Réva, jejíž víno rozveseluje Boha a lidi
„Můj Otec je oslaven tím, že neustále přinášíte mnoho ovoce a osvědčujete se jako moji učedníci.“ — Jan 15:8.
1. Jaké srovnání sebe s rostlinou učinil významný muž, jehož společníkem byl Jan, syn Zebedeův?
SNAD se nám dnes může zdát podivné, když se nějaký člověk srovnává s vinnou révou. Ale učinil to nejpozoruhodnější člověk, který byl kdy na zemi. V noci, kdy naposled pil víno se svými jedenácti věrnými druhy, řekl tato významná slova: „Já jsem pravá vinná réva a můj Otec je pěstitel. Já jsem vinná réva, vy jste ratolesti.“ Jeden z jeho druhů, Jan, syn Zebedeův, slyšel, zapamatoval si a zaznamenal pro nás tato slova podněcující k přemýšlení. — Jan 15:1, 5.
2, 3. a) Kterým rostlinám nabídly podle podobenství Jotama, syna soudce Gedeona, symbolické stromy vládu, ale bez výsledku? b) K čemu vedla jejich konečná volba krále?
2 Mnohá staletí předtím vyprávěl jeden muž v téže zemi podobenství neboli znázornění a přirovnal člověka k révě. I on byl v nebezpečí života. Jakoby na rozloučenou pronesl podobenství, aby ukázal, jak ti, kteří dosazují krále, ale nevybírají přitom pro království pravé lidi, přivodí tím národní neštěstí. Přirovnal vlastní lid ke stromům a líčil, jak ti, kteří vyhledávali nad sebou vládce, učinili nejprve nabídku olivovníku a pak fíkovníku, ale byli těmito plodnými stromy odmítnuti.
3 Jotam, poslední přežijící syn izraelského soudce Gedeona, pokračoval: „Potom stromy řekly révě: ‚Pojď ty, a buď naší královnou.‘ A réva jim řekla: ‚Mám se vzdát svého nového vína, které rozveseluje Boha a lidi, a mám jít, abych se vlnila nad stromy?‘ “ Po tomto třetím odmítnutí byly symbolické stromy ochotny učinit svým králem neplodný bodlák. (Soud. 9:3–14) Jotam naznačil, že pro špatný výběr vládce nebudou pít víno radosti, jaké by mohla poskytnout plodná vinná réva. — Soud. 9:15–20.
4. K jakému znázornění použil nejdříve Ježíš plodu révy? Jak později ukázal jeho širší význam?
4 Proto Ježíš Kristus, který byl také zavržen jako izraelský král, nebyl první, kdo sám sebe přirovnal k vinné révě. Tehdy právě zavedl slavnost na památku své blížící se smrti, při níž použil víno v obyčejných pohárech, které představovalo jeho krev, jež měla být příští odpoledne vylita. Ale pak, aby dal vínu jako symbolu širší význam, řekl: „Říkám vám, že od této chvíle rozhodně již nebudu pít z tohoto plodu révy až do toho dne, kdy jej budu pít nový s vámi v království svého Otce.“ (Mat. 26:26–29) Nové víno je obzvláště rozveselující, a „víno“, které se bude pít nové v království jeho nebeského Otce, bude jistě vínem jásání.
5. Co naznačuje, zda chtěl Ježíš v podobenství o vinné révě poukázat jen sám na sebe?
5 Protože byla noc pasach, bylo víno prvořadé, a během tohoto posledního shromáždění Ježíše s učedníky v roce 33 n. l. byly ho vypity nejméně čtyři číše. To jej logicky vedlo k tomu, aby pronesl nové podobenství o vinné révě. V tomto znázornění však Ježíš použil vinnou révu, aby symbolizoval víc než jen sebe samotného. Pro objasnění řekl věrným učedníkům: „Já jsem vinná réva, vy jste ratolesti.“ — Jan 15:5.
