Věnuj pozornost „prorockému slovu“
„Činíte dobře, věnujete-li mu svou pozornost jako lampě svítící na temném místě.“ — 2. Petra 1:19, NS.
1. Jak Boží prorocké Slovo vhodně popisuje dnešní lidské předpovědi?
NAD LIDSTVEM se snáší hluboká temnota. Je sice pravda, že lidstvu již často byly předpovídány lepší časy: Svět, v němž měla být zajištěna demokracie a v němž by platily „čtyři svobody“, ano byla skládána velká důvěra ve Společnost národů a později ve Spojené národy. Všechny tyto předpovědi se však nesplnily. Poměry jsou dnes stejně kritické jako v době, ve které Bůh prohlásil: „A hojí potření . . . lidu mého povrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje.“ (Jer. 6:14) To platí i na dnešní svět.
2. Proč se tak mnohé lidské předpovědi nesplňují? Jak je tomu naopak s prorockými výroky Jehovovými?
2 Proč se nesplňují lidské předpovědi o lepších časech a o pokojném světě? Protože obvykle spočívají na ilusích, nikoli na skutečnostech. Mnohé z nich také slouží pouze propagandě. Rozhodující však je, že jsou v rozporu s Božím inspirovaným Slovem, Biblí. Neodpovídají výslovnému Božímu předsevzetí se zemí. Jehova Bůh říká těmto zdánlivým prorokům: „Neboť myšlenky vaše nejsou myšlenkami mými, ani mé cesty nejsou cestami vašimi.“ O svém prorockém Slovu naproti tomu říká: „Nenavrátí se ke mně bez výsledků, ale určitě vykoná to, v čem mám zalíbení, a bude mít jistý úspěch v tom, pro co jsem je poslal.“ (Iz. 55:8, 11, NS) Také ty budeš mít úspěch, jestliže bez váhání budeš poslouchat toto Slovo!
„SEMENO“ OSPRAVEDLNĚNÍ
3. a) Proti komu bylo zaměřeno první Boží proroctví a co jím bylo předpověděno? b) O co se opírala víra, že bude na zemi obnoven pokoj a svoboda?
3 Zcela na začátku Bible nacházíme první proroctví, které Bůh pronesl před téměř šesti tisíci lety. Je to rozsudek, který vynesl v Edenu nad odpadlým satanem, svůdcem našich prarodičů. Jehova řekl: „A položím nepřátelství mezi tebou a ženou, mezi semenem tvým a semenem jejím. Ono ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“ (1. Mojž. 3:15, NS) Tím předpověděl rozdrcení satanovy hlavy. Povšimněme si, jak tohoto biblického textu použil apoštol Pavel, když psal lidem, kteří skutečně milovali Boha a spravedlnost: „Bůh, jenž dává pokoj, sám brzo rozdrtí satana pod vašima nohama.“ (Řím. 16:20, NS) Rozdrcením satana a jeho „semene“ přinese Bůh zemi pravý pokoj a vzdychající stvoření se vrátí „k slavné svobodě Božích dětí“. Tato naděje se zakládá na prorockých slovech, jež Jehova pronesl v Edenu. — Řím. 8:20, 21, NS.
4. a) Kdo je v Bibli jmenován jako první „prorok“? b) Které dva významné zázraky způsobil Bůh ve spojení s Izákem?
4 Kdo je však „semeno“ ženy, „semeno“ ospravedlnění, které ve sporu se satanem zastává Jehovu? Dva tisíce let po Edenu byla tato otázka rozsáhle vysvětlena Jehovovým způsobem jednání s jeho „přítelem“ Abrahamem — prvním člověkem, který je v biblické zprávě označen jako „prorok“. (Jak. 2:23; 1. Mojž. 20:7) Jehova způsobil ve spojení s věrným Abrahamem dva povšímnutíhodné zázraky. První byl ten, že Abraham a jeho žena Sára, která byla dlouho neplodná, obdrželi ještě ve vysokém věku svého jediného syna Izáka. (1. Mojž. 21:1–7) O několik let později, když Izák vyrostl v mládence, přikázal Jehova Abrahamovi, aby na hoře Moria obětoval Izáka. Abraham uposlechl. Právě ve chvíli, kdy chtěl zvednout nůž, aby Izáka usmrtil, stal se další zázrak. Anděl zavolal Abrahama a řekl, že to nemá činit, a hle, byl tu skopec, který mohl být obětován jako zápalná oběť místo Izáka. Abraham dostal Izáka zpět jakoby vzkříšením.
