SLUŽBA

Práce nebo služba prováděná služebníkem nebo sluhou, který je odpovědný nějaké vyšší autoritě. Jako Jehovovi služebníci sloužili ve starověkém Izraeli Levité. Zvláštním způsobem byli ke službě používáni také proroci. (5Mo 10:8; 21:5; viz hesla KNĚZ; LEVITÉ; SLUŽEBNÍK.) S příchodem Ježíše Krista na zemi však začal nový druh služby. Svým následovníkům Ježíš přikázal, aby činili učedníky z lidí všech národů. (Mt 28:19, 20) Světu, který je odcizen Bohu, tudíž křesťané nesou poselství smíření s Bohem skrze Krista. (2Ko 5:18–20)

Ti, kdo na „službu smíření“ reagují příznivě (2Ko 5:18), potřebují být správným způsobem školeni, vyučováni, podporováni a usměrňováni, aby se upevnili ve víře a zůstali pevní a aby toto dílo činění učedníků také dovršili. (Srovnej 2Ti 4:1, 2; Tit 1:13, 14; 2:1; 3:8.) Ježíš Kristus jako hlava sboru tedy po svém vystoupení do nebe dal „dary v podobě lidí“ — apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele „s ohledem na usměrňování svatých, pro služební dílo, pro budování Kristova těla“. (Ef 4:7–16; viz heslo DARY OD BOHA.)

Jiné hledisko služby ve sboru se týkalo zajišťování hmotných potřeb pro bratry, kteří to potřebovali a zasloužili si to. Štěpán a šest dalších osvědčených mužů bylo určeno k tomu, aby křesťanským vdovám rozdávali příděly potravy. (Sk 6:1–6) Sbory v Makedonii a Achaii se později podílely na službě v podobě hmotné pomoci chudým bratrům v Judeji. (2Ko 8:1–4; 9:1, 2, 11–13) Když byl nakonec příspěvek vybrán a Pavel byl připraven vzít jej do Jeruzaléma, žádal bratry v Římě, aby se s ním modlili a aby tato služba v podobě hmotné pomoci byla přijatelná svatým, jimž byla určena. (Ří 15:25, 26, 30, 31)

Podobným způsobem projevili několik let předtím lásku křesťané v syrské Antiochii, když se v době hladu podíleli na hmotné pomoci bratrům, kteří bydleli v Judeji. (Sk 11:28–30; viz také hesla POSVÁTNÁ SLUŽBA; POVINNÁ SLUŽBA.)