Jehova — naše naděje pro vstup do nového pořádku
1. Proč mnozí prakticky ztratili naději v příchod nového pořádku?
KDO by si nepřál zde na zemi nový pořádek věcí? Mnozí lidé by chtěli mít spravedlivý, zdravější pořádek věcí, ale mají nyní malou naději, že je něco takového možné. Zhoršující se mravní stav lidstva jim neposkytuje základ pro víru v nějaké zlepšení. Ztratili prakticky naději, protože nepoznali pravou, spolehlivou naději. Ještě se nepoučili, že tento toužebně očekávaný nový pořádek slíbil někdo plně oprávněný a že se nyní tento pořádek má uskutečnit. Tato oprávněná osoba je naší nadějí. Je nadějí všech, kteří upřímně touží vstoupit do spravedlivého nového pořádku.
2. Čím byl Jehova izraelskému národu podle Jeremiáše 14:8, 9 a co se přece zdálo?
2 Nyní, uprostřed rostoucího celosvětového soumraku, je pro nás vhodný čas, abychom se obrátili k této jediné naději, stejně jako to učinil prorok Jeremiáš, když situace jeho národa nevypadala nejlépe. Ve svém volání o pomoc Jeremiáš řekl: „Ty, naděje Izraele, jeho záchranče v čase tísně, proč se začínáš podobat cizímu usedlíku v zemi, a poutníku, který odbočil, aby přenocoval? Proč se začínáš podobat ohromnému muži, silnému muži, který není schopen nějak zachránit? A přece jsi ty sám v našem středu, Jehovo, a nad námi je vzýváno tvé jméno. Neopouštěj nás!“ — Jer. 14:8, 9.
3. Proč máme podle Jeremiáše 14:22 pádný důvod, abychom se obrátili k Jehovovi jako své jediné naději?
3 Existuje pádný důvod, abychom i my dnes učinili tohoto Boha svou nadějí. Proč právě jej a ne někoho jiného? Protože on je stvořitelem a ovládá všechny přirozené síly a pochody celé naší Země. Je tomu právě tak, jak zdůraznil Jeremiáš, když řekl: „Jsou mezi nicotnými modlami národů některé, jež mohou vylévat déšť, nebo mohou dokonce samotná nebesa [na něž se spoléhají astrologové] dávat hojné přeháňky? Což ty nejsi jediný, Jehovo, náš Bože? A my v tebe doufáme, protože ty sám jsi učinil všechny tyto věci.“ — Jer. 14:22.
4. Poněvadž nad izraelským národem bylo vzýváno Jehovovo jméno, jaké zdání vyvolalo v Jeremiášovi otázky?
4 Nad lidem starého Izraele bylo vzýváno Boží jméno, a tak bychom si mohli představovat, že se těšili z jeho božské přítomnosti. Proč se tedy Bůh začal podobat tomu, kdo nemůže být „nadějí Izraele“, kdo je jako cizí usedlík, který mezi nimi bydlí pouze dočasně, nebo kdo je jako poutník, jenž pouze prochází jejich zemí a který je dnes zde a zítra odchází? Proč se začal podobat muži, který je ohromen problémy, jimž musí čelit, a není schopen se s nimi vyrovnat? Nebo silnému muži, který je přesto neschopen pomoci lidu, jenž potřebuje být zachráněn od následků svého vlastního špatného jednání? Jaký důvod udal Jehova Jeremiášovi?
5. Jaké důvody uvedl Jehova pro své zjevné opuštění Izraele a proč užil srovnání s Kušitou a leopardem?
5 Příčina těžkostí Izraelitů nebyla malicherná. Neúcta k jejich smlouvě s původcem deště, Jehovou, v nich hluboce zakořenila, a stejně tak jejich pohrdání jeho jménem a směšování čistého uctívání s náboženstvím okolních pohanských národů. Není divu, že jim bylo řečeno: „ ‚Může Kušita [Etiop nebo Nubijec] změnit svou kůži nebo leopard své skvrny? Vy sami, kteří jste byli učeni konat špatné, byste byli schopni činit dobré. Tak je rozptýlím jako plevy, které odlétají větrem z pustiny. To je tvůj úděl, tvůj ode mne vyměřený podíl,‘ je Jehovův výrok, ‚protože jsi na mne zapomněl a stále vkládáš důvěru ve faleš. . . tvé skutky cizoložství a tvé chvástání, tvé volné chování v prostituci. Na pahorcích, na poli jsem viděl tvé ohavnosti. Běda tobě, Jeruzaléme! Nemůžeš být čistý — jak dlouho již?‘ “ — Jer. 13:23–27.
