Po činění učedníků následuje křest
1. Co je křest a jak byl proveden v Ježíšově případě?
NENÍ pochyby o tom, co myslel Ježíš, když přikázal svým následovníkům, aby „křtili“ učedníky. Jan křtitel byl prvním mužem, který byl oprávněn provádět křest ve vodě. Někteří z apoštolů byli dříve jeho učedníky, a proto jím byli pokřtěni. Jan pokřtil Ježíše. Dělal to tak , že někoho pokropil vodou? Zpráva říká, že Ježíš byl pokřtěn v Jordáně a „když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil ihned z vody“. V Bibli znamená křest a ponoření totéž, protože řecké slovo baptisma poukazuje na potopení, totiž ponoření a vynoření. Při křtu se tedy stane, že člověk je přechodně „pohřben“ a opět vyzdvižen z vody. — Mat. 3:13–16; Jan 1:33; viz též Římanům 6:3, 4.
2. Proč prováděl Jan Křtitel křty?
2 Jan Křtitel byl poslán, aby křtil členy izraelského národa, kteří byli oddáni Jehovovi Bohu a povinni zachovávat smlouvu Zákona, ale kteří se provinili hříchy proti Jehovovu uspořádání a potřebovali pokání. Tím, že působil, aby Izraelité činili pokání pro očištění z hříchů, a že je veřejně křtil jako symbol pokání, připravoval Božímu smluvnímu lidu cestu, aby mohl přijít ke Kristu. — Luk. 3:3, 4; Skut. 19:4.
3, 4. Čím se liší Ježíšův křest od křtu druhých a co znamenal?
3 To však neznamená, že když Ježíš přišel k Janovi, aby byl pokřtěn, bylo to proto, že by potřeboval činit pokání z nějakých hříchů. První dopis Petrův 2:22 dokazuje, že Ježíš se nikdy nedopustil hříchu. Jan zřejmě myslel na křest pokání, když odmítal ponořit Ježíše v Jordáně, ale Ježíš naznačil, že v tomto případě je to něco jiného: „Nech to tentokrát tak, neboť tak se sluší, abychom vykonali vše co je spravedlivé.“ — Mat. 3:13–15.
4 Co tedy naznačoval křest v Ježíšově případě? V pozdějších spisech, a sice v Židům, 10. kapitole, se mluví o tom, že Ježíš, když přišel „do světa“, totiž, aby se ujal služby a obětoval své ‚připravené‘ tělo v poslušnosti Jehovovy vůle, řekl jako v žalmu 40:6–8: „Oběť a dar si nechtěl, ale připravil jsi mi tělo. . . ‚Hle, přišel jsem (ve svitku knihy je o mně psáno), abych činil Bože tvou vůli.‘“ (Žid. 10:5, 7) Protože Ježíš byl členem národa oddaného Jehovovi Bohu a ve smluvním poměru s ním, nesymbolizoval křtem oddanost, ale představil se jím, aby činil Jehovovu vůli. Jehova ukázal, že přijal jeho nabídku, když jej pomazal svatým duchem a hlas z nebe řekl: „Ty jsi můj Syn, milovaný; schválil jsem tě.“ — Mar. 1:11.
5. Jaký křest byl prováděn Ježíšovými následovníky během jeho služby na zemi?
5 Apoštolové to věděli, a tak v časné době Ježíšovy služby měli učedníci účast na provádění křtů ve vodě pod Ježíšovým vedením. prováděli křest členů izraelského národa, kteří hřešili, a jako symbol pokání podle způsobu křtu Janova. (Jan 3:25, 26; 4:1, 2) Avšak Janův křest neměl pokračovat navždy, protože o Ježíši Kristu: „On musí dále růst, ale já se musím dále menšit.“ (Jan 3:30) Na jeho místo měl nastoupit křesťanský křest, o němž mluvil Ježíš u Matouše 28:19. Kdy se to mělo stát? Janův křest byl pouze pro ty, kdo byli pod Zákonem ve smluvním poměru s Jehovou Bohem, a tato smlouva byla platná pouze do roku 33. n. l.
