²¹ Ve třetím století př. n. l., asi200 let po Buddhově smrti, vládl největší zastánce buddhismu, císař Ašóka, který si podmanil většinu Indie. Zarmoucen vražděním a rozvratem, které jeho dobývání způsobilo, přijal buddhismus a dal mu státní podporu. Vybudoval náboženské památníky, svolal koncily a vyzval lidi, aby žili podle Buddhova návodu. Ašóka také vyslal buddhistické misionáře do všech částí Indie a na Srí Lanku, do Sýrie, Egypta a Řecka. Především Ašókovým úsilím přerostl buddhismus z indické sekty ve světové náboženství. Někteří na Ašóku oprávněně pohlížejí jako na druhého zakladatele buddhismu.

22. Jak se buddhismus rozšířil po celé Asii?

²² Ze Srí Lanky se buddhismus rozšířil na východ do Myanmaru (Barmy), Thajska a jiných částí Indočíny. Na severu se buddhismus dostal do Kašmíru a střední Asie. Z těchto oblastí již v prvním století n. l. putovali buddhističtí mniši přes nepřístupné hory a pouště a zanesli své náboženství do Číny. Z Číny byl pro buddhismus jen krůček do Koreje a Japonska. Buddhismus se také dostal do Tibetu, na území severního souseda Indie. Smísil se s místními vírami a vynořil se jako lámaismus, který ovládl tamní náboženský a politický život. Do šestého až sedmého století n. l. se buddhismus upevnil v celé jihovýchodní Asii a na Dálném východě. Ale co se dělo v Indii?

23. Co se stalo s buddhismem v Indii?

²³ Zatímco se buddhismus šířil v jiných zemích, doma v Indii postupně upadal. Mniši zahloubaní do filozofických a metafyzických bádání začali ztrácet spojení se svými laickými následovníky. Ztráta královské podpory a přijetí hinduistických myšlenek a zvyklostí také přispěly k zániku buddhismu v Indii. I buddhistická svatá místa jako Lumbiní, kde se Gautama narodil, a Bódhgaja, kde prožil „osvícení“, se rozpadla v trosky. Ve 13. století již buddhismus z Indie, země, kde vznikl, prakticky zmizel.

24, 25. Jaký byl další vývoj buddhismu ve 20. století?

²⁴ Během 20. století prošel buddhismus dalšími změnami. Politické zvraty v Číně, Mongolsku, Tibetu a zemích jihovýchodní Asie mu zasadily drtivou ránu. Byly zničeny tisíce klášterů a chrámů a statisíce mnichů a mnišek byly vyhnány, uvězněny, dokonce i zabity. Přesto je vliv buddhismu dosud silně cítit v myšlení a zvycích lidu těch zemí.

²⁵ V Evropě a Severní Americe se zdá buddhistická myšlenka hledání „pravdy“ uvnitř vlastního já značně přitažlivá a pěstování meditace poskytuje únik od vřavy západního života. Je zajímavé, co napsal Tenzin Gyatso, tibetský dalajláma ve vyhnanství, v předmluvě ke knize Living Buddhism (Živý buddhismus): „Možná, že je dnes úlohou buddhismu, aby lidem na Západě připomněl duchovní rozměr jejich života.“

Různé cesty buddhismu

26. Jak je buddhismus rozdělen?

²⁶ Ačkoli je zvykem mluvit o buddhismu jako o jednom náboženství, ve skutečnosti je rozděleno do několika škol. Na základě různého výkladu povahy Buddhy a jeho učení má každá své vlastní nauky, zvyklosti a spisy. Tyto školy se dále dělí na četné skupiny a sekty, z nichž mnohé jsou silně ovlivněny místní kulturou a tradicí.

27, 28. Jak byste popsali théravádský buddhismus? (Srovnej Filipanům 2:12; Jana 17:15, 16.)

²⁷ Théraváda (Cesta starších) neboli hínajána (Menší vůz) je škola buddhismu, která kvete na Srí Lance, v Myanmaru (Barmě), Thajsku, Kambodži a Laosu. Někteří ji považují za konzervativní školu. Zdůrazňuje získávání moudrosti a práci na vlastní spáse zřeknutím se světa a mnišským životem, meditací a studiem v klášteře.

