Osmnáctá kapitola
Jehova Danielovi slibuje nádhernou odměnu
1, 2. (a) Jakou důležitou vlastnost potřebuje mít běžec, jestliže chce dosáhnout úspěchu? (b) Jak apoštol Pavel přirovnal k závodu život ve věrné službě pro Jehovu?
BĚŽEC se blíží k cílové čáře. Je sice téměř na pokraji svých sil, ale protože cíl už je na dohled, vkládá do posledních kroků veškerou energii. Napíná každý sval a vzápětí konečně vbíhá do cíle. Na jeho tváři se zračí úleva a také radost z vítězství. Vytrvalost až do konce se vyplatila.
2 Závěr 12. kapitoly Daniela nás zavádí do doby, kdy se milovaný prorok blíží k cílové pásce vlastního „běhu“, kterým byl život ve službě pro Jehovu. Různé příklady toho, jak předkřesťanští služebníci projevovali víru, uvedl apoštol Pavel a potom napsal: „Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odložme také každou zátěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen, přičemž se upřeně díváme na Ježíše, Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele naší víry. Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ (Hebrejcům 12:1, 2)
3. (a) Co Daniela podnítilo k tomu, aby ‚běžel s vytrvalostí‘? (b) Které tři různé věci řekl Jehovův anděl Danielovi?
3 Do tohoto ‚velkého oblaku svědků‘ patří i Daniel. Nepochybně byl jedním z těch, kdo museli ‚běžet s vytrvalostí‘. K tomu ho podněcovala hluboká láska k Bohu. Jehova mu zjevil mnoho informací o budoucnosti světových vlád, ale nyní ho chce povzbudit: „Pokud jde o tebe, ty jdi ke konci; a budeš odpočívat, ale vstaneš ke svému losu na konci dnů.“ (Daniel 12:13) Jehovův anděl řekl Danielovi tři různé věci: (1) že by Daniel měl ‚jít ke konci‘, (2) že bude „odpočívat“ a (3) že někdy v budoucnosti má opět ‚vstát‘. Jak tato slova mohou dnes křesťany povzbudit, aby v závodě o život vytrvali až do cíle?
„JDI KE KONCI“
4. Co měl Jehovův anděl na mysli, když Danielovi řekl, aby ‚šel ke konci‘, a proč to mohlo být pro Daniela obtížné?
4 Co měl anděl na mysli, když Danielovi řekl: „Pokud jde o tebe, ty jdi ke konci“? Ke konci čeho? Danielovi bylo už téměř 100 let, a proto se tato slova týkala zřejmě konce jeho života, který byl patrně docela blízko.a Anděl tak Daniela vybízel, aby vytrval ve věrnosti až do smrti. To však nemuselo být snadné. Daniel zažil pád Babylónu i to, jak se ostatek židovských vyhnanců vrátil do Judy a Jeruzaléma. Z toho měl letitý prorok určitě velkou radost. Neexistuje však žádná zpráva o tom, že by se vrátil s nimi. Asi byl tehdy už příliš starý a měl chatrné zdraví. Nebo to, aby zůstal v Babylóně, možná bylo Jehovovou vůlí. Ať už to bylo jakkoli, přirozeně nás napadne, zda Daniel nepociťoval smutek, když jeho krajané odcházeli do Judy.
5. Co svědčí o tom, že Daniel vytrval až do konce?
5 Daniel jistě načerpal velkou sílu z andělova laskavého výroku: „Jdi ke konci.“ Tato slova nám mohou připomenout to, co asi o šest století později řekl Ježíš Kristus: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (Matouš 24:13) Není pochyb o tom, že Danielovi se to podařilo. Vytrval do konce, protože v závodu o život věrně doběhl až do cíle. To může být jeden z důvodů, proč se o něm příznivě zmiňují pozdější části Božího slova. (Hebrejcům 11:32, 33) Co Danielovi umožnilo vytrvat až do konce? Odpověď na tuto otázku najdeme ve zprávě o jeho životě.
