Otázky, které tě zneklidňují — co bys měl dělat?
KŘESŤANÉ jsou si vědomi toho, že Jehova Bůh a Ježíš Kristus jsou jejich učiteli. Vědí, že Bůh podle zásady v Přísloví 4:18 vede postupně svůj lid, právě tak jako to dělal se starým Izraelem: „Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více až do plného dne.“
Podkladem této stezky jsou základní pravdy a k těmto pravdám náleží Jehovova svrchovanost, jeho mesiášské království, výkupní oběť Ježíše Krista, země proměněná v ráj a věčný život pro všechny věrné, poslušné lidi. Na tyto velké pravdy svítí stále jasnější světlo, takže jsou objasňována různá, s nimi související hlediska. Tím se dostávají do ohniska pozornosti porozumění, použití určitých biblických textů a změny v řízení a organizačním uspořádání křesťanského sboru. To vše rozmnožuje radost členů Božího lidu a pomáhá mu pohybovat se volněji a být ještě více duchovně zaměřen jak ve svém životě, tak i při kázání dobrého poselství a při vyučování.
Někdy se mohou vyskytnout pochybnosti o tom, co bylo řečeno. Některá tvrzení ve Strážné věži snad nejsou jasně porozuměna a plně pochopena. Někomu se může zdát, že odporují tomu, co bylo řečeno dříve.
Co můžeš dělat, když tě přepadnou takové pochybnosti? Nejdříve se přesvědč, že tomu, co je vysvětlováno, nerozumíš špatně a že nečteš, to co tam není. A pak trochu přemýšlej.
POUŽITÍ „PODLE SOUVISLOSTI“ A „ROZŠÍŘENÉ“ POUŽITÍ
Biblický text může být citován nebo udán a použit takovým způsobem, který se zdá odporovat dřívějšímu použití. V některých případech může být důvodem jasnější porozumění, které opravuje dřívější názor. V jiných případech ti může pomoci, když přemýšlíš, je-li to použití „podle souvislosti“, to je, mluví-li se o textu ve světle celé souvislosti a rámce. Ale možná, že jde také o „rozšířené“ použití, to je, že zásada textu je použita na jinou situaci.
Příklad textu, jehož zásada je často přesvědčivě užívána, je Židům 12:9, kde čteme: „Měli jsme otce podle těla, kteří nás kárali, a prokazovali jsme jim úctu. Neměli bychom se daleko víc podřizovat Otci našeho duchovního života a žít?“
Pisatel se zde vyjadřuje o ‚duchovním životě‘ duchem zplozených bratrů Ježíše Krista, kteří mají nebeskou naději. (Žid. 12:22–24, 28) Ale zásada vyjádřená v tomto textu může být použita i na „jiné ovce“, které jsou budoucí Boží děti a mají naději na věčný život na zemi. (Jan 10:16; Řím. 8:21) I ty mají ‚duchovní život‘, protože žijí po boku duchem pomazaných a jsou vedeny Božím slovem a duchem. Nežijí život ‚v souladu s tělem‘, v němž by konaly „skutky těla“. — Řím. 7:5; 8:5–8; Gal. 5:19–21; srovnej 1. Kor. 2:14.
K dalšímu znázornění této zásady se podívejme na text v 2. Timoteovi 4:2: „Kaž slovo, čiň tak naléhavě v době příznivé i době plné strastí.“ Ve Strážné věži 9/72, v článku „‚Kaž slovo‘ — kde a proč?“ bylo vysvětleno, že Pavel zde dával pokyny Timoteovi, dozorci sboru, týkající se jeho učení uvnitř sboru v Efezu, který byl „v době plné strastí“, protože někteří se pokoušeli podvrátit víru druhých tím, že rozšiřovali falešné nauky, zaměstnávali se neužitečnými otázkami a podobně. Timoteus se měl přidržovat Božího slova, ne nějaké své vlastní filosofie nebo vlastních představ. — 2. Tim. 2:14–26; 3:1–17; 4:1–5.
V jiném vydání Strážné věže byl udán text v 2. Timoteovi 4:2 jako doklad, že má být kázáno dobré poselství vzdor pronásledování všem lidem ve světě. Proč tento rozdíl?
První použití je použití podle souvislosti a vyjadřuje význam toho, co Pavel skutečně sděloval Timoteovi. Druhé použití se opírá o zásadu, že máme kazatelskou práci, kterou vykonáváme uvnitř sboru, rozšířit i mimo sbor. Držíme-li se Božího slova ve sboru i tehdy, když nastane nepříznivá situace, pak se držíme Božího slova, i když kážeme okolostojícím, a dbáme na to, aby měli příležitost slyšet, ať se přitom setkáme s těžkostmi nebo ne. — 1. Tess. 1:6.
Neměli bychom však používat biblické texty bez výběru a bezmyšlenkovitě, ale vždy myslet na to, že hlavní a základní použití je použití podle souvislosti. Je-li možno užít zásady v textu v druhořadém nebo rozšířeném použití, můžeme svůj výklad učinit přesvědčivější, když posluchačům poukážeme na základní smysl podle souvislosti a vysvětlíme jim, že používáme text v jeho druhotném významu tím, že klademe důraz pouze na zásadu.
PROROCTVÍ S VÍCE NEŽ JEDNÍM SPLNĚNÍM
Proroctví mohou mít více než jedno splnění. Proroctví vyjádřená ve staré době měla ve všech případech význam pro lidi, kteří je slyšeli; sloužila jak pro jejich, tak i pro naše poučení. Většinou se splnila v té době a v mnoha případech za života oné generace. Často se uskutečnilo druhé splnění až v době, kdy byl Kristus na zemi nebo v životě raného křesťanského sboru. A ve velmi mnoha případech je větší duchovní nebo doslovné splnění až v naší době nebo v budoucnosti.