²⁸ V některých těchto zemích je běžně vidět skupiny mladých mužů s vyholenými hlavami, v šafránovém rouchu a bosé, jak nosí žebrácké misky, aby obdrželi svůj denní příděl potravy od laických věřících, jejichž úlohou je podporovat mnichy. Je obvyklé, aby muži strávili aspoň část života v klášteře. Konečným cílem mnišského života je stát se arhatem, totiž tím, kdo dosáhl duchovní dokonalosti a osvobození od bolesti a utrpení v koloběhu nových zrození. Buddha ukázal cestu; je na každém, aby ji následoval.

29. Čím se vyznačuje mahájánský buddhismus? (Srovnej 1. Timoteovi 2:3, 4; Jana 3:16.)

²⁹ Mahájána (Větší vůz) je škola buddhismu běžná v Číně, Koreji, Japonsku a Vietnamu. Jmenuje se tak, protože zdůrazňuje Buddhovo učení, že „pravda a cesta spásy je pro každého, ať žije v jeskyni, klášteře nebo domě. . . Není jen pro ty, kteří se vzdají světa.“ Základní mahájánskou myšlenkou je, že Buddhova láska a soucit jsou tak velké, že by nikomu neodepřel spásu. Učí, že Buddhova povaha je v nás všech, a proto je každý schopen stát se Buddhou, osvíceným, nebo bódhisattvou. Osvícení nepřichází tvrdou sebekázní, ale vírou v Buddhu a soucitem se vším živým. To je ovšem velmi přitažlivé pro prakticky uvažující masy. Díky tomuto liberálnímu postoji se pak vyvinuly četné skupiny a kulty.

30. O jaký cíl usilují zastánci buddhismu „Čistá země“? (Srovnej Matouše 6:7, 8; 1. Královskou 18:26, 29.)

³⁰ Mezi mnoha mahájánskými sektami, které se vyvinuly v Číně a Japonsku, jsou buddhistické školy Čistá země a Zen. První věří v spásnou moc Amidy Buddhy, který slíbil svým následovníkům znovuzrození v Čisté zemi neboli Západním ráji, zemi radosti a rozkoše obývané bohy a lidmi. Odtamtud je snadný krok do nirvány. Opakováním modlitby: „Věřím v Amidu Buddhu“ třeba tisíckrát za den se věřící očišťuje, aby dosáhl osvícení nebo získal znovuzrození v Západním ráji.

31. Jaké jsou rysy zen buddhismu? (Srovnej Filipanům 4:8.)

³¹ Zen buddhismus (v Číně škola Čchan) odvozuje svůj název od pěstování meditace. Slova čchan (čínsky) a zen (japonsky) jsou obdoby sanskrtského slova dhjána, jež znamená „meditace“. Toto odvětví učí, že studium, dobré skutky a rituály mají malou hodnotu. Člověk může dosáhnout osvícení prostě rozjímáním o takových neřešitelných hádankách jako: „Jaký je zvuk tleskání jedné ruky?“ nebo „Co najdeme tam, kde není nic?“ Mystická povaha zen buddhismu našla svůj výraz v zjemnělém umění aranžování květin, kaligrafie, malování tuší, poezie, zahradnictví a tak dále, a to bylo příznivě přijato na Západě. Dnes se v mnoha západních zemích najdou střediska zenovské meditace.