5. Který příslib potvrzený přísahou dal Jehova Abrahamovi a co musíme činit, abychom se mohli dožít jeho splnění?
5 Další slova, jež Abraham slyšel, musela v něm vyvolat hluboké pohnutí. Byla to Jehovova prorocká přísaha, kterou pronesl prostřednictvím anděla slovy: „Proto, že jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného, budu ti zajisté žehnat a jistě rozmnožím tvé semeno jako hvězdy nebeské a zrnka písku, jež jsou na břehu mořském; tvé semeno se ujme brány svých nepřátel. Prostřednictvím tvého semene si budou zajisté žehnat všechny národy země proto, že jsi uposlechl mého hlasu.“ Toto zaslíbení spojené s přísahou se již podivuhodným způsobem splnilo. Budeš-li rozvíjet víru, jež odpovídá víře Abrahamově, může se stát, že zažiješ radost z podílu na jeho dalším splňování. — 1. Mojž. 22:1 až 18, NS; Žid. 11:8–19.
6. a) Co bylo mimo jiné předpověděno o „semeni“? b) Kterému důležitému účelu sloužila tato proroctví?
6 V následujících dvou tisíciletích obraceli Jehovovi proroci (až po Malachiáše a Jana Křtitele) pozornost lidí znovu a znovu na zaslíbené „semeno“. Izákův syn Jákob prorokoval, že „semenem“ bude panovník z Judy — nazývaný Sílo neboli ‚ten, jemuž patří‘. (1. Mojž. 49:10, NS) Izaiáš předpověděl, že se zrodí z panny a že bude pocházet z domu Davidova, že bude ponížen a zavržen, ano, že zemře obětní smrtí. (Iz. 7:14; 9:6, 7; 28:16; 50:6; 53:5–12) Daniel je označil jako „Mesiáše Vůdce“ a zcela přesně předpověděl, kdy povstane a kdy bude odstraněn neboli usmrcen. (Dan. 9:24–27, NS) Jiní proroci uváděli přesné podrobnosti o jeho životě a o jeho službě, o jeho smrti a vzkříšení. (Mich. 5:1; Oz. 11:1; Zach. 9:9; 11:12; Žalm 22:17–19; 34:21; 16:10; 110:1) Pomohly tyto stovky proroctví rozpoznat „semeno“, když konečně přišlo? Můžeme přisvědčit, neboť inspirovaní věrní učedníci Mesiášovi to znovu a znovu potvrzovali. — Mat. 1:22, 23; 2:15, 17, 18; 12:40; 21:4, 5; 27:9; Luk. 2:11; Jan 19:23, 24, 31–37; Skut. 2:29–36.
7. a) Jak Ježíšovi apoštolové dali jednoznačně na srozuměnou, kdo je „semeno“? b) K jakému slavnému vyvrcholení došlo v splňování proroctví, jež byla dávána během čtyř tisíc let?