6. Kdy splnil Janův křest svůj účel a jak to bylo dokázáno v Efezu?
6 Že pak již Janův křest neplatil a že neměl být prováděn v takzvané křesťanské éře, projevilo se tím, co zažil sbor v Efezu. Apollo tam kázal, ale věděl něco pouze o Janově křtu. Když Pavel přišel do Efezu, našel tam dvanáct učedníků, kteří byli pokřtěni Janovým křtem a ne ve jménu Otce a svatého ducha. Proto neobdrželi svatého ducha. Když jim to Pavel vysvětlil, dali se pokřtít v Ježíšově jménu a pak mohli Pavlovým vkládáním rukou přijmout svatého ducha. — Skut. 18:25; 19:1–7.
KŘESŤANSKÝ KŘEST UČEDNÍKŮ
7. a) Jaký je rozdíl mezi Janovým křtem a křesťanským křtem, který je prováděn od letnic? b) Jsou křesťanským křtem smyty hříchy?
7 Křest vodou, který popsal Ježíš Kristus u Matouše 28:19, liší se od Janova křtu; koná se ve jménu Otce a Syna a svatého ducha. Krátce nato, co Ježíš vyřkl tato slova, mluvil o letnicích apoštol Petr ke shromážděnému zástupu o odpuštění a křesťanském křtu. Obrátil zvláštní pozornost k tomu, co Židé a proselyté obzvláštně potřebovali: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista k odpuštění svých hříchů a obdržíte volný dar svatého ducha.“ Po tomto prohlášení vysvětloval „mnohými jinými slovy“ a nabádal je: „Zachraňte se z této pokřivené generace.“ Tak se dozvěděli jednotlivosti o Jehovově záměru a mohli vidět, že záchrana nepřijde, jestliže zůstanou pod židovským systémem věcí. Aby dostali svatého ducha, museli přijmout Jehovovo uspořádání prostřednictvím jeho Syna. Mohli se osobně rozhodnout konat Jehovovu vůli. Proto bylo toho dne asi tři tisíce osob pokřtěno „ve jménu Ježíše Krista“. To znamenalo, že tehdy vykonaným křtem byly smyty jejich hříchy. Ne, pouze prolitá krev Ježíše Krista, v níž uvěřili, očistila je od jejich hříchů. — Skut. 2:38–41; 3:19; 1. Jana 1:7.
8. a) Jak vedla Filipova činnost k tomu, že byli křtěni učedníci? b) Jak víme, že Filip nezameškal učinit učedníky i ze svých dětí?
8 Když bylo v Jeruzalémě velké pronásledování, šel Filip kázat do Samaří a mnozí lidé mu věnovali pozornost. Na základě toho, co se naučili, stali se učedníky a přerušili všechno spojení se spiritismem. Když Filip oznamoval dobré poselství o Božím království a Ježíšovo jméno, mohli muži i ženy vidět, v čem spočívá Jehovova vůle, a mohli se rozhodnout jí konat a pak byli pokřtěni ve vodě. (Skut. 8:5–12) Filip byl také zaměstnán činěním učedníků s jiných lidí, protože brzy jej Jehovův anděl přivedl k etiopskému eunuchovi, který se snažil porozumět Izaiášovu proroctví. Filip jej poučil a zodpověděl jeho otázky, aby porozuměl dobrému poselství o Ježíši a mohl se stát učedníkem Ježíše Krista. Když přijeli k vodě, která byla dost hluboká k ponoření, byl eunuch pokřtěn. (Skut. 8:26–39) Filip učinil nepochybně také ze svých vlastních dětí učedníky, protože jeho čtyři dcery prorokovaly. — Skut. 21:8, 9.
9. Co řekl Petr Korneliovi a jeho domácnosti před jeho křtem?
9 Petr měl účast na tom, že se z Kornelia a členů jeho domácnosti stali učedníci. Kornelius věřil v Jehovu a ustavičně jej snažně prosil , protože mu chtěl sloužit. Prostřednictvím anděla přišel Kornelius do spojení s Petrem a když se Petr dostavil do Korneliova domu, byli tam všichni přítomní shromážděni před Bohem, aby vyslechli všechno, co Jehova přikázal. Zatím co naslouchali Petrově poučné řeči, která je zapsána ve Skutcích apoštolů 10:34–43, přijali svatého ducha a pak byli všichni pokřtěni.