32. Jaká je praxe tibetského buddhismu?

³² Konečně je tu tibetský buddhismus neboli lámaismus. Tato forma buddhismu se někdy nazývá mantrajána (Mantrový vůz), protože v ní vyniká dlouhé odříkávání manter, řady významových nebo nevýznamových slabik. Místo zdůrazňování moudrosti nebo soucitu staví tato forma buddhismu do popředí užívání rituálů, modliteb a spiritismu při uctívání. Modlitby se opakují tisíckrát za den s pomocí modlicích mlýnků a modlicích kuliček. Složité rituály se lze naučit jen ústním poučováním lámů neboli mnišských vůdců, mezi nimiž jsou nejznámější dalajláma a pančenláma. Po lámově smrti se hledá dítě, do něhož se údajně láma převtělil, aby bylo příštím duchovním vůdcem. Pojem se však také obecně uplatňuje na všechny mnichy, kteří podle odhadu tvořili v jednu dobu asi pětinu celé tibetské populace. Lámové tak slouží jako učitelé, lékaři, statkáři a politikové.

33. Jak se rozdělení buddhismu podobá rozdělení křesťanstva? (Srovnej 1. Korinťanům 1:10.)

³³ Tato hlavní odvětví buddhismu se zase dále dělí na mnoho skupin neboli sekt. Některé jsou oddány určitému vůdci, jako je Ničiren v Japonsku, který učil, že pouze mahájánská Lotosová sútra obsahuje přesné Buddhovo učení, a Nun Čchin–chaj na Tchaj–wanu, který má mnoho následovníků. V tomto ohledu se buddhismus příliš neliší od křesťanstva s jeho mnoha denominacemi a sektami. Je ve skutečnosti běžné vidět lidi, kteří se prohlašují za buddhisty, jak dodržují zvyky taoismu, šintoismu, uctívání předků, dokonce i zvyky křesťanstva.b Všechny tyto buddhistické sekty tvrdí, že svou víru a zvyklosti zakládají na Buddhově učení.

Tři koše a jiné buddhistické spisy

34. Co musíme mít na paměti, když uvažujeme o buddhistickém učení?

³⁴ Učení připisované Buddhovi se předávalo ústně a zapisovat se začalo až staletí po jeho odchodu. Přinejlepším tedy představuje názory jeho následovníků v pozdějších generacích na to, co říkal a dělal. To je dále komplikováno skutečností, že do té doby se již buddhismus rozštěpil do mnoha škol. Různé texty tedy předkládají zcela různé verze buddhismu.

35. Jaké jsou nejranější posvátné buddhistické texty?

³⁵ Nejranější buddhistické texty byly napsány jazykem páli, prý příbuzným Buddhově mateřštině, asi v prvním století př. n. l. Théravádská škola je přijímá jako autentické texty. Tvoří je třicet jedna knih seskupených do tří sbírek nazývaných Tipitaka (v sanskrtu Tripitaka), což znamená „Tři koše“ neboli „Tři sbírky“. Vinajapitaka (Koš řádové disciplíny) se zabývá převážně pravidly a předpisy pro mnichy a mnišky. Suttapitaka (Koš nauky) obsahuje kázání, podobenství a přísloví přednesená Buddhou a jeho vedoucími učedníky. Konečně Abhidhammapitaka (Koš konečného učení) tvoří komentáře k buddhistickým naukám.

36. Čím se vyznačují spisy mahájánského buddhismu?

³⁶ Spisy mahájánské školy jsou naproti tomu většinou v sanskrtu, čínštině a tibetštině a je jich mnoho. Jen čínské texty tvoří přes pět tisíc svazků. Obsahují mnohé myšlenky, které v ranějších spisech nebyly, například příběhy Buddhů početných jako písek Gangy, kteří prý žili nespočetné milióny let a každý spravoval svůj vlastní Buddhův svět. Není přehnané, když jeden autor o těchto textech poznamenává, že „se vyznačují rozmanitostí, výstřední obrazností, pestrými osobnostmi a nezřízeným opakováním“.

37. Jaké problémy nastolily mahájánské spisy? (Srovnej Filipanům 2:2, 3.)

³⁷ Není třeba říkat, že těmto vysoce abstraktním pojednáním málokdo rozumí. Proto se buddhismus tímto pozdějším vývojem velmi vzdálil tomu, co Buddha původně zamýšlel. Podle Vinajapitaky Buddha chtěl, aby jeho učení bylo srozumitelné nejen vzdělaným, ale lidem všeho druhu. Proto trval na tom, aby se jeho myšlenky vyučovaly v jazyce prostého lidu, ne v posvátném mrtvém jazyce hinduismu. A tak na námitku buddhistů théravádské školy, že tyto knihy jsou nekanonické, následovníci mahájány odpovídají, že Gautama Buddha nejdříve učil prosté a nevědomé, ale učeným a moudrým zjevil nauky později zapsané v mahájánských knihách.

