Proč Ježíš vyprávěl podobenství o ‚deseti pannách‘?

DOBRÝ učitel se vyznačuje tím, že je s to znázornit jasným a jednoduchým způsobem určitou skutečnost nebo zásadu, která je důležitá pro život. Ježíš Kristus dal v tomto ohledu vynikající příklad. Zjišťujeme, že učil především pomocí podobenství, při nichž šlo o prorocké znázornění a která buď byla vzata ze života, nebo ukazovala, jak uplatnit nějakou zásadu. (Mat. 13:34, 35) Podobenství jsou plná hlubokého významu.

Ano, znázornění, jak je Ježíš používal, hodí se všeobecně velmi dobře k tomu, aby zprostředkovala určitou myšlenku, protože (1) vyžadují zájem a pozornost, (2) povzbuzují schopnost přemýšlet, (3) mluví k citu a srdci, (4) jsou oporou paměti a (5) přispívají k tomu, aby pravda zůstala nezfalšovaná, protože jsou vzata ze života nebo popisují přirozené události, kdežto smysl některých slov se může změnit.

Proto Ježíšova poučení, i když žil na zemi před více než 1 900 lety, nezestárla a můžeme jim rozumět a vzít si z nich tolik, jako by byla vyřčena v dnešní době. Ano, mnohá z nich se skutečně vztahují zvláště na naši dobu.

ÚČEL PODOBENSTVÍ

Jedno z nejpůsobivějších Ježíšových znázornění je podobenství o ‚deseti pannách‘. Má také obzvláštní význam pro nás dnes. Proč je Ježíš vypravoval? Mělo pomoci křesťanům — především dnes žijícím křesťanům —, aby poznali Kristovu přítomnost v královské moci.

Apoštolové se ptali Ježíše: „Co bude znamením tvé přítomnosti a skonávání systému věcí?“ (Mat. 24:3) Ve své odpovědi, která je zapsána u Matouše ve 24. a 25. kapitole, uvedl Ježíš mnoho událostí a mezi nimi také některá znázornění. Poukázal na to, že všechny tyto události budou tvořit součást velkého znamení, že on je přítomen neviditelně v královské moci.

Ježíš vyprávěl podobenství o ‚deseti pannách‘, zapsané u Matouše 25:1–12, nejen proto, aby jeho učedníci, kteří budou žít na zemi v době jeho druhého příchodu, poznali jeho přítomnost. Ježíš jim chtěl pomocí tohoto podobenství ukázat, že mají být vrcholně bdělí, aby nevyšli naprázdno, jako vyšli naprázdno farizeové při jeho prvním příchodu. Podobenství také ukazuje, jaké odpovědnosti a povinnosti budou mít Ježíšovi učedníci během jeho královské přítomnosti. (Žalm 110:3) Ježíš si přál, aby všichni, kterým Bůh dal „nebeské povolání“, zůstali věrni, dosáhli svého podivuhodného cíle a stali se spoludědici v jeho království. — Žid. 3:1, 8:17; Zjev. 20:4, 6.

SVATEBNÍ SLAVNOSTI V BIBLICKÝCH DOBÁCH

Protože podobenství o ‚deseti pannách‘ pojednává také o svatební slavnosti, je zapotřebí zabývat se krátce svatebními zvyky, které byly běžné v době, kdy Ježíš toto podobenství vypravoval.

Ačkoli se zdá, že k samotnému uzavření sňatku neexistoval žádný zvláštní obřad, byla svatba v Izraeli přece slavena velmi radostným způsobem. Ve svatební den činila obyčejně nevěsta doma rozsáhlé přípravy. Oblékla si svá nejkrásnější roucha a ozdobila se drahocenným šperkem. K oděvu nevěsty patřil tehdy rovněž jakýsi závoj, který pokrýval hlavu a někdy dosahoval až k nohám. (Jer. 2:32; Iz. 3:19, 23; 49:18) Tato pokrývka hlavy symbolizovala poddanost nevěsty ženichovi. — 1. Mojž. 24:65; 1. Kor. 11:5–10.

Ženich, který byl také ve svém nejlepším oděvu, opustil večer svůj dům a odebral se v průvodu svých přátel k bytu nevěstiných rodičů. Odtud kráčel slavnostní průvod k domu ženicha nebo jeho otce, doprovázen hudebníky nebo zpěváky a obyčejně také lidmi, kteří nesli lampy.