10. Jak činil Pavel učedníky ve Filippách podle zprávy 16. kapitoly Skutků apoštolů?
10 Pavel měl mnoho příležitostí, aby činil učedníky. Ve Filippách mluvil u řeky se skupinou žen. Mezi nimi byla Lydia, ctitelka Jehovova, která věnovala pozornost tomu, co Pavel učil, načež ona i její domácnost byly pokřtěny. (Skut. 16:14, 15) Při pronásledování se tam stalo, že Pavel a Silas mluvili Jehovovo slovo k žalářníkovi a jeho rodině a všichni pak byli pokřtěni. — Skut. 16:27–34.
11. Jakou metodu činění učedníků použil Pavel v Korintě?
11 V Korintě, kde musel Pavel po určitou dobu vyrábět stany, používal pravidelně sabatu k tomu, aby měl poučné proslovy, a sice v prvé řadě v synagóze; byl horlivě zaměstnán slovem, když Židům vydával svědectví. Kristus, představený synagógy, a mnozí Korinťané uvěřili a byli pokřtěni. Pavel tam zůstal celkem jeden rok a šest měsíců, aby je učil zachovávat všechny příkazy Krista Ježíše a Božího slova. — Skut. 18:1–11.
12. a) Co je děláno podle biblických příkladů před křtem? b) Proč není žádná zpráva o křtu dětí a proč takový křest u křesťanů není správný?
12 Všechny tyto příklady z rané doby činění učedníků a jejich křtů ukazují, v jaké posloupnosti se všechno dělo v souladu s Ježíšovým příkazem u Matouše 26:18–20. Dobré poselství o království, jméno Ježíše Krista a Boží slovo bylo oznámeno a učeno. Lidé, kteří získali poučení, projevili víru v Jehovu a Krista Ježíše a měli přání sloužit Bohu. Teprve když poznali Jehovovu vůli a viděli svůj vztah k němu, byli pokřtěni „ve jménu Ježíše Krista“. (Skut. 10:48) I po křtu se dále učili poznávat příkazy Ježíše Krista a dodržovat je. Není žádná zpráva o křtu dětí, a to právem, neboť jak by mohl být takový křest vykonán v souladu s Ježíšovým příkazem, aby před křtem byli činěni učedníci? Každý jednotlivec musí převzít plnou odpovědnost za svůj způsob jednání a to, co dělá, dělat s plným vědomím, oč jde.
13. a) Jak souvisí křest s tím, že člověk získá dobré svědomí? b) Jaký je cíl pokřtěného křesťana, jak je to ukázáno v 1. Petra 4:1–3?
13 Zájemci o křest poznali, že nemají správný vztah k Jehovovi pro Adamův hřích, jehož následky zdědili, a že proto musí učinit kroky, které by jim umožnily mít před Bohem dobré svědomí. Petr popisuje, jak křest vede k záchraně: „. . . (ne odložení nečistoty těla, ale žádost k Bohu o dobré svědomí) skrze vzkříšení Ježíše Krista.“ (1. Petra 3:21) Cíl je v tom, být podobný Kristu: „Také vy se vyzbrojte týmž smýšlením; protože tam, kdo trpěl v těle, upustil od hříchu, aby po zbytek svého života v těle již nežil pro lidské žádosti, nýbrž pro Boží vůli. Neboť je dosti na tom, že jste v minulé době plnili vůli národů, když jste pokračovali ve skutcích volného chování, v rozkoších, nadměrném pití vína, radovánkách, pitkách a nezákonných modlářstvích.“ (1. Petra 4:1–3) To naznačuje, že pokřtění křesťané jsou oddáni Jehovovi a konají jeho vůli, a ne vůli národů.
14. Jak znázorňuje jho vztah učedníka k Ježíši Kristu a proč je to pro nás povzbuzující?
14 Smýšlení Ježíše Krista bylo konat Boží vůli a proto ti, kteří jsou jeho učedníky, by měli mít totéž pevné rozhodnutí, i kdyby s tím mělo být spojeno utrpení. Měli by jednat právě tak jako Ježíš, jestliže chtějí být jeho pravými učedníky, neboť on řekl: „Vezměte na sebe mé jho [Postavte se se mnou pod mé jho, NS, rev. vyd. 1971, pozn. p. č] a staňte se mými učedníky, neboť já jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Neboť mé jho je jemné a mé břemeno je lehké.“ (Mat. 11:29, 30) Jestliže „jho“, o němž Ježíš mluví, je jho, pod které jej postavil Jehova, pak by to znamenalo vykonávat totéž dílo nebo s ním ve skutečnosti spolupracovat, protože dvojité jho by umožnilo, aby dvě osoby mohly spolu nést totéž břemeno. Ten, kdo by sloužil s Ježíšem pod tímtéž jhem, by zjistil, že břemeno je lehké, a dostal by podivuhodnou pomoc, aby mohl úspěšně provést práci jako služebník nebo otrok Jehovův.