Koloběh karmanu a samsáry

38. a) Jak lze srovnat buddhistické a hinduistické učení? b) Jaké je buddhistické pojetí duše v teorii a praxi?

³⁸ Ačkoli buddhismus lidi do jisté míry osvobodil z okovů hinduismu, jeho základní myšlenky jsou přesto dědictvím hinduistického učení o karmanu a samsáře. Buddhismus, jak jej původně vyučoval Buddha, se liší od hinduismu v tom, že popírá existenci nesmrtelné duše, ale mluví o jedinci jako o „kombinaci fyzických a duševních sil neboli energií“.c Přesto se jeho učení stále soustřeďuje na myšlenku, že celé lidstvo putuje ze života do života nespočetnými novými zrozeními (samsára) a trpí následky činů minulých i přítomných (karman). Přestože se jeho poselství osvícení a osvobození z tohoto koloběhu může jevit přitažlivé, někteří se ptají: Jak spolehlivý má základ? Jaký existuje důkaz, že všechna utrpení jsou výsledkem činů z předešlého života? A jaké jsou vlastně důkazy, že existoval nějaký minulý život?

39. Jak vysvětluje jeden buddhistický text karmanový zákon?

³⁹ Jedno vysvětlení karmanového zákona říká:

„Kamma [pálijský ekvivalent karmanu] je zákon sám o sobě. Z toho však nevyplývá, že by měl existovat zákonodárce. Běžné přírodní zákony, jako přitažlivost, nepotřebují zákonodárce. Ani zákon kammy nevyžaduje zákonodárce. Působí na svém vlastním poli bez zásahu vnějšího, nezávisle vládnoucího činitele.“ — A Manual of Buddhism.

40. a) Co napovídá existence přírodních zákonů? b) Co říká Bible o příčině a následku?

⁴⁰ Je to rozumná úvaha? Nepotřebují přírodní zákony opravdu zákonodárce? Raketový odborník dr. Wernher von Braun jednou prohlásil: „Přírodní zákony vesmíru jsou tak přesné, že pro nás není problém postavit kosmickou loď, která by doletěla na Měsíc, a let můžeme načasovat s přesností na zlomek sekundy. Tyto zákony musel někdo stanovit.“ Bible také mluví o zákonu příčiny a následku. Říká: „Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ (Galaťanům 6:7) Místo aby říkala, že tento zákon nepotřebuje zákonodárce, zdůrazňuje, že „Bohu se nelze posmívat“, a tím naznačuje, že tento zákon uvedl do chodu jeho původce, Jehova.

41. a) Jak lze srovnat karmanový zákon a zákon soudnictví? b) Porovnejte karman s biblickým slibem.

⁴¹ Navíc nám Bible říká, že „mzda, kterou platí hřích, je. . . smrt“, a kdo „zemřel, je zproštěn svého hříchu“. I soudy uznávají, že nikdo nemá být dvakrát trestán za jakýkoli zločin. Proč by se tedy člověk, který již za své hříchy zaplatil tím, že zemřel, měl znovu narodit jen proto, aby opět trpěl následky svých minulých činů? A dále: když neví, za jaké minulé činy je trestán, jak může činit pokání a zlepšit se? Dá se to považovat za spravedlnost? Je to slučitelné s milosrdenstvím, které prý bylo Buddhovou nejvýznačnější vlastností? Bible naopak po výroku, že „mzda, kterou platí hřích, je. . . smrt“, pokračuje: „Ale dar, který dává Bůh, je věčný život skrze Krista Ježíše, našeho Pána.“ Ano, slibuje, že Bůh odstraní všechnu zkaženost, hřích a smrt a přinese svobodu a dokonalost celému lidstvu. — Římanům 6:7, 23; 8:21; Izajáš 25:8.

