Uctívání Jehovy je pravda
„Praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť vskutku, . . . Ti, kteří jej uctívají, musí jej uctívat duchem a pravdou.“ — Jan 4:23, 24.
1. Co odlišuje pravé uctívání od falešného?
CO BY mělo pravé uctívání vyzdvihnout nad každé jiné uctívání, když ne PRAVDU? Mělo by spočívat na skutečnosti. Mělo by odpovídat pravému stavu věcí a nemělo by být založeno na domněnkách nebo představách ctitelů. Nebyla by každá jiná forma uctívání podvodem, kterým by „Bůh pravdy“ byl snižován? — Žalm 31:5; 31:6, KB; 2. Mojž. 34:6.
2. Proč není možné uctívat Boha podle našeho přání?
2 Jako je vztah mezi nevědomostí a omylem, tak souvisí také poznání s pravdou. Bylo by rozumné se domnívat, že stvořitel, který dal lidem neuvěřitelnou schopnost myšlení, chtěl, aby při uctívání byly vyloučeny ‚pravda a zdravá mysl‘? (Sk. 26:25) Naopak, praví ctitelé by měli být schopni, jako kdysi Ježíš, říkat jiným ctitelům: „Uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe.“ (Jan 4:22) Lidé se svým omezeným věděním nemohou přirozeně znát všechno o nekonečném Bohu, ale to, co vědí, nemá být omyl, a tím méně lež. „Žádná lež nepochází z pravdy,“ říká apoštol Jan. (1. Jana 2:21) Ježíš dále řekl, že chce-li člověk uctívat Boha přijatelným způsobem, musí „znát“ pravdu. „Praví ctitelé [opravdoví Boží ctitelé, Petrů]. . . musí jej uctívat duchem a pravdou.“ V prvním století bylo křesťanství dokonce nazýváno „cesta pravdy“. Nemělo by si zasloužit i dnes přijatelné uctívání označení „pravda“? Myslíš, že to může být řečeno o uctívání, které pěstuješ? — Jan 4:23, 24; 2. Petra 2:2; Joz. 24:14.
3. Jak víme, že je skutečně možné nalézt pravdu?
3 Když Ježíš pronesl zmíněná slova o důležitosti pravdy při uctívání, řekl ještě: „Otec hledá ctitele tohoto druhu.“ (NS) „Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele.“ (Jan 4:23, katolický překlad dr. Petrů) Když Otec „hledá“ nebo „si vyžaduje“ takové ctitele, kteří jej uctívají pravdou, pak se logicky musel postarat o prostředek, kterým může být pravda poznána. Způsob, jakým to učinil, přitahuje pouze ‚takový druh‘ upřímných lidí k pravému uctívání. Jak to učinil?
JAK „OTEC HLEDÁ“ PRAVÉ CTITELE
4. Jak se například může poznat pravda?
4 Za prvé, zázraky stvoření svědčí o určitých pravdách a přitahují rozumně myslící lidi ke stvořiteli. (Žalm 111:7; Dan. 4:34) „Neboť co může být o Bohu poznáno, je jim ukázáno. . . Neviditelné věci jeho, hned od stvoření světa, po věcech učiněných rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho věčná moc a Božství.“ (Řím. 1:19, 20, KB) „Rozum“, vnitřní cit pro to, co je pravdivé, může v nepředstavitelné moudrosti vyjádřené ve stvoření rozeznat důkaz Boží existence a jeho vlastní. A přece, jak říká Bible, někteří „zaměnili Boží pravdu za lež“ tím, že zavedli formy uctívání, které neberou zřetel na pravdu o Božích „neviditelných věcech“. — Řím. 1:25.
5, 6. Co dokazují o pravdě normy, které je možno poznat ve stvoření?