VYTRVÁVAL JAKO BADATEL BOŽÍHO SLOVA
6. Jak víme, že Daniel byl pilným badatelem Božího slova?
6 Aby vytrval až do konce, musel Daniel stále studovat úžasné Boží sliby a vážně o nich přemýšlet. Byl upřímným badatelem Božího slova. Jak jinak by věděl o slibu, který dal Jehova Jeremjášovi, totiž že vyhnanství bude trvat 70 let? Daniel napsal: „Já, Daniel, [jsem] podle knih rozpoznal počet let.“ (Daniel 9:2; Jeremjáš 25:11, 12) Bezesporu hledal v knihách Božího slova, které tehdy existovaly. Čtením všeho, co měl k dispozici — spisů Mojžíše, Davida, Šalomouna, Izajáše, Jeremjáše a Ezekiela —, a rozjímáním o tom strávil jistě mnoho příjemných hodin.
7. Jaké výhody v souvislosti se studiem Božího slova máme dnes oproti době, kdy žil Daniel?
7 Chceme-li si i my dnes vypěstovat vytrvalost, musíme studovat Boží slovo, úplně se do něj zabrat. (Římanům 15:4–6; 1. Timoteovi 4:15) Navíc máme celou Bibli, která obsahuje písemnou zprávu o tom, jak se některá Danielova proroctví splnila o staletí později. Kromě toho je požehnáním, že můžeme žít v ‚čase konce‘, který byl předpověděn u Daniela 12:4. V dnešní době jsou pomazaní obdařeni pochopením duchovních věcí, a tak v současném potemnělém světě září jako majáky pravdy. Díky tomu získalo pro nás velký význam mnoho hlubokých proroctví v knize Daniel, i když pro Daniela byla některá z nich záhadou. Nikdy tyto věci nepovažujme za samozřejmost, ale dál každý den studujme Boží slovo. Když to budeme dělat, pomůže nám to vytrvat.
DANIEL VYTRVÁVAL V MODLITBĚ
8. Jaký příklad dal Daniel, pokud jde o modlitbu?
8 Daniel vytrval až do konce také díky modlitbě. Denně se obracel k Jehovovi a otevřeně s ním rozmlouval. Jeho srdce bylo při tom naplněno vírou a důvěrou. Věděl, že Jehova je ‚Ten, který slyší modlitbu‘. (Žalm 65:2; srovnej Hebrejcům 11:6.) Když ho tížil zármutek vyvolaný vzpurným jednáním Izraelitů, Daniel vylil své srdce Jehovovi. (Daniel 9:4–19) K Jehovovi Bohu se nepřestal modlit ani tehdy, když Dareios vydal výnos, že po třicet dnů mohou být prosebné žádosti předkládány pouze jemu. (Daniel 6:10) Jistě pociťujeme dojetí, když si představíme, jak se tento věrný letitý muž raději nechává uvrhnout do jámy plné lvů, než aby se vzdal vzácné výsady modlit se. Nemůže být pochyb o tom, že Daniel vytrval až do konce díky tomu, že se každý den vroucně modlil k Jehovovi.
9. Proč bychom výsadu modlitby nikdy neměli považovat za samozřejmost?
9 Modlitba není nic složitého. Modlit se můžeme v podstatě kdykoli a kdekoli, nahlas či potichu. Tuto výsadu bychom však nikdy neměli brát na lehkou váhu. Modlitba je v Bibli spojována s vytrvalostí a duchovní bdělostí. (Lukáš 18:1; Římanům 12:12; Efezanům 6:18; Kolosanům 4:2) Není snad nádherné, že můžeme neomezeně a volně komunikovat s nejvyšší bytostí ve vesmíru? A Bůh nám naslouchá! Vzpomeňme si na situaci, kdy se Daniel modlil a Jehova mu odpověděl tím, že mu poslal anděla. Anděl přišel, zatímco se Daniel ještě modlil. (Daniel 9:20, 21) Dnes sice andělé takto nenavštěvují lidi, ale Jehova se nezměnil. (Malachiáš 3:6) Stejně jako vyslýchal Danielovy modlitby, vyslyší i ty naše. Navíc, modlitby nás přiblíží k Jehovovi, čímž se vytvoří pouto, které nám, stejně jako Danielovi, pomůže vytrvat až do konce.