15. a) Jaký vztah k Jehovovi Bohu mají ti, kteří přicházejí v úvahu pro záchranu prostřednictvím ceny výkupní oběti? b) Co by měli dělat v tomto vztahu?
15 Je jisté, že je možná záchrana pouze za cenu výkupní oběti Krista Ježíše. Ježíš zaplatil tuto cenu svému Otci v nebi. Všichni, kteří vírou v prolitou Kristovu krev, oddaností a křtem přicházejí do Jehovova stáda, jsou jako otroci, kteří byli koupeni za cenu na trhu otroků. Pavel řekl křesťanským dozorcům: “. . . abyste pásli Boží sbor, který koupil krví svého vlastního Syna.“ Korintským napsal pavel: „Nepatříte tedy sami sobě, neboť jste byli koupeni za cenu. Rozhodně oslavujte Boha ve svém těle.“ (Skut. 20:18; 1. Kor. 6:19, 20) Ten, kdo je otrok, dělá to, co chce jeho majitel. A proto Pavel vysvětluje sboru v Římě: „Nikdo z nás opravdu nežije pouze pro sebe a nikdo neumírá pouze pro sebe; protože jestli žijeme, žijeme Jehovovi, a jestliže umíráme, umíráme Jehovovi. A proto jestliže žijeme i jestliže umíráme, patříme Jehovovi. (Řím. 14:7, 8) A Korintským napsal: „Neboť Kristova láska nás pudí, protože tak jsme usoudili, že jeden člověk zemřel za všechny; všichni tedy zemřeli; a on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili již sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a byl vzkříšen.“ — 2. Kor. 5:14, 15 (viz též Lukáše 17:7–10)
16. Jak průběh křtu správně naznačuje změnu postavení člověka k Bohu?
16 A proto, když je člověk křtěn, je jakoby pohřben do vody i se svým starým způsobem jednání a je vyzdvižen jako člověk, který je oddaný svému majiteli a chce konat jeho vůli.
KDO MŮŽE BÝT UČEDNÍKEM?
17. Co zdůraznil Ježíš u Lukáše 14:25–33?
17 Někdy se celé zástupy lidí cítily přitahovány k Ježíši, a proto jim ukázal, co je s tím spojeno, mají-li se stát učedníky: „Jestliže někdo přichází ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku a manželku a děti a bratry a sestry, ano i svou vlastní duši, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj mučednický kůl a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Kdo z vás na příklad, který chce stavět věž, nesedne si nejdříve a nespočítá náklady, aby viděl, zda má dost, aby ji dokončil? Jinak by snad položil její základ, ale nebyl by schopen ji dokončit, a všichni, kteří přihlížejí, mohli by se mu začít vysmívat a říkat: ‚Tento muž začal stavět, ale nebyl schopen dokončit‘ . . . Můžeme být tedy jisti, že nikdo z vás, kdo se nerozloučí se vším, co mu patří, nemůže být mým učedníkem.“ (Luk. 14:25–33) Co tím Ježíš zdůraznil? Že chce-li někdo být Kristovým učedníkem, musí být ochoten a schopen postavit toto učednictví na první místo — před všechno, co má v životě nějakou cenu — a musí být ochoten snášet utrpení a zkoušky, které souvisejí s touto předností. Od začátku by měl být člověk s to přijímat všechno, co je s tím spojeno, a měl by vše spočítat, aby mohl dokončit cestu učedníka, podobně jako muž, který chce stavět věž, dokončí její stavbu.
18. a) Proč je tedy účelné, aby vyučování předcházelo křest? b) Proč musí být přerušeno veškeré spojení s falešným náboženstvím?