7 Není divu, že když byl Petr otázán, mohl Ježíši říci s takovou rozhodností: „Ty jsi ten Kristus, Syn živého Boha.“! (Mat. 16:16, NS) Pavel to dotvrdil slovy: „Zaslíbení tedy byla vyslovena Abrahamovi a jeho semenu. Není řečeno ‚a semenům‘, jako by jich bylo mnoho, ale jako o jednom: ‚A tvému semeni‘, jímž jest Kristus.“ (Gal. 3:16, NS) On byl tedy tím „semenem“ ospravedlnění, jež bylo zaslíbeno v Edenu, a „semenem“ Abrahamovým. Proroctví, vyslovovaná o něm po čtyři tisíce let, nebyla tedy zbytečná! Jak podivuhodně se současně splnilo zaslíbení dané v Edenu a zaslíbení, jež bylo dáno Abrahamovi! Zázrakem způsobené zrození Izáka v Abrahamově i Sářině pokročilém věku vhodně znázornilo, jak Bůh po čekací době dlouhé čtyři tisíce let vyslal na zem zaslíbené „semeno“ ze své nebeské organizace svatých andělů, jež se podobá ženě. Události spojené s obětováním Izáka odpovídaly v Edenu předpověděnému rozdrcení paty „semene“, neboť tím byla znázorněna velká oběť, kterou Ježíš přinesl na zemi, a jeho vzkříšení a návrat do nebeské přítomnosti jeho Otce. Tím je nám dána záruka, že se podivuhodně splní všechno, co Jehova předpověděl.
8. Jak se rozmnožilo Abrahamovo „semeno“ a co lze říci o jeho počtu?
8 Apoštol Pavel pod inspirací dále vysvětlil, co znamená rozmnožení Abrahamova „semene“, jež mělo být „jako hvězdy nebeské a jako zrna písku, jež jsou na břehu mořském“. Napsal, že Ježíšovi pomazaní následovníci jsou všichni „jednou osobou ve spojení s Kristem Ježíšem“, „skutečně Abrahamovo semeno, dědici vzhledem ke slibu“. Měli se stát Kristovými spoludědici nebeského království. Jejich počet neměl navždy zůstat neurčitý ‚jako hvězdy a jako písek‘. Bůh později zjevil, že tento duchovní Izrael se bude skládat ze 144 000, kteří budou koupeni ze země. — Gal. 3:28, 29, NS; Zjev. 7:4; 14:1, 3.
9. K čemu Jehova použil Izraele a na co poukazují předobrazy, jež vyvstaly ve spojení se svatostánkem?
9 Ve spojení s přirozeným semenem Abrahamovým, starověkým Izraelem, vytvořil Jehova předobrazy, jimiž podivuhodně znázornil nádhernou službu, kterou mělo konat zaslíbené „semeno“. Na základě „stavebního plánu“ od Jehovy vytvořili zruční řemeslníci, kteří byli naplněni „duchem Božím“, svatostánek, stan a všechno, co k němu patřilo. (2. Mojž. 35:30–36:3) Zde museli izraelští kněží po dobu asi pěti set let přinášet Jehovou předepsané oběti, a dalších čtyři sta let je museli přinášet v chrámě, vystaveném Šalomounem. Během staletí byly pravděpodobně přineseny milióny zápalných obětí, jež všechny vydávaly ‚svědectví o Ježíši‘, to znamená, že poukazovaly na jeho dokonalou lidskou oběť a na dílo, které měl vykonat jako vzkříšený nejvyšší kněz ve prospěch těch lidí, kteří „jej vážně očekávají k své záchraně“. — Žid. 7:26–28; 9:23–28, NS; Zjev. 19:10, NS.
10. a) Jak dalece se Ježíš prokázal jako „semeno ospravedlnění“ a jak byl odměněn? b) Které proroctví nám připomínají slova v Židům 10:12, 13?
10 Ježíš se projevil jako „semeno“ ospravedlnění, neboť plně zachoval svou ryzost vůči Jehovovi a dokonce Jehovu oslavil, když mu byla na mučednickém kůlu způsobena bolestná „rána na patě“. Tak byl Jehova Bůh, jenž byl předstíněn Abrahamem, požehnán. (1. Mojž. 22:17) Měla však následovat ještě další požehnání! Apoštol Pavel poukazoval na splnění žalmu 110, když psal o Ježíši: „Tento . . . obětoval jednu oběť za hříchy provždy a posadil se po pravici Boží, a od té doby čeká, až jeho nepřátelé budou učiněni podnoží jeho nohou.“ (Žid. 10:12, 13, NS) Výrok „jeho nepřátelé“ nám ihned připomíná 1. Mojžíšovu 3:15, kde čteme o „nepřátelství“ mezi oběma „semeny“. Připomíná nám také přísahou potvrzené zaslíbení, které dal Bůh Abrahamovi slovy: „Tvé semeno se ujme brány svých nepřátel.“ Kdo je toto nepřátelské „semeno“, a jak jej „semeno“ Boží ženy poníží?
