Plně spolupracovat s muži, které Bůh jmenoval
„Poslouchejte ty, kteří mezi vámi přejímají vedení, a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kteří budou vydávat počet, aby to činili s radostí a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ — Žid. 13:17.
1. Po čem touží všichni, kteří milují spravedlnost? Jak je to možné?
MILUJEŠ právo a spravedlnost? Jestliže ano, netouží tvé srdce po tom, aby místo nenávisti a násilí zavládl pokoj a aby mezi lidmi panovalo štěstí místo zármutku? To všechno a ještě více bude umožněno prostřednictvím Božího království, které bude plně řídit záležitosti celé země. (Iz. 11:3–5; Mat. 6:9, 10; Zjev. 21:1–4) Není to právě splnění tvého přání: úplně nový svět, který nahradí nynější starý a odumírající svět, v němž převládá sobectví a hřích? Můžeš si představit, že by někdo jiný než všemohoucí Bůh mohl splnit tak ohromný úkol, jímž je vytvoření zcela nového světa z trosek světa starého, a to ještě v naší generaci? — Dan. 2:44; Přísl. 29:2.
2. Jak víme, že nový svět je velmi blízko? Kde o tom získáme bližší poučení?
2 V tomto článku se nechceme zabývat chronologií. Můžeš se bez váhání obrátit na kteréhokoli svědka Jehovova a požádat jej, aby ti dokázal na základě Bible, že nás od konce prvních 6 000 let existence člověka na zemi dělí již jen několik let. Zeptej se jej také, co to podle jeho mínění znamená, pokud jde o pravou svobodu a skutečné osvobození z hlediska Božího. Rád ti o tom poskytne informace.a
V „NOVÉM SYSTÉMU“ BUDE NUTNÁ SPOLUPRÁCE
3. Popiš některé z ohromných úkolů, které bude nutno splnit v novém světě.
3 Přemýšlejme chvíli o tom, které velké úkoly bude nutno splnit v tomto novém božském světě. Především se bude muset provádět rozsáhlý vyučovací program, aby se milióny lidí, kteří budou vzkříšeni z mrtvých, naučily nové řeči. (Jan 5:28, 29) Také si představme, jaká to bude práce pomáhat těmto lidem, z nichž mnozí ještě nikdy neslyšeli o Bibli, o Božích zákonech nebo o jeho předsevzetí s člověkem, aby přetvořili své srdce a mysl. Dále přemýšlejme o programu, který bude zaveden, aby byla celá země podle Božího předsevzetí přeměněna v nádhernou zahradu. Uvědomíme-li si, kolik času je třeba k vyčištění jen několika arů země, aby bylo možno půdu obdělat a vypěstovat na ní rostlinstvo, aby se na ní potom dařilo keřům a stromům a jiným rostlinám a celá oblast aby pak mohla být označena jako park, potom budeme mít určitou představu o tom, jak velký to bude úkol přeměnit celou zemi v ráj, který by poskytoval dostatek potravy všemu obyvatelstvu země a kde by také bylo pro všechny dosti místa. — 1. Mojž. 1:28; Žalm 72:16; 67:6; Ez. 34:27.
4, 5. (a) Co se musí stát prostřednictvím Kristovy královské vlády, aby se mohla splnit slova v 1. Korintským 15:24–28? (b) Popiš uspokojení, které pak bude jistě pociťovat král.
4 A představme si, že to všechno musí být vykonáno v tisíci letech, aby se splnilo proroctví: „Potom konec, až odevzdá království svému Bohu a Otci, když odstranil všechnu vládu a všechnu autoritu a všechnu moc [která je v rozporu s Bohem]. Neboť musí vládnout jako král, dokud Bůh nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy. Jako poslední nepřítel má být odstraněna smrt. Neboť Bůh „podřídil všechny věci pod jeho nohy“. Když však říká, že „všechny věci byly podřízeny“, je zřejmé, že s výjimkou toho, který mu všechny věci podřídil. Ale až mu budou podřízeny všechny věci, pak se také Syn sám podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby Bůh byl každému vším.“ (1. Kor. 15:24–28) Aby se mohlo splnit toto proroctví, musí být zřejmě celá země přeměněna ve světaširý ráj, jak to bylo původním záměrem, a musí se to stát během jednoho tisíciletí. — Zjev. 20:2–6.