6. Co naznačovalo toto tvrzení, pokud jde o záležitosti mezi Jehovou a Izraelem a také křesťanstvem?
6 Nenaznačuje takové tvrzení, že Jehova vedl právní při proti Izraeli? Neukazuje to také, že vede právní při proti křesťanstvu, které tvrdí, že je lidem Boha Svaté bible? Jistě ano! Proto Bůh říká, že případ vyřeší odpovídajícím způsobem, neboť je nejvyšším soudcem.
7. Jak hluboce je podle Jeremiáše 17:1–4 vepsán záznam o odpadnutí a světskosti křesťanstva a s jakými následky?
7 Protože křesťanstvo tvrdí, že je křesťanské, mělo by být dobrým příkladem celému světu. Zapsalo se však do dějin náboženským odpadnutím a světskostí, a to se nedá vymazat. Záznam o něm se podobá záznamu o starém Jeruzalému a judské zemi:
„Hřích Judy je zapsán železným rydlem. Diamantovým hrotem je vyryt na desku jejich srdce a na rohy jejich oltářů [falešného uctívání], když si jejich synové vzpomínají na své oltáře a posvátné sloupy vedle bujného stromu, na vysokých pahorcích, na horách v poli. Tvé prostředky, všechny tvé poklady dám k pouhému plenění [mým vykonavatelům soudu] — tvé výšiny, kvůli hříchu na celých tvých územích. A ty upustíš, dokonce z vlastního podnětu, od dědického vlastnictví, které jsem ti dal [v Zaslíbené zemi]. Také způsobím, abys sloužil svým nepřátelům v zemi, kterou neznáš [totiž v Babylóně]; vždyť jste byli jako oheň zapáleni v mém hněvu. Na neurčitý čas bude dále rozdmýcháván.“ — Jer. 17:1–4.
ŽÁDNÁ PŘÍMLUVA PRO POKRYTECKÉ KŘESŤANSTVO
8, 9. I když křesťanstvo nese Kristovo jméno, proč se jej Kristus nezastane, stejně jako tomu bylo v případě Izraele?
8 Křesťanstvo staví na odiv Kristovo jméno. Ale zastane se Kristus takového náboženského systému, který již více než 16 století směšuje biblické nauky s pohanským náboženstvím? Jistě ne, protože Kristus je v dokonalém souladu se svým nebeským Otcem Jehovou Bohem. Řekl: „Nemohu dělat sám od sebe vůbec nic; jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ (Jan 5:30) Šest století před Kristem, za Jeremiášových dnů, řekl Jehova s poukazem na předobraz křesťanstva:
9 „Kdyby přede mnou stáli Mojžíš a Samuel, má duše by nebyla nakloněna tomuto lidu [Izraeli]. Byli by posláni pryč od mé tváře, aby odešli.“ — Jer. 15:1.
10. Proč byla přímluva Samuela u Boha úspěšná, ale jaký byl potom Jehovův postoj k nekajícnému Izraeli?
10 Mojžíš, který byl použit k tomu, aby dal Izraeli Deset přikázání, přimlouval se za něj s úspěchem. Samuel, o čtyři sta let později, začal zvláštní linii proroků, která zahrnovala Jeremiáše a pokračovala až k proroku Malachiášovi. (Sk. 3:22–24) Samuel se také přimlouval za izraelský národ, zvláště po tom, co žádali viditelného lidského krále. Ale nyní, více než čtyři století po Samuelovi, by ani jeho, ani Mojžíšova přímluva u Jehovy nepomohla. Proto pryč s nekajícným Izraelem!