6. Vzhledem k tomu, že bylo přítomno pouze jedenáct apoštolů, myslel tím Ježíš, že „réva“ má mít pouze jedenáct ratolestí, a to zejména podle jeho slov u Matouše 21:43?
6 Těmito slovy ovšem Ježíš nemyslel, že by tato křesťanská „réva“ měla mít jen jedenáct ratolestí odpovídajících jedenácti věrným apoštolům, kteří s ním spočívali u stolu. Mesiášská réva měla mít mnohem víc ratolestí, dosti, aby utvořila celý nový křesťanský národ. Ježíš myslel právě tento nový národ, když řekl představitelům nevěřícího židovského národa: „Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který přináší jeho ovoce.“ — Mat. 21:43.
7. Jaký národ je v žalmu 80:8–15; (80:9–16, „KB“) přirovnán k „révě“ a proč se ozval výkřik prosící o Boží pozornost?
7 Přirovnání národa k vinné révě nebylo nové. Sám Ježíšův nebeský Otec Jehova užil této rostliny jako symbolu národa. Inspiroval například žalmistu Azafa, aby se k němu obrátil a řekl: „[Jehovo] přikročil jsi k tomu, abys nechal révu vyjít z Egypta [v Mojžíšových dnech], stále jsi vyháněl národy [ze Zaslíbené země], abys ji mohl pěstovat. Udělal jsi před ní místo, aby zakořenila a naplnila zemi. Hory byly pokryty jejím stínem. . . Bože vojsk, navrať se, prosím shlédni z nebe a dívej se a pečuj o tuto révu a o kmen, který vypěstovala tvá pravice.“ (Žalm 80:8–15; 80:9–16, „KB“) Jelikož byl Jeruzalém zničen v roce 607 př. n. l. a pak nastaly časy pohanů, kdy světské národy vládly na celé zemi, trpěl izraelský národ velikým bezprávím od pohanských národů. Proto ten žalostný žalmistův výkřik prosící o Boží pozornost.
8. Kdy zasadil Jehova novou „révu“ a jak Izaiáš 5:3–7 vysvětluje nutnost tohoto činu?
8 Když Jehova Bůh pomazal Ježíše svatým duchem po jeho křtu v řece Jordánu, byla zasazena nová „réva“. Bylo to velmi potřebné. Proč? Prorok Izaiáš to předpověděl před více než 700 roky. Jehova jej inspiroval, aby řekl: „A nyní, vy obyvatelé Jeruzaléma a muži z Judeje, suďte, prosím, mezi mnou a mou vinicí. Co se má ještě udělat pro mou vinici, co jsem v ní již neudělal? Proč jsem doufal, že ponese hrozny, ale postupně přinášela divoké hrozny? A nyní, prosím, ať vám mohu oznámit, co učiním se svou vinicí: Její živý plot bude odstraněn, a má být určena ke spálení. . . A učiním z ní něco zničeného. Nebude prořezávána ani okopávána. A vzejde s trním a plevelem; a mrakům dám příkaz, aby na ni nenechaly padat déšť. Vinice Jehovy vojsk je totiž izraelský dům a muži z Judeje jsou sadbou, kterou měl rád. A stále doufal v soud, ale hle, přestoupení zákona, a ve spravedlnost, ale hle, výkřik.“ — Iz. 5:3–7.
9. Jakou otázku položil Jehova o své národní „révě“ později, v Jeremiášových dnech?
9 V Izraeli se věci nezlepšily, a o 100 let později mu Jehova mohl říci: „Dávno jsem roztříštil tvé jho [otroctví v Egyptě]; roztrhal jsem tvá pouta [vězení]. Ale ty jsi říkala: ‚Nebudu sloužit‘, neboť jsi ležela roztažená na každém vysokém pahorku a pod každým bujným stromem a oddávala ses prostituci. Já však jsem tě předtím pěstoval jako ušlechtilou červenou révu, všechnu z pravého semene. Jak ses tedy vůči mně změnila v zakrnělé výhonky cizokrajné révy?“ — Jer. 2:20, 21; Oz. 10:1, 2.
