14. KAPITOLA

Moderní nevíra — Mělo by hledání pokračovat?

„Bůh již není tím, co jsou lidské bytosti zvyklé brát v úvahu. Stále méně si ho připomínají, jak procházejí svými dny nebo činí svá rozhodnutí. . . Bůh byl nahrazen jinými hodnotami: příjmem a produktivitou. Kdysi se snad na něho pohlíželo jako na zdroj smyslu všeho lidského počínání, ale dnes byl odložen do tajných kobek historie. . . Bůh zmizel z povědomí lidských bytostí.“ — The Sources of Modern Atheism (Prameny soudobého ateismu)

1. (Zahrň úvod.) a) Jak popisuje kniha Prameny soudobého ateismu dnešní víru v Boha mezi lidmi? b) Jak moderní nevíra příkře kontrastuje s poměry před nedlouhou dobou?

JEŠTĚ před nemnoha lety patřil Bůh neodlučně k životu lidí v západním světě. Chtěl-li být člověk společensky přijatelný, musel dávat najevo víru v Boha, i když ne každý opravdově uplatňoval to, čemu ústy věřil. Pochybnosti a nejistoty si lidé prozíravě nechávali pro sebe. Vyjádřit je na veřejnosti by bylo otřesné a přivodilo by asi pokárání.

2. a) Proč mnozí lidé přestali hledat Boha? b) Jaké otázky je nutné položit?

² Dnes je to však obráceně. Mít jakékoli silné náboženské přesvědčení je mnohými považováno za úzkoprsé, dogmatické, dokonce fanatické. Vidíme, jak v mnoha zemích převládá lhostejnost či nedostatek zájmu o Boha a náboženství. Většina lidí již Boha nehledá, protože buď nevěří, že existuje, nebo si tím není jistá. Ano, někteří používají pro označení naší doby pojem „pokřesťanská“. Proto si musíme položit několik otázek: Jak došlo k tomu, že se představa Boha tak vzdálila ze života lidí? Jaké síly přivodily tuto změnu? Existují rozumné důvody dál hledat Boha?

Důsledky reformace

3. Co bylo jedním důsledkem protestantské reformace?

³ Ve 13. kapitole jsme viděli, že protestantská reformace 16. století přinesla výraznou změnu v tom, jak začali lidé pohlížet na autoritu, ať už náboženskou či jinou. Přizpůsobivost a poddajnost vystřídalo prosazování sebe sama a svoboda vyjadřování. Zatímco většina lidí zůstala v mezích tradičního náboženství, někteří se dali radikálnější cestou a zpochybnili dogmata a základní nauky tradičních církví. Jiní si zase povšimli, jakou roli hrálo v minulosti náboženství ve válkách, utrpení a bezpráví, a stali se skeptickými vůči jakémukoli náboženství.

4. a) Jak popsaly dobové zprávy rozsah ateismu v Anglii a ve Francii v 16. a 17. století? b) Kdo dostal volnost v důsledku snahy svrhnout za reformace papežské jho?

⁴ Již v roce 1572 poznamenala zpráva nazvaná Discourse on the Present State of England (Rozprava o současném stavu Anglie): „Říše je rozdělena na tři strany: papežence, ateisty a protestanty. Všem třem se dostává stejné přízně — těm prvním a druhým proto, že je jich mnoho a neodvažujeme se je popudit.“ Jiný odhad uvedl v roce 1623 počet ateistů v Paříži na 50 000, ačkoli se toho pojmu užívalo dost volně. Přesto je jasné, že reformace ve snaze svrhnout nadvládu papežské autority dala zároveň volnost těm, kteří napadali postavení tradičních náboženství. Will a Ariel Durantovi v knize The Story of Civilization: Part VII—The Age of Reason Begins (Historie civilizace: VII. část — Začíná věk rozumu) napsali: „Evropští myslitelé — předvoj evropského myšlení — již nediskutovali o autoritě papeže; přeli se o existenci Boha.“

Útoky vědy a filozofie

5. Jaké síly uspíšily vzestup nevíry v Boha?

⁵ Vedle tříštění samotného křesťanstva působily ještě jiné činitele, jež dále oslabily jeho pozici. Při vyvolávání pochybností a živení skepse ohledně Boha a náboženství sehrály svou úlohu věda, filozofie, zesvětštění a materialismus.