HAD A JEHO PLEMENO
11. Jak Jan popisuje „děti ďáblovy“?
11 O „semeni“ úhlavního nepřítele satana napsal apoštol Jan: „Děti Boží a děti ďáblovy jsou zřejmé z této skutečnosti: Žádný, kdo nekoná spravedlnost, nepochází od Boha, ani ten, kdo nemiluje svého bratra. Neboť to je poselství, které jste slýchali od počátku, že bychom měli mít lásku jeden k druhému; nikoli jako Kain, který pocházel z toho zlého a zavraždil svého bratra. A proč jej zavraždil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, jeho bratra však spravedlivé.“ — 1. Jana 3:10–12, NS.
12, 13. a) Podle čeho bylo možno vždy poznat „semeno“ hadovo? b) Z kterých částí sestává „semeno“ ďáblovo?
12 Falešný způsob uctívání a nenávist vůči bratru způsobily, že se Kain stal dítětem ďáblovým. (1. Mojž. 4:3–8) „Semeno hadovo“ je možno až do dnešního dne poznat podle toho, že pěstuje falešné uctívání a pronásleduje a usmrcuje ctitele pravého Boha. Po potopě Noemových dnů povstala světová říše falešného náboženství spočívajícího na babylónských mystériích. (1. Mojž.10:9) Tato světová říše falešného náboženství je v Božích očích tak zavrženíhodná, že je v závěrečném proroctví Bible označena jako „Veliký Babylón, matka nevěstek a ohavných věcí země“. — Zjev. 17:5, NS.
13 Musíme se mít na pozoru před tímto náboženským „semenem“ satanovým a také před „nebesy“ jež patří k satanovu „semeni“. (Ef. 6:12) Satan vytvořil toto neviditelné „semeno“ z andělů, kteří byli neposlušní za dnů Noemových, a tak se učinil ‚Belzebubem, vládcem démonů‘. (Mat. 12:24, Ži; 2. Petra 2:24) Podmanil si též „všechna království světa“, neboť nad nimi dosadil své démony jako „knížata“. (Mat. 4:8, 9; Dan. 10:13, 20) Tímto způsobem se satanovo „semeno“ stalo mocnou organizací v nebi i na zemi. Je nástrojem, jímž se satan snaží pohltit lidi milující spravedlnost, a my bychom měli dávat pozor, abychom se nedostali do otroctví této organizace. — 1. Petra 5:8, 9.
14. Jak Ježíš označil tehdejší duchovenstvo a proč?
14 Za dnů Ježíšových patřili duchovní k „semenu“ satanovu. Místo Božího Slova učili ústním podáním a prolévali spravedlivou krev Božích proroků. Ježíš je nepokrytě nazval: „Hadi, plemeno zmijí“. (Mat. 23:33–36, NS; 15:6) Tvrdili, že jsou „semenem“ Abrahamovým, ale Ježíš jim řekl: „Jste-li děti Abrahamovy, čiňte, co činil Abraham; ale vy usilujete zabít mne, člověka, který vám mluvil pravdu, jak ji slyšel od Boha. To Abraham nedělal. Vy činíte skutky svého otce . . . vaším otcem je ďábel, a vy chcete činiti, co váš otec žádá. On byl vrahem lidí od počátku, neobstál v pravdě, poněvadž v něm není pravdy.“ — Jan 8:39–41, 44, Ži.
15, 16. a) Jsou všechna náboženství dobrá? Jak odůvodníš svou odpověď? b) Do jakého světla se dostává křesťanstvo, je-li posuzováno podle slov u Matouše 7:15, 16?
