GAMALIEL

[možná „odměna (náležité zacházení) od Boha“].

1. Syn Pedahcura z kmene Manasse a náčelník svého kmene. (4Mo 1:10, 16) Gamaliel byl jedním ze 12 náčelníků, které Jehova určil k tomu, aby pomáhali Mojžíšovi a Áronovi při sčítání izraelských synů od dvacetiletých výše, kteří měli sloužit ve vojsku. (4Mo 1:1–4, 10) Byl nad vojskem svého kmene, které patřilo do trojkmenného oddílu Efrajimova tábora. (4Mo 2:18, 20; 10:23) Když byl postaven svatostánek, náčelníci učinili své předložení; podle Jehovova pokynu měly být tyto věci používány k vykonávání služby stanu setkání. Osmý den také Gamaliel předložil obětní dar pro zasvěcení oltáře. (4Mo 7:1–5, 10, 11, 54–59)

2. Člen Sanhedrinu, farizeus a učitel Zákona; u jeho nohou byl apoštol Pavel poučován podle přísnosti Zákona předků. (Sk 5:34; 22:3) Gamaliel je všeobecně ztotožňován s Gamalielem Starším. Gamaliel Starší se těšil velké vážnosti a byl první, komu byl udělen titul „Rabban“. Tento čestný titul byl ještě vyšší než titul „Rabbi“. Mišna (Sota 9:15) říká: „Když Rabban Gamaliel Starší zemřel, sláva Zákona pominula a čistota a zdrženlivost zanikly.“ (Do angličtiny přeložil H. Danby.) Je zřejmé, že Gamaliel byl tolerantní a jeho názory nebyly fanatické, což je patrné z rady, kterou dal, když byli Petr a ostatní apoštolové předvedeni před Sanhedrin. Gamaliel citoval příklady z minulosti a tím znázornil, že je moudré nevměšovat se do práce apoštolů. Potom dodal: „Je-li tento plán nebo toto dílo od lidí, bude rozvráceno; ale je-li od Boha, nebudete je moci rozvrátit . . . jinak byste mohli být ve skutečnosti shledáni jako bojovníci proti Bohu.“ (Sk 5:34–39)