6. a) Jak se dotkl rozmach vědeckého poznání mnoha církevních nauk? b) Co udělali mnozí z těch, kteří se pokládali za moderní lidi?

⁶ Rozmach vědeckého poznání zpochybnil mnohé nauky církve, jež byly založeny na mylném výkladu biblických pasáží. Například astronomické objevy mužů jako Koperník a Galileo byly přímou výzvou církevní geocentrické nauce, že Země je středem vesmíru. Pochopení přírodních zákonů, které ovládají pochody v hmotném světě, zase způsobilo, že již nebylo třeba připisovat dosud tajemné jevy jako blesk a hrom, nebo i objevování se jistých hvězd a komet, ruce Boha nebo Prozřetelnosti. S podezřením se začalo hledět i na „zázraky“ a „božské zásahy“ do lidských záležitostí. Bůh a náboženství — to bylo pro mnohé náhle něco zastaralého —, a někteří z těch, kteří se považovali za moderní, se rychle obrátili k Bohu zády a spěchali uctívat posvátnou krávu vědy.

7. a) Co bylo bezpochyby nejtvrdší ranou pro náboženství? b) Jak reagovaly církve na darwinismus?

⁷ Nejtvrdší ranou pro náboženství byla nepochybně evoluční teorie. V roce 1859 vydal anglický přírodovědec Charles Darwin (1809–1882) svou knihu O původu druhů a přímo napadl biblické učení o stvoření Bohem. Jak reagovaly církve? Zprvu duchovenstvo v Anglii a jinde teorii odsuzovalo. Ale odpor brzy vyprchal. Zdálo se, že Darwinovy spekulace jsou právě tou omluvou, kterou mnozí duchovní hledali, když v tajnosti pochybovali. Tak se ještě během Darwinova života „nejpřemýšlivější a nejvýmluvnější duchovní propracovali k závěru, že je evoluce plně slučitelná s osvíceným chápáním Písma,“ říká The Encyclopedia of Religion (Encyklopedie náboženství). Místo aby obhajovalo Bibli, podlehlo křesťanstvo tlaku vědeckého názoru a přihrávalo tomu, co bylo populární. Tak podkopalo víru v Boha. — 2. Timoteovi 4:3, 4.

8. a) Co zpochybnili kritikové náboženství v 19. století? b) Jaké byly některé populární teorie předložené kritiky náboženství? c) Proč mnozí lidé rychle přijali protináboženské myšlenky?

⁸ V průběhu 19. století nabývali kritikové náboženství smělosti ve svých útocích. Nespokojovali se jen s poukazováním na nedostatky církví, ale začali zpochybňovat samotný základ náboženství. Kladli otázky jako: Co je Bůh? Proč potřebujeme Boha? Jak ovlivnila víra v Boha lidskou společnost? Muži jako Ludwig Feuerbach, Karl Marx, Sigmund Freud a Friedrich Nietzsche předkládali své argumenty ve filozofických, psychologických a sociologických pojmech. Teorie jako ‚Bůh není nic než výplod lidské obrazotvornosti‘, ‚Náboženství je opium lidstva‘ a ‚Bůh je mrtev‘ zněly nově a byly velmi vzrušující ve srovnání s nezáživnými a nesrozumitelnými dogmaty a tradicemi církví. Zdálo se, že mnozí lidé konečně našli slova, jimiž by vyjádřili pochybnosti a podezření, které tajili v koutku své mysli. Rychle a ochotně tyto myšlenky přijali jako novou pravdu evangelia.

Velký kompromis

9. a) Co dělaly církve, když byly napadány vědou a filozofií? b) K čemu vedl tento kompromis církví?

⁹ Jak se zachovaly církve pod útokem a zkoumavým pohledem vědy a filozofie? Místo aby se postavily za to, co učí Bible, podlehly tlakům a dopustily se kompromisu i v tak základních článcích víry, jako je Boží stvoření a věrohodnost Bible. K čemu to vedlo? Církve křesťanstva přestaly být důvěryhodné a mnoho lidí začalo ztrácet víru. To, že se církve nebránily, ponechalo lidem otevřené dveře k odchodu. Pro mnoho jednotlivců se stalo náboženství pouhou společenskou relikvií, něčím, co zdobí významné chvíle v životě — narození, svatbu, smrt. Mnozí takřka přestali hledat pravého Boha.