15 Ke kterému „semeni“ patří dnešní náboženství světa? Měli bychom se chránit výroků tohoto druhu: „Všechna náboženství jsou dobrá.“ Všechna náboženství nejsou dobrá, zvláště ne ta, jež se vměšují do politiky. Pavel výstražně poukázal křesťanům prvního století na to, že pravé náboženství se pokazí; napsal: „Ale bojím se, aby snad jako had svedl Evu svou úskočností, nebyla vaše mysl zkažena a odvedena od upřímnosti a čistoty, která náleží Kristu.“ (2. Kor. 11:3, NS) Stalo se to skutečně? Dějiny ukazují, že výroky apoštolovy se přesně splnily. (Skut. 20:29, 30; 2. Tess. 2:3 až 12; 1. Jana 2:18, 19) Také Ježíš poukázal na tento vývoj, když řekl: „Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou draví vlci. Poznáte je po jejich ovoci.“ — Mat. 7:15, 16, Ži.
16 Jaké ovoce kupříkladu přineslo křesťanstvo? Protože čisté biblické učení bylo nahraženo babylónskými tradicemi, panuje dnes mezi katolíky i protestanty velký zmatek v oblasti učení. K „ovoci“ křesťanstva patří dále kacířské soudy, křižácká tažení, náboženské války a obě světové války, které byly rozpoutány v jejich středu a při nichž kněží a polní duchovní podporovali obě strany. Mohlo by tedy křesťanstvo právem tvrdit, že je oním „semenem“, jež je v Jehovově prorockém Slovu označeno jako „Kníže pokoje“? — Iz. 9:6, 7; 2:4.
NEPŘÁTELSTVÍ DOSAHUJE SVÉHO VRCHOLU
17. Co ukazuje, že se nepřátelství od roku 1914 stále více vyhrocuje a co je toho příčinou?
17 Jak již bylo podrobně vysvětleno v knize Čas se přiblížil, kterou vydala společnost Strážná věž v angličtině roku 1889, je možno z biblických proroctví, mimo jiné též z jedenácté kapitoly Danielovy, poznat, že rok 1914 bude neobyčejným rokem. V tomto roce mělo uplynout „sedm časů“ neboli 2 520 let, v nichž směly národy pod vlivem satanovým nepřerušeně vládnout nad zemí, a v tomto roce se mělo též zaslíbené „semeno“ ujmout v nebesích moci jako král. Vypuknutí světové války v roce 1914, kdy též začaly „tísnivé bolesti“, bylo zřetelným důkazem toho, že pro satanův systém věcí nadešly poslední dny. Tíseň na zemi od té doby dále vzrostla, a tím se podivuhodně splnila prorocká slova Ježíšova u Matouše ve 24. a 25. kapitole o „skonávání systému věcí“. Také nepřátelství mezi oběma „semeny“ se stále více vyhrocuje, jak to Ježíš předem oznámil svým následovníkům slovy: „Pak vás vydají v soužení a budou vás zabíjet a stanete se předmětem nenávisti všech národů pro mé jméno . . . a povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé; a protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska většiny. Ale kdo vytrvá až do konce bude zachráněn.“ (Mat. 24:3, 9–13, NS) Jak bylo předpověděno, bezzákonnost se v křesťanstvu stále více rozšiřuje. Kde najdeme ještě dnes v jeho řadách pravou lásku k Jehovovi Bohu a k jeho spravedlnosti? Šťastní jsou ti, kteří vyšli z tohoto babylónského náboženského systému a nyní vytrvávají v naději na svou záchranu skrze Krista, „semeno“. — Žid. 9:28; Luk. 21:34–36.
18, 19. a) Proč nepřátelské „semeno“ útočí na pravé křesťany? b) Který příklad, ukazující jak Bůh chrání svůj lid, byl zde uveden, a čemu se z toho můžeme naučit?
