‚Nehledej pro sebe velké věci‘

1, 2. (a) Jaký problém měl Baruk ve čtvrtém roce vlády Jehojakima? (b) Jak Jehova Barukovi pomohl?

VĚRNÉHO Jeremjášova písaře Baruka přemohla únava. Byl čtvrtý rok vlády špatného krále Jehojakima, asi rok 625 př. n. l. Jeremjáš Barukovi řekl, aby do svitku knihy zapsal všechna jeho slova, jež mu Jehova sdělil o Jeruzalému a Judě, tedy všechny výroky, které Jeremjáš pronesl za dosavadních 23 let své prorocké dráhy. (Jer. 25:1–3; 36:1, 2) Baruk nezačal Židům číst obsah tohoto svitku hned, ale až následující rok. (Jer. 36:9, 10) Měl z něčeho obavy?

² „Běda mi nyní,“ naříkal Baruk, „neboť Jehova k mé bolesti přidal zármutek! Unavil jsem se svým vzdycháním.“ Pravděpodobně i ty jsi někdy nahlas nebo v duchu řekl, že už nemůžeš dál. Ať už Baruk svá slova vyjádřil nahlas nebo si je nechal jen pro sebe, Jehova naslouchal. Zkoumá lidská srdce, a tak věděl, proč se Baruk dostal do tohoto stavu, a prostřednictvím Jeremjáše ho laskavě usměrnil. (Přečti Jeremjáše 45:1–5.) Možná si ale říkáš, proč Baruk pociťoval takovou únavu. Bylo to snad kvůli úkolu, který dostal, anebo kvůli okolnostem, za kterých ho měl vykonávat? Ne, problém byl v jeho srdci. Baruk ‚hledal velké věci‘. Jaké věci to byly? A co měl podle Jehovova slibu dostat, jestliže uposlechne jeho radu a příkaz? Jaké poučení si z Barukova příběhu můžeme vzít my?

 3. Co bylo podstatou Barukova duchovního problému?

³ Baruk určitě věděl, jaké „velké věci“ pro sebe hledá. Uvědomoval si, že Boží „oči jsou . . . upřeny na cesty člověka a vidí všechny jeho kroky“. (Job 34:21) Když zapisoval Jeremjášovy prorocké výroky, měl pocit, že nenachází „místo odpočinku“. Proč? Důvodem jistě nebyl jeho úkol, ale to, co měl v srdci — to, co sám považoval za velké. Byl zabrán do hledání ‚velkých věcí‘ pro sebe, a tak ztratil ze zřetele důležitější věci, které souvisely s činěním Boží vůle. (Fil. 1:10) Překlad nového světa nechává vyniknout plný význam použitého hebrejského slovesa a překládá ho výrazem „stále hledáš“. Nebyla to tedy nějaká chvilková, prchavá myšlenka. Když Jehova Baruka upozornil, aby nehledal „velké věci“, Baruk už je hledal. Věrný Jeremjášův tajemník se sice podílel na činění Boží vůle, ale zároveň toužil po ‚velkých věcech‘ pro sebe.

4, 5. Proč k ‚velkým věcem‘, které Baruk hledal, mohlo patřit vysoké postavení a sláva, a proč bylo Jehovovo varování na místě?

⁴ To, na čem Barukovi záleželo, mohlo souviset s význačným postavením nebo slávou. I když Baruk sloužil jako Jeremjášův písař, zřejmě nebyl pouze jeho osobním tajemníkem. U Jeremjáše 36:32 je napsáno, že to byl ‚tajemník‘. Z archeologických nálezů lze usuzovat, že byl v postavení vysokého královského úředníka. Stejný titul je použit pro ‚tajemníka Elišamu‘, který byl uveden mezi judskými knížaty. Lze z toho usuzovat, že i Baruk měl jako jeden z Elišamových spolupracovníků přístup do „jídelny tajemníka“ v ‚králově domě‘. (Jer. 36:11, 12, 14) Musel tedy být vzdělaným úředníkem na králově dvoře. Jeho bratr Serajáš byl v postavení ubytovacího úředníka u krále Sedekjáše a doprovázel ho na důležité cestě do Babylóna. (Přečti Jeremjáše 51:59.) Jako ubytovací úředník měl pravděpodobně na starost zásoby a ubytování, když byl král na cestách. To bylo skutečně vysoké postavení.

⁵ Dá se pochopit, že člověk zvyklý na vysoké postavení se mohl unavit z toho, že proti Judě zapisoval jedno odsuzující poselství za druhým. Baruk podporoval Božího proroka, a tím mohl ohrozit své postavení a kariéru. A představ si, jaké důsledky mělo mít to, co řekl Jehova: „Pohleď, co jsem postavil, to strhávám.“ (Jeremjáš 45:4) „Velké věci“, které měl Baruk na mysli — ať už to byla ještě větší vážnost na králově dvoře nebo hmotný blahobyt —, by mohly přijít vniveč. Jestliže Baruk hledal bezpečné postavení v tehdejším odsouzeném židovském systému, Bůh měl důvod, aby mu v tomto sklonu bránil.