10. Jaké naléhavé otázky je třeba zvážit?

¹⁰ V této situaci je logická otázka: Podepsaly věda a filozofie skutečně rozsudek smrti nad vírou v Boha? Znamená selhání církví selhání toho, co tvrdí, že vyučují, totiž Bible? Mělo by vůbec hledání Boha pokračovat? Zamysleme se krátce nad těmito otázkami.

Základ pro víru v Boha

11. a) Jaké dvě knihy byly dlouho základem pro víru v Boha? b) Jak tyto knihy ovlivňovaly lidi?

¹¹ Říká se, že jsou dvě knihy, které nám vyprávějí o Boží existenci — „kniha“ stvoření neboli příroda okolo nás a Bible. Byly základem pro víru miliónů lidí v minulosti i dnes. Například jeden král z 11. století př. n. l., na něhož zapůsobilo pozorování hvězdné oblohy, básnicky zvolal: „Nebesa oznamují Boží slávu; a prostor vypráví o díle jeho rukou.“ (Žalm 19:1) Ve dvacátém století byl jeden astronaut, který se díval při obletu Měsíce ze své kosmické lodi na velkolepý obraz Země, pohnut k tomu, aby zarecitoval: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ — 1. Mojžíšova 1:1, EP.

12. Jak je napadána kniha stvoření a Bible?

¹² Tyto dvě knihy jsou však napadány těmi, kdo nevyznávají víru v Boha. Tito lidé říkají, že vědecké zkoumání světa kolem nás prokázalo, že život nevznikl inteligentním stvořením, ale slepou náhodou a neřízeným procesem evoluce. Tvrdí, že tedy žádný stvořitel není a že je proto zbytečné ptát se na Boha. Mnozí z nich navíc věří, že Bible je prostě zastaralá a nelogická, a tedy nehodnověrná. Proto již pro ně neexistuje žádný základ pro víru v existenci Boha. Je to ale vše pravda? Co ukazují skutečnosti?

Náhodou, nebo záměrně?

13. Co se muselo stát, aby život vznikl náhodou?

¹³ Jestliže tedy není stvořitel, potom musel život vzniknout spontánně náhodou. Aby tak vznikl, musely se nějak sejít správné chemikálie ve správném množství za správné teploty a tlaku a pod vlivem jiných řídících faktorů a všechno se muselo udržet v průběhu přesně stanoveného času. A aby život na zemi začal a udržel se, musely se tyto náhodné děje opakovat mnohotisíckrát. Ale jak pravděpodobné je, aby se to přihodilo alespoň jednou?

14. a) Jak malá je pravděpodobnost, že by se jedna jednoduchá bílkovinná molekula utvořila náhodou? b) Jak se týkají matematické výpočty myšlenky o spontánním vzniku života?

¹⁴ Evolucionisté připouštějí, že pravděpodobnost toho, že se správné atomy a molekuly sestaví tak, aby vytvořily pouhou jednu jednoduchou bílkovinnou molekulu, je 1 ku 10¹¹³. Deset na stotřináctou je jednička a za ní 113 nul a toto číslo je větší než odhadovaný celkový počet atomů ve vesmíru! Matematikové odbývají všechno, co má pravděpodobnost menší než 1 ku 10⁵⁰, jako to, co se nikdy nestane. Ale k životu je třeba daleko víc než jedna jednoduchá bílkovinná molekula. Jen k tomu, aby se buňka udržela v činnosti, je třeba asi dvou tisíc různých bílkovin, a možnost, že se všechny vyskytnou náhodně, je 1 ku 10^40 000! „Pokud není člověk ovlivněn názory společnosti nebo vědeckým školením tak, aby byl předem přesvědčen, že život na Zemi vznikl [spontánně], tento prostý výpočet tu myšlenku naprosto vylučuje,“ říká astronom Fred Hoyle.

15. a) Co zjistili vědci při zkoumání hmotného světa? b) Co řekl jeden profesor fyziky o přírodních zákonech?

¹⁵ Na druhé straně zjistili vědci studiem hmotného světa od nepatrných subatomových částic až po obří galaxie, že všechny přírodní jevy jako by se řídily určitými základními zákony. Jinými slovy, objevili logiku a řád ve všem, co se ve vesmíru děje, a dokázali tuto logiku a řád vyjádřit jednoduchými matematickými pojmy. „Je jen málo vědců, na něž nezapůsobí téměř nepochopitelná prostota a elegance těchto zákonů,“ píše profesor fyziky Paul Davies v časopise New Scientist.

