Ježíš uzdravuje slepé muže a pomáhá Zacheovi

Ježíš a ti, kdo cestují s ním, přichází do Jericha, které je vzdálené asi den cesty od Jeruzaléma. Jericho je vlastně dvojměstí – staré město leží asi kilometr a půl od novějšího římského města. Když Ježíš a zástupy lidí přechází z jednoho města do druhého, slyší je dva slepí žebráci. Jeden z nich se jmenuje Bartimaios.

Když Bartimaios a ten druhý žebrák zjistí, že kolem prochází Ježíš, začnou volat: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davida!“ (Matouš 20:30) Někteří ze zástupu je okřikují, ať jsou zticha, ale ti dva volají ještě hlasitěji. Ježíš ten rozruch zaslechne, zastaví se a pošle několik lidí, aby k němu přivedli ty, kdo na něj volají. Když přicházejí k žebrákům, říkají jednomu z nich: „Seber odvahu! Vstaň, volá tě.“ (Marek 10:49) Ten slepý muž nadšeně odhodí svůj svrchní oděv, vyskočí na nohy a jde za Ježíšem.

„Co chcete, abych pro vás udělal?“ ptá se Ježíš. Žebráci ho prosí: „Pane, ať se nám otevřou oči.“ (Matouš 20:32, 33) Ježíšovi je jich líto, a tak se dotkne jejich očí a zvlášť jednomu z nich říká: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ (Marek 10:52) Slepí žebráci okamžitě začínají vidět a bezpochyby oba chválí Boha. Když lidé vidí, co se stalo, také ho oslavují. Ti dva pak následují Ježíše.

Když Ježíš prochází Jerichem, má kolem sebe davy lidí. Všichni chtějí vidět člověka, který uzdravil ty slepé muže. Tlačí se na Ježíše ze všech stran, takže ho někteří nemůžou ani zahlédnout. Tak je na tom i Zacheus, hlavní výběrčí daní v Jerichu a okolí. Je malý, a tak nevidí, co se děje. Běží proto dopředu a vyleze na sykomoru (druh fíkovníku) rostoucí u cesty, po které jde Ježíš. Seshora má Zacheus dobrý výhled. Když Ježíš přichází a vidí ho na stromě, říká mu: „Zachee, slez rychle dolů, protože dnes zůstanu ve tvém domě.“ (Lukáš 19:5) A tak Zacheus sleze dolů a spěchá domů, aby pro svého vzácného hosta všechno připravil.

Lidé, kteří to vidí, si začnou stěžovat. Myslí si, že není správné, aby šel Ježíš na návštěvu k muži, kterého pokládají za hříšníka. Zacheus totiž zbohatl, když při vybírání daní nepoctivě vymáhal peníze.

Když Ježíš vstoupí do jeho domu, lidé se pohoršují: „Vešel jako host k hříšníkovi.“ Ježíš ale vidí, že Zacheus nemá daleko k pokání. A nemýlí se. Zacheus vstává a říká mu: „Pane, polovinu majetku dávám chudým, a cokoli jsem na někom nepoctivě vymohl, vracím čtyřnásobně.“ (Lukáš 19:7, 8)

To je skvělý způsob, jak může Zacheus ukázat, že jeho pokání je upřímné. Ze svých daňových záznamů zřejmě dokáže vypočítat, jakou částku od různých Židů získal, a slibuje, že všechno nahradí čtyřnásobně. To je dokonce víc, než vyžaduje Boží zákon. (2. Mojžíšova 22:1; 3. Mojžíšova 6:2–5) Zacheus navíc slibuje, že polovinu svého majetku dá chudým.

Ježíš má ze Zacheova pokání radost a říká: „Dnes přišla do tohoto domu záchrana, protože i on je Abrahamův syn. Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit to, co bylo ztraceno.“ (Lukáš 19:9, 10)

O těch, kdo „byli ztracení“, Ježíš nedávno mluvil v podobenství o marnotratném synovi. (Lukáš 15:11–24) Teď může ukázat příklad konkrétního člověka, který „byl ztracený“, ale „našel se“. Náboženští vůdci a jejich následovníci si na Ježíše stěžují a kritizují ho za to, že se věnuje lidem, jako je Zacheus. Ježíš ale dál hledá tyto ztracené Abrahamovy syny a pomáhá jim vrátit se k Jehovovi.