Ti, kteří lemovali cestu, projevovali obyčejně velký zájem o slavnostní průvod. Někteří se k němu přidali, zvláště dívky, které nesly lampy, jimiž osvětlovaly cestu a přispívaly k pestrému obrazu slavnosti. (Jer. 7:34; 16:9; Iz. 62:5) Protože nebyl důvod ke spěchu, mohl ženich strávit dosti času ve svém domě; mohlo také nastat zpoždění, než se slavnostní průvod dal do pohybu z domu nevěsty, takže už bylo dost pozdě a někteří lidé, kteří čekali podél cesty, byli ospalí a snad i usnuli. Zpěv a radostné výkřiky bylo slyšet již zdaleka, a ti, kteří zůstali bdělí, je slyšeli a volali: „Ženich je zde!“ Služebníci byli připraveni, aby uvítali ženicha, a svatební hosté vstoupili zároveň s ním do domu. Když ženich a jeho doprovod vstoupili do domu a dveře se zavřely, bylo již pro liknavé hosty pozdě. — 1. Mojž. 29:22; Mat. 22:1–3, 8.

Uvažujeme-li o podobenství, poznáváme, jak přesně odpovídá tehdejšímu způsobu života. Zpráva u Matouše 25:1–12 zní:

„Tehdy se nebeské království stane podobným deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly vstříc ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Ty pošetilé si totiž vzaly lampy, ale nevzaly si olej, kdežto ty rozumné si vzaly s lampami olej v nádobkách. Zatímco se ženich pozdržel, všechny si zdřímly a usnuly. Právě uprostřed noci nastalo volání: ‚Ženich je zde! Vyjděte mu naproti.‘ Tehdy všechny ty panny vstaly a daly si do pořádku lampy. Ty pošetilé řekly rozumným: ‚Dejte nám něco ze svého oleje, protože naše lampy dohasínají.‘ Rozumné odpověděly slovy: ‚Snad by nebylo dost pro nás i pro vás. Jděte spíše k těm, kteří jej prodávají, a kupte si.‘ Zatímco si odešly nakoupit, přišel ženich, a panny, které byly připravené, vešly s ním na svatební hostinu; a dveře se zavřely. Potom přišly také zbývající panny a řekly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Odpověděl jim: ‚Řeknu vám pravdu, neznám vás.‘

PROČ SE SYMBOLICKY MLUVÍ O ‚PANNÁCH‘

Když Ježíš vypravoval toto podobenství, nezmínil se o nevěstě. Proč ne? Protože chtěl položit důraz na určité povinnosti, které museli splnit jeho duchem zplození, pomazaní bratři, pokud ještě budou na zemi, tedy než s ním budou spojeni vzkříšením v nebi. Chtěl zabránit tomu, aby nevznikly nejasnosti v porozumění, pokud jde o použití podobenství. Proto se při tomto znázornění omezil na to, aby zobrazil své „bratry“ jako ‚deset panen‘ a ne jako „nevěstu“.

Zatímco jsou pomazaní na zemi, jsou jako čisté panny, které jsou jakoby Kristovi „zaslíbeni k manželství“. (2. Kor. 11:2, 3) Nemnozí členové této třídy, kteří zůstali na zemi, jsou nyní „pozváni k večeři na Beránkově svatbě“. (Zjev. 19:9) Avšak samotná svatba probíhá v nebi a oni ještě nezískali nebeské dědictví. Třída „nevěsty“ je vybrána z ‚deseti panen‘. Podobenství ukazuje, že se všichni neprojeví jako rozumní. Někteří jsou pošetilí. Označení „nevěsta“ se vztahuje na Kristovy spoludědice jako na sbor neboli nebeskou skupinu, která má nakonec 144 000 členů. Jako jednotlivci jsou označeni — ať muž nebo žena — jako „Boží děti“, Kristovi „bratři“ a „panny“. — 1. Jana 3:2; Mat. 25:10; Zjev. 14:1, 4; Gal. 3:28.

V jakém ohledu jsou ‚pannami‘? V Bibli pro to najdeme vysvětlení. O 144 000, kteří stojí s Božím Beránkem na duchovní hoře Sionu, je řečeno: „To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami [s Velikým Babylónem, náboženskou nevěstkou, a jejími dcerami]; jsou vskutku panenští. To jsou ti, kteří neustále následují Beránka, ať jde kamkoliv.“ (Zjev. 14:4; 17:3–5) Nedopustí se duchovního cizoložství se světem, protože jsou duchem zplození a mají naději, že budou vládnout s Kristem v nebesích. Tito křesťané se tudíž neposkvrňují falešným náboženstvím a světem. Ani se nemíchají do politiky, ani se nezabývají snahami lidských vlád. — 2. Tim. 2:3, 4.

