Otázky čtenářů

● Je vhodné, aby křesťan dal sterilizovat nebo utratit domácí zvíře?

Ve Svatém písmu není žádný výslovný poukaz, který by nepřipouštěl, že křesťan nesmí dát sterilizovat nebo zabít zvíře.

Podle mosaického zákona bylo vykleštěné zvíře nevhodné pro oběť. Příkaz zněl: „[Ale zvíře], které má varlata rozmačkaná nebo rozdrcená nebo vytrhnutá nebo vyříznutá, nebudete předkládat Jehovovi a ve své zemi byste je neměli přinášet jako oběť.“ (3. Mojž. 22:24) Tento zákon sice výslovně nezakazoval vykleštění, ale zřejmě zdržoval Izraelity od tohoto zvyku.

Křesťané však nepřinášejí zvířecí oběti; nejsou pod mosaickým zákonem. (Řím. 6:14) Zákon ve 3. Mojžíšově 22:24 by jim tedy nezakazoval sterilizovat domácí zvíře. Jsou jiné věci, kterými se křesťan dává vést, když rozhoduje, co má dělat se svými zvířaty nebo pro ně.

Bible ukazuje, že Jehova Bůh svěřil člověku panství nad světem zvířat. (1. Mojž. 1:28) Smí tedy užívat zvířata pro potravu a ošacení. Také smí zabíjet zvířata, která jednoznačně škodí jeho blahu. (1. Mojž. 3:21; 9:3; 2. Mojž. 21:28, 29; 1. Sam. 17:34, 35) Správný zájem člověka a jeho blaho mají vždy přednost.

Křesťan má tedy právo rozhodnout, co se má stát s jeho zvířaty, včetně domácích zvířat. Může rozhodnout, zda je pro něj a jeho rodinu nejlepší dát domácí zvíře sterilizovat nebo utratit. Měl by přirozeně myslet na to, že křesťan nezachází se zvířaty krutě. V Přísloví čteme: „Spravedlivý se stará o duši svého domácího zvířete, ale milosrdenství zlých jsou krutá.“ Kdo jedná se zvířaty hrubě a působí jim zbytečně trápení, dokazuje, že si neváží Božího stvoření; co považuje za ‚milosrdné zacházení‘, je ve skutečnosti ‚krutost‘. Křesťan však zná potřeby svých zvířat a myslí na to, aby se jim dobře dařilo. Je-li zvíře vážně nemocné nebo poraněné nebo jestliže nemůže být o ně pečováno, aniž člověk na sebe musí vzít nežádoucí břemeno, může křesťan dojít k závěru, že je rozumné a milosrdné dát je utratit. Křesťan je v tomto ohledu sám odpovědný za své rozhodnutí. — Přísloví 12:10.

● Co znamená 2. Korintským 6:7, kde čteme „zbraněmi spravedlnosti napravo a nalevo“?

Druhá Korintským 6:7 je část výkladu o tom, jakým způsobem se doporučoval apoštol Pavel a jeho spolupracovníci jako Boží služebníci. V jednom ohledu to dělali „zbraněmi spravedlnosti napravo a nalevo“. To poukazuje na to, že ve staré době byla užívána pravá ruka, aby držela meč, a levou rukou se držel štít. I když byli ze všech stran napadeni, byli Pavel a jeho druhové dokonale vyzbrojeni pro všechny případy, aby mohli vést duchovní válku.

Vedení duchovního boje je popsáno v 2. Korintským 10:3–5 slovy: „Ačkoli chodíme v těle, neválčíme podle toho, co jsme v těle. Neboť zbraně našeho válčení nejsou tělesné, nýbrž mocné v Bohu, k vyvracení silně opevněných věcí. Neboť vyvracíme rozumování a všechno pyšné, co zvedá se proti poznání Boha.“ Aby křesťanský sbor v Korintu nebyl odveden od věrné oddanosti Kristu, vedl Pavel tento duchovní boj proti falešným naukám a ‚velejemným apoštolům‘. — 2. Kor. 10:8–10; 11:12–14; 12:11.

Pokud jde o tělo, byli Pavel a jeho spolupracovníci nedokonalí lidé s hříšnými sklony. Avšak nechopili se zbraní padlého těla — lsti, podvodu nebo úskoků. (2. Kor. 11:3, 13; 12:16) Nespoléhali se na svou lidskou schopnost, moudrost a sílu. Když se vyvarovali výstředností v mluvě nebo využívání lidské moudrosti a její přesvědčovací síly, mohli pomáhat druhým upevňovat víru prostřednictvím Božího ducha a jeho moci. (1. Kor. 3:2–5) Hlavní zbraní k poražení falešných rozumových závěrů bylo Boží „slovo“ neboli „poselství“. — Žid. 4:12; Tit. 1:9.

Hluboká láska k druhým a jejich zájem o ně je přiměly vést duchovní boj. Jejich pohnutky nebyly v žádném případě tělesné. Netoužili po cti, bohatství nebo vlivu. Pavel napsal Korintským: „Jestliže jsme vám rozsévali duchovní věci, je to něco velikého, budeme-li od vás sklízet věci pro tělo? Jestliže se jiní lidé podílejí na tomto oprávnění nad vámi, nepodílíme se my daleko více? My jsme však neužívali tohoto oprávnění, ale snášíme všechno, abychom nekladli překážku dobrému poselství o Kristu.“ (1. Kor. 9:11, 12) „Nikomu jsme neukřivdili, nikoho jsme nezkazili, nikoho jsme nevyužívali.“ — 2. Kor. 7:2.

Z toho poznáváme, že ‚zbraně‘, které používal Pavel, byly spravedlivé a správné prostředky, kterými podporoval proti všem útokům věc pravého uctívání.