„Pamatujte na ty, kdo vás vedou“

OD LETNIC roku 33 n. l. sloužili věrní apoštolové Ježíše Krista jako vedoucí sbor, který stál v čele nově založeného křesťanského sboru. (Sk. 6:2–4; Hebr. 13:7) Později byl vedoucí sbor rozšířen o další muže, takže ho už netvořili jen apoštolové. Víme to proto, že když se přibližně v roce 49 n. l. řešila otázka obřízky, spor rozhodli „apoštolové a starší“ v Jeruzalémě. (Sk. 15:1, 2) Jejich úkolem bylo zabývat se záležitostmi, které se nějakým způsobem týkaly všech křesťanů. Posílali sborům povzbudivé dopisy a vydávali výnosy, díky kterým učedníci zůstávali sjednocení ve svých názorech i v jednání. Sbory se těmito pokyny od vedoucího sboru ochotně řídily, a proto se jim dobře dařilo a měly Jehovovo požehnání. (Sk. 8:1, 14, 15; 15:22–31; 16:4, 5; Hebr. 13:17)

² Po smrti apoštolů došlo k velkému odpadnutí. (2. Tes. 2:3–12) Jak Ježíš předpověděl ve svém podobenství o pšenici a plevelu, mezi pšenici (která představovala pomazané křesťany) byl naset plevel (falešní, zdánliví křesťané). V průběhu staletí obě tyto skupiny rostly spolu až do žně – „závěru systému“. (Mat. 13:24–30, 36–43) Jednotliví pomazaní křesťané se během té doby dál těšili z Ježíšovy přízně. Neexistoval ale žádný vedoucí sbor, který by předával Ježíšovy pokyny jeho následovníkům na zemi. (Mat. 28:20) Ježíš však předpověděl, že se to v čase žně změní.

³ „Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok?“ Touto otázkou Ježíš uvedl podobenství, které bylo součástí znamení „závěru tohoto systému“. (Mat. 24:3, 42–47) Z Ježíšových slov vyplývá, že věrný otrok bude Božímu lidu poskytovat duchovní potravu „v pravý čas“. K tomu, aby vedl křesťany v prvním století, Ježíš použil skupinu mužů, a ne jednoho člověka. Stejně tak věrný otrok, kterého Ježíš používá v závěru systému, není jen jeden člověk.

⁴ Komu dal Ježíš za úkol duchovně sytit svoje následovníky? Je velmi vhodné, že tuto úlohu svěřil pomazaným křesťanům na zemi. V Bibli jsou totiž označeni jako „královské kněžstvo“ a jejich úkolem je, aby „‚široko daleko oznamovali nádherné vlastnosti‘ toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“. (1. Petra 2:9; Mal. 2:7; Zjev. 12:17) Skládá se věrný otrok ze všech pomazaných křesťanů na zemi? Ne. Když chtěl Ježíš zázračně nasytit asi 5 000 mužů a také ženy a děti, rozdělil jídlo svým učedníkům a ti ho potom rozdělovali zástupům. (Mat. 14:19) Nasytil mnoho lidí prostřednictvím malé skupiny svých učedníků. A podobným způsobem dnes předává duchovní potravu.

⁵ Věrného a rozvážného správce tvoří malá skupina pomazaných bratrů, kteří se přímo podílejí na přípravě a rozdělování duchovního pokrmu během Kristovy přítomnosti. (Luk. 12:42) V průběhu posledních dnů tito pomazaní bratři, kteří tvoří věrného a rozvážného otroka, vždycky sloužili společně ve světovém ústředí. Dnes je věrným otrokem vedoucí sbor svědků Jehovových.

⁶ Ježíš tuto skupinu křesťanů používá k tomu, aby uveřejňovali aktuální informace o tom, jak se plní biblická proroctví a jak uplatňovat biblické zásady v každodenním životě. Jednotlivým křesťanům je pak tento duchovní pokrm předáván prostřednictvím místních sborů svědků Jehovových. (Iz. 43:10; Gal. 6:16) V biblických dobách se důvěryhodní otroci často starali o chod celé domácnosti jako její správci. Podobně i věrný a rozvážný otrok má za úkol starat se o domácnost tvořenou Božími služebníky. K tomu patří dohled nad hmotným majetkem, nad kazatelskou činností, nad programy sjezdů, nad jmenováním těch, kdo mají v Boží organizaci na starosti nejrůznější úkoly, a nad vydáváním biblických publikací. Z toho všeho mají Boží služebníci užitek. (Mat. 24:45)

⁷ Kdo k těmto služebníkům patří? Jednoduše řečeno – ti, kdo jsou duchovně syceni. Počátkem posledních dnů byli všichni, kdo k těmto služebníkům patřili, pomazaní křesťané. Později se jejich součástí stal i velký zástup „jiných ovcí“. (Jan 10:16) Obě skupiny přijímají duchovní potravu, kterou rozděluje věrný otrok.

