Říjen

Při uctívání Jehovy často dostáváme různé pokyny, ať už od místních starších, krajského staršího, pobočky, nebo vedoucího sboru. Ale co když nechápeme, proč nějaký pokyn přišel? Jediné, co v tu chvíli možná vidíme, jsou nevýhody, které to bude mít. Možná se dokonce začneme zaměřovat na chyby bratrů, od kterých jsme ten pokyn dostali. Když žijeme vírou, věříme, že Jehova má všechno pod kontrolou a zná naše okolnosti. Dokážeme díky tomu rychle poslechnout a uděláme to rádi. (Hebr. 13:17) Chápeme, že tím přispíváme k jednotě ve sboru. (Ef. 4:2, 3) I když jsou bratři, kteří nám dávají pokyny, nedokonalí, jsme si jistí, že když jsme poslušní, Jehova to podpoří. (1. Sam. 15:22) A věříme, že když je skutečně potřeba něco upravit, on to ve svůj čas udělá. w25.03 23, 24 ¶13, 14

Žijeme v úžasné době! Každý den se nám před očima plní biblická proroctví. Tak třeba „král severu“ a „král jihu“ spolu soupeří o vládu nad světem. (Dan. 11:40, ppč.) Dobrá zpráva o Království se káže víc než kdy dřív a díky tomu se miliony lidí rozhodly sloužit Jehovovi. (Iz. 60:22; Mat. 24:14) A taky „v pravý čas“ dostáváme spoustu duchovního jídla. (Mat. 24:45–47) Jehova nám pomáhá líp rozumět důležitým událostem, které jsou přímo před námi. (Přísl. 4:18) Můžeme si být jistí, že až přijde velké soužení, budeme vědět všechno, co potřebujeme, abychom mu zůstali věrní, a dokonce se nám po duchovní stránce skvěle dařilo. Je ale důležité si uvědomit, že některé věci ohledně blízké budoucnosti zkrátka nevíme. w24.05 8 ¶1, 2

Žalmista se konkrétně zmínil o pomlouvání. Co to je? Je to šíření nepravdivých informací, které můžou poškodit něčí pověst. V Žalmu 15:3 se taky píše, že Jehovův host nedělá svému bližnímu nic špatného a neočerňuje své přátele. (Žalm 15:1) Co si pod tím představit? Nechtěně bychom mohli někoho očernit tak, že bychom o něm šířili negativní informace. Třeba se dozvíme, že sestra skončila s průkopnickou službou, že manželé odchází z betelu nebo že bratr přestal sloužit jako starší nebo služební pomocník. Bylo by správné spekulovat, proč k tomu došlo, a rozebírat to s druhými? Možná jsou za tím důvody, o kterých nevíme. Pamatujme na to, že host v Jehovově stanu „svému bližnímu nedělá nic špatného a neočerňuje své přátele“. w24.06 11, 12 ¶11–13

Co dělat, aby náš zdravý strach z Jehovy nezeslábl? Pokaždé když se rozhodujeme, musíme přemýšlet, jestli mu tím uděláme radost. Když čteš v Bibli nějaký příběh, zeptej se sám sebe: Jak bych se rozhodl já, kdybych byl v té situaci? Třeba si představ, že slyšíš, jak těch deset izraelských náčelníků potom, co prozkoumali zemi, kterou jim Jehova slíbil, říká, že Kanaán se nedá dobýt. Věřil bys jim a bál by ses? Nebo by tvoje láska k Jehovovi a touha se mu líbit zvítězily? Je smutné, že Jozuovi a Kalebovi, kteří mluvili pravdu, nevěřila celá generace Izraelitů, a proto jim Jehova nedovolil vejít do Zaslíbené země. (4. Mojž. 14:10, 22, 23) w24.07 10 ¶7