42. Jak vysvětluje jeden buddhistický učenec znovuzrození?

⁴² Pokud jde o znovuzrození, zde je vysvětlení buddhistického učence dr. Walpoly Rahuly:

„Bytost není nic než kombinace fyzických a duševních sil neboli energií. To, čemu říkáme smrt, je naprosté vyřazení fyzického těla. Ustávají však úplně všechny tyto síly a energie vyřazením těla? Buddhismus říká: ‚Ne.‘ Vůle, rozhodování, touha, žízeň být, pokračovat, stávat se něčím více a více, je obrovskou silou, která pohání celé životy, celá bytí, jež dokonce pohání celý svět. Je to ta největší síla, největší energie na světě. Podle buddhismu tato síla neustává vyřazením těla, které je smrt, ale dále se projevuje v jiné formě a vytváří nové bytí, jemuž se říká znovuzrození.“

43. a) Jak je biologicky určeno genetické složení člověka? b) Jaký „důkaz“ se někdy uvádí pro znovuzrození? c) Je takový „důkaz“ znovuzrození v souladu s běžnou zkušeností?

⁴³ V okamžiku početí dědí člověk podesát procent genů od každého rodiče. Proto není vůbec možné, aby se na sto procent shodoval s někým z jakéhokoli dřívějšího bytí. Ano, proces znovuzrození nelze podepřít žádnou vědeckou zásadou. Ti, kdo věří učení o znovuzrození, často uvádějí jako důkaz zkušenosti lidí, kteří tvrdí, že si vzpomínají na obličeje, události a místa, jež předtím neznali. Je to logické? Jestliže ten, kdo je schopen vyprávět věci z minulosti, musel v tom věku žít, byl by také ten, kdo umí předpovídat budoucnost — a to o sobě tvrdí mnozí — musel žít v budoucnosti. A to pochopitelně nelze.

44. Srovnejte biblické učení ohledně „ducha“ s buddhistickým učením o znovuzrození.

⁴⁴ Více než 400 let před Buddhou mluvila Bible o životní síle. Když popisuje, co se stane při smrti člověka, říká: „Potom se prach vrátí do země, jak byl, a duch se vrátí k pravému Bohu, který jej dal.“ (Kazatel 12:7) Slovo „duch“ se překládá z hebrejského slova ruach a znamená životní sílu, jež prostupuje všechny živé tvory, lidi i zvířata. (Kazatel 3:18–22) Důležitý rozdíl však je ten, že ruach je neosobní síla; nemá vlastní vůli ani si neuchovává osobnost nebo jakékoli rysy zesnulé osoby. Nepřechází při úmrtí z jedné osoby do druhé, ale ‚vrátí se k pravému Bohu, který jej dal‘. Jinými slovy, budoucí životní vyhlídky té osoby — naděje na vzkříšení — jsou zcela v Božích rukou. — Jan 5:28, 29; Skutky 17:31.

Nirvána — dosažení nedosažitelného?

45. Jaké je buddhistické pojetí nirvány?

⁴⁵ To nás přivádí k Buddhovu učení o osvícení a spáse. V buddhistických pojmech je základní myšlenkou spásy osvobození od zákonů karmanu a samsáry, a také dosažení nirvány. A co je nirvána? Buddhistické texty říkají, že je nemožné ji popsat nebo vysvětlit, ale že se dá pouze prožít. Není to nebe, kam jde člověk po smrti, ale cosi, čeho mohou dosáhnout všichni už nyní a zde. Slovo samo prý znamená „sfouknutí, uhašení“. Někteří proto definují nirvánu jako vyhasnutí vší vášně a touhy, bytí osvobozené od všech smyslových citů, jako je bolest, strach, strádání, láska nebo nenávist, stav věčného pokoje, odpočinku a neměnnosti. V podstatě je to, říká se, vyhasnutí individuálního bytí.

46, 47. a) Co je podle buddhistického učení zdrojem spásy? b) Proč je buddhistický názor na zdroj spásy v rozporu s běžnou zkušeností?