10. Vzhledem k tomu, že se má v Izraeli ztrácet rada, jakým druhem „révy“ se má Izrael stát podle 5. Mojžíšovy 32:28–33?
10 Bylo to právě tak, jak předpověděl Mojžíš v roce 1473 př. n. l.: „Jsou totiž národem, kde se ztrácí rada, a není mezi nimi porozumění. . . Vždyť jejich réva je z révy sodomské a z teras gomorských. Jejich zrna vína jsou zrna jedovatá, jejich hrozny jsou hořké. Jejich víno je jed velkých hadů a krutý jed kobry.“ — 5. Mojž. 32:28–33.
POTŘEBA NOVÉ „RÉVY“
11. Jak měli podle Ježíšova podobenství o vinici zacházet při vinobraní pěstitelé s Mesiášem?
11 Příhodný čas pro vinobraní této symbolické národní „révy“ nastal, když v roce 29 n. l. přišel Ježíš, Boží Syn, jako Pomazaný neboli Mesiáš. Jaké bude ovoce, které shromáždí jako Boží zástupce z této „révy“? 11. nisana 33 n. l. , tři dny před skončením tříapůlleté veřejné služby, Ježíš znázornil způsob přijetí, které obdrží, když vyprávěl podobenství. Obrátil se v chrámu na přední kněze a starší s komentářem, který reagoval na jejich námitky proti jeho činnosti a učení. Řekl:
„Poslyšte jiné podobenství: Byl člověk, hospodář, který vysadil vinici a zřídil kolem ní plot a vykopal v ní vinný lis a vystavěl věž a pronajal to pěstitelům a odcestoval do ciziny. Když nadešel čas ovoce, poslal své otroky k pěstitelům, aby dostal své ovoce. Pěstitelé však vzali jeho otroky a jednoho zbili, jiného usmrtili a jiného kamenovali. Opět poslal jiné otroky, větší počet než poprvé, ale provedli jim totéž. Nakonec k nim poslal svého syna a řekl: ‚Mého syna si budou vážit.‘ Když pěstitelé viděli syna, řekli si: ‚To je dědic; pojďme, zabijme ho a mějme jeho dědictví!‘ A tak ho vzali a vyhodili z vinice a zabili. Až tedy přijde majitel vinice, co udělá těm pěstitelům?. . . Nikdy jste nečetli v Písmech: ‚Kámen, který zavrhli stavitelé, ten se stal hlavním úhelným kamenem. Od Jehovy se to stalo a je to podivuhodné v našich očích‘? Proto vám říkám: Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který přináší jeho ovoce. Také kdo upadne na ten kámen, roztříští se. Na koho spadne, toho rozdrtí v prach.“ — Mat. 21:33–44.
12. Jaké ovoce nepřinesli pěstitelé předobrazné národní vinice a jak proto Bůh zajistil, aby dostal pravý druh ovoce?
12 Jaké ovoce měli izraelští pěstitelé Jehovovy národní „vinice“ nabídnout jeho Synu Ježíši Kristu? Měla to být víra v Syna jako v pravého, zaslíbeného Mesiáše a jeho přijetí jako Syna toho, který pěstoval a vlastnil národní „vinici“ Izraele. Kdyby byli dávali takový druh ovoce Božímu Synu, mělo by to za následek, že by byli přijati do skutečného Božího mesiášského království. Protože však nepřinášeli ovoce, které vyznačovalo znaky Božího království v Izraeli, byla jim jako národu vzata přednost být Božím královstvím. Proto musel být vytvořen jiný národ pěstitelů „vinice“. Tento nový národ měl přinášet ovoce vhodné pro Boží království. Pěstitelé měli odvádět patřičné ovoce božskému Sadaři a Majiteli vinice.
13. a) Co očekávali židovští pěstitelé „vinice“ od toho, když se zmocní dědictví Majitelova Syna? b) Co řekl Ježíš o královském kameni, který stavitelé budovy zavrhli?