18 Proto se provádí dílo vyučování před křtem. budoucí Jehovův otrok se musí učit a pochopit vše, oč jde, a musí být ochoten se podrobit nutným změnám a odstranit všechno, co se nelíbí jeho novému majiteli. Měl by se dát pokřtít, jen když je celou duší oddán. Ve Filippenským 3:4–8 Pavel popisuje své výhodné postavení v židovském náboženství, které opustil, když se stal křesťanským učedníkem, a pak dodává: „Pro něj jsem přijal ztrátu všech věcí a dívám se na ně jako na hromadu smetí, abych získal Krista.“ (Viz. též Skutky 22:3; Galatským 1:14) Veškeré spojení s falešným náboženstvím musí být přerušeno. — 2. Kor. 6:17, 18; Zjev. 18:4.
19. Jaké jsou některé se špatných skutků, od nichž — jak ukazuje Svaté písmo — se musíme před křtem očistit?
19 Zájemce musí poznat, že je nutné činit pokání a odvrátit se od všech špatných skutků minulosti. „Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a lakotu, jež je modlářstvím. Pro tyto věci přichází Boží zlobu. Právě v těchto věcech jste i vy kdysi chodili, když jste v nich žili. Ale nyní je skutečně všechny od sebe odložte: Hněv, zlost, utrhačnost, potupnou řeč a necudnou mluvu ze svých úst. Neobelhávejte se navzájem. Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky a odějte se novou osobností, která se přesným poznáním obnovuje podle obrazu toho, který ji stvořil.“ (Kol. 3:5–10) Mnozí lidé, kteří se učí o Božích požadavcích, si neuvědomovali, že všechny tyto věci jsou špatné v Božích očích, ale když získají poznání a mají správný postoj srdce, okamžitě přestávají se špatným jednáním a využívají spatření oběti Krista Ježíše, aby byli čistě umyti. (1. Kor. 6:9–11; Gal. 1:4) Toto jednání musí předcházet křtu.
20. Co to znamená ‚nebýt částí světa‘?
20 Je také nutno přestat se zasahováním do politických záležitostí světa, protože Ježíš řekl v modlitbě k Bohu o svých učednících: „Dal jsem jim tvé slovo, ale svět je nenáviděl, protože nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:14) A když stál Ježíš před Pilátem, řekl: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji služebníci by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není odtud.“ — Jan 18:36; viz též Izaiáš 2:4.
21. a) Měli bychom očekávat, že všem lidem, které známe, se bude líbit, když se ujmeme služby Bohu? b) Jak ukázal Ježíš u Matouše v 10. kapitole, že i v nejužším rodinném kruhu může dojít k odporu, ale co bychom měli dělat?
21 Musíme očekávat, že naše nové uctívání nebo změněný způsob života se nebude líbit dřívějším přátelům, neboť Petr řekl: „Protože s nimi dále neběžíte po této dráze k témuž nízkému bahnu prostopášnosti, pozastavují se a mluví o vás dále potupnými slovy.“ (1. Petra 4.4) Ale Ježíšova vítězná cesta je pro nás útěchou: „Vskutku, důkladně si povšimněte toho, jenž snesl od hříšníků proti jejich vlastním zájmům takový odpor, abyste nezemdleli a neochabli ve svých duších.“ (Žid. 12:3) I ve vlastní rodině může vzniknout odpor (Mat. 10:35, 36) To je v souladu s tím, co řekl Ježíš o spočítání nákladů, které jsou spojené s učednictvím.
22. Proč bychom neměli být překvapeni, když dojde k pronásledování, a jak se na ně máme dívat?
22 Zájemce také musí vědět, že dojde k pronásledování. Ježíš vysvětloval: „Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho. Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa , proto vás svět nenávidí. Podržte v mysli slovo, které jsem vám mluvil: Otrok není větší nežli jeho pán. Jestliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovávali mé slovo, budou zachovávat i vaše. Ale učiní vám to vše pro mé jméno, protože neznají toho, kdo mne poslal.“ (Jan 15:19–21; 16:1) Apoštolové porozuměli poučení a když byli pronásledováni, radovali se, „že byli uznáni za hodné potupy pro jeho jméno“. (Skut. 5:41) Znát to vše pomáhá budoucímu křesťanu spočítat náklady učednictví, ‚aby viděl, zda má dost, aby je dokončil‘. Musí se sám sebe ptát, je-li ochoten jít v Boží službě cestou Ježíše a jeho věrných apoštolů tím, že nejen vykonává dílo činění učedníků, ale také se zastává spravedlnosti, i když svět na něj působí tlakem.