⁴⁶ Buddha učil, že osvícení a spása — dokonalost nirvány — nepřicházejí od žádného Boha ani vnější síly, ale z nitra každého jeho vlastním úsilím o dobré skutky a správné myšlení. Tak vzniká otázka: Může něco dokonalého vzejít z něčeho nedokonalého? Neříká nám naše běžná zkušenost, stejně jako hebrejský prorok Jeremjáš, že „pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok“? (Jeremjáš 10:23) Nedokáže-li nikdo úplně řídit své činy ani v jednoduchých denních záležitostech, je logické myslet si, že může sám dosáhnout věčné spásy? — Žalm 146:3, 4.

⁴⁷ Stejně jako se člověk polapený v pohyblivých píscích stěží sám osvobodí, vězí celé lidstvo v pasti hříchu a smrti a nikdo se z těchto tenat není schopen vyprostit. (Římanům 5:12) Přesto učil Buddha, že spása záleží jen a jen na vlastním úsilí. Na rozloučenou své učedníky povzbudil: „Spoléhejte sami na sebe a nespoléhejte na pomoc zvenčí; držte se pevně pravdy jako lampy; spásu hledejte jedině v pravdě; nehledejte pomoc u nikoho kromě u sebe.“

Osvícení, nebo rozčarování?

48. a) Jak popisuje jedna kniha účinek složitých buddhistických představ, jako je nirvána? b) K čemu vedl nedávný zájem o buddhistické učení v některých oblastech?

⁴⁸ Jak působí takové učení? Inspiruje své věřící k pravé víře a oddanosti? Kniha Living Buddhism (Živý buddhismus) uvádí, že v některých buddhistických zemích „mniši takřka nepřemýšlejí o jemnostech svého náboženství. Dosažení nirvány se vesměs pokládá za beznadějně nerealistické usilování a meditace se pěstuje jen zřídka. Kromě zběžného studia Tipitak se věnují tomu, aby působili ve společnosti příznivým a harmonickým vlivem.“ Podobně World Encyclopedia (japonská Světová encyklopedie) v komentáři o nedávném vzestupu zájmu o buddhistické učení poznamenává: „Čím více se studium buddhismu specializuje, tím více se vzdaluje svému původnímu účelu — vést lidi. Z tohoto hlediska nový trend usilovného studia buddhismu nutně neznamená obnovu živé víry. Spíše musíme poznamenat, že když se náboženství stává předmětem složitého metafyzického bádání, jeho skutečný život jako víry ztrácí sílu.“

49. Čím se stal buddhismus pro mnohé?

⁴⁹ Základní myšlenkou buddhismu je, že poznání a porozumění vedou k osvícení a spáse. Ale složité nauky různých škol buddhismu vytvořily pouze zmíněnou ‚beznadějně nerealistickou‘ situaci, vymykající se chápání většiny věřících. Pro ně se buddhismus zredukoval na konání dobra a provádění několika rituálů a jednoduchých předpisů. Neřeší složité životní otázky jako: Kde jsme se tu vzali? Proč jsme zde? A jaká je budoucnost člověka a Země?

50. Jaká otázka vyvstane vzhledem ke zkušenostem některých upřímných buddhistů? (Srovnej Kolosanům 2:8.)

⁵⁰ Někteří upřímní buddhisté si uvědomili, jak matoucí jsou spletité nauky a tíživé obřady současného buddhismu a že vedou jen k rozčarování. Humanitární snahy buddhistických skupin a sdružení v některých zemích snad přinesly mnohým úlevu od bolesti a utrpení. Splnil však buddhismus to, co sliboval jako zdroj pravého osvícení a osvobození pro všechny?

Osvícení bez Boha?

51. a) Co říká jedna historka o Buddhově učení? b) Co důležitého Buddhovo učení zjevně vypouští? (Srovnej 2. Paralipomenon 16:9; Žalm 46:1; 145:18.)