18 Křesťané, kteří se drží Bible, snaží se plnit prorocký příkaz Ježíšův pro naši dobu: „A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi, všem národů na svědectví; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14, NS) Proto jsou nepřátelským „semenem“ čas od času krutě pronásledováni. Katolík Hitler řekl na příklad za druhé světové války o křesťanských svědcích Jehovových: „Toto plemeno bude vyhlazeno z Německa!“ Do koncentračních táborů s nimi! Nakonec však Hitlerův život skončil, zatímco svědkové Jehovovi byli osvobozeni a mohli se znovu ujmout své organizované kazatelské činnosti. Uvádíme zde nyní pouze příklad, abychom ukázali, jak Jehova chránil svůj lid v oněch těžkých dobách:
19 Když se v dubnu 1945 stále více přibližovala ruská armáda, cítili nacisté, že musí evakuovat koncentrační tábor Sachsenhausen. Svědkové Jehovovi museli vyjít spolu s ostatními vězni. Kolem nich byla panika, drancovalo se a střílelo. Válečná vřava se více a více přibližovala. Co dělali? Drželi se pohromadě. Pomocí modlitby zůstávali spojeni s Jehovou. V táboře zachovávali teokratický pořádek. Cestou všude vydávali svědectví o Božím království. Lidé je rádi poslouchali, dávali jim jíst a nechávali je u sebe přespat, zatímco kolem tisíce umíraly. Jehova byl se svými služebníky, kteří zachovali svou ryzost. Vyplývá to z následující zprávy jednoho muže, který patřil k této skupině:
„Z naší skupiny — 230 bratrů a sester — nikdo nechyběl! Ani z nejslabších a nemocných nezůstal nikdo ležet na cestě — ačkoli jsme měli sebou několik bratrů ve věku 65 až 72 let, kteří však statečně vydrželi s námi. Znovu a znovu byl patrný teokratický duch a teokratický pořádek a bylo zřejmé, že nás andělé Páně viditelně chrání. Jak nádherně se v těchto dnech splnilo Jehovovo Slovo z Izaiáše 40:29–31.“
Skutečně, Jehova udílí ‚hojně moci‘ všem, kteří věrně vytrvávají na jeho straně v boji mezi oběma „semeny“.
20. a) Které příklady z poslední doby ukazují, že Jehova posiluje svůj lid? b) K čemu je satan rozhodnut a co ještě můžeme očekávat?
20 I v této době Jehova podivuhodně posiluje své věrné služebníky, kteří pevně lpí na čistém uctívání přes ďábelský odpor. Satan zuří proti Boží organizaci podobné ženě a je rozhodnut až k hořkému konci „vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží příkazy a mají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“. Celou svoji organizaci „semene“ v nebi i na zemi nasazuje do konečného boje proti zdánlivě nechráněným svědkům, kteří oznamují Jehovovo předsevzetí ve spojení s jeho královstvím pod vládou Kristovou. — Zjev. 12:17; Ezechiel, kap. 38.
21. a) Proč je dnes důležitější než kdy předtím ‚zůstat bdělí‘? b) Jaká je budoucnost „Velikého Babylóna“ a splnění které podmínky je nutné k přežití?
21 Tento konečný boj se přibližuje! Satan se snaží zmást lidi svou propagandou a ‚výroky inspirovanými démony‘ shromáždit národy k boji „velikého dne Boha, Všemohoucího,. . . jenž se hebrejsky nazývá Har-Magedon“. Pro Boží lid nebylo ještě nikdy tak naléhavě nutné ‚zůstat bdělí‘, jako dnes! (Zjev. 16:13–16, NS) Bezzákonnost, násilnosti a nesnáze se stále více rozšiřují. Než bude moci být pro celé lidstvo na zemi provolána svoboda, musí být zneškodněno „semeno“ satanovo, k němuž patří též „Veliký Babylón“. Náboženský Babylón si zasluhuje svůj úděl, neboť je popsán jako ‚opilý krví svatých a krví Ježíšových svědků‘. Toto zpustošení světové říše falešného náboženství přijde překvapivě náhle, „v jediné hodině“, jak to je třikrát zdůrazněno ve Zjevení. Pro všechny, kteří by chtěli nakonec stát na straně pravého „semene“ zaslíbení, zní příkaz této hodiny: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li mít s ním podíl na jeho hříších a nechcete-li obdržet část z jeho ran.“ Přežít můžeš jen tehdy, osvobodíš-li se z osidel falešného náboženství! — Zjev. 17:6, NS; 18:4, NS; 18:10, 17, 19, Ži.