VYTRVÁVAL JAKO UČITEL BOŽÍHO SLOVA
10. Proč Daniel považoval za důležité vyučovat pravdu z Božího slova?
10 Daniel musel ‚jít ke konci‘ i v jiném smyslu. Musel vytrvat jako učitel pravdy. Nikdy nezapomněl, že je příslušníkem vyvoleného národa, o němž bylo v Písmu napsáno: „‚Jste moji svědkové,‘ je Jehovův výrok, ‚ano můj sluha, kterého jsem vyvolil.‘“ (Izajáš 43:10) Daniel dělal vše, co bylo v jeho silách, aby tomuto pověření dostál. Jeho činnost spočívala zřejmě i ve vyučování vlastního národa, který byl v zajetí v Babylóně. O Danielově kontaktu s ostatními Židy toho víme málo. Víme pouze, že byl ve spojení se třemi mladými Hebrejci, o nichž se mluví jako o ‚jeho druzích‘ — s Chananjášem, Mišaelem a Azarjášem. (Daniel 1:7; 2:13, 17, 18) Jejich důvěrné přátelství jistě značně přispělo k tomu, aby každý z nich vytrval. (Přísloví 17:17) Daniel, kterému Jehova dal zvláštní pochopení, mohl své přátele hodně naučit. (Daniel 1:17) Jeho úkolem však bylo vyučování i v jiném ohledu.
11. (a) V čem bylo Danielovo dílo výjimečné? (b) Jak se Danielovi dařilo vykonávat jeho neobvyklé pověření?
11 Více než kterýkoli jiný prorok svědčil před pohanskými vládci. Často jim musel sdělit nepopulární poselství, ale nikdy nejednal tak, jako by k nim měl odpor nebo jako by byli v určitém smyslu podřadnější než on. Mluvil uctivě a taktně. Někteří vládci, například žárliví a intrikánští satrapové, chtěli Daniela usmrtit, ale jiní si ho začali vážit. Díky tomu, že mu Jehova umožnil vysvětlit tajemství, která byla pro krále a moudré muže záhadou, získal prorok významné postavení. (Daniel 2:47, 48; 5:29) S přibývajícími lety už nemohl být tak činný jako v době, kdy byl mladý. Je však jisté, že se až do konce svého života svědomitě snažil hledat nejrůznější způsoby, jak by mohl sloužit jako svědek pro svého milovaného Boha.
12. (a) Jaké vyučovací dílo vykonávají křesťané v dnešní době? (b) Jak můžeme uplatňovat Pavlovu radu, abychom ‚dále chodili v moudrosti vůči těm, kdo jsou vně‘?
12 I dnes můžeme v křesťanském sboru najít věrné druhy, kteří nám pomohou vytrvávat, stejně jako si pomáhali Daniel a jeho tři druhové. I my se jeden od druhého učíme a ‚vyměňujeme si povzbuzení‘. (Římanům 1:11, 12) I my, stejně jako Daniel, máme za úkol kázat nevěřícím. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Proto musíme tříbit svou obratnost, abychom ‚správně zacházeli se slovem pravdy‘, když s lidmi mluvíme o Jehovovi. (2. Timoteovi 2:15) Pomůže nám, když uposlechneme radu apoštola Pavla: „Choďte dále v moudrosti vůči těm, kdo jsou vně.“ (Kolosanům 4:5) Taková moudrost se projevuje i vyrovnaným názorem na ty, kdo nesdílejí naši víru. Nedíváme se na ně svrchu, jako bychom sami sebe považovali za nadřazené. (1. Petra 3:15) Naopak, snažíme se je přivést k pravdě tím, že taktně a obratně používáme Boží slovo, s cílem zapůsobit na jejich srdce. Když se nám to u někoho podaří, máme z toho velkou radost. Ta nám jistě pomáhá vytrvávat do konce, stejně jako pomáhala Danielovi.