11. S jakými smrtonosnými prostředky se měli nekajícní Izraelité setkat, když kráčeli od Jehovovy tváře?
11 Kam pryč?, může se zeptat člověk sympatizující s křesťanstvem. Máme prorocký náznak v tom, co Jehova řekl Jeremiášovi: „A stane se, že kdyby ti snad řekli: ‚Kam máme odejít?‘, řekneš jim také: ‚Tak řekl Jehova: „Kdokoli je určen pro smrtelnou pohromu, do smrtelné pohromy! A kdokoli pro meč, k meči! A kdokoli pro hlad, k hladu! A kdokoli pro zajetí, do zajetí!“ ‘ ‚A já nad nimi pověřím čtyři rodiny [nebo čtyři čeledi],‘ je Jehovův výrok, ‚[1] meč k zabíjení, [2] psy k odvlékání, [3] nebeské létající tvory a [4] zemská zvířata, aby žrali a ničili. A vydám je všem královstvím země, aby se chvěli pro Manassesa, syna Ezechiáše, judského krále, za to, co učinil v Jeruzalémě. Vždyť kdo ti projeví soucit, Jeruzaléme, a kdo bude mít s tebou účast a kdo odbočí, aby se zeptal na tvé blaho?‘ ‚Ty sám jsi mne opustil,‘ je Jehovův výrok. ‚Nazpět [ode mne] vede cesta, po níž stále kráčíš.‘ “ — Jer. 15:2–6; též 16:4.
12. Kdy a kdo mluvil o podobných smrtonosných věcech, které se týkaly Jeruzaléma prvního století a přítomného systému věcí?
12 Smrtelná pohroma [neboli nákazy], meč [neboli válka], hlad [neboli nedostatek potravin] a zajetí! Tato slova, která byla řečena Jeremiášovi o Jeruzalému v čase jeho konce (647–607 př. n. l.), byla i slovy, která použil Ježíš Kristus v proroctví o „čase konce“ Jeruzaléma v prvním století n. l. (Mat. 24:3–7, 21, 22; Luk. 21:10, 11, 20–24) Také jeho proroctví v poslední knize Bible upozorňuje v podobenství na tytéž věci, včetně divokých polních zvířat. (Zjev. 6:1–8) Toto poslední proroctví klade splňování nešťastných předpovědí až za rok 96 n. l. , kdy bylo Zjevení dokončeno, do našeho „času konce“ od roku 1914 n. l. (Dan. 12:4) Proroctví v konečném splnění se tedy vztahuje na přítomný odsouzený systém věcí, včetně odpadlého křesťanstva.
13. Od kdy pozorujeme podobné věci ve větším rozsahu?
13 Měl by být někdo z nás zaslepený vůči skutečnosti, že od konce časů pohanů v roce 1914 jsme měli válku (meč), hlad nákazy a také zemětřesení v neobvyklé míře? Bylo to právě tak, jak bylo předpověděno a znázorněno v případě Jeruzaléma Jeremiášovy doby a Jeruzaléma za dnů Ježíšových apoštolů.
14. Proč není křesťanstvo osvobozeno od snášení takových neštěstí?
14 Křesťanstvo, novodobý protiobraz odpadlého Jeruzaléma a Judy, nebylo osvobozeno od snášení takových neštěstí. Modlitby jeho duchovních mu nebyly k užitku. Důvod je stejný jako v případě Izraelitů Jeremiášovy doby: „ ‚Odňal jsem totiž tomuto lidu svůj pokoj,‘ je Jehovův výrok, ‚i milující laskavost a projevy milosrdenství.‘ Tak totiž řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele: ‚Působím, aby na tomto místě před vašima očima a ve vašich dnech přestal hlas jásotu a hlas radování, hlas ženicha a hlas nevěsty.‘ “ — Jer. 16:5, 9.
MARNÉ DOUFÁNÍ V MÍR!
15. V co doufal Izrael v Jeremiášových dnech a jaká ujištění mu dávali druzí proroci?
15 Pro křesťanstvo je v tomto „čase konce“ situace stejná jako pro Izraelity v době, kdy jim Jeremiáš oznamoval Jehovovo soudní poselství: „Doufali jsme v mír, ale nepřišlo nic dobrého; a v čas uzdravení, a hle, hrůza!“ (Jer. 14:19) Přesto duchovenstvo křesťanstva setrvává v odporu k tomu, před čím varovala všechny lidi Jeremiášova třída, „věrný a rozvážný otrok“. Pomazaní svědkové Jehovovi se setkávají se stejnou situací jako Jeremiáš, který ji popsal slovy: „Ach, svrchovaný Pane Jehovo! Proroci jim zde říkají: ‚Neuvidíte žádný meč [v ruce Jehovova vykonavatele rozsudku] a nepotká vás žádný hlad, ale na tomto místě vám dám pravý mír.‘ “ — Jer. 14:13; Mat. 24:45–47.