Proroka Ozeáše jeho manželka Gomer kvůli jiným mužům opustila. Dalo se jí vůbec nějak pomoct? Jehova, který vidí do srdce, Ozeášovi řekl: „Znovu jdi a miluj tu ženu, která má milence a je ti nevěrná. Stejně tak Jehova miluje svůj lid Izrael, i když se obracejí k jiným bohům.“ (Oz. 3:1; Přísl. 16:2) Všimni si, že Gomer v tu chvíli pořád ještě vážně hřešila. I tak Jehova řekl Ozeášovi, aby jí odpustil a znovu ji vzal k sobě. Podobně to Jehova nevzdal ani se svým tvrdohlavým národem. I když Izraelité dělali hrozné věci, nepřestal je milovat a pomáhal jim, aby svých hříchů litovali a změnili se. To znamená, že se Jehova, který zkoumá srdce, snaží přivést k pokání i takového člověka, který se špatným jednáním ještě nepřestal. w24.08 10 ¶7

Židé, kteří se stali křesťany v prvním století, museli udělat obrovské změny a to rozhodně nebylo jednoduché. Určitou dobu totiž byli Židé Jehovův vyvolený národ. Jeruzalém bylo mimořádné místo. Vládli odtud králové, které Jehova dosadil, a byl tam i chrám, středisko pravého uctívání. Všichni věrní Židé se řídili Mojžíšovým zákonem, tak jak jim ho vysvětlovali jejich náboženští vůdci. Mělo to vliv na celý jejich život – na to, co jedli, jak vnímali obřízku, a dokonce jak se chovali k lidem z jiných národů. Ale po Ježíšově smrti už Jehova nepřijímal oběti, které se předkládaly v chrámu. Židé, kteří se stali křesťany, museli změnit způsob, jak Jehovu uctívali. (Hebr. 10:1, 4, 10) Vůbec to nebylo lehké. I takoví zralí křesťané, jako byl apoštol Petr, s tím občas bojovali. (Sk. 10:9–14; Gal. 2:11–14) Kvůli všem těmhle změnám se stali terčem pronásledování židovských náboženských vůdců. w24.09 9 ¶4

Pokaždé když Jehova dá svému lidu nějaký úkol, přeje si, aby to probíhalo organizovaně. (1. Kor. 14:33) Třeba dobrá zpráva se má kázat po celé zemi. (Mat. 24:14) Jehova pověřil Ježíše, aby tuhle práci vedl. A on se postaral, aby se dělala organizovaně. V prvním století byl v Jeruzalémě vedoucí sbor, který tvořili apoštolové a starší. Taky na různých místech vznikaly sbory, ve kterých byli jmenováni starší, aby je vedli. (Sk. 14:23) Když vedoucí sbor o něčem rozhodl, starší v jednotlivých sborech o tom informoval. Ti pak pokyny předali místním bratrům a sestrám, aby se jimi řídili. (Sk. 15:2; 16:4) Díky tomu, že je poslouchali, „se sbory upevňovaly ve víře a věřících den za dnem přibývalo“. (Sk. 16:5) w24.04 8 ¶1

Je ráno 16. nisanu a několik žen jde k místu, kde má ležet Ježíšovo bezvládné tělo. (Luk. 24:1, 10) Jednou z nich je Marie Magdaléna. Když přichází k hrobce, zjišťuje, že je prázdná. Utíká za Petrem a Janem, aby jim to řekla. Ti se tam rozběhnou a ona je následuje. Když se Petr a Jan přesvědčí, že hrobka je opravdu prázdná, vrátí se domů. Ale Marie tam zůstává a pláče. Nemá ani tušení, že ji Ježíš pozoruje. Vidí, jak se tahle věrná žena trápí, a hluboce ho to zasáhne. Pak se jí objeví a něco pro ni udělá. Není to nic velkého, ale ji to hodně povzbudí. Mluví s ní a dává jí důležitý úkol – o tom, že ho Jehova vzkřísil, má říct jeho bratrům. (Jan 20:17, 18) w24.10 13 ¶7