„BUDEŠ ODPOČÍVAT“
13, 14. Proč mnohé Babylóňany děsila vyhlídka na smrt a jak naproti tomu pohlížel na smrt Daniel?
13 Daniela anděl dále ujistil: „Budeš odpočívat.“ (Daniel 12:13) Jaký byl význam těchto slov? Daniel věděl, že brzy zemře. Smrt je totiž nevyhnutelná a znamená konec života každého člověka od Adama až dodnes. Bible ji příhodně označuje jako ‚nepřítele‘. (1. Korinťanům 15:26) Vyhlídka na smrt však pro Daniela znamenala něco úplně jiného než pro Babylóňany, kteří žili kolem něj. Těmto lidem, kteří zabředli do spletitého uctívání asi 4 000 falešných bohů, smrt naháněla hrůzu. Věřili totiž, že ti, kdo prožili život v neštěstí nebo kdo zemřeli násilnou smrtí, se stávají pomstychtivými duchy, kteří pronásledují živé. Babylóňané také věřili v hrůzostrašné podsvětí obývané ohyzdnými příšerami v lidské a zvířecí podobě.
14 Pro Daniela však smrt nic takového neznamenala. Stovky let před tím, než Daniel žil, napsal pod inspirací král Šalomoun: „Pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic.“ (Kazatel 9:5) A o člověku, který umírá, žalmista zpíval: „Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky.“ (Žalm 146:4) Daniel tedy věděl, že se andělova slova prokáží jako pravdivá. Smrt znamenala odpočinek — žádné myšlenky, žádné hořké výčitky, žádná muka a jistě ani žádné příšery. Podobnými slovy, která použil anděl, popsal tuto skutečnost i Ježíš Kristus po Lazarově smrti. Řekl: „Lazar si šel odpočinout.“ (Jan 11:11)
15. V jakém smyslu může být den smrti lepší než den narození?
15 Uvažujme o dalším důvodu, proč Daniela vyhlídka na smrt neděsila. Boží slovo říká: „Jméno je lepší než dobrý olej, a den smrti než den narození.“ (Kazatel 7:1) Jak může den smrti, který je jistě provázen zármutkem, být lepší než radostný den narození? Klíčem k odpovědi je „jméno“. „Dobrý olej“ mohl být velmi drahý. Například vonný olej, kterým kdysi Lazarova sestra Marie potřela Ježíšovi nohy, měl cenu téměř roční mzdy. (Jan 12:1–7) Jak mohlo takovou hodnotu mít pouhé jméno? V řecké Septuagintě se v Kazateli 7:1 mluví o ‚dobrém jménu‘. Samotné jméno není ničím cenným, ale cenné je to, co jméno představuje. Když se člověk narodí, nemá žádnou pověst, není do povědomí lidí zapsán svými znamenitými skutky a neexistuje nic, co by bylo vzácnou upomínkou na jeho osobnost a vlastnosti. To všechno ale v sobě jeho jméno nese tehdy, když člověk zemře. A jestliže se navíc jedná o jméno, které je dobré v Božích očích, pak je cennější než jakýkoli hmotný majetek.
16. (a) Jak se Daniel snažil vytvořit si u Boha dobré jméno? (b) Proč si Daniel mohl jít odpočinout s naprostou důvěrou v to, že se mu podařilo vytvořit si u Jehovy dobré jméno?