16. Jaká slova a skutky duchovenstva vedou k tomu, že členové církví křesťanstva jsou nepozorní k varování Jehovových svědků?
16 Takové prorokování, že neštěstí z Jehovovy ruky je nemyslitelné, slouží jen k uklidňování vystrašených lidí. Dává vznikat falešným nadějím v myslích členů různých církví křesťanstva. Zbavuje je bdělosti, pokud jde o náhlé vypuknutí „velkého soužení“. Proto na ně přijde jako zloděj v noci a utrpí věčné zničení. Tím, že duchovenstvo znevažuje Jeremiášovu třídu a s nedůvěrou přijímá její časové poselství, činí samolibé členy církve nepozornými vůči varování, které dává Jehova hlásat svými svědky.
17, 18. a) Co se stalo přičiněním duchovenstva křesťanstva pro Jeremiášovu třídu jakoby trvalou, nevyléčitelnou nemocí? b) Jaký postoj musí Jeremiášova třída zachovávat vzhledem k důvěrnému vztahu k duchovenstvu?
17 Aby jejich záruky míru působily ještě mocnějším dojmem, náboženští vůdcové pronásledují Jeremiášovu třídu a její podporovatele. Podněcují tím k útokům politické autority, které mají nad sebou. Pronásledování a pohana, které musí Jeremiášova třída stále snášet, se staly jakoby něčím trvalým, jakoby nevyléčitelnou nákazou, kterou Jehova připouští a jež vyvolává dojem, jako by je Jehova opustil. Jeremiášova třída nemůže činit kompromisy s třídou duchovenstva a důvěrně se s ní spojovat. Jehova je jediný, komu může předkládat svůj problém. Jak řekl Jeremiáš, má radost z jeho opatření:
18 „Ty sám to víš, Jehovo, vzpomeň na mne a obrať ke mně svou pozornost a pomsti mne na mých pronásledovatelích. Jsi pomalý k hněvu — proto mne neodstraňuj. Povšimni si, že nesu pohanu právě pro tebe. Našla se tvá slova, a já jsem je snědl; tvé slovo se mi stává jásáním a radostí mého srdce, neboť je nade mnou vzýváno tvé jméno. Jehovo, Bože vojsk. Neposadil jsem se v důvěrné skupině těch, kteří žertují, a nezačal jsem jásat [se šprýmaři, kteří se domnívají, že je zaručen mír]. Kvůli tvé ruce jsem se posadil zcela sám, neboť jsi mne naplnil veřejným obviňováním [hořkostí, „LXX“; těžkomyslností, „JP“].“ — Jer. 15:15–17, „NS“; „LXX“; „Americká židovská vydavatelská společnost“, 1973.
19. Proč může Jeremiášova třída vzdor pronásledování jásat a chlubit se?
19 Pronásledování, kterým trpí Jeremiášova třída jakoby chronickou nemocí, není příjemné. (Jer. 15:18) Avšak pronásledovaní mohou jásat pro Jehovovo Slovo, Svaté písmo, které bylo zachováno pro naši útěchu. (Řím. 15:4) Můžeme se radovat, protože nalézáme v těchto Písmech prorocká slova, jež vysvětlují naši obtížnou dobu a dávají nám jasnou naději na nový pořádek po Armageddonu. Proto se můžeme chlubit v Jehovovi. — Jer. 9:23, 24.
20, 21. a) Proč se dnes projevuje lidské srdce jako „zrádné“, ano „k zoufání“? b) Jaký způsob jednání vede podle Jeremiáše 17:5–8 k Božímu prokletí a jaký vede k jeho požehnání?