6, 7. Pokud byl Baruk zaměřen na hmotné bohatství, komu z tehdejší doby se podobal?

⁶ ‚Velkými věcmi‘, které Baruk hledal, mohlo také být hmotné bohatství. Národy v okolí Judy velmi spoléhaly na své bohatství a majetek. Moab důvěřoval ve svá ‚díla a poklady‘. Ammon jednal stejně. A o Babylónu Jeremjáš pod inspirací napsal, že ‚oplývá poklady‘. (Jer. 48:1, 7; 49:1, 4; 51:1, 13) Bůh však tyto národy odsoudil.

⁷ Jestliže tedy Baruk usiloval o majetek a bohatství, je pochopitelné, proč ho Jehova před těmito věcmi varoval. Až Bůh ‚vztáhne ruku proti‘ Židům, jejich domy a pole budou postoupeny jejich nepřátelům. (Jer. 6:12; 20:5) Představ si, že jsi Barukovým současníkem a žiješ v Jeruzalémě. Většina tvých krajanů — včetně knížat, kněží a samotného krále — si myslí, že by měli bojovat proti útočícím Babylóňanům. Ale ty víš, že Jeremjáš oznamuje: „Služte babylónskému králi a zůstaňte dál naživu.“ (Jer. 27:12, 17) Bylo by pro tebe snazší poslechnout tento Boží příkaz, kdybys měl ve městě velký majetek? A kdyby ti na tom majetku záleželo, uposlechl bys Jeremjášovo varování, anebo bys spíše jednal jako většina lidí? Skutečnost byla taková, že všechny hodnotné věci v Judě a v Jeruzalémě, včetně věcí z chrámu, se staly kořistí nepřátel, kteří je vzali s sebou do Babylóna. Usilovat o hmotný zisk tedy nemělo smysl. (Jer. 27:21, 22) Vidíš v tom nějaké poučení?

8, 9. Proč bys řekl, že Baruk dostal hodně, když získal jako kořist svou duši?

⁸ Uvažuj nyní o této otázce: Co měl Baruk dostat, když Boží příkaz poslechne? Svou vlastní duši! To mu bylo slíbeno „jako kořist“. (Přečti Jeremjáše 45:5.) Lidí, kteří tehdy přežili, bylo poměrně málo. Přežili ti, kdo uposlechli Boží pokyn a ‚odpadli k Chaldejcům‘ neboli se jim vzdali. (Jer. 21:9; 38:2) Někoho možná napadne: A to bylo všechno, co za svou poslušnost dostali?

⁹ Představ si, v jakém stavu byl Jeruzalém během dlouhého babylónského obléhání. Město pomalu ztrácelo síly. Naproti tomu Sodoma byla kdysi zničena tak říkajíc v mžiku. Dá se tedy říct, že její zničení bylo v určitém smyslu snesitelnější. (Nář. 4:6) Baruk zaznamenal proroctví, že obyvatelé Jeruzaléma budou umírat mečem, hladem nebo morem. A pak na vlastní oči viděl, jak se to splňuje. V Jeruzalémě došly zásoby potravin. Muselo být opravdu strašné žít ve městě, kde matky, kterým je přirozené projevovat soucit, vaří a jedí své vlastní děti. (Nář. 2:20; 4:10; Jer. 19:9) Ale Baruk přežil. Uprostřed takového chaosu byl život sám o sobě kořistí, podobně jako odměna pro vítěze po bitvě. Baruk tedy zjevně přijal Boží radu, aby nehledal „velké věci“, a podle této rady také jednal. Získal Jehovovu přízeň, což je patrné z toho, že přežil. (Jer. 43:5–7)

10, 11. Jak se zpráva o Barukovi týká naší doby a nás osobně?

¹⁰ Ačkoli Baruk činil Boží vůli a vykonal přitom hodně práce, nějaký čas bojoval s touhou po ‚velkých věcech‘. Jehova ho na toto nebezpečí důrazně upozornil, a Baruk byl před duchovní katastrofou i fyzickou smrtí uchráněn. I když jsme aktivní ve službě Jehovovi, mohlo by se i nám stát, že bychom někde hluboko v srdci měli nějaké touhy, které nás lákají, nebo dokonce pohlcují?

