„Označ lidi na čele“

1.–3. a) Proč je Ezekiel v šoku a co se dozvídá o zničení Jeruzaléma? b) Jaké otázky si rozebereme?

EZEKIEL je v šoku! Ve vidění právě sledoval, jaké odporné věci dělají Židé v jeruzalémském chrámu.a Tito odpadlíci znesvěcují místo, které v Izraeli sloužilo jako středisko čistého uctívání Jehovy. Nejde ale jenom o chrám. Celé Judsko je plné násilí a není naděje, že se to zlepší. To, co Boží vyvolený lid dělá, Jehovu hluboce uráží. Ezekielovi proto říká: „Dám průchod svému vzteku.“ (Ezek. 8:17, 18)

² Když se Ezekiel dozvídá, že na Jeruzalém a na chrám, který byl kdysi posvátný, dopadne Jehovův vztek a že budou zničeny, velmi ho to trápí. Určitě si říká: Co bude s těmi, kdo jsou Jehovovi věrní? Přežijí to? A pokud ano, jak? Ezekiel nemusí na odpovědi dlouho čekat. Hned po oznámení tvrdého rozsudku nad Jeruzalémem slyší silný hlas, jak svolává popravčí, kteří Boží rozsudek vykonají. (Ezek. 9:1) Vidění pokračuje a prorok se dozvídá, že lidé nebudou zničeni plošně, ale selektivně. Ezekielovi spadne kámen ze srdce, když zjistí, že ti, kdo si to zaslouží, přežijí.

³ Konec tohoto zlého světa se blíží, a tak i my se můžeme ptát, kdo to velké zničení přežije. Rozebereme si proto tři otázky: 1. Co dalšího Ezekiel viděl? 2. Jak se to vidění splnilo v jeho době? 3. Co toto prorocké vidění znamená pro naši dobu?

4. Popiš, co Ezekiel viděl a slyšel dál.

⁴ Co Ezekiel viděl a slyšel dál? (Přečti Ezekiela 9:1–11.) „Od horní brány obrácené k severu“ přicházelo sedm mužů. Možná šli kolem místa, kde stála modla, která v Jehovovi vyvolávala žárlivost, nebo kde ženy oplakávaly boha Tammuze. (Ezek. 8:3, 14) Ti muži vstoupili na vnitřní nádvoří chrámu a postavili se u měděného oltáře. Nebyli tam ale proto, aby přinesli oběť. Jehova už oběti předkládané v chrámu nepřijímal. Šest z nich drželo v ruce „ničivou zbraň“, ale sedmý muž vypadal jinak. Byl oblečený do lněného oděvu a neměl zbraň, ale „kalamář tajemníka“, což mohla být krabička na písařské náčiní.

5., 6. Co můžeme říct o lidech, kteří byli označeni? (Viz úvodní obrázek.)

⁵ Co měl ten muž s kalamářem udělat? Od samotného Jehovy dostal závažný úkol: „Projdi městem, Jeruzalémem, a označ na čele lidi, kteří vzdychají a naříkají nad všemi těmi odpornými věcmi, které se v něm dějí.“ Ezekiel si v té chvíli možná vzpomněl, jak izraelští rodiče kdysi označili krví zárubně dveří, aby zachránili svoje prvorozené děti před zničením. (2. Mojž. 12:7, 22, 23) Bude označení na čele, které má v Ezekielově vidění provádět muž s kalamářem, sloužit podobnému účelu? Bude člověk s tímto označením zachráněn při zničení Jeruzaléma?

⁶ Na tyto otázky najdeme odpověď, když se zamyslíme nad tím, na jakém základě lidé označení dostali. Bylo určené těm, kdo vzdychali a naříkali nad odpornými věcmi, které se ve městě děly. Co tedy o těch lidech můžeme říct? Určitě to, že je hluboce trápilo nejenom modlářství v chrámu, ale také násilí, nemravnost a zkaženost v celém Jeruzalémě. (Ezek. 22:9–12) A svoje pocity nejspíš neskrývali. Tito upřímní lidé bezpochyby dávali svými slovy a skutky najevo svoje znechucení nad tím, co se v zemi děje, a také svoji oddanost čistému uctívání Boha. Jehova je milosrdný, a proto se rozhodl tyto lidi ušetřit.