16 Po celý život se Daniel ze všech sil snažil vytvořit si u Boha dobré jméno. Jehova to nepřehlížel. Sledoval Daniela a zkoumal jeho srdce. Totéž dělal v případě krále Davida, který zpíval: „Jehovo, prozkoumal jsi mě a znáš mě. Sám jsi poznal mé usedání a mé vstávání. Zdaleka jsi uvažoval o mé myšlence.“ (Žalm 139:1, 2) Daniel samozřejmě nebyl dokonalý. Byl potomkem hříšníka Adama a příslušníkem hříšného národa. (Římanům 3:23) Činil však pokání ze svých hříchů a stále se snažil chodit s Bohem po cestě přímosti. Tento věrný prorok tedy mohl mít důvěru, že mu Jehova hříchy odpustí a že se na něho nikdy nebude dívat s nevraživostí. (Žalm 103:10–14; Izajáš 1:18) Jehova je rozhodnut připomínat si dobré skutky svých věrných služebníků. (Hebrejcům 6:10) Proto Jehovův anděl dvakrát nazval Daniela ‚velmi žádoucím mužem‘. (Daniel 10:11, 19) To znamenalo, že Bůh Daniela miloval. Daniel si tedy mohl jít odpočinout spokojen, protože věděl, že si u Jehovy udělal dobré jméno.
17. Proč je nutné, abychom si i my dnes vytvořili u Jehovy dobré jméno?
17 Každý z nás si oprávněně může klást otázku: ‚Dělám si u Jehovy dobré jméno?‘ Dnes žijeme v obtížném období. Rozhodně není přehnaně nezdravé přiznat si, že kohokoli z nás může kdykoli zastihnout smrt. To je realita. (Kazatel 9:11) Proto je opravdu důležité, abychom byli odhodláni neprodleně, právě teď si vytvářet dobré jméno u Boha. Budeme-li to dělat, nemusíme se smrti bát. Je to jen odpočinek, podobně jako spánek. A stejně jako po spánku, tak i po smrti následuje probuzení.
„VSTANEŠ“
18, 19. (a) Co měl anděl na mysli, když předpověděl, že Daniel v budoucnosti ‚vstane‘? (b) Proč můžeme říci, že Daniel byl obeznámen s nadějí na vzkříšení?
18 Kniha Daniel končí jedním z nejkrásnějších slibů, jaké kdy Bůh dal člověku. Jehovův anděl totiž Danielovi řekl: „Vstaneš ke svému losu na konci dnů.“ Co tím myslel? Anděl předtím mluvil o ‚odpočinku‘, kterým byla smrt, a proto se slib, že Daniel někdy později ‚vstane‘, mohl vztahovat pouze na vzkříšení.b Někteří znalci tvrdí, že 12. kapitola Daniela obsahuje první výslovnou zmínku o vzkříšení, kterou můžeme najít v Hebrejských písmech. (Daniel 12:2) V tom ale nemají pravdu. O naději na vzkříšení Daniel velmi dobře věděl.
19 Znal například slova, která Izajáš zapsal o dvě století dříve: „Tvoji mrtví budou žít. Mé mrtvé tělo — ti vstanou. Probuďte se a radostně volejte, usedlíci v prachu! Vždyť . . . země nechá i bezmocné ve smrti padat ve zrození.“ (Izajáš 26:19) Dlouho předtím zmocnil Jehova Elijáše a Elišu k tomu, aby některé lidi vzkřísili. (1. Královská 17:17–24; 2. Královská 4:32–37) Jehovovu schopnost vzbudit lidi ze šeolu neboli z hrobu uznala dokonce ještě dříve Hana, matka proroka Samuela. (1. Samuelova 2:6) A ještě před ní vyjádřil věrný Job svou naději těmito slovy: „Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít? Všechny dny své povinné služby budu čekat, dokud mi nepřijde úleva. Zavoláš, a já ti odpovím. Budeš prahnout po díle svých rukou.“ (Job 14:14, 15)
20, 21. (a) Při jakém vzkříšení bude Daniel jistě vzbuzen? (b) Jak bude pravděpodobně probíhat vzkříšení v ráji?
20 Podobně jako Job měl i Daniel důvod věřit, že Jehova bude skutečně prahnout po tom, aby ho v budoucnosti přivedl zpět k životu. Přesto muselo Daniela velmi potěšit, když mu tuto naději potvrdil mocný duchovní tvor. Ano, Daniel vstane „při vzkříšení spravedlivých“, k němuž dojde během Kristovy Tisícileté vlády. (Lukáš 14:14) Jak to bude v případě Daniela probíhat? K tomu nám Boží slovo poskytuje hodně informací.