5 Pomysleme také na to, s jakou radostí bude moci Ježíš Kristus, pod jehož vedením a řízením se to vše bude dít, mluvit ke svému nebeskému Otci v takovém smyslu: „Zde to je, Otče. Úkol, který jsi mi dal, byl splněn. Země byla učiněna rájem jako Eden. Mrtví v šeolu byli vzkříšeni, školeni a vychováváni k poslušnosti. Lidstvo bylo učiněno dokonalým. Všechno, co sis přál, abych učinil, bylo nyní dokončeno, a to v určeném čase!“
6. Jaký závěr můžeme vyvozovat z tohoto krátkého předběžného pohledu do budoucnosti?
6 Jaké máme poučení z tohoto letmého, předběžného pohledu? Mimo jiné je z něho patrné, že k včasnému splnění velkého úkolu, který je před námi, bude třeba organizace, jednoty, kvalifikovaných pracovníků, ochotných srdcí, že bude nutné vynikající vedení a především Jehovův duch a požehnání. Dnes nám Bůh opatřuje milující dozor. Není jedním z důvodů skutečnost, že nás takový dozor může připravit na to, abychom mohli vykonávat produktivní práci ve světě, který je bezprostředně před námi? — Jan 15:5, 8; Kol. 2:19.
POSLOUCHAT TY, KTEŘÍ PŘEJÍMAJÍ VEDENÍ
7. Jaká otázka vyvstává vzhledem k postoji, který bychom měli mít nyní i v budoucnosti vůči dozoru a výchově ke kázni?
7 Jaký postoj by proto měli dnes mít všichni Boží služebníci vůči vedení, dozoru a ukázňování, jež vycházejí od křesťanského sboru? Poučme se nejen o tom, jaký by měl být náš postoj, ale také o tom, proč se vyplatí mít nyní i v budoucnosti správný postoj vůči tomuto vedení a ukázňování. — Žid. 12:5–11.
8. (a) Proč můžeme důvěřovat mužům, kteří byli jmenováni jako dozorci ve sboru, i když všichni lidští dozorci dělají chyby? (b) Proč nám slova v Židům 13:17 dávají v této souvislosti podnět k přemýšlení a v jakém ohledu jsou pro nás vodítkem? (c) Co je míněno výrazem „vydávat počet“ a jak se to projevuje?
8 Především bychom měli stále pamatovat na skutečnost, že jsme lidé a že všichni lidé dělají chyby. (Žalm 51:5) Bohu oddaní křesťané, zvláště dozorci a služební pomocníci, jsou však vedeni k tomu, aby byli laskaví, aby projevovali lásku a ochotu pomáhat, ale aby byli také rozhodní. Láska, laskavost, milosrdenství a spravedlnost jsou vlastnosti charakteristické pro zralého křesťana. (Jan 13:35; Micheáš 6:8) Nemělo by nás srdce pudit k tomu, abychom důvěřovali takovým mužům? Apoštol Pavel nás dokonce vybízí, abychom byli poddajní vůči takovým mužům. Ve svém dopise Židům (13:17) píše: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi přejímají vedení, a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kteří budou vydávat počet, aby to činili s radostí a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ Uvažujeme-li o tomto biblickém textu, zjišťujeme, že tito dozorci musí vydávat počet, pokud jde o naše duše, to jest o naše životy. Ví-li někdo, že má skládat účty někomu vyššímu, obvykle přemýšlí dříve, než něco řekne nebo udělá. Jistě nejedná neuváženě.