7., 8. Jak měli muži se zbraněmi svůj úkol provést a jak vidění skončilo?

⁷ Jak tedy mělo těch šest mužů se zbraněmi svůj úkol provést? Ezekiel slyšel, jaké jim dal Jehova pokyny: Až muž s kalamářem dokončí svoji práci, jděte a zabijte všechny kromě těch, kdo mají označení na čele. „Začněte od mé svatyně,“ přikázal Jehova. (Ezek. 9:6) Popravčí měli se svým úkolem začít v samotném srdci Jeruzaléma – v chrámu, který pro Jehovu už nebyl posvátný. Začali „od starších, kteří byli před domem“, tedy od 70 izraelských starších, kteří v chrámu obětovali kadidlo falešným bohům. (Ezek. 8:11, 12; 9:6)

⁸ Jak vidění skončilo? Ezekiel slyšel, že muž s kalamářem podává Jehovovi zprávu: „Udělal jsem, co jsi mi přikázal.“ (Ezek. 9:11) Určitě nás zajímá, jak to dopadlo s obyvateli Jeruzaléma. Byli tam nějací věrní Boží služebníci, kteří zničení přežili?

9., 10. Například kdo přežil zničení Jeruzaléma a co můžeme o těch lidech říct?

⁹ Přečti 2. Paralipomenon 36:17–20. Ezekielovo proroctví se splnilo v roce 607 př. n. l., když babylonské vojsko zničilo Jeruzalém a chrám. Babyloňané byli jako „pohár v Jehovově ruce“ – byli nástrojem, který Jehova použil, aby nevěrný Jeruzalém potrestal. (Jer. 51:7) Bylo zničení plošné? Ne. V Ezekielově vidění bylo už dřív předpovězeno, že někteří lidé zabiti nebudou. (1. Mojž. 18:22–33; 2. Petra 2:9)

¹⁰ Řada věrných Božích služebníků přežila. Patřili k nim Rekabovci, Etiopan Ebed-melek, prorok Jeremjáš a jeho tajemník Baruk. (Jer. 35:1–19; 39:15–18; 45:1–5) Z Ezekielova vidění můžeme dojít k závěru, že tito lidé vzdychali a naříkali nad všemi odpornými věcmi, které se v Jeruzalémě děly. (Ezek. 9:4) Už před zničením nepochybně dávali najevo, že rozhodně zavrhují špatné jednání a že jsou oddaní čistému uctívání Jehovy. Díky tomu mohli být ušetřeni.

11. Koho představovali muži se zbraněmi a muž s kalamářem?

¹¹ Byli ti lidé doslova označeni pro přežití? Nikde nečteme o tom, že by někdo – Ezekiel nebo nějaký jiný prorok – procházel Jeruzalémem a označoval věrné lidi na čele. Ezekielovo prorocké vidění tedy podle všeho odhaluje, co se dělo v nebi a co bylo lidským očím neviditelné. Muž s kalamářem tajemníka a šest mužů se zbraněmi k ničení představovali Jehovovy věrné duchovní tvory, kteří jsou vždycky připravení konat jeho vůli. (Žalm 103:20, 21) Jehova bezpochyby použil své anděly, aby vykonání rozsudku nad nevěrným Jeruzalémem řídili. Andělé jakoby označovali na čelech ty, kdo měli být ušetřeni, a tak zajistili, že zabíjení nebude plošné, ale selektivní.

12., 13. a) Proč Jehova vylil svůj vztek na Jeruzalém a proč bychom měli očekávat podobnou reakci i v dnešní době? b) Je křesťanstvo protiobrazem nevěrného Jeruzaléma? Vysvětli to. (Viz rámeček „Je křesťanstvo protiobrazem Jeruzaléma?“.)