⁸ Během velkého soužení, až Ježíš přijde ohlásit a vykonat rozsudek nad tímto zlým světem, ustanoví věrného otroka „nad vším svým majetkem“. (Mat. 24:46, 47) Ti, kdo tvoří věrného otroka, dostanou svou nebeskou odměnu. Spolu s ostatními ze 144 000 budou s Kristem vládnout v nebi. V té době už žádný věrný a rozvážný otrok na zemi nebude. Jehova a Ježíš budou poddaným mesiášského království předávat pokyny prostřednictvím těch, kdo budou sloužit jako „knížata“. (Žalm 45:16)

⁹ Máme mnoho dobrých důvodů, proč pamatovat na ty, kdo nás vedou, a dávat najevo, že jim důvěřujeme. Proč můžeme říct, že to pomáhá nám samotným? Apoštol Pavel napsal, že „na vás dávají pozor a budou se za to zodpovídat – ať to můžou dělat s radostí, a ne se vzdycháním, protože to by vám bylo ke škodě“. (Hebr. 13:17) Je velmi důležité, aby se jejich pokynům každý z nás ochotně podřizoval. Leží jim totiž na srdci naše duchovní blaho a mají o nás starost.

¹⁰ Pavel v 1. Korinťanům 16:14 napsal: „Všechno, co děláte, dělejte s láskou.“ Rozhodnutí, která odpovědní bratři dělají ve prospěch Božího lidu, jsou založena na nádherné vlastnosti – na lásce. O lásce je v 1. Korinťanům 13:4–8 napsáno: „Láska je trpělivá a laskavá. Láska nezávidí, nechlubí se, nepovyšuje se, nechová se neslušně, není sobecká, nedá se vyprovokovat, nepočítá urážky. Neraduje se ze špatných věcí, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává. Láska nikdy neselhává.“ Bratrům, kteří Jehovovy služebníky vedou, můžeme plně důvěřovat, protože za každým jejich rozhodnutím stojí láska. Jejich láskyplná péče je navíc projevem Jehovovy lásky k nám.

¹¹ Stejně jako v prvním století i dnes Jehova používá k vedení svých služebníků nedokonalé lidi. Jehova používal nedokonalé lidi k vykonání své vůle odjakživa. Noe dostal za úkol postavit archu a kázal o nadcházejícím zničení. (1. Mojž. 6:13, 14, 22; 2. Petra 2:5) Mojžíše Jehova pověřil tím, aby vyvedl jeho lid z Egypta. (2. Mojž. 3:10) Nedokonalí muži byli inspirováni k napsání Bible. (2. Tim. 3:16; 2. Petra 1:21) To, že Jehova používá nedokonalé lidi k tomu, aby řídil celosvětovou kazatelskou a vyučovací činnost, nijak neoslabuje naši důvěru v jeho organizaci. Naopak ji to posiluje, protože je nám jasné, že bez Jehovovy podpory by organizace nikdy nemohla dosáhnout toho, čeho dosahuje dnes. V tom, jakým způsobem si věrný otrok počínal, a to i v mnoha náročných situacích, je jasně patrné působení Boží ducha. Jehova viditelné části své organizace zjevně žehná. Proto jí z celého srdce důvěřujeme a plně ji podporujeme.

¹² Jmenovaní muži ve sborech projevují svou důvěru tím, že ochotně a věrně plní své úkoly. (Sk. 20:28) Všichni se horlivě účastníme služby dům od domu, vykonáváme opětovné návštěvy a vedeme biblická studia. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Chodíme na shromáždění a sjezdy a připravujeme se na ně, abychom měli co nejvíc z pestré duchovní stravy, kterou nám věrný otrok předkládá. Při těchto příležitostech se navíc můžeme vzájemně velmi povzbudit. (Hebr. 10:24, 25)

¹³ Naše důvěra v organizaci se projevuje tím, že ji podporujeme hmotnými prostředky. (Přísl. 3:9, 10) Když se naši bratři ocitnou v tísni, rychle se jim snažíme pomoct. (Gal. 6:10; 1. Tim. 6:18) Vede nás k tomu bratrská láska a také vděčnost Jehovovi a jeho organizaci za dobré věci, které dostáváme. (Jan 13:35)

¹⁴ Svoji důvěru v organizaci dáváme najevo také tím, že podporujeme její rozhodnutí. To se týká i pokynů od těch, kterým byla v organizaci svěřena určitá pravomoc. K nim patří krajští dozorci a sboroví starší. I vůči nim máme uplatňovat Pavlovu vybídku: „Poslouchejte ty, kdo vás vedou, a buďte poddajní.“ (Hebr. 13:7, 17) I když někdy úplně nerozumíme důvodům, které k určitému rozhodnutí vedly, víme, že pokud budeme toto rozhodnutí podporovat, bude to k našemu dobru. Tím projevujeme úctu k Božímu Slovu a k jeho organizaci a Jehova nám za to žehná. Svou poslušností dáváme najevo podřízenost našemu králi, Ježíši Kristu.

¹⁵ Máme tedy mnoho dobrých důvodů, proč věrnému a rozvážnému otroku důvěřovat. Satan, bůh tohoto systému, vyvíjí maximální úsilí, aby očernil Jehovu a jeho organizaci. (2. Kor. 4:4) Nestaňme se obětí Satanovy zákeřné taktiky. (2. Kor. 2:11) On ví, že mu zbývá už jen málo času, než bude uvržen do propasti, a proto se usilovně snaží odvrátit od Jehovy co nejvíc jeho služebníků. (Zjev. 12:12) Buďme proto ještě blíž Jehovovi, důvěřujme mu a důvěřujme i těm, které dnes k vedení svého lidu používá. Díky tomu budeme jednotní.