5 Samo stvoření dokazuje, že Boží jednání je nutně spojeno s pravdou, a proto také Boží uctívání musí spočívat na pravdě. Proč se to tak dá říci? Protože ve stvoření lze pozorovat neměnitelné božské normy. Boží díla prozrazují ve svém provedení a funkci základní stálost, která však přece připouští podivuhodnou různost tvarů a barev. Encyclopaedia Britannica říká o těchto podivuhodných normách:
„Co člověk v tomto ohledu dosáhl [v standardizaci]. . . je nepatrné ve srovnání s normami v přírodě. Postavení hvězd, dráhy planet, nezměnitelné vlastnosti látek v přírodě. . . , dráhy elektronů v atomu nebo struktura buněk, to je jen několik příkladů podivuhodné standardizace v přírodě.“ — Vydání z roku 1959, sv. 21, str. 306, 307, angl.
6 Tato standardizace nám tak říkajíc představuje pravý stav věcí, pravdu, v Božích dílech. Nejde zde jen o domněnky nebo lidské představy. Každé stvořené dílo má svůj pevný vzor neboli pravdu, která je pro ně dána. Tyto spolehlivé, neměnitelné normy ve stvoření působí, že „rozum“ dojde k závěru, že musí být i určité normy pravdy, které by měly určovat jednání rozumem obdařených tvorů a jejich vztah ke stvořiteli. Tyto normy však nejsou do člověka „vestavěny“, aby se jimi automaticky řídil, jako se řídí jiná Boží díla přírodními zákony nebo instinktem. Můžeme Boží normy pravdy buď přijmout, nebo je zamítnout.
7. Jaká je další možnost nalézt pravdu?
7 Tím přicházíme k další věci, která ukazuje, jak Bůh „hledá“ pravé ctitele. Dal zapsat v Bibli své normy pravdy, platné pro jednání člověka a Boží uctívání. Žalmista říká: „Podstata tvého slova je pravda.“ (Žalm 119:160, 142, 151) Co je tam řečeno, mluví k lidem, kteří chtějí uctívat Boha „pravdou“. Bible je inspirovaná, aby „učila pravdě a odhalovala omyl“. — Jan 4:24; 2. Tim. 3:16, Die gute Nachricht; Jan 17:17.
8, 9. a) Může se říci, že má zaručeně pravdu ten, kdo tvrdí, že používá Bibli? b) Co dokazuje, že Jehova „hledá“ pravé ctitele?
8 Jen Bible ukazuje, že uctívání Boha Jehovy je pravda. Proto ti, kteří předstírají, že používají Bibli, ale nepodporují uctívání Jehovy, neslouží účelu Bible — a také pravdě. (Jer. 10:10, 23–25) Tím mnohým lidem pravda ušla. Kniha, která podporuje Jehovovo uctívání, je však daleko více rozšířena než všechny ostatní náboženské spisy. (Srovnej Fil. 1:15–18.) Dnes ji najdeme v daleko větším množství, více jazycích a více zemích, než kterékoli jiné dílo v historii. To mohl způsobit jen Jehova. Projevil tak iniciativu v „hledání“ ctitelů, kteří oceňují pravdu.
9 To poznáváme ještě jasněji, když pomyslíme, že dnes je ve spojení s jeho uctíváním nesrovnatelným způsobem kázáno království „po celé obydlené zemi na svědectví“. (Mat. 24:14) Existuje snad nějaká jiná forma uctívání, na niž jsou osobně upozorňováni lidé dvěma miliony svědků ve více než 200 zemích a ostrovech? Žádná jiná forma uctívání nemluví k lidem v tak nesmírném rozsahu. To samo by již mělo ukázat ctitelům, kteří mají upřímné přání uctívat Boha „pravdou“, že zde zasahuje Jehova. Je však ještě mnoho dalších důkazů, že uctívání Jehovy je pravda.
