Život s nemocemi
KRÁL David byl vážně nemocen a jeho nepřátelé doufali, že zemře. Zatímco nepřátelé dychtivě pátrali po nějakém náznaku, že se stav králova zdraví zhorší, návštěvníci mu pokrytecky přáli vše dobré. Ale potom rádi hovořili s druhými o svých pozorováních, jak je na tom špatně. „Je na něj vylito něco ničemného,“ říkali. „Nyní, když ulehl, již nevstane.“ I důvěrný přítel, věrný rádce Achitofel, se stal zrádcem. — Žalm 41:6–10.
Co pomáhalo Davidovi, aby vydržel dobu hrozného neštěstí? Neztratil naději a vyhnul se ochromujícímu strachu. Jeho důvěra v Boha zůstávala silná, protože prohlásil: „Jehova sám bude podporovat [svého služebníka] na lůžku nemoci; celé jeho lože jistě změníš během jeho choroby.“ (Žalm 41:3; 41:4, „KB“) Nakonec se David ze své nemoci uzdravil.
Ale jak podporuje Nejvyšší své postižené služebníky? Pomocí svého ducha přivádí Jehova Bůh do mysli nemocného myšlenky, které utěšují a posilují naději. Co Bůh v tom ohledu činí, hraje důležitou úlohu pro zotavení. Proto mohl David říci, že Jehova proměňuje lože nešťastného, když je přeměňuje z lože nemoci na lože zotavení.
Je pozoruhodné, že moderní lékaři poznali cenu naděje při zotavování z nemoci. Například dr. Karl Menninger píše ve své knize „Životně důležitá rovnováha“: „Naše nynější vědecké poznání není o nic dále, aby poznalo, určilo nebo vhodně uznalo všechny síly, které pracují pro uzdravení, než je naše schopnost poznání všech sil, proti nimž vždy pracujeme. Co však víme: Někdy chybí naděje a následuje smrt, zatímco někdy naděje přetrvá a stane se neuvěřitelné.“
O škodlivém účinku beznaděje nebo strachu říká „The Encyclopedia Americana“: „Působení strachu na mysl — není-li mírněno — je často provázeno nejvážnějšími následky, zvláště tam, kde probíhá nebo hrozí nemoc. Na některé lidi je vliv strachu ve svém působení mnohem vážnější než nejhorší forma strašné nemoci. Při epidemických nemocech je hrůza, kterou vzbuzují, často tak osudná jako nákaza; ochrnuje systém, olupuje tělo o přirozenou pružnost jeho nervové síly a mysl o posilující naději a činí oběti z těch, kteří svým věkem a silou mají nejlepší možnost uniknout. Strach je duševní jed a nejmocnější ze všech odpůrců zdraví a lékařství.“
Člověk s neotřesitelnou vírou v Boha a ve sliby jeho Slova je ochraňován, aby nepropadl ničivému strachu. Nalézá útěchu v tom, že každé neštěstí jednou skončí. I když se ten konec jeví jako smrt, takový člověk není přemožen strachem, protože jej podpírá Boží slib vzkříšení z mrtvých. Když zakouší utrpení, vzývá Jehovu Boha, aby mu pomohl vydržet. A Boží duch neboli účinná síla poskytuje potřebnému pevnost. Kromě toho očekává nemocný s důvěrou splnění biblického slibu: „[Bůh] jim setře každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ — Zjev. 21:4.
Naděje, že se toto velké zaslíbení splní, může člověku pomoci, aby si udržel dobrou mysl ve velkém trápení pramenícím z nemoci nebo úrazu. Vezměme případ 43letého Roberta, který prodělával závěrečnou fázi rakoviny páteře. Lékaři mu řekli, že má pouze týden života. Ale asi čtyři měsíce nato, přes svou vážnou nemoc, zařídil, aby mohl být přítomen na sjezdu svědků Jehovových. I když ležel v posteli, byl schopen naslouchat celé řadě sjezdových programů. Lékařští specialisté prostě nemohli uvěřit, že mohl udržet svého ducha na takové výši. ‚Naděje na nový systém, který zaslíbil Jehova, mi to umožňuje,‘ řekl prý Robert. Také setrvával v modlitbách a prosil Nejvyššího o sílu, aby mohl vytrvat.
Totéž zaslíbení změnilo život Yuko, mladé ženy v Japonsku. Ve stáří 31 let byla postižena kogenbyo, nemocí, která působí, že kůže tvrdne a tělo tuhne jako mumie, a jak se choroba rozšiřuje, přináší pozvolna smrt. Nejprve jí ztrnula pravá ruka a prsty se zkřivily. Protože se dosud nezná způsob léčení této nemoci, Yuko byla velmi sklíčená, hlavně když myslela na budoucnost svých tří dětí. Mezitím, co byla v nemocnici, se stala chudokrevnou, a svaly úst a brady jí tak ztuhly, že nemohla volně mluvit. Bylo nutné dát Yuko tekutou dietu.
Ale co se stalo, když začala studovat Bibli? Přineslo jí to velkou útěchu, když se učila o Jehovově novém pořádku, kde lidé nebudou stonat a umírat. Yuko vypravuje: „Poprvé jsem našla jistou naději. Měla jsem též silné přání vyjádřit svou víru druhým, kteří žijí ve stejných podmínkách, aby se i oni mohli naučit ponechávat vše v Jehovových rukou. Lékař se bál mé chudokrevnosti a nechtěl, abych chodila ven a vystavovala se slunci. Ale cítila jsem nutkání, abych se podělila o to, co jsem se naučila. K čemu to vedlo? S chudokrevností jsem již neměla problémy. Mé vycházky a mluvení s druhými o Bibli mi dodávaly dobrou chuť k jídlu, takže jsem přibývala na váze. Také svaly úst se začaly pohybovat. Když lékař pozoroval zázračné zlepšení mého zdravotního stavu, pouze v údivu potřásal hlavou a nerozuměl, co mohlo způsobit takovou změnu.“
Podobná přeměna byla zjištěna u mladého muže, který trpěl sklerosou multiplex. Polovinu těla měl ochrnutou a trávil čas sezením v pojízdném křesle v soukromém pokoji sanatoria. Jednou rukou mohl ovládat křeslo a pohybovat se dopředu, dozadu, vpravo i vlevo. Ztratil veškerou naději a těšil se na smrt. Ale po určité době biblického studia s jedním ze svědků Jehovových začal tento muž mít velký zájem o život. Pokoušel se chodit tak, že se přidržoval nábytku. Během času byl schopen kráčet s oporou. Místo aby dále žil v sanatoriu, přestěhoval se do svého bytu, začal si připravovat jídla a uklízet byt. Místo, aby se těšil na smrt, začal se mladý muž těšit na splnění biblického zaslíbení světa bez nemocí.
Až do našich dnů přinášelo biblické poselství útěchu a povzbuzení starým, nemohoucím i těm, kteří trpěli pro úraz nebo nemoc. Když se naučili spoléhat se na sílu Jehovy Boha a přivlastňovat si naději, kterou nabízí, byli schopni vydržet velké trápení. Jaké je to znamenité svědectví, že Bible je pramenem neselhávající útěchy!