16. a) Jaké jsou některé základní konstanty v přírodních zákonech? b) Co by se stalo, kdyby se jen maličko změnily hodnoty těchto konstant? c) K jakému závěru dospěl profesor fyziky o vesmíru a naší existenci?

¹⁶ Velmi zarážející je však na těchto zákonech skutečnost, že jsou v nich jisté činitele, jejichž hodnota musí být přesně nastavena, aby vesmír, jak jej známe, existoval. Mezi tyto základní konstanty patří jednotka elektrického náboje protonu, hmotnost jistých základních částic a Newtonova univerzální gravitační konstanta, běžně označovaná písmenem G. Profesor Davies k tomu říká: „I nepatrné obměny hodnot některých z nich by drasticky změnily vzhled vesmíru. Například Freeman Dyson poukázal na to, že kdyby síla působící mezi nukleony (protony a neutrony) byla jen o několik procent větší, ve vesmíru by neexistoval vodík. Nemohly by pak existovat hvězdy, jako je Slunce, o vodě ani nemluvě. Život, jak jej známe, by byl nemožný. Brandon Carter ukázal, že mnohem nepatrnější změny v G by proměnily všechny hvězdy v modré obry nebo červené trpaslíky, což by mělo pro život stejně neblahé následky.“ Davies tedy uzavírá: „V tom případě je pochopitelné, že asi existuje jen jediný možný vesmír. Je-li to tak, je pozoruhodné pomyslet, že naše vlastní existence jako vědomých bytostí je nevyhnutelným důsledkem logiky.“ — Kurzíva od nás.

17. a) Co jasně naznačuje plánovitost a záměrnost ve vesmíru? b) Jak to potvrzuje Bible?

¹⁷ Co z toho všeho můžeme vyvodit? Za prvé: jestliže je vesmír řízen zákony, musí existovat inteligentní tvůrce zákonů, který je formuloval neboli stanovil. Navíc, jelikož se zdá, že zákony, které řídí chod vesmíru, byly vytvořeny s ohledem na život a na podmínky příznivé pro jeho udržení, zjevně tu jde o záměr. Plánovitost a záměr — to nejsou rysy slepé náhody; to je přesně způsob, jak by se projevoval inteligentní stvořitel. A právě na to poukazuje Bible, když prohlašuje: „Co může být o Bohu poznáno, je mezi nimi zjevné, neboť jim to Bůh učinil zjevným. Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze postřehnout z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství.“ — Římanům 1:19, 20; Izajáš 45:18; Jeremjáš 10:12.

Hojné důkazy okolo nás

18. a) V čem ještě lze vidět plánovitost a záměrnost? b) Jaké známé příklady inteligentního plánu můžeš uvést?

¹⁸ Plánovitost a záměr samozřejmě nejsou vidět jen ve spořádaném chodu vesmíru, ale i v tom, jak živí tvorové, jednoduší i složití, konají svou každodenní činnost, i v tom, jak spolupracují mezi sebou a s prostředím. Například snad v každé části lidského těla — mozku, uchu, oku, ruce — se zračí tak složitá stavba, že ji moderní věda nedovede plně vysvětlit. Dále je tu svět zvířat a rostlin. Každoroční stěhování některých ptáků přes tisíce kilometrů souše a moře, proces fotosyntézy v rostlinách, vývoj jediného oplodněného vajíčka ve složitý organismus s milióny rozlišených buněk se specializovanými funkcemi — jen hrstka příkladů — jsou všechny vynikajícím důkazem inteligentního plánu.a

19. a) Dokazuje snad vědecké vysvětlení určitých dějů, že neexistuje inteligentní plán ani plánovač? b) Co se můžeme dozvědět, když studujeme svět kolem sebe?