„PRAVDA“ JE HISTORICKÁ, NE SMYŠLENÁ
10. Co je jedním z význačných znaků pravdy?
10 Apoštol Petr znázornil nápadný rozdíl mezi Jehovovým uctíváním a jinými formami uctívání, když mluvil o tom, jak mohl přesvědčit druhé o pravdě o Ježíši: „Nikoli. . . že bychom šli za lstivě vynalezenými falešnými bajkami [„chytrácky vymyšlenými bájemi“, Petrů], ale protože jsme se stali očitými svědky jeho nádhery.“ To je jeden z význačných znaků pravého uctívání. Je potvrzen dějinnými a dosvědčenými skutečnostmi a událostmi. Jiné formy uctívání jsou plné obratných příběhů a prostých bájí vymyšlených lidmi. — 2. Petra 1:16.
11, 12. a) Jaký je vztah mezi Biblí a dějinami? b) Proč je dějinná zpráva v Bibli tak spolehlivá?
11 Ze všech náboženských spisů obsahuje Bible nejpřesnější a nejvěcnější dějinné zprávy. Proto je mnoho podrobností a událostí v ní potvrzeno světovou historií, ačkoli to vlastně není nutné. Ano, skutečnosti a dějinné události tvoří současně nitky, kterými je setkán obsah biblického poselství — poselství Boha, který ovlivňuje dějiny. Biblické údaje o mravech a zvycích, titulech úředních osob, právních záležitostech, a dokonce i vědecká tvrzení, jsou do všech podrobností přesné a nedají se s úspěchem vyvrátit.
12 Péče, s níž bibličtí pisatelé zapisovali podrobné rodokmeny, uváděli přesně jména osob a míst a zaznamenávali přesně údaje stáří, dat a množství, neukazuje na „chytrácky vymyšlené báje“. Kdyby takové údaje nebyly správné, současníci by se jistě byli ohradili. Pisatelé vymyšlených bájí se varovali toho, aby uváděli přesné podrobnosti. To je právě charakteristický znak mytologických a jiných náboženských spisů. Proto je rozumné se domnívat, že bibličtí pisatelé zapisovali to, co viděli na vlastní oči nebo o čem věděli, že je pravda. Archeolog G. Ernst Wright řekl na základě svých objevů: „Je potěšující zjistit, že Bible není pouze Zákonem víry, ale také Zákonem, který povstal v souvislosti se skutečnými lidmi a skutečnými událostmi.“
13. Proč Bibli nesnižuje to, že byla napsána lidmi?
13 Že Bible byla napsána pouze lidmi, kteří události sami prožili, neubírá jí nárok na to, že je Jehovovým slovem pravdy. Ve skutečnosti je to další důkaz, že Bible je opravdu Boží slovo. Čteme v ní o lidech, jako byl David, Jeremiáš, Pavel a Job. Dozvídáme se, jakých chyb se dopustili a jaké zkoušky a těžkosti prodělali, a učíme se tak poznávat život, jaký skutečně je, se všemi úzkostmi, zklamáními, se starostmi a radostmi. To nás posiluje v přesvědčení, že tito lidé skutečně žili a že to, o čem mluví, museli prožít na vlastním těle. Od tohoto druhu lidí se nedá očekávat, že si sami vymysleli to, co napsali o dějinných událostech nebo o svém vztahu k Bohu. Docházíme bezděčně ke stejnému závěru jako Tessaloničané, kteří poselství Bible přijali „ne jako slovo lidské, ale jako to, čím pravdivě je, jako Boží slovo“. — 1. Tess. 2:13.
14. Kdo je největším zastáncem pravého uctívání? Jak to víme?
14 Avšak nejvýraznějším svědectvím ve prospěch Jehovova uctívání je Ježíšovo svědectví. Je neklamnou skutečností, že Ježíš Kristus žil a že jeho nauky ovlivnily k dobrému jeho první učedníky. Tato historická skutečnost zanechala své znamení ve většině dnešních kalendářů: Ježíšův příchod na zemi značí obrat v dějinách. Za své předlidské existence byl v nebi svědkem dřívějších událostí, o nichž mluví Bible v historických zápisech. Věděl, že nejde o báje. Proto se často o těchto událostech zmiňoval, aby to, čemu učil, učinil srozumitelným, například to, co říkal o manželském rozvodu nebo o nastávajícím konci přítomného systému věcí. (Mat. 19:4; 1. Mojž. 1:27; Mat. 24:3, 37–39; 1. Mojž. kap. 6 a 7) Ježíš byl největším zastáncem Jehovova uctívání a při své činnosti, jíž ‚vydával svědectví pravdě‘, vyzdvihoval vždy znovu Jehovovo jméno a jeho význam. — Jan 17:4, 6, 26; 18:37.