¹¹ Baruka možná lákalo, že by si mohl udělat jméno. Představ si, jak si říká: Udržím si své postavení tajemníka? Nemohl bych dosáhnout ještě vyššího úřadu? Nyní přemýšlej o sobě a polož si otázku: Toužím, možná někde hluboko v srdci, udělat ve světě kariéru, ať už hned nebo v blízké budoucnosti? Někteří mladí křesťané by mohli uvažovat takto: Jestliže získám vysokoškolské vzdělání, otevře se mi cesta k dosažení prestiže a finanční jistoty. Mohla by mě taková možnost svést k tomu, že bych pro sebe hledal „velké věci“?

12. Jak jeden bratr hledal velké věci pro Jehovu a co si o jeho rozhodnutí myslíš?

¹² Jeden bratr, který nyní slouží ve světovém ústředí, dostal v patnácti letech nabídku stipendia na jisté univerzitě. Své učitele velmi zklamal, protože nabídku odmítl a vybral si dráhu průkopníka. Láska k učení ho však nikdy neopustila. Stal se misionářem na jednom odlehlém ostrově a musel se naučit jazyk, kterým mluví něco přes 10 000 lidí. V tomto jazyce neexistoval žádný slovník, a tak si tento bratr postupně sestavil malý slovník sám. Nakonec se místní jazyk naučil a bratři ho požádali, aby do něj přeložil některé naše publikace. Jeho slovník se později stal podkladem pro vydání prvního slovníku v tomto jazyce. Účastníkům jednoho velkého oblastního sjezdu řekl: „Kdybych vystudoval univerzitu a dosáhl nějakých akademických úspěchů, získal bych slávu pro sebe. V podstatě nemám žádné odborné světské vzdělání. Zásluha za to, co jsem udělal, tedy nepatří mně, ale Jehovovi.“ (Přísl. 25:27) Co si myslíš o rozhodnutí, které udělal v patnácti letech? Během let mu potom bylo svěřeno mnoho výsad v Boží organizaci. A co ty? Jak chceš využít své schopnosti? Jsi rozhodnutý využít je ke chvále Jehovy, nebo pro svou vlastní slávu?

13. Proč by někteří rodiče měli uvažovat o situaci, ve které byl Baruk?

¹³ Přemýšlej ještě o jednom nebezpečí, totiž o hledání ‚velkých věcí‘ pro ty anebo prostřednictvím těch, které milujeme a na které můžeme mít vliv. Pravděpodobně víš o světských rodičích, kteří řídí věci tak, aby jejich dítě dosáhlo v životě větších úspěchů než oni nebo aby se z něj stal někdo, kým se budou moci chlubit. Možná jsi už slyšel výroky, jako třeba: „Nechci, aby moje dítě jednou muselo dřít tak jako já“ nebo „Chci, aby moje dítě šlo na univerzitu, a tak mělo lehčí život“. Něco takového by mohlo napadnout i křesťanské rodiče. Je pravda, že někdo si může říct: „Já pro sebe velké věci nehledám.“ Ale mohlo by se stát, že by to dělal nepřímo, prostřednictvím svého syna nebo dcery? Tak jako Baruk chtěl možná hledat určitou slávu díky postavení nebo kariéře, rodič může něco takového hledat prostřednictvím úspěchů svých dětí. Ten, který ‚zkoumá srdce‘, o tom jistě bude vědět, podobně jako o tom věděl v případě Baruka. (Přísl. 17:3) Neměli bychom snad prosit Boha, aby zkoumal naše nejvnitřnější myšlenky, jako to dělal David? (Přečti Žalm 26:2; Jeremjáše 17:9, 10.) Před nebezpečím v podobě hledání ‚velkých věcí‘ nás Jehova může varovat různými způsoby. Jedním z nich je i tato úvaha o Barukovi.

14, 15. Jak by se ‚velkými věcmi‘ pro nás mohlo stát bohatství?

¹⁴ A co kdyby ‚velkými věcmi‘, o které Baruk usiloval, bylo bohatství? Jak už bylo uvedeno, kdyby Baruk lpěl na bohatství a majetku v Judě, pravděpodobně by pro něj bylo těžké poslechnout Boží příkaz a vzdát se Chaldejcům. Bohatý člověk obvykle spoléhá na „hodnotné věci“. Bible však ukazuje, že takové věci jsou pro něj ochranou pouze „v jeho představě“. (Přísl. 18:11) Pro všechny Jehovovy služebníky je užitečné, když si připomenou vyrovnaný názor na hmotné věci, jak je vyjádřen v Božím Slově. (Přečti Přísloví 11:4.) Někdo si ale přesto může říct: Proč bych si trochu neužil toho, co svět nabízí?