¹⁹ Někteří však tvrdí, že rostoucí vědecké poznání mnohé z těchto divů vysvětlilo. Ano, věda do jisté míry vysvětlila mnohé, co bylo kdysi záhadou. Ale když dítě zjistí, jak pracují hodinky, ještě to přece nedokazuje, že hodinky nebyly někým vymyšleny a vyrobeny. Tak ani skutečnost, že rozumíme podivuhodným pochodům v hmotném světě, ještě nedokazuje, že za tím vším není inteligentní plánovač. Naopak, čím více víme o světě kolem nás, tím více máme důkazů pro existenci inteligentního stvořitele, Boha. Proto můžeme s otevřenou myslí souhlasit se žalmistou, který vyznal: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů.“ — Žalm 104:24.

Bible — můžeme jí věřit?

20. Co ukazuje, že víra v Boha nestačí člověka pohnout, aby jej hledal?

²⁰ Víra v Boží existenci ještě nestačí lidi pohnout k tomu, aby Boha hledali. Dnes jsou milióny lidí, kteří úplně nezavrhli víru v Boha, ale k hledání Boha je to nepřimělo. Americký odborník na veřejné mínění George Gallup, jr., poznamenává, že „v oblasti podvádění, obcházení daní a drobných krádeží skutečně nenajdete velký rozdíl mezi lidmi v církvích a mimo ně, a to hlavně proto, že je tu mnoho formálního náboženství“. Dodává, že „mnozí si prostě vytvářejí náboženství, které je jim pohodlné, příjemně je vzrušuje a nic naléhavě nevyžaduje. Kdosi to nazval ‚náboženstvím na míru‘. To je dnes ústřední slabinou křesťanství v této zemi [USA]: Není zde houževnatost víry.“

21, 22. a) Čím je Bible výjimečná jako kniha? b) Co je základním důkazem věrohodnosti Bible? Vysvětli.

²¹ Ta „ústřední slabina“ ve velké míře vyplývá z nedostatku poznání Bible a víry v ni. Co je však základem pro víru v Bibli? Nejprve stojí za povšimnutí, že během věků pravděpodobně žádná kniha nebyla nespravedlivěji kritizována, urážena, nenáviděna a napadána jako Bible. Přesto to všechno přežila a stala se nejpřekládanější a nejrozšířenější knihou všech dob. Už jen tím je Bible výjimečná. Jsou však hojné důkazy, přesvědčivá svědectví, že Bible je kniha inspirovaná Bohem a zaslouží si naši důvěru. — Viz rámeček, strany 340–1.

²² Přestože mnozí lidé více méně předpokládají, že je Bible nevědecká, rozporná a zastaralá, skutečnosti ukazují něco jiného. Její jedinečné autorství, historická a vědecká přesnost a její neomylná proroctví, to vše ukazuje k jedinému nevyhnutelnému závěru: Bible je inspirované Boží slovo. Jak to vyjádřil apoštol Pavel: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné.“ — 2. Timoteovi 3:16.

Jak se vyrovnat s problémem nevíry

23. K jakému závěru ohledně Bible můžeme dospět, když bereme v úvahu skutečnosti?

²³ K jakému závěru můžeme dospět, když jsme se zamysleli nad svědectvím knihy stvoření a Bible? Prostě k takovému, že tyto knihy jsou dnes stejně platné, jako byly vždy. Když jsme ochotni se na věc podívat objektivně, místo abychom se dali ovlivnit předem vytvořenými představami, zjistíme, že veškeré námitky lze rozumně překonat. Odpovědi tu jsou, pokud jsme ovšem ochotni je hledat. Ježíš řekl: „Neustále hledejte a naleznete.“ — Matouš 7:7; Skutky 17:11.

24. a) Proč se mnozí vzdali hledání Boha? b) Co nás může utěšit? c) O čem se bude uvažovat v závěru této knihy?

²⁴ Konec konců, většina lidí, kteří se vzdali hledání Boha, neučinili to proto, že by sami pečlivě prozkoumali důkazy a zjistili, že je Bible nepravdivá. Mnohé spíše odradilo to, že křesťanstvo správně nereprezentovalo pravého Boha Bible. Francouzský spisovatel P. Valadier řekl: „Byla to právě křesťanská tradice, která přinesla jako své ovoce ateismus; vedla k vraždě Boha ve svědomí lidí, protože jim předkládala neuvěřitelného Boha.“ Nás však mohou utěšit slova apoštola Pavla: „Oč tedy jde? Jestliže někteří nevyjádřili víru, učiní snad jejich nedostatek víry Boží věrnost neúčinnou? Kéž se to nikdy nestane! Ale ať je Bůh shledán jako pravdivý, i kdyby každý člověk byl shledán jako lhář.“ (Římanům 3:3, 4) Ano, máme všechny důvody dál hledat pravého Boha. Ve zbývajících kapitolách knihy uvidíme, jak je toto hledání úspěšné a co přinese lidstvu budoucnost.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 340 a 341]