9. Jaké poučení poskytují slova ve 2. Paralipomenon 19:6, 7 těm, kteří mají odpovědnost soudit a radit?
9 Již ve starověku nabádal Jehova osoby, jimž dal za úkol soudit, vést a řídit, aby přemýšlely dříve, než budou jednat. Tato zásada je výstižně vyjádřena ve 2. Paralipomenon 19:6, 7, kde je řečeno: „A dále řekl soudcům: ‚Hleďte na to, co děláte, protože nesoudíte pro člověka, ale pro Jehovu; a on je s vámi v záležitosti soudu. A ať na vás spočine posvátná bázeň před Jehovou. Buďte opatrní a jednejte, neboť u Jehovy, našeho Boha, není žádná nespravedlnost ani stranictví, ani přijímání úplatků.‘“ Proto před jednáním, to jest rozhodováním nebo vynesením soudu, vždy jde obezřetnost, zvážení skutečností a posouzení skutkové podstaty.
10. (a) Je snadné být dozorcem? Vysvětli to. (b) Proč bychom neměli mít obavy, pokud jde o dozor v křesťanském sboru? (c) Proč je takový milující dozor tak důležitý?
10 Není snadné být starším, pastýřem, dozorcem nebo soudcem. K moudrému rozhodování ve prospěch Božího lidu je třeba rozlišovací schopnosti, poznání a porozumění. (Přísl. 2:3–5) Protože je člověk nedokonalý, není snadné jednat s lidmi. Snad patříš k těm, kteří neradi přijímají rady, alespoň do jisté míry. Snad nejsi ještě příliš dlouho spojen s Jehovovou organizací nebo teprve nějaký čas studuješ se svědky Jehovovými a jsi ještě poněkud skeptický, když slyšíš, že máš odložit určité životní zvyklosti. Nemusíš se bát milujícího dozoru, který má Jehovova organizace. Připravuje nás na život v novém světě, ale také nám poskytuje cennou pomoc, abychom mohli spolu vycházet již dnes, ačkoli jsme nedokonalí. (Žalm 141:5) Uvědomíme-li si, jakému tlaku jsme vystaveni v tomto starém světě — v němž jsou na denním pořádku výbuchy hněvu, v němž mnozí zneužívají svého jazyka k tlachání a v němž je sebeovládání takřka neznámý pojem a takřka se nepěstuje —, můžeme porozumět, jak důležitý je milující dozor a osobní rada mužů, kteří jsou v duchovním ohledu starší. (Přísl. 1:22, 30, 33) Pod odborným vedením a za milující pomoci starších sjednocují se nejrůznější talenty a osobnosti k vykonávání nejdůležitějšího díla, které dnes musí být uskutečněno na zemi, než bude příliš pozdě: ke kázání dobrého poselství o Božím království. — Mat. 24:14.
JAK OBNOVIT TY, KTEŘÍ UČINILI NESPRÁVNÉ KROKY
11. (a) Proč musejí ti, kteří mají odpovědnost jako učitelé, moudře užívat svého jazyka? (b) Měl by se dozorce zdržet udělení rady, vidí-li, že se někdo dopouští přestupku? Odůvodni svou odpověď.
11 Pamatujme také, že není snadné dávat radu. Ten, komu byla svěřena odpovědnost, aby učil nebo radil, musí vážit svá slova. (Jak. 3:1) Jazyk může stejně škodit a ublížit jako uzdravovat. (Jak. 3:5–10) Dozorci Božího lidu by se však neměli zdržovat rady, jestliže vidí chybu. Bezpochyby právě proto napsal Pavel slova: „Bratři, i když člověk učiní nějaký nesprávný krok, než si to uvědomí, snažte se vy, kteří jste duchovně způsobilí, obnovit takového člověka v duchu mírnosti, a ty každý dávej pozor sám na sebe, abys také nebyl pokoušen.“ — Gal. 6:1.