FALEŠNÉ UCTÍVÁNÍ A MYTOLOGIE
15. Podle čeho se poznají mýty?
15 I forma uctívání zdánlivě založená na Bibli se vyznačuje spíše vymyšlenými bájemi než historickou spolehlivostí. O údajných křesťanech bylo předpověděno: „Uzavřou své uši pravdě a obrátí se k mytologii.“ (2. Tim. 4:4, Nová anglická bible) Jeden slovník vysvětluje slovo „mytický“: „1. pocházející od mýtu nebo se jej dotýkající, zvláště uchylující se od historické pravdy: VYBÁJENÉ! 2a: vynalezené, vymyšlené, odporující skutečnostem.“ (Kurzíva od nás.)
16, 17. Uveď příklady, že katolicismus a protestantismus učí mýtům.
16 Křesťanstvo ‚se obrátilo k mytologii‘, aby například odůvodnilo uctívání Marie a svatých. Typická je malá brožura od jistého jezuity, nazvaná „Když Marie žila na zemi“ (angl.), která je opatřena také arcibiskupovým imprimatur. Předmluva připouští: „Události líčené na následujících stránkách si nečiní nárok být plně historické. Možná, že se nikdy nestaly.“ O katolickém „svatém“ Patrikovi píše dr. Joseph F. Kelly z John Carrol University: „Všechny příběhy o Patrikovi snad nejsou historicky pravdivé, ale to neznamená, že nemají cenu.“ Většina lidí, kteří jsou — pokud jde o pravdu — jistým způsobem podvyživeni a jsou krmeni „vymyšlenými bájemi“, nikdy nepoznala pravdivé zprávy Bible. Jak jim může mytologie poskytnout základ pro uctívání „pravdou“?
17 Protestantismus se stejně tak ‚obrátil k mytologii‘. Každá obsažnější encyklopedie obsahuje dosti důkazů, že mnohé z toho, čemu učí o trojici, pekle, duši, vánocích, kříži, velikonocích a jiných věcech, vše je prolnuto mýty. Proto Bible v zájmu pravdy říká: „Oddělte se“ a „Přestaňte se dotýkat nečistého“. — 2. Kor. 6:14–17.
18. Je judaismus oproštěn od bájí? Odůvodni svou odpověď.
18 I Židé se svým biblickým dědictvím ‚se odvrátili od pravdy‘ a vymysleli si vlastní „židovské báje“, které pak sebrali, a tak vznikl „Talmud“. (Tit. 1:14) Židovský vědec Nathan Ausubel píše v díle Kniha židovského poznání (angl.), že talmud obsahuje „velký výběr nesmyslných naivností, tabu, pověr, démonských nauk, mýtů“, a tak dále. A jako by chtěl ospravedlnit tento stav, píše dále: „Tyto věci, které zlehčují talmud, najdou se také v náboženských a filozofických spisech Řeků a Římanů, církevních Otců a křesťanských scholastiků středověku.“ Ospravedlní však jeho důkaz judaistickou mytologii? Nedokazuje to spíše, že i všichni ostatní „zaměnili Boží pravdu za lež“? — Řím. 1:25.
19, 20. a) Kterému mýtu propadla většina falešných ctitelů? b) Uveď příklady, které ukazují, že i v jiných velkých náboženstvích se dají nalézt mýty.
