ŽELEZO

Jeden z kovů, které člověk zná nejdéle. Železo dnes patří k nejrozšířenějším, nejpoužívanějším a nejlevnějším kovům. V zemské kůře je to čtvrtý nejhojněji se vyskytující prvek, a tvrdí se, že železo tvoří téměř 90 procent zemského jádra. Biblický záznam ukazuje, že železo se používalo při výrobě nástrojů, hřebíků, bran, zbraní, pout, písařských nástrojů a rovněž falešných bohů.

Čisté železo se v obchodním styku používá jen vzácně. Surové železo obsahuje asi tři procenta uhlíku a malé množství ostatních prvků. Tepané železo obsahuje uhlíku mnohem méně. (Job 40:18) Mnoho druhů oceli je v podstatě železo legované uhlíkem a dalšími přísadami, díky nimž ocel získává zvláštní vlastnosti. Zmínky o oceli, jež jsou v Kralické bibli, jsou však chybným překladem slova „měď“. (2Sa 22:35; Job 20:24; Ža 18:34 [18:35, KB]; Jer 15:12) Kvůli primitivním tavicím pecím a tavebním postupům nebylo železo v biblických dobách nikdy zcela přečištěné, ale byly v něm příměsi uhlíku a jiných prvků. Prvním člověkem, o němž se ví, že koval železo a pracoval s ním, byl Tubal-kajin, který žil ve čtvrtém tisíciletí př. n. l. (1Mo 4:22)

V raných dobách člověk získával železo například z meteoritů. V egyptských hrobkách byly nalezeny železné modlitební korálky, jejichž struktura dokládá, že pocházejí z meteoritů. Člověk však nebyl odkázán pouze na tento zdroj železa. Lidé těžili oxidy a sulfidy železa a také je tavili, přestože k tavení železa je nutná vysoká teplota. (Job 28:2; Ez 22:20; viz heslo PŘEČIŠŤOVAČ, PŘEČIŠŤOVÁNÍ.) Jeho použití však bylo ve srovnání s mědí a bronzem, které mohou být zpracovávány za studena, celkem omezené. Nicméně železo bylo nepochybně zvláště ceněno pro svou vysokou pevnost a mnohostrannou použitelnost. Železo patřilo k válečné kořisti, kterou Izraelité velmi oceňovali. (4Mo 31:22; Joz 6:19, 24; 22:8) Jejich podílem však mělo být více než jen železo ukořistěné při dobývání. Mojžíš Izraelitům slíbil, že až se dostanou do Zaslíbené země, najdou zásoby železa; a skutečně to tak bylo. (5Mo 8:9) Dalšími zdroji železa, o nichž je v Bibli zmínka, jsou Taršiš a rovněž „Vedan a Javan z Uzalu“. (Ez 27:12, 19)

Při dobývání Zaslíbené země museli Izraelité čelit válečným dvoukolým vozům, které byly vybaveny železnými kosami. (Joz 17:16, 18; Sd 1:19) V jednom období během Saulovy vlády ‚se v celé izraelské zemi nenašel kovář [zpracovatel kovů]‘. Kvůli zákazu, který vydali Filištíni, měl meč pouze král a jeho syn Jonatan; Izrael byl nucen přinášet všechny kovové nástroje k Filištínům a nechávat si je nabrousit od nich. (1Sa 13:19–22)

Později však král David shromáždil obrovské množství železa pro použití na stavbu chrámu. Za Šalomounovy vlády dosahoval příspěvek ‚železa ceny sta tisíce talentů‘, nebo podle mnoha překladů „sto tisíc talentů železa“. (1Pa 22:14, 16; 29:2, 7) Jestliže se jedná o hodnotu železa a jestliže se míní stříbrné talenty, potom železo mělo cenu 660 600 000 dolarů. Pokud se však jedná o hmotnost železa, vážilo asi 3 420 t.

Obrazné použití. Železná pec je symbolem tvrdého a prudkého útlaku (5Mo 4:20; 1Kr 8:51; Jer 11:4) a železná jha symbolizují nerozbitná pouta. (5Mo 28:48; Jer 28:13, 14) V obrazném smyslu železo znázorňuje tvrdost (3Mo 26:19; 5Mo 28:23), zatvrzelost (Iz 48:4; Jer 6:28), sílu (Jer 1:18; Da 7:7; Zj 9:9), královskou moc a soudcovskou autoritu (Ža 2:9; Zj 2:27; 12:5; 19:15).