⁵¹ Příběhy o Buddhově životě vyprávějí, že byl jednou se svými učedníky v lese. Sebral hrstku listí a řekl učedníkům: „To, co jsem vás naučil, je jako to listí v mé ruce; co jsem vás nenaučil, je jako všechno listí v lese.“ Tím se samozřejmě naznačovalo, že Buddha vyučoval jen zlomek z toho, co věděl. Vynechal však jednu důležitou věc — Gautama Buddha prakticky neměl co říci o Bohu; nikdy se také za Boha neprohlašoval. Dokonce prý svým učedníkům řekl: „Jestliže je Bůh, je nepředstavitelné, že by ho zajímaly mé každodenní záležitosti,“ a „nejsou žádní bohové, kteří mohou nebo chtějí člověku pomoci.“

52. a) Jaký je buddhistický názor na Boha? b) Co buddhismus nevzal na vědomí?

⁵² V tomto smyslu je úloha buddhismu v lidském hledání pravého Boha minimální. The Encyclopedia of World Faiths (Encyklopedie světových věr) uvádí, že „jak se zdá, raný buddhismus vůbec nebral v úvahu otázku Boha a rozhodně nevyučoval ani nevyžadoval víru v Boha“. Ve svém zdůrazňování toho, že si má každý hledat spásu sám, že se má obracet za osvícením do své mysli neboli vědomí, je buddhismus vlastně agnostický, ne-li ateistický. (Viz rámeček, strana 145.) Ve snaze odhodit okovy hinduistických pověr a závratnou spoustu jeho mýtických bohů dospěl buddhismus k opačnému extrému. Nevzal na vědomí základní pojem Nejvyšší bytosti, z jejíž vůle všechno je a působí. — Skutky 17:24, 25.

53. Co se dá říci o tom, jak člověk hledal osvícení bez Boha? (Srovnej Přísloví 9:10; Jeremjáše 8:9.)

⁵³ Tento nezávislý, do sebe obrácený způsob uvažování vedl do hotového bludiště legend, tradic, složitých nauk a výkladů, jež během staletí zplodily mnohé školy a sekty. To, co mělo přinášet jednoduché řešení složitých problémů života, vytvořilo náboženskou a filozofickou soustavu, která přesahuje chápání většiny lidí. Místo toho se průměrný buddhista prostě zabývá uctíváním model a relikvií, bohů a démonů, duchů a předků a provádí mnohé jiné rituály a úkony, jež mají málo společného s tím, co učil Gautama Buddha. Je zjevné, že hledat osvícení bez Boha nikam nevede.

54. O kterých jiných orientálních náboženských myslitelích se bude uvažovat dále?

⁵⁴ Zhruba v téže době, kdy Gautama Buddha hledal cestu k osvícení, žili v jiné části asijského kontinentu dva filozofové, jejichž myšlenky později ovlivnily milióny lidí. Byli to Lao–c’ a Konfucius, dva mudrci ctění generacemi Číňanů a jiných. Co učili a jak ovlivnili lidské hledání Boha? O tom budeme uvažovat v následující kapitole.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 139]

Buddhovy Čtyři ušlechtilé pravdy

Buddha vyložil své základní učení v takzvaných Čtyřech ušlechtilých pravdách. Citujeme zde z Dhammacakkappavattana Sutta (Základu království spravedlnosti) v překladu T. W. Rhyse Davidse:

▪ „A toto, bhikkuové, je ušlechtilá pravda o strasti. Zrození je provázeno bolestí, rozklad je bolestný, choroba je bolestná, smrt je bolestná. Spojení s nepříjemným je bolestné, odloučení od příjemného je bolestné; a jakékoli neuspokojené dychtění je také bolestné. . .

▪ A toto, bhikkuové, je ušlechtilá pravda o původu strasti. Vpravdě je to ta žízeň, jež působí obnovu bytí, provázená smyslovou rozkoší, jež hledá ukojení hned tu, hned tam — totiž dychtění po ukojení vášní nebo dychtění po životě nebo dychtění po úspěchu. . .