19 Další mýtus, kterému propadly miliony a miliony lidí uvnitř i vně křesťanstva, je představa, že obrazy jsou pomocí při pravém uctívání. Katolíci, buddhisté, hindové a jiní používají ke svému uctívání stamiliony často velmi cenných sošek a obrazů. Bible o nich říká, že jsou „faleš a není ducha v nich“. Jakou cenu mají v Božích očích pro uctívání? „Marnost [Nic, Jeruzalémská bible] jsou a dílo podvodů.“ (Jer. 10:14, 15, KB) Pomysleme, že podle slovníku je báje něco vymyšleného, tedy „nic“. Když Bible říká o obrazech, že jsou „nic“, patří do stejné kategorie jako „vymyšlené báje“. Bůh je proto označuje jako „dílo podvodů“ (KB) nebo „směšný výmysl“ (Jeruzalémská bible).
20 Není tajemstvím, že legendy a mýty jsou hluboce zakořeněné také u většiny jiných „velkých“ náboženství světa. V díle Encyclopaedia Britannica (1974, angl.) najdeme v nadpisech článků o těchto náboženstvích neustále slova „mytologie“ nebo „mýty a legendy“. V článku o hinduismu čteme: „Mytologie zcela ovládá život hindů.“ O podobné filozofii, buddhismu, je řečeno: „Báje hrály důležitou úlohu v dějinách buddhismu a velmi jej ovlivnily.“ Pokud jde o islám, čteme v tomto díle, že nejstarší legendy o Mohamedovi a jeho rodině „nesouhlasí s historickými skutečnostmi“ a že mezi lidmi se stále ještě „naleznou lidové legendy, které obklopují tohoto Proroka a svaté“, ačkoli nejsou islámem oficiálně uznány.
21. a) Proč je biblická pravda nadřazena lidským příběhům? b) Proč se mnozí lidé vyhýbají pravdě?
21 Nejsou tyto lidmi vymyšlené báje povrchní a slabé, když je srovnáme se zprávami Bible o dějinách lidstva a stvořitelských dílech, které pocházejí od očitých svědků? Ukazují, co ve skutečnosti jsou — výraz úsilí vyhnout se pravdě o Bohu a odpovědnosti vůči němu. (Jan 8:46, 47) Pravdivá biblická zpráva, z níž vidíme, že Bůh je nejvyšším původcem stvoření spočívajícího na pořádku, nám naopak jasně připomíná naši odpovědnost k němu. (1. Mojž. 1:1–28; 2:15–17) Praví ctitelé jsou právem naplněni hlubokým uspokojením, protože vědí, že jejich uctívání pevně spočívá na této pravdě. Jak zvolal žalmista: „Neboť všichni bohové národů jsou bezcenní bohové, Jehova však i nebesa učinil. . . Přiznejte Jehovovi slávu, která patří jeho jménu.“ — Žalm 96:5, 8.
FALEŠNÍ BOHOVÉ ZNEUCTÍVAJÍ ČLOVĚKA
22. a) Popiš hlavní znaky lidmi vymyšlených bohů. b) Jak tito bohové ovlivňují své ctitele?
22 Význačný rys bohů vymyšlených lidmi spočívá v tom, že jsou nápadně podobni těm, kteří je vynalezli. Psycholog William Sargent píše, že člověk si vytvořil bohy, „kteří odpovídají jeho rozličným představám, jeho přáním a nadějím, i jeho obavám“. (z knihy „Posedlá mysl“, angl.) Apoštol Pavel jde ještě dále. Říká, že „zaměnili slávu neporušitelného Boha za něco, co se podobá obrazu porušitelného člověka“ i jiných tvorů. (Řím. 1:23) Mytičtí bohové proto často zrcadlí lidské slabosti a špatné vlastnosti, což nepochybně dokazuje, že jsou výtvorem „lidského důvtipu“. (Sk. 17:29) O různých egyptských bozích a bohyních se například věřilo, že trpí tělesnými bolestmi, byli krvežízniví a měli mezi sebou pijany a takové, kteří se oddávali masturbaci. V knize Židé, bohové a historie (angl.) čteme: „Řečtí bohové dávali svou bezuzdností a perverzitou tak špatný příklad, že tím byla nakonec oslabena morálka tohoto národa.“ Kdo uctívá takové bohy, přejímá také jejich zneuctívající vlastnosti. — Řím. 1:18, 25–32.