13 Podle Božího rozhodnutí je u těch, kteří se mají radovat z předností jeho mesiášského království, důležité jeho „ovoce“. Židovští pěstitelé si mysleli, že mohou potom uchvátit jeho dědictví, když zadrží právem vyžadované ovoce, a dokonce zabijí Ježíše, „dědice“ Božího království. Mysleli, že se mohou udržet ve vládě předobrazného Božího království pod smlouvou mojžíšovského zákona. (Jan 11:47–53) Ale vzhledem k závěru, který vyplynul z Ježíšova podobenství, to tak nebylo. (Mat. 21:41) Co řekl Ježíš o královském Kameni, který zavrhli stavitelé Boží stavby právě v předešlém dni po jeho triumfálním vjezdu do Jeruzaléma? Bude učiněn hlavním úhelným kamenem v Boží nové královské stavbě, v nebeském „Božím království“.
14. Proč si Ježíš nemyslel, že je zbytečné vyprávět podobenství o révě a ratolestech krátce před svým zatčením v Getsemanské zahradě?
14 Pokud jde o „pravou révu“, kterou Jehova Bůh zasadil a pěstoval, Ježíš věděl, že nemůže být umrtvena, i kdyby židovským pěstitelům předobrazné národní „révy“ bylo později v den pasach dovoleno zabít jej. I když to bylo krátce před tím, než odešel do Getsemanské zahrady a byl uvězněn, Ježíš nemyslel, že je zbytečné vyprávět učedníkům podobenství o révě a ratolestech.
15. Kdo je podle Jana 15:1–5 pěstitelem „pravé révy“ a co dělá s ratolestmi podle toho, nesou-li ovoce či nenesou?
15 „Já jsem pravá vinná réva,“ prohlásil Ježíš, „a můj Otec je pěstitel. Odstraňuje na mně každou ratolest, která nenese ovoce, a čistí každou, která ovoce nese, aby nesla více ovoce. Jste již čistí pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve spojení se mnou, a já ve spojení s vámi. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama o sobě, nezůstává-li na vinné révě, tak nemůžete ani vy, jestliže nezůstanete ve spojení se mnou. Já jsem vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve spojení se mnou a já ve spojení s ním, ten přináší mnoho ovoce; protože nemůžete činit vůbec nic odděleni ode mne.“ — Jan 15:1–5.
SADBA A PĚSTOVÁNÍ
16, 17. a) Kdy Jehova zasadil „pravou révu“ a jak? b) Jak byl Ježíš Kristus větší než patriarcha Jákob a kdy vypučely „ratolesti“ na „pravé révě“?
16 Kdy zasadil velký Pěstitel tuto plodnou révu? Bylo to v roce 29 n. l., kdy právě pokřtěného Ježíše pomazal svým svatým duchem. (Iz. 61:1, 2) Tehdy Jehova vytvořil hlavní kmen symbolické „révy“ mesiášského království. Zde si připomeňme, že předobrazné izraelské království pocházelo od patriarchy Jákoba, který byl přejmenován na Izraele. Stal se otcem dvanácti synů, z nichž vzniklo dvanáct izraelských kmenů. (Skutky 7:8–14) Ježíš Kristus tedy odpovídal Jákobovi.
17 Větší Jákob byl hlavním kmenem révy. Vyvolil dvanáct apoštolů, kteří se stali budoucími „ratolestmi“ této duchovní „révy“. (Jan 15:16; 6:70) Proto je v noci pasach nazval „ratolestmi“. Ale o 51 dnů později, v den letnic, bylo dvanáct věrných apoštolů pomazáno svatým duchem. Tak se stali dvanácti druhotnými základy nového národa duchovního izraele. Na nich je vystavěn nebeský Nový Jeruzalém. (Zjev. 21:14; Ef. 2:20) Avšak v den letnic byli ostatní ze skupiny 120 učedníků mezi prvními, kdo přijali svatého ducha a mluvili jazyky, a i oni byli učiněni „ratolestmi“ duchovní „révy“, Ježíše Krista.