Mojžíš sloužil jako prorok, soudce, velitel a historik. Vyvedl Izraelity z Egypta, kde byli v otroctví, a na vlastní oči viděl spoustu Jehovových zázraků. Jehova ho navíc použil, aby napsal prvních pět biblických knih, 90. a možná taky 91. žalm. Pravděpodobně napsal i knihu Job. Mojžíšovi bylo 120 let, když zemřel. Krátce předtím svolal všechny Izraelity a připomněl jim, co viděli a zažili. Byli svědky spousty Jehovových zázraků a znamení a viděli rány, které seslal na Egypťany. (2. Mojž. 7:4) Prošli Rudým mořem a sledovali, jak zničil faraonovu armádu. (2. Mojž. 14:29–31) V pustině zažili, jak je chránil a staral se o ně. (5. Mojž. 8:3, 4) A teď, když stáli na prahu Zaslíbené země, Mojžíš využil poslední příležitost, aby je povzbudil. w24.11 8, 9 ¶3, 4

To, co Ježíš řekl při Pánově večeři svým apoštolům, se liší od toho, co řekl v Galileji daleko většímu množství lidí. Většině lidí, ke kterým Ježíš mluvil v Galileji v roce 32 n. l., šlo hlavně o to, aby jim dal jídlo. On ale chtěl, aby pochopili, že existuje něco daleko důležitějšího než jídlo – něco, díky čemu můžou získat věčný život. Dokonce řekl, že žít věčně můžou i ti, kdo zemřeli, protože budou v posledním dni vzkříšeni. Nemluvil o malé skupině lidí jako při Pánově večeři. Mluvil naopak o tom, co krásného můžou získat všichni lidé. w24.12 11 ¶10, 11

Jehova nenávidí každého, kdo se chová násilně. (Žalm 11:5) A zvlášť nenávidí, když se tak manžel chová ke svojí manželce. (Mal. 2:16) Když se k ní nechová hezky, má to vliv na jeho vztah s Jehovou. (1. Petra 3:7) On možná ani neposlouchá jeho modlitby. Někteří manželé ubližují svojí manželce tím, že s ní mluví hrubě nebo nelaskavě. Jehova ale „hněv, zlobu, křik [a] urážky“ nenávidí. (Ef. 4:31, 32) Když s ní mluví hrubě, neničí jenom svoje manželství, ale i svůj vztah s Jehovou. (Jak. 1:26) To samé platí pro manžela, který sleduje pornografii. I on ničí svůj vztah s Jehovou. Taky tím ukazuje , že si neváží manželky. Jehova od manžela očekává, že bude manželce věrný, a to nejenom v tom, jak se chová, ale i v tom, na co myslí. Ježíš řekl, že „každý, kdo se dívá na nějakou ženu tak, že po ní začne toužit, už s ní ve svém srdci zcizoložil“. (Mat. 5:28, 29) w25.01 9 ¶6–8

V Bibli se píše, že Jehova svoje služebníky prohlašuje za bezúhonné. To znamená, že jako by vymazal záznam o jejich dluzích a stáhl obvinění proti nim. Neporušuje tím ale svoje spravedlivé normy? Ne. Za bezúhonné nás nepovažuje proto, že bychom si to zasloužili, ani naše hříchy nepřehlíží. Naše dluhy neboli hříchy smazává na základě toho, že věříme ve výkupné, které za nás bylo zaplaceno a díky kterému se s ním můžeme smířit. (Řím. 3:24) Co nám to přináší, když nás Jehova považuje za bezúhonné? Ti, kdo byli vybráni, aby vládli s Ježíšem v nebi, se stávají Božími dětmi. (Tit. 3:7; 1. Jana 3:1) Jehova jim odpustil hříchy. Mají jakoby čistý trestní rejstřík a tím splňují požadavky, aby mohli vládnout v Království. (Řím. 8:1, 2, 30) Ti, kdo mají naději na život na zemi, se stávají Božími přáteli a on jim odpouští hříchy. (Jak. 2:21–23) w25.02 5 ¶17, 18