Apoštol Pavel zřetelně ukázal, jaké postavení zaujímají „panenští“ křesťané, když napsal: „Pokud jde o nás, naše občanství je v nebesích, odkud také dychtivě očekáváme zachránce, Pána Ježíše Krista, který přetvoří naše ponížené tělo, aby se přizpůsobilo jeho slavnému tělu podle působení moci, kterou on má, aby si podřídil i všechny věci.“ (Fil. 3:20, 21) Tito křesťané jsou přátelé lidí, protože je navštěvují s dobrým poselstvím o království, ale nejsou přátelé světa, to je, tohoto světa. V Bibli jsou údajní křesťané, kteří jsou přáteli tohoto světa, káráni slovy: „Cizoložnice, nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli tedy chce být přítelem světa, činí se sám nepřítelem Božím.“ — Jak. 4:4; 1:27.

Proto si musí všichni, kteří přijali od Boha „nebeské povolání“, toto ‚povolání a vyvolení upevnit‘. (2. Petra 1:10, 11) Přejí si, aby dostali od Boha pečeť svého konečného uznání, dříve než přikáže ‚čtyřem větrům‘, aby zničily tento svět. (Zjev. 7:1–8) Proto musí být věrně oddáni a ‚vytvořeni podle obrazu Božího Syna‘. (Řím. 8:29) Tím se podobají zasnoubené izraelské panně, která dbala o to, aby se zachovala čistá a neposkvrněná. Zatímco jsou na zemi, poddávají se tomu, který je jejich hlavou a jemuž jsou zaslíbeni k manželství, a touží po tom, aby byli oslaveni v nebi jako jeho „nevěsta“. (Kol. 1:18) Ve starém Izraeli platila zasnoubená panna, která se dopustila smilstva s jiným mužem, za cizoložnici a byla usmrcena. (5. Mojž. 22:23, 24) Stejně tak by ztratili nevěrní křesťané svou naději na nebeský život, kterou mají jako zasnoubené „panny“. — Zjev. 21:7, 8.

DOBA, KTERÁ VYŽADUJE VÍCE NEŽ OBVYKLOU BDĚLOST

V této kritické době je tedy přikázána výjimečná bdělost. Apoštol Pavel napsal ke svým spolupovolaným: „A pokud jde o časy a období, bratři, není třeba vám nic psát. Neboť vy sami zcela dobře víte, že Jehovův den přijde přesně tak, jako zloděj v noci. Kdykoli budou říkat: ‚Mír a bezpečnost‘, tehdy na ně náhle přijde okamžité zničení, jako tísnivé bolesti na těhotnou ženu; a rozhodně neuniknou. Vy však, bratři, vy nejste ve tmě, aby vás onen den přepadl, jako by přepadl zloděje, neboť vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme ani noci ani tmě. Proto tedy nespěme dále jako ostatní, ale zůstaňme bdělí.“ — 1. Tess. 5:1–6.

Zvláště dnes by bylo osudné, kdyby některý z nich byl v duchovním ohledu ospalý, lhostejný nebo nedbalý. Kdyby pěstoval světské zvyky nebo zanedbával kázání království, mohl by se stát podobným „zlému otroku“. O něm řekl Ježíš: „Ale kdyby si ten zlý otrok snad řekl ve svém srdci: ‚Můj pán se opožďuje‘, a začal by bít své spoluotroky a jíst a pít s nepolepšitelnými opilci, pán toho otroka přijde v den, kdy to nečeká. . . a nanejvýš přísně jej potrestá a určí mu místo s pokrytci.“ (Mat. 24:48–51) Nyní není čas pro připojení se k duchovním ‚opilcům‘. Jestliže někdo z těchto ‚panen‘ zasnoubených s Kristem teď žije nebo mluví jako ti, kteří podporují náboženské církve Velikého Babylónu, světové říše falešného náboženství, ukazuje, že je opilý s touto „nevěstkou“ a ‚obdrží část z jejích pohrom‘. — Zjev. 17:1, 2, 6; 18:4.

Vidíme, že Ježíšovo podobenství o ‚deseti pannách‘ obsahuje důrazné varování. Znamená však ještě více. Jak dnes poskytuje toto podobenství Božímu lidu spolehlivé vedení? Co znamenají „lampy“, „olej“ a ostatní symboly? Tyto otázky budou zodpovězeny v následujícím článku.