18. Jakou příležitost nevyužil přirozený Izrael podle 2. Mojžíšovy 19:6, 7 a na koho uplatňuje Petr slova tohoto Božího výroku?
18 Tak vznikl nový národ, duchovní izrael. Přirozený Izrael jako národ se nechopil příležitosti, kterou jim Jehova skrze svého prostředníka Mojžíše nabídl podle 2. Mojžíšovy 19:6, 7. A tak byla slova Božího výroku uplatněna apoštolem Petrem na členy nového národa duchovního izraele. Kde? Ve svém prvním inspirovaném dopise, v 1. Petra 2:9, 10, kde je psáno: „Ale vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste totiž nebyli lidem, ale nyní jste Boží lid; byli jste těmi, kterým nebylo prokazováno milosrdenství, ale nyní jste těmi, kterým bylo prokázáno milosrdenství.“
19. Co se stalo s národem duchovního Izraele po tom, co se splnil Izaiáš 5:5–7, a proč mu Jehova nevěnoval méně pozornosti než předobrazné izraelské „vinici“?
19 Křesťanský národ duchovního izraele dále šťastně vzkvétal i po tom, co Jehova splnil svá varovná slova u Izaiáše 5:5–7 na symbolické „vinici“ přirozeného Izraele. Jako pěstitel toho, co zasázel, nevěnuje o nic menší pozornost „ratolestem“ „pravé révy“, Ježíše Krista, než to činil u dřívější „vinice“ přirozeného Izraele až do roku 33 n. l. Dělá to proto, aby skupinu „ratolestí“, učedníků Ježíše Krista, zachoval čistou a plodnou. Neplodné a uschlé odnože neměly mít místo mezi „čistými“ ratolestmi. Proto řekl Ježíš ve svém podobenství věrným apoštolům: „Odstraňuje na mně každou ratolest, která nenese ovoce, a čistí každou, která ovoce nese, aby nesla více ovoce. Jste již čistí pro slovo, které jsem k vám mluvil.“ — Jan 15:2, 3.
20. Proč mohl Ježíš v souladu se zprávou u Jana 6:67–69 prohlásit jedenáct věrných apoštolů za „čisté“?
20 Jidáš Iškariotský, zrádný apoštol, nebyl přítomen, když Ježíš řekl tato slova. Ježíš jej poslal pryč z jejich společnosti na konci večeře pasach. (Jan 13:26–30) Zbývajících jedenáct věrných apoštolů přijalo s celým srdcem jeho slova neboli mesiášské poselství, a proto o nich řekl, že jsou „čistí“. Když se například na severu v Kafarnaum ptal Ježíš apoštolů: „Nechcete také vy odejít?“, Šimon Petr odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života; a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“ — Jan 6:67–69.
21. Od čeho byly apoštolské „ratolesti“ očištěny a jaký účinek na ně musela mít Ježíšova soukromě vyřčená slova?
21 Mezi těmito věrnými apoštoly nebyly mrtvé odnože neplodné nevíry. Nebyly k němu připoutány rušivé výhonky nebiblického judaismu. Věnovali nerozdělenou pozornost věci „Božího Svatého“. Věřili, že Kristus je „Syn živého Boha“. (Mat. 16:16) Při jiné příležitosti řekl Petr Ježíšovi: „Podívej se, opustili jsme vše a následovali jsme tě; co nás skutečně čeká?“ (Mat. 19:27) Po takovém rozhodnutí musela mít Ježíšova slova soukromě vyřčená apoštolům očišťující účinek a zanechávala je v duchovním stavu, který byl ‚čistý‘. Všechny „ratolesti“, které zůstávají v ‚čistém‘ stavu, se mohou s plnou odpovědností oddat jedinečnému předsevzetí Jehovovy „pravé révy“. Bude to k radosti Boha i lidí.