Podíváme se teď na jednu situaci, ve které apoštol Petr nedokázal přemýšlet tak jako Jehova. Ježíš tehdy svým apoštolům řekl, že musí jít do Jeruzaléma, kde ho vydají náboženským vůdcům, budou ho mučit a nakonec ho zabijí. (Mat. 16:21) Petr si možná nedokázal představit, že by Jehova připustil, aby se Ježíšovi – naději Izraele a slíbenému Mesiášovi – něco takového stalo. (Mat. 16:16) A tak si ho vzal stranou a řekl mu: „Buď k sobě laskavý, Pane, to se ti určitě nestane.“ (Mat. 16:22) Petr v tu chvíli nedokázal přemýšlet tak jako Jehova, a tím pádem nepřemýšlel ani jako Ježíš. Ježíš věděl, že Jehova nechce, aby se při službě tady na zemi šetřil. Takže i když to Petr možná myslel dobře, Ježíš jeho radu rázně odmítl. Petr se tehdy naučil něco důležitého – že má dát svoje myšlení do souladu s tím Božím. A to samé se potřebujeme naučit my. w25.03 9 ¶5, 6

Trápíš se kvůli tomu, že tě člověk, kterému jsi věřil, zklamal nebo zradil? Bez ohledu na to, jak se k tobě někdo zachová, tvůj nebeský Otec tě miluje. Když se vyrovnáváme se zradou, může nás utěšit to, co David zapsal ve verši na dnešní den. Jedna publikace říká, že výraz „zdrcení“ se dá přeložit jako „ti, kdo se nemají na co těšit“. Jak Jehova pomáhá těm, kdo se takhle cítí? Je jim nablízku. Je jako milující rodič, který drží v náručí svoje plačící dítě a utěšuje ho. Když se trápíme kvůli tomu, že nás někdo zradil nebo opustil, Jehova naši bolest cítí a je připravený nám okamžitě pomoct. Touží nás utěšit a zmírnit naši bolest. Taky nám dává spoustu věcí, na které se můžeme těšit a díky kterým můžeme svoje problémy ustát. (Iz. 65:17) w24.12 23 ¶13, 14

I dnes si můžou být starší jistí, že Jehova jejich skvělou práci vidí a váží si jí. Pečují o bratry a sestry, vyučují a kážou. Kromě toho hodně z nich podporuje stavební projekty a pomáhá, když dojde k nějaké přírodní katastrofě. Jiní zase slouží ve skupině pro navštěvování pacientů nebo ve výboru pro styk s nemocnicemi. Tihle bratři si uvědomují, že sbor patří Jehovovi. Pracují pro něj na maximum a vůbec nepochybují, že je za to odmění. (Kol. 3:23, 24) Všichni nemůžou být starší, ale všichni můžeme něco Jehovovi dát. Když mu sloužíme celou duší, moc si toho váží. Neunikne mu ani ten nejskromnější dar, který dáme na celosvětovou činnost. A velkou radost má z toho, když přejdeme urážku a někomu odpustíme. Buď si jistý, že tě za to má moc rád a odmění tě. (Luk. 21:1–4) w24.06 23 ¶12, 13

Šalomoun chtěl ukázat, že se do hříchu může zaplést každý Jehovův služebník. Může mít pocit, že se to všechno seběhlo najednou. Možná řekne: „Prostě se to nějak stalo.“ Když se nad tím ale zamyslí, nejspíš zjistí, že k jeho selhání vedlo několik nerozumných kroků. Třeba se zapletl se špatnou společností, věnoval se nevhodné zábavě nebo trávil čas na pochybných místech, ať už osobně, nebo online. Možná se taky přestal modlit, číst si Bibli nebo chodit na shromáždění a do služby. Stejně jako v případě toho mladíka z Přísloví ani jeho hřích nebyl jako blesk z čistého nebe. Co se z toho učíme? Nestačí se vyhýbat jenom hříchu samotnému, ale taky krokům, které k němu vedou. Přesně tohle poučení zdůraznil i Šalomoun. (Mat. 5:29, 30) w24.07 16 ¶10, 11

