V Bibli o tom není psáno!
V BIBLI nenajdeme mnohé názory, o nichž se všeobecně předpokládá, že jsou na ní založeny. Přečti si pozorně následující článek a přemýšlej při tom, zda jsi se i ty do této chvíle nedomníval, že Bible učí tyto věci. Pak prozkoumej, co Bible skutečně učí. Možná, že to zvýší tvůj zájem o tuto knihu a o její význam pro dnešní dobu.
„BŮH STVOŘIL ZEMI V SEDMI 24-HODINOVÝCH DNECH“
Biblická zpráva o stvoření je všeobecně odmítána, protože údajně tvrdí, že Bůh stvořil zemi v sedmi dnech po 24 hodinách. Doporučujeme ti, abys pročetl tuto zprávu. Začíná na první stránce Bible v 1. knize Mojžíšově, kapitole 1, verši 1. a končí veršem 4. ve druhé kapitole.
Zjistil jsi při čtení, že je někde řečeno, že by uvedené „dny“ byly omezeny na čtyřiadvacet hodin? Slovo „den“ nemůže v těchto verších vždy znamenat dobu čtyřiadvaceti hodin, neboť na konci zprávy se o celém období, o všech tam uvedených „dnech“ mluví jako o ‚dni, v němž učinil Jehova Bůh zemi i nebe‘. (1. Mojž. 2:4) Slovem „den“ není na tomto místě zřejmě míněno čtyřiadvacet hodin, neboť tento „den“ zahrnuje celé stvořitelské období.
Slovo „den“ může znamenat také „dobu života“. Užíváme jej, když mluvíme o „dnech Noemových“, „dnech césarových“ nebo o jiných obdobích, která trvala daleko déle než dvacet čtyři hodin, ale vyznačovala se určitým začátkem a určitým koncem.
Stojí za povšimnutí, že těchto sedm velkých stvořitelských „dnů“ nezahrnuje stvoření vesmíru, ale pouze přípravu země pro člověka. Bible neříká, kdy bylo stvořeno slunce, stálice a planety včetně země. V 1. Mojžíšově 1:1 je psáno: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Není však řečeno, kdy byl tento „počátek“ nebo kolik času uplynulo od stvoření vesmíru do počátku prvního ze sedmi „dnů“ uvedených v dalších verších.
Dalším důležitým bodem je, že prvních šest dnů skončilo, ale u posledního není uveden konec. Zprávy o prvních šesti stvořitelských dnech končí všechny podobnými slovy jako zpráva o šestém dnu: „I byl večer a bylo jitro, den šestý.“ (1. Mojž. 1:5, 8, 13, 19, 23, 31) Tato závěrečná slova však chybí ve zprávě o sedmém dnu, kdy Bůh odpočinul.
Více než o 4 000 let později mluvil apoštol Pavel o tom, že tento sedmý den, den odpočinku, stále ještě trvá. Ve vztahu k tomuto dnu odpočinku o němž je řeč v 1. Mojžíšově, řekl: „Pospěšme si tedy vejíti do onoho odpočinku.“ (Žid. 4:4, 11, Ži) Je pouze rozumné připustit, že pokojná tisíciletá vláda Ježíše Krista (který je u Matouše 12:8 označen jako „Pán soboty“) rovněž ještě patří k Božímu velkému sabbatu neboli dnu odpočinku. Podle toho by velký „sedmý den“, kdy Bůh odpočinul od tvoření hmotných věcí na zemi, zahrnoval jak přibližně 6 000 let, jež podle Bible uplynuly od stvoření Adama, tak i 1 000 let vlády Kristovy, která je ještě před námi podle Zjevení 20:1–6. Jestliže tedy bylo ostatních šest z těchto sedmi velkých stvořitelských „dnů“ stejně dlouhých jako poslední, pak musely být dlouhé sedm tisíc let!
Stvořitelská období popsaná v 1. Mojžíšově byly tedy časové úseky, jež trvaly tisíce let, kdy Bůh podle slov Bible podnikal kroky k tomu, aby připravoval zemi pro člověka.
„POHLAVNÍ STYK JE ‚PRVOTNÍ HŘÍCH‘“
Spočíval „prvotní hřích“ v tom, že Eva svedla Adama, jak se mnozí lidé domnívají? Podle Bible nikoli!