¹⁵ Pokud by křesťan lpěl na majetku, mohlo by se stát, že začne toužit po něčem, co je částí pomíjejícího systému věcí. Jeremjášovi ani Barukovi se to nestalo. Ježíš později varoval lidi, kteří budou žít v době, „kdy se má zjevit Syn člověka“. Řekl: „Vzpomeňte si na Lotovu manželku.“ Stejně naléhavá by pro křesťany byla vybídka: „Vzpomeňte si na Jeremjáše a Baruka.“ (Luk. 17:30–33) Pokud by nám na hmotných věcech velmi záleželo, bylo by pro nás těžké Ježíšova slova uplatnit. Nezapomeňme však, že Baruk si Boží varování vzal k srdci a díky tomu zůstal naživu.

16. Vyprávěj o nějaké situaci, kdy Boží služebníci projevili k hmotným věcem správný postoj.

¹⁶ Uvažuj o tom, v jaké situaci byli bratři v Rumunsku během komunistického režimu. Když vládní agenti dělali u svědků domovní prohlídky, zabavili jim někdy také osobní věci, zvláště ty, které mohli prodat. (Nář. 5:2) Mnozí bratři a sestry byli tehdy ochotni vzdát se svého majetku. Někteří ho museli opustit, když byli přesunuti jinam. Jehovovi však zůstali věrní. Kdybys byl v takové zkoušce ty, připustil bys, aby tě vztah k hmotným věcem připravil o věrnost Bohu? (2. Tim. 3:11)

17. Jak možná Jeremjášovi a Barukovi pomohli někteří jejich současníci?

¹⁷ Stojí za povšimnutí, že Jeremjáše a Baruka podporovali někteří jejich současníci. Za vlády Josijáše, v době, kdy prorokoval Jeremjáš, sloužil jako prorok také Sefanjáš. Co by si Jeremjáš myslel o slovech, která čteme u Sefanjáše 1:18? (Přečti.) Představ si, jak o tomto inspirovaném výroku rozmlouvá s Barukem. Dalším jejich současníkem byl Ezekiel, který byl odveden do babylónského zajetí v roce 617 př. n. l. Něco z toho, co dělal a oznamoval, se přímo týkalo Židů, kteří byli ve své vlasti. Jeremjáš se to tedy pravděpodobně dozvěděl. A Ezekiel zřejmě věděl, co dělá a prorokuje Jeremjáš. K tomu patřila i slova zapsaná u Ezekiela 7:19. (Přečti.) Jeremjáš a Baruk mohli mít z těchto inspirovaných slov užitek a my ho můžeme mít také. Až přijde Jehovův den, lidé budou volat ke svým bohům, aby je zachránili. Avšak ani jejich bohové ani jejich majetek je nezachrání. (Jer. 2:28)

18. Čí „duši“ bychom měli chtít dostat jako kořist a co pro to můžeme udělat?

¹⁸ Musíme mít na paměti, že to, co nám Jehova slíbil jako kořist, je naše ‚duše‘. I kdyby někteří z Božích služebníků zahynuli v pronásledování, které může přijít během „velkého soužení“, až se politické rohy divokého zvířete obrátí proti náboženství, tito věrní vlastně nic neztratí. Je zaručeno, že jejich ‚duše‘ bude opět žít a těšit se ze „skutečného života“ v novém světě. (Zjev. 7:14, 15; 1. Tim. 6:19) Útěchou však pro nás může být ujištění, že většina Božích služebníků, kteří v té době prokážou věrnost, z velkého soužení vyjde. Můžeš si být jistý, že až Bůh přivede na národy neštěstí, žádný jeho věrný služebník nebude mezi těmi, kdo budou ‚pobiti od Jehovy‘. (Jer. 25:32, 33)

19. Jak úvaha o Jeremjášovi a Barukovi posílila tvé rozhodnutí nehledat pro sebe „velké věci“?

¹⁹ Někteří by mohli být zklamáni z toho, že když přežijí, jako kořist možná nedostanou nic víc než svou „duši“. Tím by ale vůbec neměli být zklamáni. Vzpomeň si, že když obyvatelé Jeruzaléma umírali hladem, Jehova zachoval Jeremjáše naživu. Jak? Král Sedekjáš dal Jeremjáše do vazby na Nádvoří stráže a „denně . . . mu dával kulatý chléb z ulice pekařů, dokud se ve městě všechen chléb nevyčerpal“. (Jer. 37:21) Jeremjáš tedy přežil. Jehova může použít jakýkoli způsob, aby svému lidu opatřil vše potřebné k přežití. A rozhodně to udělá, protože svým služebníkům zaručil vyhlídku na věčný život. Baruk přežil zničení Jeruzaléma díky tomu, že ‚nehledal velké věci‘. Podobně i my se můžeme těšit na to, že přežijeme Armagedon, abychom chválili Jehovu. Svou „duši“ přitom můžeme mít jako kořist navěky.