Co je ten poklad? Je to kázání dobré zprávy o Království, které zachraňuje životy. (2. Kor. 4:1) A co jsou to ty hliněné nádoby? To jsme my – Boží služebníci, kteří tu zprávu nesou druhým. V Pavlově době obchodníci používali hliněné džbány k převozu cenných věcí, jako třeba jídla, vína a peněz. Podobně nám Jehova svěřil dobrou zprávu, která má velkou hodnotu. S jeho pomocí máme sílu na to ji v pořádku doručit. Někdy můžeme mít strach z toho, že nás lidé odmítnou nebo na nás budou hrubí. Jak ho překonat? Přemýšlej, o co se modlili apoštolové, když jim zakázali mluvit o Ježíšovi. Nechtěli se nechat strachem ochromit, a tak prosili Jehovu, aby jim pomohl mluvit odvážně. On jim okamžitě odpověděl. (Sk. 4:18, 29, 31) Když se stane, že i tebe přepadne strach z lidí, pros Jehovu, aby tvoje láska k lidem byla silnější než strach z nich. w24.04 16 ¶8, 9

Láska k Jehovovi nás vede k tomu, že posvěcujeme jeho jméno. Satan o Jehovovi rozšířil spoustu zlomyslných lží a jeho jméno pošpinil. (1. Mojž. 3:1–5; Job 2:4; Jan 8:44) My ho chceme očišťovat. Ve službě se našeho Boha nadšeně zastáváme a říkáme o něm pravdu každému, kdo si nás chce vyslechnout. Přejeme si, aby všichni věděli, že jeho nejdůležitější vlastnost je láska, že vládne spravedlivě a že jeho Království brzo ukončí veškeré utrpení a zajistí lidem pokoj a štěstí. (Žalm 37:10, 11, 29; 1. Jana 4:8) Když ho tímhle způsobem obhajujeme, posvěcujeme jeho jméno. Taky máme dobrý pocit, protože žijeme v souladu s naším jménem. w24.05 18 ¶12

Bratři, jak můžete ukázat, že jste pohostinní? Tak, že pro druhé, nejenom pro svoje blízké přátele, něco uděláte. (1. Petra 4:9) Jeden biblický slovník pohostinného člověka popisuje takhle: „Pro cizince má otevřené dveře svého domu i svého srdce.“ Zeptej se sám sebe: Jsem známý tím, že k sobě rád druhé zvu na návštěvu? (Hebr. 13:2, 16) Pohostinný člověk je štědrý k nejrůznějším lidem. Třeba k těm, kdo toho moc nemají, nebo k těm, kdo hodně pracují pro Jehovu, jako jsou krajští starší a bratři, kteří přijedou s přednáškou. (1. Mojž. 18:2–8; Přísl. 3:27; Sk. 16:15; Řím. 12:13) w24.11 21 ¶6

V podobenství o pannách Ježíš mluvil o deseti pannách, které vyšly naproti ženichovi. (Mat. 25:1–4) Všechny doufaly, že s ním půjdou na jeho svatební hostinu. O pěti z nich Ježíš řekl, že byly rozvážné, a o dalších pěti, že byly nerozumné. Ty rozvážné panny byly připravené na ženicha čekat tak dlouho, jak to bude potřeba, i kdyby přišel pozdě v noci. Aby si mohly ve tmě svítit, přinesly si lampy. Dokonce si vzaly olej navíc, kdyby se ženich zpozdil. Takže udělaly něco pro to, aby jejich lampy nepřestaly hořet. (Mat. 25:6–10) Když ženich přišel, rozvážné panny s ním vešly na svatební hostinu. Podobné to bude s pomazanými. Ti, kdo budou připravení – tedy zůstanou bdělí a věrní až do doby, než Ježíš přijde – budou posouzeni jako ti, kdo si zaslouží být spolu s ním v jeho království. (Zjev. 7:1–3) w24.09 21 ¶6