Bible říká, že Bůh učinil Evu pro Adama jako „pomocnici“ nebo „protějšek“. Oba jsou v biblické zprávě označeni jako „člověk a jeho žena“. (1. Mojž. 2:20, 25, NS) Jejich pohlavní styk nemůže být označen ani jako smilstvo (pohlavní styk mezi osobami, které neuzavřely manželství), ani jako cizoložství (pohlavní styk mezi osobami, které jsou v manželství s někým jiným). Nikoli, jejich manželský vztah byl svatý, neboť jim Bůh přikázal, aby přiváděli na svět děti. Řekl: „Buďte plodní a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji.“ — 1. Mojž. 1:28, NS.
Co tedy bylo jejich hříchem? Přesně to, co o tom říká Bible: „Jedli z doslovného ovoce (Bible neříká, že to bylo „jablko“), jehož požívání jim Bůh zakázal. Bylo to něco jednoduchého, ale velmi závažného. Bylo to nedbání božské autority. Eva nepřijala Boží rozhodnutí, ale chtěla sama rozhodovat, co je „dobré“ a co „zlé“. Adamův hřích byl ten, že ji následoval v její neposlušnosti.
„JEŽÍŠ ZEMŘEL NA ‚KŘÍŽI‘“
„Vím, že Ježíš zemřel na kříži,“ řekne snad někdo, „neboť jsem to již často četl.“
Mnozí lidé však budou překvapeni, když se dovědí, že v Bibli se nic nemluví o tom, že by kůl, na němž byl popraven Ježíš, měl příčné břevno. Skutečnosti dokonce ukazují opak. Francouz Louis Réau, známá autorita v oboru církevního umění, napsal: „Z evangelií se nedovídáme nic přesného o tvaru kříže. Řeckým slovem stauros může být míněn jednoduchý kůl; neznamená dvě zkřížená břevna jako latinské slovo crux. Zdá se, že podle původního líčení byl Kristus upevněn na kůle.“ (Viz Skutky apoštolů 5:30; 10:39.)
Slovo „kříž“ bylo náboženským symbolem již dlouho před Kristem. V jednom francouzském katolickém slovníku je psáno: „Nelze popřít, že kříž používali již pohané jako náboženský symbol. Nacházíme jej v nejrůznějších formách mezi četnými asijskými, evropskými i americkými pamětihodnostmi.“
Protože Bible neříká nic bližšího o tvaru kůlu, na němž zemřel Kristus, a protože řecká slova, kterých je zde použito, neznamenají „kříž“, nýbrž „kůl“, „sloup“ nebo „kmen“, pak by ti, kteří prohlašují, že měl příčné břevno, museli toto tvrzení dokázat. A protože ve spisech Ježíšových apoštolů není řečeno nic o uctívání „kříže“, ale kříž byl „svatým“ symbolem pohanů, nelze uctívání kříže doporučit pravým křesťanům v dnešní době.
„KNĚŽÍ SE NESMĚJÍ ŽENIT“
V poslední době dochází znovu a znovu k prudkým diskuzím o tomto problematickém námětu, zvláště mezi lidmi, kteří mají nějakého blízkého příbuzného, který v tomto ohledu přinesl oběť.
Katoličtí teologové poukazují na to, že apoštol Pavel neustanovil celibát. Katoličtí teologové na příklad píší v díle Encyklopedický biblický slovník (angl.): „Apoštolové byli většinou, ne-li všichni, ženatí jako Petr, který byl ženatý zcela jistě.“ Jako důkaz o tom, že Petr byl ženatý, uvádějí v tomto katolickém díle dva texty: Matouše 8:14 a 1. Korintským 9:5. V prvním textu se mluví o Petrově „tchyni“ (Ži). Ve druhém jde o tato slova apoštola Pavla: „Nemáme právo vodit s sebou sestru jako ženu, jako ostatní apoštolové a jako bratři Pánovi a Kéfas?“ (Jeruzalémská bible, katolická.)
Kdo měl podle tohoto biblického verše ženu? „Ostatní apoštolové“, „bratři Pánovi“ a „Kéfas“. Kdo byl Kéfas? Nikdo jiný než apoštol Petr, který byl podle učení katolické církve prvním papežem. Pavel říkal, že Petr byl ženatý!