¹² Dnes je před námi vykonání Božího rozsudku v takovém rozsahu, jaký nemá obdoby – blíží se „velké soužení, jaké nenastalo od začátku světa až dosud a jaké už nikdy nenastane“. (Mat. 24:21) Vznikají proto zásadní otázky: Bude přicházející zničení plošné, nebo selektivní? Budou ti, kdo Jehovu uctívají čistým způsobem, nějak označeni pro přežití? Jinými slovy, splní se Ezekielovo prorocké vidění o muži s kalamářem i v naší době? Odpověď na všechny tři otázky je ano. Proč to můžeme říct? Vraťme se k Ezekielovu vidění.

¹³ Vzpomínáš si, proč Jehova vylil svůj vztek na starověký Jeruzalém? Podívej se znovu do Ezekiela 9:8, 9. (Přečti.) Když měl prorok strach, že by přicházející zničení mohlo znamenat konec pro „všechny, kdo ještě zbyli z Izraele“, Jehova mu pro svůj rozsudek uvedl čtyři důvody. Za prvé, „provinění“ národa bylo „velmi, velmi velké“.b Za druhé, judská země „se naplnila prolitou krví“. Za třetí, Jeruzalém, hlavní město judského království, bylo „plné zkaženosti“. A za čtvrté, lidé si omlouvali špatné jednání tím, že Jehova je „nevidí“. Nemohl by být stejnými slovy odsouzen dnešní morálně zvrácený, násilnický, zkažený a bezbožný svět? Určitě ano. Vždyť Jehova se nemění a to, co vyvolalo jeho spravedlivý hněv v Ezekielově době, vyvolá stejnou reakci i v naší době. (Mal. 3:6; Jak. 1:17) Měli bychom tedy očekávat, že šest mužů se zbraněmi k ničení a muž s kalamářem budou mít i v dnešní době co na práci.

14., 15. Z jakých příkladů je vidět, že Jehova lidi předem varuje?

¹⁴ Jak se tedy Ezekielovo prorocké vidění plní dnes? Když se podíváme zpět, jak se splnilo v minulosti, zjistíme, co můžeme očekávat v současnosti a v budoucnosti. Uvažujme teď o tom, jak se některé prvky Ezekielova proroctví splňují nebo teprve splní v naší době.

¹⁵ Jehova lidi předem varuje. Jak jsme se dozvěděli v 11. kapitole této knihy, Jehova ustanovil Ezekiela „strážným pro izraelský dům“. (Ezek. 3:17–19) Od roku 613 př. n. l. Ezekiel otevřeně varoval Izrael, že se blíží jeho zničení. A na to, že Jeruzalém postihne katastrofa, upozorňovali i další proroci jako Izajáš a Jeremjáš. (Iz. 39:6, 7; Jer. 25:8, 9, 11) V naší době Jehova používá malou skupinu pomazaných křesťanů nejenom k tomu, aby duchovně sytil své služebníky, ale také k tomu, aby ostatní varoval před blížícím se velkým soužením. (Mat. 24:45)

16. Jsme to my, kdo označuje lidi pro přežití? Vysvětli to.

¹⁶ Označení neprovádí Jehovův lid. Vzpomeň si, že to nebyl Ezekiel, kdo měl projít Jeruzalémem a označit druhé pro přežití. Podobně dnes Jehova nepověřil svůj lid, aby takové označení prováděl. Jako členové Kristovy duchovní domácnosti máme úkol kázat. Tento úkol bereme vážně. Dáváme to najevo tím, že horlivě mluvíme s druhými o Božím království a varujeme je, že konec tohoto zlého světa se rychle blíží. (Mat. 24:14; 28:18–20) Tímto způsobem pomáháme upřímným lidem, aby i oni začali uctívat Jehovu. (1. Tim. 4:16)