23. Jaké ujištění pomoci dostávají ti, kdo se ujmou služby Bohu?
23 Když se zájemce oddá Bohu a je pokřtěn, může se spolehnout na Jehovu a Ježíše Krista, že mu pomohou, aby se mu podařilo prokázat se jako věrný. Boží slovo nás ubezpečuje o jeho milující péči: „Ale když budete trpět malou chvíli, Bůh vší nezasloužené dobrotivosti, který vás povolal k své věčné slávě ve spojení s Kristem, sám ukončí vaši zkoušku, upevní vás, posílí vás.“ (1. Petra 5:10) Modlitba je nezbytně nutná, jak zdůrazňuje Pavel: „Buďte stálí v modlitbě.“ Také řekl: „Modlete se nadále za nás, aby se Jehovovo slovo rychle dále rozšiřovalo a bylo oslaveno, jak tomu skutečně je u vás; a abychom byli osvobozeni, od škodlivých a zlých lidí, protože víra není vlastnictvím všech lidí. Ale Pán je věrný a on vás upevní a ochrání vás od toho zlého.“ — Řím. 12:12; 2. Tess. 3:1–3.
24. Jaké poznání by měl mít zájemce před křtem?
24 Učení nekončí křtem a to znamená, že učedník nemusí všechno znát, než se oddá Bohu a je ponořen ve vodě. Apoštolové se ještě velmi učili po tom, co se stali Ježíšovými následovníky, a on jim slíbil: „Svatý duch, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí vše a opět vám připomene všechno, co jsem vám říkal.“ (Jan 14:26; viz též Přísloví 4:10) Důležité tedy je, aby učedník měl poznání, které by bylo dostatečné k tomu, aby rozuměl, co je Boží vůle, dále by projevoval víru, činil pokání ze svého minulého způsobu života, rozhodl se ve svém srdci, že se stane oddaným následovníkem Krista Ježíše, a pak byl ponořen ve vodě. Potom od něho Bůh vyžaduje, aby mu sloužil se stejným postojem, jaký měl vždy Ježíš, který řekl: „Ne má vůle, ale tvá se staň.“ — Luk. 22:42.
25. a) Jak víme, že si Jehova přeje, abychom se mu přiblížili a oddali se mu? b) O jakých základních otázkách by měl uvažovat ten, kdo má v úmyslu dát se pokřtít? c) Když se někdo chce dát pokřtít, co by měl dělat?
25 Co bys měl dělat, když jsi vyučován a když chceš zachovávat příkazy Ježíše Krista, jestliže jsi přemýšlel o všech těchto slovech? Petr ti připomíná, že cesta je pro tebe otevřená; Jehova chce, aby ses dostal do souladu s ním: „Jehova. . . je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petra 3:9; viz též 2. Kor. 5:18–6:2; Zjevení 22:17) Když se etiopec poučil od Filipa, ptal se: „Co mi brání, abych byl pokřtěn?“ (Skut. 8:36) Když také myslíš na to sloužit Jehovovi a vzít na sebe Kristovo jho, navrhujeme ti, abys uvažoval o dvou otázkách, které jsou kladeny křtěncům:
1. Činil jsi pokání ze svých hříchů a obrátil ses, když jsi poznal, že jsi před Jehovou Bohem jako odsouzený hříšník, který potřebuje záchranu, a znal jsi před ním, že tato záchrana přichází od něho, Otce, prostřednictví, jeho Syna, Ježíše Krista?
2. Oddal ses na základě této vír v Boha a v jeho opatření záchrany bezvýhradně Bohu, abys konal jeho vůli, jak ti ji zjevuje prostřednictvím Ježíše Krista a Bible, pod osvěcující silou svatého ducha?
Když zjistíš, že můžeš na tyto dvě otázky odpovědět „Ano“, pak by bylo vhodné, abys oznámil předsedajícímu dozorci sboru svědků Jehovových, s nímž jsi spojen, že by ses rád dal pokřtít. Po křtu se můžeš i ty těšit, že budeš mít účast na celosvětovém díle činění učedníků a že budeš mít požehnání Krista Ježíše, který zaslíbil, že bude se svými následovníky „až do skonání systému věcí“. — Mat. 28:18–20.