▪ A toto, bhikkuové, je ušlechtilá pravda o zničení strasti. Vpravdě je to zničení, v němž nezůstává žádná vášeň, právě této žízně: odložení, zbavení se, osvobození, neulpívání na této žízni. . .

▪ A toto, bhikkuové, je ušlechtilá pravda o stezce, která vede ke zničení bolu. Vpravdě je to tato osmidílná cesta, totiž: pravé názory, pravé usilování, pravá řeč, pravé jednání, pravé žití, pravé snažení, pravé myšlení a pravé rozjímání.“

[Rámeček na straně 145]

Buddhismus a Bůh

„Buddhismus vyučuje cestě k dokonalé dobrotě a moudrosti bez osobního Boha; nejvyššímu poznání bez ‚zjevení‘;. . . možnosti vykoupení bez vnějšího vykupitele, spáse, kde je každý svým vlastním spasitelem.“ — The Message of Buddhism (Poselství buddhismu) od Bhikkhu Subhadry, citované ve What Is Buddhism? (Co je buddhismus?)

Jsou tedy buddhisté ateisté? Kniha What Is Buddhism?, vydaná buddhistickou lóží v Londýně, odpovídá: „Myslíte-li ateistou toho, kdo odmítá pojem osobního Boha, tak ano.“ Dále říká: „Rostoucí mysl může stejně dobře strávit myšlenku vesmíru vedeného neúchylným Zákonem, jako představu vzdálené Osobnosti, kterou asi nikdy neuvidí, jež sídlí neznámo kde a která kdysi stvořila vesmír, jenž je prostoupen nepřátelstvím, bezprávím, nerovností v příležitostech a nekonečným utrpením a svárem.“

Buddhismus tedy teoreticky nepodporuje víru v Boha nebo stvořitele. Přesto se dnes téměř v každé zemi, kde se pěstuje buddhismus, nalézají buddhistické chrámy a stupy a k obrazům a relikviím Buddhů a bódhisattvů se obracejí modlitby, oběti a oddanost věřících buddhistů. Buddha, který se nikdy neprohlašoval za Boha, se stal v každém smyslu slova bohem.

[Mapa na straně 142]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Do sedmého století n. l. se buddhismus z Indie rozšířil do celé východní Asie

INDIE

Benares

Bódhgaja

3. století př. n. l. SRÍ LANKA

4. století n. l. KOREA

6. století n. l. JAPONSKO

7. století n. l. TIBET

[Obrázky na straně 131]

Buddhistické chrámy na světě se stylově liší

Čcheng–te, severní Čína

Kofu, Japonsko

New York, USA

Chiang Mai, Thajsko

[Obrázek na straně 133]

Kamenný reliéf Májin sen z Gandháry v Pákistánu zobrazuje budoucího Buddhu jako slona ve svatozáři, který vstupuje do královny Máji, aby ji obtěžkal

[Obrázky na straně 134]

Buddhističtí mniši a věřící v chrámu v New Yorku

[Obrázky na straně 141]

Zobrazení Buddhy s umělecky zpracovanými gesty

Vstupuje do nirvány

vyučuje

medituje

odolává pokušení

[Obrázek na straně 147]

Průvod na počest Buddhových narozenin v Tokiu. Bílý slon v pozadí symbolizuje Buddhu

[Obrázky na straně 150]

Stránky Lotosové sútry (10. století) v čínštině popisují moc bódhisattvy Kuan–jina zachraňovat před ohněm a záplavou. Bódhisattva Ksitigarbha, vpravo, byl ve 14. století populární v Koreji

[Obrázek na straně 155]

Buddhistický svitek z japonského Kjóta zobrazuje muka v „pekle“

[Obrázky na straně 157]

Buddhisté dnes uctívají před (ve směru hodinových ručiček odshora vlevo) lingamem v Bangkoku (Thajsko), relikvií Buddhova zubu v Kandy na Srí Lance, před Buddhovými sochami v Singapúru a v New Yorku

[Obrázky na straně 158]

Buddhistka, která se modlí před rodinným oltáříkem, a děti, které se účastní chrámové služby