21 Jehova „není Bohem nepořádku, ale pokoje“. (1. Korinťanům 14:33) Je tedy zřejmé, že vzkříšení v ráji bude probíhat řádně. Než k němu po Armagedonu dojde, možná uplyne nějaký čas. (Zjevení 16:14, 16) Všechny stopy po starém systému věcí budou odstraněny a jistě budou probíhat přípravy na přivítání zemřelých. Pokud jde o to, v jakém pořadí se budou zemřelí vracet, je v Bibli tento precedens: „Každý ve svém vlastním pořadí.“ (1. Korinťanům 15:23) Zdá se, že až nastane „vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“, budou nejprve vzbuzeni spravedliví. (Skutky 24:15) Tak se věrní muži starých dob, například Daniel, budou moci podílet na správě pozemských záležitostí, k nimž bude patřit i poučování miliard „nespravedlivých“, kteří budou přivedeni zpět k životu. (Žalm 45:16)
22. Na které otázky bude Daniel jistě chtít získat odpověď?
22 Než bude Daniel připraven přijmout takové úkoly, jistě se bude chtít dozvědět odpovědi na některé otázky. Vždyť o některých závažných proroctvích, která mu byla svěřena, řekl: „Já jsem slyšel, ale nemohl jsem porozumět.“ (Daniel 12:8) Jistě bude velmi nadšen, až těmto posvátným tajemstvím konečně porozumí. Nepochybně bude chtít vědět všechno o Mesiášovi. Se vzrušením se bude dozvídat o tom, jak od doby, kdy žil, až dodnes postupovaly světové velmoci, o tom, kdo byli věrní ‚svatí Nejvýše postaveného‘, kteří v ‚čase konce‘ vytrvali navzdory pronásledování, a o tom, jak mesiášské Království nakonec zničilo všechna lidská království. (Daniel 2:44; 7:22; 12:4)
DANIELŮV A VÁŠ LOS V RÁJI
23, 24. (a) V čem se bude lišit svět, do něhož bude Daniel vzkříšen, od světa, ve kterém kdysi žil? (b) Bude mít Daniel své místo v ráji? Jak to víme?
23 Daniel se bude chtít dozvědět něco o světě, ve kterém se ocitne a který se bude velmi lišit od světa, v němž kdysi žil. Věcí minulosti budou všechny stopy po válkách a útlaku, jež narušovaly svět, který znal. Už nebude bolest ani nemoci ani smrt. (Izajáš 25:8; 33:24) Bude však hojnost jídla, dostatek obydlí a uspokojivá práce pro všechny. (Žalm 72:16; Izajáš 65:21, 22) Z lidstva se stane sjednocená a šťastná rodina.
24 V tomto světě bude Daniel rozhodně mít své místo. Anděl mu řekl: „Vstaneš ke svému losu.“ Hebrejské slovo, které je zde přeloženo jako ‚los‘, je totožné se slovem používaným pro doslovný díl země.c Daniel možná znal Ezekielovo proroctví o rozdělování obnovené izraelské země. (Ezekiel 47:13–48:35) Co se z tohoto proroctví dozvídáme vzhledem k jeho splnění v ráji? To, že všichni Boží ctitelé budou mít v ráji své místo, a že jim dokonce bude řádným a spravedlivým způsobem přidělena země. Je samozřejmé, že los, který Daniel obdrží v ráji, bude zahrnovat víc než jen půdu. Bude se týkat i jeho úlohy v záměru, který s rájem bude Bůh mít. Odměna, kterou Danielovi slíbil, je zaručena.
25. (a) Které vyhlídky související s životem v ráji jsou pro vás přitažlivé? (b) Proč je možné říci, že lidé patří do ráje?