12. (a) Vztahují se slova v Galatským 6:1 jen na dozorce? Odůvodni svou odpověď. (b) Jak bychom mohli postupovat, zjistíme-li, že se někdo dopustil vážného hříchu? (c) Jak mohou ti, kteří jsou skutečně věrně oddáni Jehovovi, dokázat, že spolupracují s dozorci, když pozorují, že hřeší někdo uvnitř křesťanského sboru?
12 Týká se tento biblický text pouze dozorců neboli starších? Nikoli; každý, kdo vidí, že se některý z jeho spolupracovníků nevědomky dopouští špatného kroku, je povinen pokusit se obnovit takového člověka v duchu mírnosti. Tím bychom dokonce projevili lásku. Jestliže je hřích vážný, bylo by správné, abychom mu řekli, že by o tom měl ihned mluvit s odpovědnými dozorci sboru, a pokud to neudělá, že je naší povinností, abychom na základě svého loajálního vztahu k Jehovově organizaci informovali o tom právní výbor sboru. (1. Kor. 5:9–13; Žalm 31:23) Kdo miluje spravedlnost a je skutečně loajální vůči Bohu, nebude se ostýchat odhalit závažný hřích, jehož byl svědkem ve sboru, a otevřeně také o něm řekne pravdu, bude-li o to požádán. — 3. Mojž. 5:1; Efez. 4:24; Luk. 1:74, 75.
13. Jak nám láska pomáhá v křesťanském sboru?
13 Při úvaze o otázce, jak bychom měli navzájem vycházet a jak můžeme spolupracovat s dozorci, bylo nám již často připomenuto, že bychom měli navzájem jednat s láskou. Láska by měla přikrýt množství hříchů, a kdo miluje své bližní, může odpouštět a zapomínat. Láska skutečně působí divy. (1. Petra 4:8; 1. Kor. 13:4, 5) Někdy však láska vede křesťany, kteří se oddali Bohu, aby nepřehlíželi nějaký hřích, ale aby se snažili přestupníkovi pomoci, zvláště ve vážných problémech. Jaké je tedy pravidlo pro řešení vážných těžkostí mezi jednotlivci?
,POUKAŽ OTEVŘENĚ NA HŘÍCH SVÉHO BRATRA‘ — KDY A JAK?
14. (a) Které kroky by měly být podniknuty podle Ježíšova doporučení, jestliže se někdo dopustí tak těžkého hříchu, že jej není možno přehlédnout? (b) Co by to znamenalo, kdyby s někým bylo jednáno jako s ‚člověkem z národů a výběrčím daní‘?
14 Ježíš dal radu vzhledem ke hříchům, které byly spáchány vůči někomu a jsou příliš těžké, než aby je bylo možno přehlédnout. Řekl: „Zhřeší-li tvůj bratr, jdi a poukaž otevřeně na jeho chybu mezi čtyřma očima. Vyslechne-li tě, získal jsi svého bratra, jestliže tě však nevyslechne, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby každá věc byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků. Jestliže je nevyslechne, mluv ke sboru. Nevyslechne-li ani sbor, ať je pro tebe jako člověk z národů a jako výběrčí daní.“ (Mat. 18:15–17) Ježíšovi posluchači byli Židé, a proto věděli, že kdyby se Žid díval na jiného příslušníka svého lidu jako na ‚člověka z národů a jako na výběrčího daní‘ znamenalo by to, že jej považuje za osobu, která byla vyloučena ze židovského sboru.
15. Jak by bylo dobré postupovat při menším osobním přestupku? Mluvil však Ježíš v této souvislosti o takovém přestupku?
15 Protože kroky, které Ježíš určil, mohly vést k tak závažnému výsledku, neurčil zřejmě žádné pravidlo pro řešení každého malého přestupku proti jednotlivci. Často je ovšem správné a moudré a velmi užitečné jít za takovým člověkem a mluvit s ním, vznikne-li nějaká osobní těžkost následkem nevýznamného přestupku; cílem by mělo být odstranění jakéhokoli rozporu, který by se mohl vyvinout. (Mat. 6:14, 15; Přísl. 12:18) Tímto způsobem se objasní mnohá nedorozumění. O těchto věcech však zřejmě Ježíš v té chvíli nemluvil. Nemluvil o pouhých osobních rozporech, ale o přestupcích, které byly tak těžké, že by mohly vést k vyloučení ze sboru.