Když vidíme, jaké výsledky po celém světě dobrá zpráva přináší, pomáhá nám to, abychom dál horlivě kázali. Miliony lidí se každý rok účastní Památné slavnosti a studují s námi Bibli. Statisíce se jich dávají pokřtít a v kázání se k nám přidávají. Nevíme, kolik lidí ještě na dobrou zprávu zareaguje. Víme ale, že Jehova shromažďuje velký zástup, který přežije blížící se velké soužení. (Zjev. 7:9, 14) Jehova jako Pán žně vidí ještě v mnoha lidech potenciál a to je dobrý důvod nepřestat kázat. (Luk. 10:2) Ježíšovi učedníci byli vždycky známí tím, že horlivě kázali. Když je lidé slyšeli, „poznali na nich, že bývali s Ježíšem“. (Sk. 4:13) A my si přejeme, aby bylo i na nás ve službě poznat, že se inspirujeme Ježíšovou horlivostí. w25.03 18 ¶15; 19 ¶17, 18

Z Bible se dozvídáme, že Jehova si všímá lidí, které druzí přehlíží. Jeden příklad. Poslal proroka Samuela k Jišaiovi, aby jednoho z jeho synů pomazal za budoucího izraelského krále. Jišai měl osm synů, ale na setkání se Samuelem jich zavolal jenom sedm. Davida, toho nejmladšího, nezavolal. Jenže právě Davida Jehova vybral. (1. Sam. 16:6, 7, 10–12) Viděl, jaký doopravdy je – že to je mladý muž, který si váží duchovních věcí. Přemýšlej o tom, z čeho je vidět, že Jehovovi nejsi lhostejný. Nabízí ti rady ušité na míru. (Žalm 32:8) Jak by to bylo možné, kdyby tě dobře neznal? (Žalm 139:1) Když se jimi budeš řídit a uvidíš, jak ti pomáhají, přesvědčí tě to, že se o tebe zajímá. (1. Par. 28:9; Sk. 17:26, 27) Všímá si toho, že mu chceš sloužit a poslouchat ho. Vidí tvoje dobré vlastnosti a nabízí ti svoje přátelství. (Jer. 17:10) w24.10 25, 26 ¶7–9

Určitě miluješ Jehovu a chceš sloužit druhým. Jak můžeš začít toužit po tom, dělat pro ně něco víc? Zkus třeba přemýšlet o tom, jakou budeš mít radost, když budeš pro bratry a sestry něco dělat. Ježíš řekl: „Dávat přináší víc štěstí než dostávat.“ (Sk. 20:35) A sám podle toho žil. Měl velkou radost, když mohl pro druhé něco udělat. Uveďme si jeden příklad z Marka 6:31–34. Ježíš jel spolu s apoštoly na osamělé místo, aby si odpočinuli. Ale zástup lidí tam byl dřív než oni, protože doufali, že je Ježíš bude vyučovat. Mohl je odmítnout, vždyť on a jeho přátelé „neměli ani čas se najíst“. Mohl jim taky říct jednu nebo dvě duchovní myšlenky a poslat je domů. Ale láska ho vedla k tomu, že je „začal … učit“ a pokračoval v tom až do večera. (Mar. 6:35) w24.11 16 ¶9, 10