Proto je dobré rozeznat tyto skutečnosti, když chceme použít určitou biblickou pasáž, která má prorocký význam. Na příklad v Žalmu 37:10 říká David: „Ještě malou chvilku a zlého již více nebude; a zahledíš se na jeho místo a nebude ho.“ Pro čí užitek to bylo napsáno? Má to použití pouze v „čase konce“, kdy bude navždy zlo zničeno? To by bylo asi tři tisíce let po tom, co byl žalm napsán a přečten izraelskému lidu. Znamenají tato slova pro ty, kdo je čtou, pouze zaslíbení pro dalekou budoucnost?
Ne. Tato slova o zlých měla význam pro tehdy žijící lidi a byla pro ně poselstvím. Ano, splnila se již v Davidově době. David pozoroval a zažil, že zlí, i když se jim určitý čas daří, nevydrží dlouho. (Verš 35, 36) Právě proto dal v prvním a druhém verši radu, abychom se nezlobili kvůli přestupníkům. Tak stanovil životní zásadu. Za času Davida byla „země“, to je část země, kterou určil Bůh Izraeli, uvedena pod pokojnou Davidovu vládu a za panování jeho syna Šalomouna měl lid pokoj od zlých nepřátel. — Žalm 37:11; 1. Král. 4:20, 25.
Tato prorocká pravda, tato zásada, má také větší splnění v „posledních dnech“ starého světa, kdy je naděje na daleko rozsáhlejší očištění země, protože Bůh vyjádřil svůj záměr, že Kristovým královstvím navždy odstraní z celé země všechno zlé. — Zjev. 11:18; 19:19–21.
Jiné proroctví, a sice z Izaiáše 65:17, které říká, že Bůh stvoří „nová nebesa a novou zemi“, neoznamoval Izaiáš Židům jen proto, aby slyšeli něco, co se mělo splnit asi o 2 700 let později. Mělo spíše své první splnění asi 200 let po tom, co bylo zapsáno, totiž když byli Izraelité, kteří byli ve vyhnanství, přivedeni zpět do Jeruzaléma. Nová vláda, o niž se Jehova postaral a v níž byl Zorobábel správcem a Jesua veleknězem, tvořila „nová nebesa“ a judská země byla znovu obydlena organizovaným národem, který tvořil „novou zemi“. Po tomto obnovení nepřišel žádný nepřítel jako Nabuchodonozor, aby zabíjel kojence a malé děti, a lidé žili svůj normální lidský věk. V jistotě si vystavěli domy a pěstovali vinice bez obavy, že opět přijde nepřítel a zpustoší zemi, jak to udělali Babylóňané v roce 607 př. n. l. (Iz. 65:20–22) Tehdy to bylo pro Izraelity velmi významné splnění. Mohli ve víře v Izaiášovo proroctví jednat k vlastnímu dobru.
Bůh tehdy miloval svůj lid a myslel na něj, když byli jako zajatci v Babylóně. Jednal tak, aby je vyvedl ze zajetí a opět jim žehnal v jejich vlastní zemi. Co se s tímto lidem dělo, sloužilo podle apoštola Pavla jako obraz větších věcí. (1. Kor. 10:11) Proto víme, že Bůh ve své velké lásce ke křesťanskému sboru, ‚duchovnímu Izraeli‘, osvobodil jeho členy od nepřátel. V prvním století osvobodil ostatek věrných Židů tím, že je převedl do křesťanského sboru, který byl založen o letnicích. (Jan 8:31–36; Skut. 2:41, 47) Stejně projevil v těchto „posledních dnech“ svou lásku, když vyvedl duchovní Izrael ze zajetí, v němž je držel Veliký Babylón, světová říše falešného náboženství. Seznámil duchovní izraelity postupně s pravdou a se zvyky sboru prvních křesťanů a žehnal jim tím, že osvobodil další lidi z náboženského otroctví. A tak jsme poznali trojnásobné splnění biblického proroctví o osvobození Jehovova lidu z Babylóna.
Apoštol Petr potvrzuje toto porozumění, podle něhož je více než jedno splnění, když ukazuje budoucí použití proroctví Izaiáše 65:17 ve spojitosti s Kristovou vládou. Petr píše duchovním izraelitům svých dnů: „Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho zaslíbení, a v těch má přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) Také v knize Zjevení, která byla napsána asi v roce 96 n. l. pro duchovní izraelity, je obraz ‚nových nebes a nové země‘ k užitku, bezpečí a požehnání lidstva v Božím novém pořádku pod Kristovou královskou vládou. — Zjev. 21:1–4.
Když tedy máme potíže s porozuměním proroctví, jak je vyloženo Společností Strážná věž, je dobře, když o tom více přemýšlíme. Uvažuj, že je možnost více než jednoho splnění. Často velmi posilní naši víru, když čteme, že Bůh splnil proroctví ve staré době na svém lidu. Ještě větší je jistota, že Bůh může a také provede větší splnění na svém dnešním lidu.
Jsme-li v nejistotě o použití biblického textu, měli bychom též uvažovat o souvislosti tohoto textu a ptát se: „Je zde použita pouze zásada, která přesahuje význam textu podle bezprostřední souvislosti?“
Co když však se někdy změní celé hledisko? O tom bude pojednávat následující článek.