20 Během „skonávání systému věcí“, kdy se zvětšuje bezzákonnost a Jehova čeká na svůj čas, aby potrestal bující špatnost, se ukazuje, že lidské srdce je „zrádné“, ano „k zoufání“, neboť lidskost je tvrdě utiskována. Jestliže se snažíme uspokojit srdce způsobem, který odporuje Božím radám a měřítkům spravedlnosti, přinese nám to jeho odsouzení. (Jer. 17:9–11) Pod nátlakem, který má způsobit špatný způsob jednání, dnes nesmíme připustit, aby nás srdce oklamalo a přimělo dělat nebiblické, nesmyslné věci. Pamatujme: náš způsob jednání rozhodne, zasloužíme-li si prokletí nebo požehnání. Jehova jasně označuje cestu, která povede od něho k prokletí, a cestu, která povede k jeho požehnání:
21 „Prokletý je tělesně schopný muž, který vkládá svou důvěru v pozemského člověka a skutečně činí tělo svou paží a jehož srdce se odvrací od samotného Jehovy. A jistě se stane podobným osamělému stromu na rovině v poušti a neuvidí, až bude přicházet dobré; ale bude přebývat na vyprahlých místech v pustině, v solné krajině, která je neobydlená. Požehnaný je tělesně schopný muž, který vkládá důvěru v Jehovu a jehož spolehnutím se stal Jehova. A jistě se stane podobným stromu pěstovanému u vod, který vysílá své kořeny přímo u vodního toku; a neuvidí, až přijde horko, ale jeho listí bude skutečně bujné. A v roce sucha se nestane úzkostlivým ani nepřestane přinášet ovoce.“ — Jer. 17:5–8.
22. Jak ukázali Izraelité Jeremiášových dnů, že „činí tělo svou paží“?
22 Lidé, kteří jsou sami tělesně schopní, jsou nakloněni důvěřovat pozemskému člověku a být závislí na jeho tělesné paži, aby je vysvobodila. Není divu, že se stanou podobnými opuštěnému stromu ve vyprahlé, solí prosycené pustině. Jednají jako Izraelité v Jeremiášových dnech: když nepřátelské síly, řvoucí jako lvi, ohrožovaly Izraelity, neobraceli se Izraelité k svrchovanému Pánu Jehovovi. Obraceli se k pozemským mužům mocných paží, kteří se vyznali ve vášnivém boji, obraceli se k vojenské pomoci. Nepřibližovali se k Jehovovi, aby pili vodu záchrany od něho jako zdroje osvobození. Místo toho spěchali do Egypta, aby pili vodu záchrany z řeky Nilu. Nebo spěchali do Asýrie, aby pili vodu záchrany z řeky Eufratu, v té době pod panstvím Asýrie.
23. Jak si Izraelité ‚vykopali cisterny, které nemohou udržet vodu‘, a k čemu to vedlo?
23 Tak — obrazně řečeno — si bezbožní Izraelité „vykopali cisterny, děravé cisterny, které nemohou udržet vodu“. Opustili Jehovu, „zdroj živé vody“. A proto od něho nepřišla záchrana. Vysoce vyzbrojené světové velmoci Egypt a Asýrie zklamaly a nenaplnily „děravé cisterny“ Izraelitů vodou záchrany před jejich politickými nepřáteli. Izraelité nenačerpali životodárnou vodu z Šihor neboli z řeky Nilu či z Eufratu, když byli pod asyrskou vládou. Protože opustili Jehovu, svého Boha a zdroj svého osvobození, odpadlí Izraelité se dostali pod kletbu. — Jer. 2:13–18.
24. Kam zaměřuje Jeremiášova třída a „velký zástup“ svou úctu a naději a kde uctívají pravý pramen živé vody?
24 Na rozdíl od Izraelitů, učinila dnešní Jeremiášova třída Jehovu svou nadějí. Má v úctě jeho trůn univerzální svrchovanosti. Uctívá jej jako svého Boha v jeho duchovním chrámu neboli svatyni. Doufá v něj, a ne v nějakého pozemského člověka nebo lidskou světskou moc s nukleárními zbraněmi. Vede dnes „velký zástup“ a vkládá svou naději a důvěru v Jehovu. Vyhýbá se cestě odpadlého křesťanstva a moudře říká: „Od začátku je ve výši slavný trůn; je to místo naší svatyně. Jehovo, naděje Izraele, všichni, kteří tě opouštějí, budou zahanbeni [zklamáni]! Ti, kteří ode mne odpadávají, budou zapsáni dokonce do země, protože opustili pramen živé vody, Jehovu.“ — Jer. 17:12, 13.
25. Jakou cestou se tedy dostaneme do nového pořádku pod Ježíšem Mesiášem?
25 Opusťme tedy lidmi vytvořené „děravé cisterny“, které neudrží vodu záchrany před světovým neštěstím. Obraťme se k Jehovovi. Může nás ochránit ve „velkém soužení“ a převést nás bezpečně do nového pořádku pod Ježíšem Mesiášem.
(Tato série článků o Jeremiášově proroctví bude pokračovat.)