16. Co by však mělo být učiněno, než se podnikne postup popsaný u Matouše 18:15–17?
16 Dříve než bys vůbec začal podnikat kroky uvedené u Matouše 18:15–17, měl bys mít jednoznačný důkaz, že byl proti tobě skutečně spáchán takový vážný hřích. Ježíš neřekl: „Domníváš-li se že tvůj bratr zhřešil. . .“ Měl by ses řídit radou z Přísloví 25:8–10, abys nepodnikl něco, co by jen tobě samému přineslo hanbu a ponížení. I kdyby zde byl důvod, neměl bys rozšiřovat záležitost tlacháním, ale měl bys jít osobně za tím, kdo se dopustil přestupku, a ‚otevřeně poukázat na jeho chybu mezi čtyřma očima‘.
17. Co je v tomto biblickém textu míněno slovy, že bychom se měli snažit ‚získat svého bratra‘?
17 Jestliže tě tvůj bratr „vyslechne“ a přijme tvé napomenutí, „získal jsi svého bratra“. Vztahuje se to jen na skutečnost, že bylo dosaženo osobního smíření? Nikoli, ale jak ukazuje zbývající část Ježíšovy rady, musí to znamenat „získat“ jej v tom smyslu, že se mu dostalo pomoci, aby mohl zůstat ve sboru, a že byl odvrácen od špatného způsobu jednání, který by mohl vést k vyloučení a ke ztrátě Boží přízně a požehnání. ‚Získáš‘ tedy svého bratra v tom smyslu, jak je to popsáno u Jakuba 5:19, 20, v Galatským 6:1 a u Judy 22, 23. To by mělo být ve skutečnosti tvým hlavním cílem a tvým největším přáním — nikoli tedy dosažení osobní úlevy nebo zadostiučinění za nějakou urážku.
18. O jakých přestupcích nemluvil Ježíš, když dal tyto pokyny, a proč ne?
18 Jestliže hříšník přijme pokárání a usiluje o odpuštění, Ježíš říká, že není nutno ve věci dále pokračovat. Tato skutečnost ukazuje, že přestupky, o nichž se zde mluví, byly sice těžké, ale takového druhu, že mohly být vyřešeny pouze mezi oběma jednotlivci. Nepatřily by sem přestupky jako smilstvo, cizoložství, homosexualita, rouhání, odpadlictví, modlářství a podobné závažné hříchy, neboť pod smlouvou zákona, která byla tehdy v platnosti, vyžadovaly takové hříchy více než odpuštění jednotlivce, vůči němuž byl spáchán přestupek. — 1. Kor. 6:9, 10; Gal. 5:19–21.
19. O jakých hříších zde mluví a co to ukazuje?
19 Vzhledem k této skutečnosti a ke znázornění, které dal Ježíš vzápětí a které je popsáno u Matouše 18:21–35, byly zde zřejmě míněny takové hříchy, které se na příklad týkaly finančních záležitostí nebo majetkových otázek — odmítnutí správně za něco zaplatit anebo jednání, s nímž je spojen nějaký podvod — nebo snad poškození něčí pověsti pomlouváním, nebo podobné hříchy. V takových případech mohly být záležitosti uvedeny do pořádku tím, že poškozený projevil odpuštění, jestliže ten, kdo se dopustil přestupku, přiznal své špatné jednání a vyjádřil ochotu pokud možno věc uvést do pořádku a dosáhnout odpuštění. — Srovnej s Matoušem 5:25, 26; Lukášem 12:58.