22. Jak prorocké Slovo popisuje vítězství nad satanem a jeho „semenem“?
22 Prorocké slovo na různých místech varuje před tím, že Bůh vykoná svůj rozsudek nad satanem a jeho „semenem“. Na příklad u Jeremiáše 25:31–38 čteme: „I budou zbiti od Jehovy v ten čas od konce země až do konce země.“ Především světští a náboženští „pastýři“ „kvílí“ a „křičí“ a s nimi trpí „nejznamenitější toho stáda“ a jejich vynikající následovníci, kteří jdou za nimi do zničení. Nakonec bude na tisíc let uvržen do vězení satan, prahad, spolu se svými démony. Ve Zjevení 19:11 až 20:3 je popsáno, jak Kristus Ježíš a svatí andělé v nebesích dosáhnou v nebesích tohoto vítězství k ospravedlnění Jehovova jména. Bude to konečné vítězství nad hadem a jeho „semenem“!
POŽEHNÁNÍ PROSTŘEDNICTVÍM „SEMENE“
23, 24. a) Jak se splní poslední část zaslíbení daného Abrahamovi? b) Proč si tím můžeme být jisti a co bychom proto měli činit?
23 Tímto způsobem se „semeno“ „ujme brány svých nepřátel“. To ale ještě není všechno, neboť Jehovova přísaha Abrahamovi končila slovy: „Prostřednictvím tvého semene si budou zajisté žehnat všechny národy země proto, že jsi uposlechl mého hlasu.“ (1. Mojž. 22:18, NS) Aby si národy mohly „žehnat“, musí poslouchat tak jako Abraham. Všichni — ať již nyní patří k těm, kdo přežijí bitvu armageddonskou, nebo k ‚mrtvým, velkým i malým‘, kteří budou vzkříšením opět žít na této zemi — musí věřit v kněžské „semeno“ a jeho výkupní oběť; všichni se musí podřídit královskému panství „nových nebes“, Kristu a jeho 144 000 spoluvládců. Všichni, kteří si tímto způsobem „žehnají“ svou poslušností, mají vyhlídku na podivuhodná požehnání. Budou tvořit „novou zemi“, šťastnou, pokojnou a vzájemně se milující společnost lidí všech ras. Navrátí se ke kvetoucímu zdraví a mladistvé síle, ano, budou žít věčně v „slavné svobodě Božích dětí“. Když Jehova Bůh předvedl před zrakem apoštola Jana nádherné vidění svého podivuhodného pořádku stanoveného pro tuto dobu, stvrdil popis požehnání, jež očekávají lidstvo, slovy: „Piš, neboť tato slova jsou spolehlivá a pravá.“ — Zjev. 21:1–5, NS; 20:11–13, NS; Řím. 5:12, 18; 8:21, NS.
24 Ve Zjevení 22:6 čteme: „Slova tato jsou věrná a pravá a Pán, Bůh svatých proroků [Jehova, Bůh inspirovaných prorockých výroků, NS] poslal anděla svého, aby ukázal služebníkům svým, co se díti musí brzo.“ V dalších slovech tohoto proroctví je zdůrazněna naléhavost, neboť čteme: „Aj, přijduť rychle. Blahoslavený, kdož ostříhá slov proroctví knihy této.“ „Aj, přijduť brzo, a odplata má se mnou, abych odplatil jednomu každému podle skutků jeho.“ Usilujme o tuto odměnu a věrně spolupracujme se „semenem“, jež ospravedlňuje Jehovovo svaté jméno! — Zjev. 22:7, 12.