Rodiče, povzbuzujte svoje dítě, aby přemýšlelo, kdy a jak mluvit o Bibli s druhými. (Řím. 10:10) Řekněte mu, že mluvit o ní je jako učit se hrát na hudební nástroj. Člověk nejdřív trénuje jenom jednoduché melodie. Ale časem už mu nedělá problém zahrát něco víc. Podobně když chce mladý křesťan mluvit o svojí víře, taky může začít něčím jednoduchým. Třeba se může někoho ze spolužáků zeptat: „Věděl jsi, že inženýři často kopírují to, co vidí v přírodě? Jestli chceš, ukážu ti jedno super video.“ Potom co mu pustí video ze seriálu Vymyslel to někdo?, může říct: „Pokud nějakého vědce uznávají za to, že zkopíroval design, který už existuje v přírodě, komu patří zásluha za originál?“ Možná bude stačit tenhle jednoduchý argument, aby to spolužáka zaujalo a chtěl se dozvědět víc. w24.12 19 ¶17, 18

Aby nás Jehova hříchu zbavil a osvobodil nás od smrti, zařídil, že za nás Ježíš zaplatil výkupné. Ale jak mohla smrt jednoho dokonalého člověka vykoupit miliony lidí? Apoštol Pavel to vysvětlil: „Vždyť jako se neposlušností jednoho člověka [Adama] stali mnozí hříšníky, tak se poslušností jednoho [Ježíše] stanou mnozí bezúhonnými.“ (Řím. 5:19; 1. Tim. 2:6) Jinými slovy, stačil jediný neposlušný dokonalý člověk, abychom se stali otroky hříchu a smrti. Takže stačil jediný poslušný dokonalý člověk, aby nás od toho osvobodil. Nemohl Jehova jednoduše dovolit poslušným Adamovým potomkům, aby žili věčně? Nám nedokonalým lidem by se to mohlo zdát jako laskavé a rozumné řešení. Ale nebylo by to podle Jehovova dokonalého smyslu pro právo. Právě proto, že je Jehova spravedlivý, by nikdy nemohl ignorovat Adamovu do očí bijící neposlušnost. w25.01 20, 21 ¶3, 4

Apoštol Pavel ví, že brzy zemře. Když se ohlíží za svým životem, spokojeně říká: „Závod jsem dokončil, udržel jsem si víru.“ (2. Tim. 4:6–8) Díky čemu to tak cítil? Dělal v životě dobrá rozhodnutí a věděl, že Jehova z něho má radost. A přesně to chceme i my. Co nám v tom pomůže? Pavel o sobě a o dalších věrných křesťanech napsal: „Žijeme … vírou, ne tím, co vidíme.“ Člověk, který žije vírou, se při rozhodování spoléhá na Jehovu. Nepochybuje, že když se bude řídit tím, co je v Bibli, už teď bude mít lepší život a v budoucnosti ho Jehova odmění ještě víc. (Žalm 119:66; Hebr. 11:6) w25.03 20 ¶1, 2

Hodně lidí, kteří dřív byli hrubí a násilní, dokázalo s pomocí Božího ducha udělat ve svém životě úžasné změny. (Iz. 65:25) Zkrotili svoji špatnou povahu. (Ef. 4:22–24) Je jasné, že i jako Boží služebníci jsou pořád nedokonalí, a tak dál dělají chyby. Jehova ale sjednotil „[lidi] všeho druhu“ a díky tomu máme mezi sebou nezlomné pouto lásky a jednoty. (Tit. 2:11) To je zázrak, který dokáže udělat jenom všemohoucí Bůh. To, co slíbí, se vždycky splní. (Iz. 55:10, 11) Duchovní ráj už existuje. Jehova vytvořil rodinu bratrů a sester, která je opravdu jedinečná. Je to oáza klidu a bezpečí, jaké jen v tomhle násilném světě můžeme mít. (Žalm 72:7) A proto chceme zvát co nejvíc lidí, aby tam přišli. Můžeme to udělat tak, že jim budeme pomáhat stát se učedníky. (Mat. 28:19, 20) w24.04 23 ¶13, 15