20. (a) Které další kroky by pak měly být podniknuty, jestliže ten, kdo se dopustil přestupku, nereaguje, pokud s ním někdo mluví sám? (b) Co je míněno slovy, že bys měl vzít s sebou „ještě jednoho nebo dva“?
20 Co však dělat, jestliže podnikneš první krok, a ten, který zhřešil, na něj nereaguje? Přestupek byl vážný a ty nemůžeš jednoduše věc přejít. Ježíš svou radou ukazuje, že bys měl vyhledat jednoho nebo dva další a měl bys znovu jít k tomu, kdo se dopustil přestupku, a mluvit s ním. Je logické, že by měli být svědky onoho špatného jednání. Nejdou s tebou jen jako neutrální pozorovatelé nebo prostředníci, kteří by se snažili dosáhnout smíření nebo kompromisního řešení. Nikoli, ale bereš je s sebou proto, aby mohli připojit své svědectví ke tvému, protože byli svědky onoho nesprávného jednání. Mohou také sloužit jako posluchači toho, co je pak řečeno. Je-li k záležitosti třeba ještě dalšího kroku a dostává-li se před „sbor“ a ten, kdo se dopustil přestupku, popírá nebo mění určité výroky nebo doznání, která učinil, mohou tito druzí podat své svědectví a uvést skutečnosti. Je možno doufat, že takový další krok nebude nutný a že přestupník bude reagovat na toto spojené úsilí, jehož cílem je přivést jej zpět na cestu spravedlnosti. Je-li tomu tak, je záležitost uzavřena.
21. Který další krok může být ještě nutný a k čemu může za určitých okolností vést?
21 A co když provinilec stále ještě odmítá připustit svou vinu? Potom by měli být na věc upozorněni odpovědní členové sboru, ti z rady starších, kteří jsou pověřeni, aby sloužili v právním postavení. Je možno doufat, že přestupník nyní vyslechne jejich oficiální úsudek a bude „získán“ jako člověk, který je hoden zůstat ve sboru. Není-li tomu tak, pak je mu odňata pospolitost, takže s ním je pak jednáno jako s vyloučeným. — Mat. 18:17.
SPOLUPRÁCE V JINÝCH VĚCECH
22. Jaké laskavosti si mohou z vlastní iniciativy projevovat zvěstovatelé ve sboru a jaký to má účinek na celý sbor?
22 Je mnoho možností, jak spolupracovat s muži, kteří byli jmenováni od Boha, a taková spolupráce přispívá k jednotě a souladu v křesťanském sboru. V této souvislosti by mohlo být dobré zmínit se o některých věcech, které mohou dělat jednotliví zvěstovatelé ze své vlastní iniciativy. Je jasné, že každý křesťan má určitou odpovědnost vůči někomu, kdo je nemocný, kdo potřebuje povzbuzení nebo kdo snad je v nemocnici. Měli bychom v takovém případě jít nejdříve k předsedajícímu dozorci a zeptat se jej, zda můžeme něco udělat? Cožpak není samozřejmé, že na příklad křesťanka, která byla nemocná a byla teprve nedávno propuštěna z nemocnice a musí se ještě poněkud zotavit, potřebuje pomoc? Snad je nutno přinášet jí pravidelně teplé jídlo. Potřebuje možná, aby jí někdo uklízel v bytě, aby jí něco přečetl a povzbudil ji nebo aby poskytl doslovnou nebo duchovní pomoc členům její rodiny. Tím se vzájemně velmi přiblížíme a budeme také napodobovat Krista. — Jakub 1:27; 2:14–17.
