JAFET

[kéž on přidělí rozsáhlý prostor].

Noemův syn; bratr Sema a Chama. Jafet je sice obvykle uváděn jako poslední, ale zdá se, že byl z těchto tří synů nejstarší, protože hebrejský text v 1. Mojžíšově 10:21 se týká „nejstaršího Jafeta“ („staršího“ KB; He). Někteří překladatelé to ale chápou tak, že tento hebrejský text naopak poukazuje na Sema jako na Jafetova ‚staršího bratra‘. (EP; také ČB-Hč, JB-č, Šr) Pokud byl Jafet Noemův nejstarší syn, potom se narodil v roce 2470 př. n. l. (1Mo 5:32)

Jafet a jeho manželka patřili k osmi obyvatelům archy a přežili tak potopu. (1Mo 7:13; 1Pe 3:20) Do konce potopy byli bezdětní, ale potom měli sedm synů: Gomera, Magoga, Madaie, Javana, Tubala, Mešeka a Tirase. (1Mo 10:1, 2; 1Pa 1:5) Tito synové a také někteří vnuci byli těmi, z nichž „se rozšířilo obyvatelstvo ostrovů národů [‚obyvatelé přímořských krajin‘, ČB-Hč] v jejich zemích, každý podle svého jazyka, podle svých rodin, po svých národech“. (1Mo 10:3–5; 1Pa 1:6, 7) Z historického hlediska byl Jafet prapředek árijské neboli indoevropské (indogermánské) větve lidské rodiny. Jména Jafetových synů a vnuků jsou ve starověkých historických textech uváděna ve spojení s národy a kmeny, které žily převážně na S a na Z od Úrodného půlměsíce. Zdá se, že se šířily od Kavkazu směrem na V do střední Asie a na Z přes Malou Asii k ostrovům a pobřeží Evropy a snad až do Španělska. Arabská tradice tvrdí, že jeden z Jafetových synů byl prapředkem Číňanů. (Viz TABULKU a MAPU, sv. 1, s. 329)

Když se Noe při jedné příležitosti opil, Jafet spolu se Semem jednali se svým otcem velmi uctivě, a Jafet proto dostal od svého otce požehnání. (1Mo 9:20–27) Noe v tomto požehnání žádal Boha, aby Jafetovi ‚přidělil rozsáhlý prostor [heb. jaft]‘. Tento hebrejský výraz je zjevně odvozen od stejného slovního kořene jako jméno Jafet (heb. Jeʹfeth či Jaʹfeth) a naznačuje, jak se zdá, že se význam Jafetova jména měl splnit v doslovném smyslu a jeho potomci se měli rozšířit do velmi rozsáhlé oblasti. Jafet měl ‚přebývat v Semových stanech‘ a někteří znalci to chápou tak, že to ukazuje na pokojné vztahy mezi Jafetovci a Semity. Vzhledem k tomu, že takové pokojné spojení mezi nimi nebylo v dějinách nějak výrazně patrné, mají uvedená slova možná spíše prorockou souvislost s pozdějším Božím slibem daným Semovým potomkům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že skrze jejich „semeno“ si budou žehnat všechny rodiny země (včetně těch, které pocházejí z Jafeta). (1Mo 22:15–18; 26:3, 4; 28:10, 13, 14; srovnej Sk 10:34–36; Ga 3:28, 29.) Kanaán se měl ‚stát otrokem‘ Jafetovců a to se splnilo, když Médo-perská říše (jafetovská velmoc) ovládla zemi Kanaán a když si později zemi podrobili Řekové a Římané a dobyli i kananejské pevnosti Tyros a Sidon.