25 Ale jak je to s vaším losem? Na vás se vztahují tytéž sliby. Jehova chce, aby poslušní lidé ‚vstali‘ ke svému losu, tedy aby měli své místo v ráji. Jen si to představte! Jistě bude vzrušující setkat se s Danielem a dalšími věrnými muži a ženami biblických dob. Ze stavu smrti se vrátí i velké množství dalších lidí, kteří budou muset být vyučováni, aby poznali Jehovu Boha a zamilovali si ho. Představte si, jak pečujete o svůj pozemský domov a pomáháte ho přetvářet v ráj, který je nekonečně rozmanitý a který bude věčně krásný. Také jste poučováni Jehovou a dozvídáte se, jak žít způsobem, který Jehova lidem určil. (Izajáš 11:9; Jan 6:45) Ano, v ráji budete mít své místo. Ráj dnes může být pro některé lidi něčím cizím, ale vzpomeňme si, že Jehovovým původním záměrem bylo, aby lidé žili právě tam. (1. Mojžíšova 2:7–9) V tomto smyslu je ráj přirozeným domovem miliard lidí na zemi. Do něj lidé patří. Dostat se tam bude jako vrátit se domů.
26. Proč můžeme říci, že si Jehova uvědomuje, jak nesnadné je pro nás čekat na konec tohoto systému?
26 Naše srdce jistě hoří oceněním, když na to všechno pomyslíme. Vždyť nepochybně toužíme po tom, abychom v ráji byli. Není tedy divu, že svědkové Jehovovi si tolik přejí dozvědět se, kdy nastane konec tohoto systému věcí. Není snadné čekat. Jehova si to uvědomuje, protože nás vybízí, abychom konec ‚stále očekávali, i kdyby se zdržel‘. Myslí tím, že by se mohl zdržet z našeho hlediska. Ve stejném verši nás totiž ujišťuje: „Neopozdí se.“ (Habakuk 2:3; srovnej Přísloví 13:12.) Ano, konec přijde přesně v ustanovený čas.
27. Co musíme dělat, abychom mohli před Bohem stát po celou věčnost?
27 Co bychom v době, kdy se blíží konec, měli dělat? Určitě vytrvávejme podobně jako Jehovův milovaný prorok Daniel. Pilně studujme Boží slovo. Vroucně se modleme. Pěstujme láskyplné společenství se spoluvěřícími. Horlivě vyučujme další lidi pravdě. Konec tohoto ničemného systému věcí se přibližuje každým dnem. Buďme proto rozhodnuti, že budeme věrnými služebníky Nejvyššího a oddanými zastánci jeho Slova. V každém případě však věnujme pozornost Danielovu proroctví. Kéž nám Svrchovaný Pán Jehova dá výsadu stát před ním radostně po celou věčnost!
[Poznámky pod čarou]
a Daniel byl do vyhnanství do Babylónu odveden v roce 617 př. n. l., pravděpodobně jako dospívající chlapec. Toto vidění dostal ve třetím roce Kýra, tedy v roce 536 př. n. l. (Daniel 10:1)
b Podle díla The Brown-Driver-Briggs Hebrew and English Lexicon se hebrejské slovo, které je zde použito pro výraz ‚vstát‘, vztahuje na „oživení po smrti“.
c Toto hebrejské slovo je příbuzné se slovem pro „oblázek“, protože k metání losů se používaly malé kamínky. Tímto způsobem se někdy rozdělovala země. (4. Mojžíšova 26:55, 56) V díle A Handbook on the Book of Daniel se píše, že zmíněné slovo zde má význam „to, co je (Bohem) dáno stranou pro nějakého člověka“.
CO JSTE SE NAUČILI?
• Co Danielovi pomohlo vytrvat až do konce?
• Proč vyhlídka na smrt nebyla pro Daniela ničím děsivým?
• Jak se splní andělův slib, že Daniel ‚vstane ke svému losu‘?
• Jaký užitek jste vy osobně měli z toho, že jste věnovali pozornost Danielovu proroctví?
[Celostránkový obrázek na straně 307]
[Obrázek na straně 318]
Věnujete pozornost Božímu prorockému slovu, stejně jako to dělal Daniel?