Důkazy věrohodnosti Bible

Jedinečné autorství: Od své první knihy, Genesis, až po poslední knihu, Zjevení, se Bible skládá ze 66 knih napsaných asi 40 pisateli, kteří pocházeli z různého společenského prostředí, měli různé vzdělání i různá zaměstnání. Psána byla v průběhu šestnácti století od roku 1513 př. n. l. do roku 98 n. l. Přesto je konečným výsledkem kniha harmonická a soudržná, jež načrtává logicky se rozvíjející význačný námět — ospravedlnění Boha a jeho předsevzetí prostřednictvím mesiášského království. — Viz rámeček, strana 241.

Historická přesnost: Události zaznamenané v Bibli jsou v plném souladu s dokázanými historickými skutečnostmi. Kniha A Lawyer Examines the Bible (Právník zkoumá Bibli) poznamenává: „Zatímco romány, legendy a falešná svědectví pečlivě umísťují vyprávění události na nějaké vzdálené místo a do nějaké neurčité doby. . ., biblická líčení uvádějí datum a místo vyprávěných dějů s krajní přesností.“ (Ezekiel 1:1–3) A The New Bible Dictionary (Nový biblický slovník) uvádí: „[Pisatel Skutků] klade své vyprávění do rámce současné historie; jeho stránky hýří odvolávkami na městské úředníky, provinční místodržitele, závislé krále a podobně, a tyto odkazy se znovu a znovu prokazují jako přesně odpovídající zmíněnému místu a času.“ — Skutky 4:5, 6; 18:12; 23:26.

Vědecká přesnost: Izraelitům byly ve 3. Mojžíšově dány zákony o karanténě a hygieně, když okolní národy o takových zvyklostech ještě nic nevěděly. U Kazatele 1:7 je popsán ve starověku neznámý koloběh deště a vypařování z oceánu. To, že je země kulatá a visí v prostoru, což věda potvrdila až v 16. století, je uvedeno u Izajáše 40:22 a u Joba 26:7. Více než 2 200 let předtím, než William Harvey uveřejnil svá zjištění ohledně krevního oběhu, Přísloví 4:23 poukázalo na úlohu lidského srdce. Bible sice není vědecká učebnice, ale kde se dotýká záležitostí vědy, projevuje hloubku porozumění daleko přesahující svou dobu.

Neomylná proroctví: Zničení starověkého Tyru, pád Babylóna, obnova Jeruzaléma a vzestup a pád médoperských a řeckých králů byly předpověděny tak podrobně, že kritikové, ovšem marně, namítali, že proroctví byla napsána až dodatečně. (Izajáš 13:17–19; 44:27–45:1; Ezekiel 26:3–7; Daniel 8:1–7, 20–22) Proroctví o Ježíšovi, pronesená staletí před jeho narozením, se dopodrobna splnila. (Viz rámeček, strana 245.) Také Ježíšova vlastní proroctví o zničení Jeruzaléma se přesně splnila. (Lukáš 19:41–44; 21:20, 21) Proroctví o posledních dnech, které dal Ježíš a apoštol Pavel, se plní právě v naší době. (Matouš 24; Marek 13; Lukáš 21; 2. Timoteovi 3:1–5) Přitom Bible připisuje všechna proroctví jednomu zdroji, Jehovovi Bohu. — 2. Petra 1:20, 21.

[Obrázky na straně 333]

Darwin, Marx, Freud, Nietzsche a jiní předkládali teorie, jež podkopávaly víru v Boha

[Obrázky na straně 335]

„Kniha“ stvoření a Bible dávají základ pro víru v Boha

[Obrázek na straně 338]

Čím více víme o světě kolem nás, tím víc důkazů máme o inteligentním Stvořiteli

[Nákres a obrázek na straně 337]

Život a vesmír by byly nemožné, kdyby jisté přírodní konstanty byly jen o zlomek odchylné

[Nákres]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

SLOŽKY ATOMU VODÍKU

elektronový obal

PROTON + jádro

ELEKTRON −