17. Co musí lidé udělat, aby mohli být označeni pro přežití?

¹⁷ Aby lidé přežili přicházející zničení, musí už teď dokázat svoji víru. Jak už jsme si řekli, ti, kdo přežili zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l., dávali už předtím najevo, že rozhodně zavrhují špatné jednání a že jsou oddaní čistému uctívání Jehovy. Dnes je to podobné. Ti, kdo chtějí přežít, musí ještě před tím, než zničení přijde, vzdychat a naříkat, tedy hluboce se trápit nad zkažeností tohoto světa. A svoje pocity nesmí skrývat, ale slovy i skutky musí dávat najevo oddanost čistému uctívání Boha. Jak to můžou dělat? Měli by zareagovat na kazatelskou činnost, která dnes probíhá, oblékat si křesťanskou osobnost, zasvětit se Jehovovi, dát to najevo křtem a věrně podporovat Kristovy bratry. (Ezek. 9:4; Mat. 25:34–40; Ef. 4:22–24; 1. Petra 3:21) Jedině ti, kdo tak žijí už dnes a kdo na začátku velkého soužení budou Jehovu uctívat čistým způsobem, budou moct být označeni pro přežití.

18. a) Jak a kdy bude Ježíš označovat lidi? b) Budou muset být věrní pomazaní křesťané označeni? Vysvětli to.

¹⁸ K označení těch, kdo si to zaslouží, dojde v nebi. V Ezekielově době měli určitou úlohu při označování lidí andělé. V novodobém splnění muž s kalamářem tajemníka představuje Ježíše Krista, až „přijde ve své slávě“, aby soudil všechny národy. (Mat. 25:31–33) K tomu dojde během velkého soužení, po zničení falešného náboženství.c V této závažné době, těsně před začátkem Armagedonu, Ježíš rozdělí lidi na „ovce“ a „kozly“. Ti, kdo budou patřit k „velkému zástupu“, budou posouzeni neboli označeni jako „ovce“, což pro ně bude znamenat, že „odejdou ... do věčného života“. (Zjev. 7:9–14; Mat. 25:34–40, 46) A co věrní pomazaní křesťané? K tomu, aby přežili Armagedon, nemusí být označeni. Budou totiž s konečnou platností zapečetěni, a to buď před tím, než zemřou, nebo než začne velké soužení. Potom, někdy před začátkem Armagedonu, budou vzkříšeni do nebe. (Zjev. 7:1–3)

19. Kdo bude společně s Ježíšem vykonávat rozsudek nad tímto světem? (Viz rámeček „Vzdychání a naříkání, označení, ničení – kdy a jak?“.)

¹⁹ Rozsudek nad tímto světem vykoná nebeský král, Ježíš Kristus, se svými nebeskými vojsky. V Ezekielově vidění nezačalo šest mužů se zbraněmi zabíjet, dokud muž ve lněném oděvu neskončil s označováním lidí. (Ezek. 9:4–7) Podobně i přicházející zničení začne až po tom, co Ježíš posoudí všechny národy a „ovce“ označí pro přežití. Pak během armagedonské války Ježíš povede nebeské popravčí síly, ke kterým budou patřit andělé a všech 144 000 jeho spoluvládců. Úplně zničí tento zlý svět a osvobodí ty, kdo Jehovu uctívají čistým způsobem, aby mohli žít ve spravedlivém novém světě. (Zjev. 16:14–16; 19:11–21)

20. Jaká ujištění dostáváme z Ezekielova vidění o muži s kalamářem tajemníka?

²⁰ Za ujištění, která jsou v Ezekielově vidění o muži s kalamářem tajemníka, jsme moc vděční! Můžeme se naprosto spolehnout na to, že Jehova nezničí se špatnými lidmi i ty dobré. (Žalm 97:10) Víme, co teď musíme dělat, abychom mohli být v budoucnosti označeni pro přežití. Jako Jehovovi služebníci jsme rozhodnutí se co nejvíc podílet na oznamování dobré zprávy těm, kdo vzdychají a naříkají nad zkažeností v Satanově světě, a také na varování před přicházejícím koncem. Můžeme tak pomáhat těm, kdo mají „správný postoj vedoucí k věčnému životu“, aby začali Jehovu uctívat s námi a mohli být v budoucnosti označeni pro přežití do Božího nového světa. (Sk. 13:48)