23. a) Srovnej Jehovu a jeho ctitele s lidmi vytvořenými bohy a jejich ctiteli. b) Ukaž, jak pravda ovlivňuje Jehovovy ctitele.
23 Uctívání Jehovy je k tomu v příkrém protikladu. Jehova není v žádném případě znázorňován jako slabý nebo nemorální. Je dokonalý a nesmrtelný a dokazuje ve všem lásku věrnou zásadám, moudrost, moc a spravedlnost. Proto mravnost jeho ctitelů neklesá, nýbrž stoupá. I když byli praví ctitelé v minulosti vystavováni špatnému vlivu modlářství svých současníků, nepodlehli tomuto vlivu. Izraelský národ byl například v době svého vzniku dlouho obklopen ponižujícím pohanským kultem. Avšak to neovlivnilo vysokou úroveň jeho svatých Písem a Jehovovo uctívání. V jednom díle se říká: „Je nemožné vysvětlit skutečnost, že izraelské dějiny, které začaly více méně stejně jako dějiny Moabitů, vedly k docela jiným výsledkům.“ „Začaly“ však skutečně stejně? Ne! Uctívání v Izraeli mělo jiný začátek. Nebylo vymyšleno lidmi. Bylo náboženstvím zjeveným Bohem. Bylo pravdou! — Neh. 9:13.
24. Jak si křesťanstvo vytvořilo svého vlastního boha?
24 Dnes se naopak mnozí vydávají za ctitele Boha Bible, ale jednají jako později odpadlí Židé, protože neuctívají Boha „pravdou“. (Iz. 48:1) Duchovní si vytvořili svého vlastního boha, podle svého obrazu. Jejich z pohanství přijatá nauka o trojici znázorňuje Boha jako „tajemství“. Jejich „lstivě vynalezené falešné bajky“ způsobily, že jej jeho ctitelé vidí jako slabého, kolísavého boha bez pevných zásad, který jim dovolí každý druh bezuzdnosti. (Juda 4) Je představován jako bůh války, který uposlechne i ten nejmenší pokyn politiků a duchovních. Ve válce bojuje za vládu, v jejíchž službách jsou duchovní. Je potom divné, že se ctitelé stali podobnými svému bohu? — 2. Tess. 2:10–12; 1. Jana 4:5, 6.
25, 26. a) Čím jsou podněcováni praví ctitelé? b) V jakém smyslu tvoří Bůh ty, kteří nosí jeho jméno?
25 Praví ctitelé však znají pravdu o svém Bohu Jehovovi a drží se jeho neměnných norem. Znají jej, protože studovali jeho Slovo, Bibli, a tak se dozvěděli pravdu o něm. (Žalm 86:11) Tento vliv působí, že se snaží napodobovat svého dokonalého stvořitele, a ne nějaké slabé a zkažené bohy vytvořené lidmi. Svým omezeným způsobem se učí přizpůsobit se jeho vřelým, milujícím a čistým vlastnostem pravdy. — Mat. 5:44–48; Ef. 5:1.
26 Proto se dá říci, že Bůh formuje nebo tvoří ty, kteří jej uctívají. Jsou formováni Jehovovým příkladem a jeho duchem. Proto Jehova říká u Izaiáše 43:7, 10: „Každého, kdo je nazván mým jménem a jehož jsem stvořil pro svou vlastní slávu, kterého jsem zformoval, ano, kterého jsem učinil. . . Vy jste moji svědkové.“ (Srovnej Jak. 1:18.) Již sama existence a způsob života věrných ctitelů ‚nazvaných jeho jménem‘ je svědectvím pravdy o pravém Bohu. Proto se právem může říci: Uctívání Jehovy je pravda!