Podle Bible nebyl celibát příkazem ani pro kněze v Izraeli, ani pro dozorce křesťanského sboru. V katolickém díle Encyklopedický biblický slovník je proto psáno vzhledem k biblickým spisům Ježíšových apoštolů: „Svatý Pavel dával jasně na srozuměnou, že žádný křesťan není povinen zachovávat panenství.“ Pak je tam ještě řečeno: „Celibát kněží není v NZ [Novém Zákoně] nikde vyžadován ani předpokládán.“
„JEŽÍŠ MÁ JMÉNO — BŮH NEMÁ JMÉNO“
Boží Syn má jméno: Ježíš. A co Otec?
„Bůh“ není jeho jméno. Slovo „Bůh“ je spíše titul nežli jméno. Vztahuje se na „něco, co lidé uctívají jako božstvo“, také na modly a jiné lidi (Webster: New Collegiate Dictionary, vyd. 1960, str. 355). Má všemohoucí stvořitel nějaké jméno, které by jej odlišovalo od všech falešných bohů?
Ovšem. V části Bible, která byla původně napsána hebrejsky a obsahuje asi tři čtvrtiny celé Bible, je mnohotisíckrát uvedeno jméno velkého stvořitele nebe i země. Tuto skutečnost otevřeně přiznávají katoličtí i protestantští teologové, ačkoli mnozí příslušníci jejich církví vědí málo o tomto jménu.
V Biblické encyklopedii (angl.) je řečeno: „Jehova nebo spíše Jahwe je vlastní a výlučně osobní ‚vlastní‘ jméno Boha Izraele.“ V protestantském díle Nový biblický slovník (angl.) je psáno: „Přesně vzato je Jahve jediné Boží ‚jméno‘. Všude, kde je v 1. Mojžíšově slovo schem (‚jméno‘) spojeno s božskou bytostí, je toto jméno Jahve. Když Abraham nebo Izák stavěli oltář, vzývali ‚jméno‘ Jahve.
Ve francouzském díle Biblický slovník (franc.), které vydal F. Vigouroux, katolický duchovní, čteme: „Jehova, vlastní Boží jméno ve Starém Zákoně. Žádné božské jméno se v hebrejské Bibli nevyskytuje tak často. Je více než 6 000krát opakováno samo nebo ve spojení s nějakým jiným božským jménem.“
Jehova, Jahwe a Jahve jsou různé způsoby psaní hebrejského tetragramatonu, který vyjadřuje božské jméno. Tohoto jména bylo v dávné minulosti používáno v každodenní řeči k odlišování pravého Boha od falešných bohů. V Kralické bibli je místo božského jména používáno označení „Hospodin“. V některých překladech Bible však bylo správné Boží jméno ponecháno a na všech místech, kde se vyskytovalo v původním jazyku Bible, bylo uvedeno výrazy „Jehova“ nebo „Jahwe“.
CO UČÍ BIBLE?
Ano, to, co Bible skutečně učí, je velmi odlišné od toho, co se často o jejím učení říká. Nevyvolává to tvoji zvědavost? Nechtěl bys vědět, co Bible skutečně učí a nechtěl bys poznat podivuhodnou naději na budoucnost, kterou poskytuje lidem?
Požádej některého svědka Jehovova o bezplatné domácí studium Bible. Je to kurs, v němž se pojednává o nejdůležitějších biblických naukách; trvá šest měsíců, zabere ti týdně jednu hodinu, nic tě nestojí a bude se konat ve tvém vlastním bytě.
Dostaneš odpovědi na zajímavé biblické otázky jako: Proč stárneme a umíráme? Kde jsou mrtví? Proč Bůh připustil zlo? Učí církve křesťanstva skutečně to, co je napsáno v Bibli? Co skutečně znamená přítomná kritická situace světa? Co přinese budoucnost tobě a příslušníkům tvé rodiny?
Již přes milión rodin využilo takového nezávazného týdenního studia. Dovídají se, co Bible skutečně učí, a jsou tím tak nadšeni, že již desetitisíce z nich začaly o tom mluvit se svými bližními.
Ať již pěstuješ nějaké náboženství nebo ne, měl bys získat informace o tom, jaké pravdy jsou skutečně obsaženy v této staré, Bohem inspirované knize. Možná, že shledáš, že tyto poznatky tě tak nadchnou, že budeš nakonec projevovat stejnou horlivost, stejnou touhu po činnosti a stejnou pohotovost k činu jako křesťané prvního století.