Ježíš miloval Jehovu celou svou myslí. Věděl, co si Jehova přeje, a chápal, že je to správné. A tak byl ochotný to podstoupit, i když mu bylo jasné, že bude trpět. Byl naprosto soustředěný na svůj úkol, a tak se nenechal ničím rozptýlit. Petr a další apoštolové trávili s Ježíšem spoustu času, a tak měli skvělou příležitost učit se přemýšlet tak jako on. Když pak Petr psal svůj první dopis, vybídl křesťany, aby se vyzbrojili stejným smýšlením, jako měl Kristus. (1. Petra 4:1) Když jim psal, aby se vyzbrojili, použil vojenský termín. Ukázal tím, že když se křesťané snaží přemýšlet tak jako Ježíš, mají v ruce mocnou zbraň – zbraň, která jim pomůže bojovat proti svým hříšným touhám a proti tlaku Satanova světa. (2. Kor. 10:3–5; Ef. 6:12) w25.03 8, 9 ¶1–3

Co byste o sobě měli zjistit, když spolu chodíte? Ještě než se do sebe zamilujete až po uši, bude dobré probrat důležité věci. Jak můžeš toho druhého doopravdy poznat? Jeden z nejlepších způsobů je upřímně a otevřeně si povídat, ptát se a naslouchat. (Jak. 1:19) Možná zjistíte, že je to pro vás příjemnější, když spolu jíte, když se procházíte tam, kde jsou lidé, nebo když jste ve službě. Taky se o sobě můžete něco dozvědět, když trávíte čas s přáteli a rodinou. Naplánujte si i aktivity, při kterých uvidíte, jak se ten druhý chová v různých situacích nebo mezi různými lidmi. w24.05 27, 28 ¶6, 7

Jsou před námi zkoušky, během kterých se budeme muset o Jehovu opřít tak jako nikdy předtím. Čti si o Božích služebnících, o kterých se píše v Bibli. Taky si zkus najít příběhy bratrů a sester z dnešní doby. Všímej si, jak je Jehova podporoval a jak ukázal, že je jejich skála. Do hloubky o tom přemýšlej. Pomůže ti to, aby se Jehova stal i tvojí skálou. Díky tomu dokážeme druhé ve sboru líp posilovat. Při jedné příležitosti chtěl Ježíš ukázat, že přesně takový bude Šimon – že bude druhé povzbuzovat a posilovat jejich víru. A tak mu řekl, že se bude jmenovat Kéfas, což se překládá „Petr“ a znamená to „kus skály“. (Jan 1:42) O starších ve sboru se zase píše, že jsou jako „stín mohutné skály“. Z toho je vidět, že bratry a sestry chrání. (Iz. 32:2) Starší ale nejsou jediní, kdo povzbuzují druhé ve sboru. Když budeme napodobovat Jehovu, naši skálu, můžeme být pro ně užiteční všichni. w24.06 28 ¶10, 11

Izraelští králové, které Jehova považoval za věrné, ho uctívali správným způsobem. Většina králů, které Jehova posoudil jako nevěrné, přestala poslouchat Jehovův zákon a začali uctívat falešné bohy. (1. Král. 21:25, 26; 2. Par. 12:1) Proč Jehovovi tak záleželo na tom, jak ho ti králové uctívali? Jedním z důvodů bylo, že měli odpovědnost za to, jak ho uctíval celý národ. Modlářství taky nevyhnutelně vede k dalším vážným hříchům a k tomu, že spolu lidé jednají špatně. (Oz. 4:1, 2) Kromě toho byli králové a zbytek izraelského národa zasvěcení Jehovovi. To, že mu byli nevěrní a uctívali falešné bohy, Bible přirovnává k cizoložství. (Jer. 3:8, 9) Když někdo podvede svého manželského partnera, obrovsky tím ublíží člověku, který by mu měl být nejbližší. Podobně to bolí Jehovu, když se někdo, kdo se mu zasvětil, zaplete do modlářství. (5. Mojž. 4:23) w24.07 22, 23 ¶12–15