23. Které jiné služby bychom měli ochotně vykonávat, abychom dokázali svou lásku ke členům křesťanského sboru?
23 Pamatujme také na úklid a udržování sálu království. Někdy připadají tyto úkoly jen několika jednotlivcům ve sboru. Mohl bys v tomto ohledu také něco vykonat, mohl by ses snad k tomu dobrovolně přihlásit? Nebo bys snad mohl někoho povzbudit nebo pomoci tomu, kdo je duchovně nemocný? Je zde někdo, kdo zameškává shromáždění nebo zřejmě nemá stejnou radost z kazatelské služby jako dříve? Měli by se o takového člověka starat jenom starší? Jistě ne. Mohl bys takové lidi duchovně povzbudit a pomoci jim, aniž by ses vměšoval do jejich soukromých záležitostí? Někdy cítí útěchu již z toho, že je někdo navštíví, aniž by se snažil zjišťovat, co je u nich v nepořádku; během rozmluvy často sami řeknou o svém problému, takže jim je možno poskytnout potřebnou duchovní pomoc. Kolik toho jen můžeme učinit z lásky ke všem členům sboru.
24. (a) Co by si měl dnes přát každý, kdo miluje spravedlnost? (b) Proč je dobré zvyknout si již dnes na vedení a milující dozor mužů, které Jehova jmenoval?
24 Žijeme bezpochyby v mimořádné době. Bohu oddaní křesťané a lidé, kteří s nimi studují Bibli, vědí, že je před námi „velké soužení“. (Mat. 24:21, 22) Tato doba je velmi blízko. Vidíme, že Boží přízeň spočívá na jeho sboru. Každý, kdo miluje spravedlnost, měl by si jistě přát být plně v souladu s křesťanským sborem. Zdá se však, že někteří jednotlivci spojení s křesťanským sborem neslouží Jehovovi celým srdcem a neposlouchají jej tak, jak by mohli. Rozptylují se mnoha věcmi a stojí zřejmě současně jednou nohou ve starém světě. Co se stane s takovými lidmi během několika málo let? Budou ještě žít? Pak již nebude existovat starý svět, ale nad celou zemí a nad lidstvem bude vládnout Boží království. Lidé, s nimiž pak budeme ve styku, budou všichni naši bratři nebo lidé, kteří budou poučováni o životě v novém světě. Nad námi všemi bude vládnout Jehovův zákon lásky. (Jak. 2:8) Vzhledem k tomuto budoucímu životu je moudré, abychom si již dnes zvykli na láskyplný dozor pastýřů křesťanského sboru, které Bůh jmenoval. (1. Tess. 5:12, 13) To nám jistě pomůže k dobrému začátku v novém světě, v němž již nebude ani stopy starého světa. Jsou tedy skutečně naléhavé důvody, abychom se dnes podvolili milujícímu dozoru křesťanského sboru, abychom s ním spolupracovali, přeměnili svá srdce a svou mysl a abychom učinili v tělesném, citovém i duchovním ohledu takové změny, abychom se líbili Jehovovi. — Řím. 12:1, 2.
25. Proč je dnes Jehovův lid tak šťastný?
25 Jehovův křesťanský sbor je skutečně zázrakem. Není dokonalý v absolutním neboli konečném smyslu, ale není pochyb o tom, že je dokonale oddán Jehovovi a projevuje jeho vlastnosti milující dobrotivosti, milosrdenství a spravedlnosti. Znečištěné ovzduší starého světa vede ke smrti. Čisté ovzduší nového světa vede k životu. Jak šťastní bychom měli být my i lidé, kteří se zajímají o Boží předsevzetí a milují spravedlnost, když poznáváme, že se nám dostává poučování, napomínání i ochrany prostřednictvím milujícího dozoru, který vykonává Jehova a jeho Syn a král, Ježíš Kristus, i třída „věrného a rozumného otroka“; společně přitom jdeme po téže cestě, spolupracujeme a vzájemně si pomáháme, abychom z Jehovovy nezasloužené dobrotivosti mohli vejít do nového systému věcí!
[Poznámka pod čarou]
a Podrobnosti viz v seriálu Věčný život ve svobodě Božích synů, kapitola 1: „Proč lidské stvoření bude ještě osvobozeno“, ve Strážných věžích 6–8/1969.