Jaká požehnání budou poskytnuta zemi během milénia?

Jaké to bude, až se ‚bude Boží vůle dít na zemi‘?

Modlil ses někdy vzorovou modlitbu, kterou učil Ježíš? Řekl: „Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ — Mat. 6:10.

AČKOLI milióny lidí opakují tato slova, myslíš, že mnozí vážně uvažují o tom, jaké to bude na zemi, až Bůh tuto modlitbu vyslyší? Uvažoval jsi někdy sám o tom, z čeho se budeš moci těšit ty i tvá rodina, budete-li mít tu přednost žít, až se bude na zemi dít Boží vůle stejně jako v nebi?

Kniha Zjevení nám v této věci pomáhá. V 19. kapitole čteme o nadcházející válce, v níž Ježíš Kristus zničí všechny Boží nepřátele na zemi. 20. kapitola nám říká, že ďábel, který byl původcem zla, bude potom na tisíc let uvržen do propasti. Během tohoto tisíciletí bude Kristus vládnout z nebe a bude poskytovat požehnání lidem, kteří budou Božími služebníky. Budou mezi nimi i vzkříšení. Až budou odstraněny zlé živly, budou „nová nebesa a nová země“, v nichž bude přebývat spravedlnost. — Zjev. 20:11; 21:1; 2. Petra 3:13.

Zajímáš se o podrobnější obraz požehnání, jež budou poskytnuta zemi během milénia? Zjevení popisuje, jaké to bude, až Jehova Bůh obrátí svou pozornost k nové pozemské společnosti pravých ctitelů. Čteme tam:

„Setře jim každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ — Zjev. 21:4.

Jestliže již nebudou slzy, není z toho patrné, že lidstvo přestane být sužováno krutostmi, jako je zneužívání dětí a žen, znásilňování, loupeže, přepadení, terorismus a válka? Bůh nás dále ujišťuje, že již nebudou existovat bolesti a smrt — jež často doprovází nemoci a neštěstí — a že již nebudou působit zármutek.

Bible nám také poskytuje základ pro naději na další požehnání na zemi během milénia. Nemusíme se v tomto směru uchylovat k fantazii nebo přehánění, jak to činili někteří lidé ve druhém a třetím století.

RANÉ NÁZORY O POMĚRECH NA ZEMI

Jak bylo ukázáno v předcházejícím článku, došlo po smrti apoštolů k odpadnutí od čistého křesťanství a někteří začali svými naukami zkreslovat pravdu. Stalo se to do jisté míry následkem jejich nesprávného názoru, že Ježíš bude se svými spoludědici vládnout na zemi. (Jan 14:19; 2. Tim. 2:12; 1. Petra 1:3, 4) Zřejmě se z toho vyvozovalo, že takoví nadpřirození vládci způsobí na zemi neuvěřitelné poměry.

Příklad takových nepochopitelných popisů nacházíme v citovaných spisech Papiase, fryžského duchovního ze druhého století. Představoval si, co se bude dít během milénia:

„Bude pěstována vinná réva a každý kmen bude mít tisíc větví, . . . a na každém výhonku bude deset tisíc hroznů a v každém hroznu deset tisíc zrnek. . . Podobně jedno zrno pšenice vydá deset tisíc klasů a každý klas bude mít deset tisíc zrn a každé zrno [vydá] deset liber mouky.“

Ale jiní raní pisatelé poukazovali na krásné popisy u Izaiáše a věřili, že tyto popisy naznačují, co způsobí Kristovo tisícileté panství.

Například pisatelé ve druhém století, Justin Mučedník a Irenaeus, citovali z proroctví u Izaiáše 65:17–25 a 11:6–9. První z těchto úryvků říká:

„ ‚Jistě budou stavět domy a budou je obývat; a jistě budou pěstovat vinice a jíst jejich ovoce. A nebudou stavět, aby obýval někdo jiný; nebudou pěstovat, aby někdo jiný jedl. Protože dny mého lidu budou jako dny stromu. . . Vlk a beránek se budou pást jako jedna duše, a lev bude jíst slámu právě tak jako býk. . . Neuškodí ani nezpůsobí žádnou zkázu na celé mé svaté hoře,‘ řekl Jehova.“

11. kapitola Izaiášova také mluví o tom, že zvířata budou spolu žít v pokoji a že lev bude jíst slámu jako býk. A říká, že malý chlapec je povede.

Irenaeus poznal, že tato slova vhodně popisují, jak Boží pravda může změnit osobnost „brutálních lidí z různých národů, majících různé zvyky, kteří uvěří, a když uvěřili, jednají podle toho, co je spravedlivé“. Vyvozoval z toho však také, že v miléniu se tyto změny u lidí — ze zlomyslnosti k mírumilovnosti — budou logicky zrcadlit i mezi zvířaty. Napsal:

„Až bude stvoření obnoveno, měla by být zvířata poddána člověku a měla by se vrátit ke stravě, kterou jim Bůh dal na počátku, totiž k zemským plodům, jako v době, kdy byla poddána Adamovi a poslouchala ho.“ — „Proti kacířství“ (lat.) V, 33, 4.

Když dnes čteme tyto úryvky z Izaiáše v souvislém textu, poznáváme, že Izaiáš především prorokoval v miniaturním neboli předobrazném smyslu o návratu svého lidu z babylónského zajetí, a za druhé v protiobrazném neboli úplném smyslu o vyjití duchovních izraelitů z Velikého Babylóna v „posledních dnech“. K miniaturnímu splnění došlo v roce 537 př. n. l. Nad zemí byla nová vláda a Izraelité, kteří se tam vrátili, se mohli věnovat obdělávání své země a mohli obnovit její plodnost, krásu a pokoj v ní. (Iz. 35:1, 2) Jehova jim pomohl odstranit zlomyslné, zvířecí vlastnosti, aby se v jejich postoji a způsobu jednání projevovala mírumilovnost, která má být mezi pravými ctiteli. — Mich. 6:8; viz „Záchrana člověka ze světové tísně je nablízku!“, str. 320–322, odst. 15–19, angl., též „Nová nebesa a nová země“, kap. 21, odst. 18–29.

Jestliže se taková mírumilovnost rozvinula v tehdejší době mezi Izraelity, kteří se vrátili do své země, a jestliže je patrná mezi pravými ctiteli v dnešní době, nemůžeme s důvěrou očekávat, že se to stane ještě ve větším měřítku během milénia? Takové biblické výroky nám však poskytují ještě více látky k přemýšlení.

PODKLADY VE ZPRÁVĚ O EDENU

Když Izaiáš předem poukazoval na nové poměry, z nichž se budou těšit Izraelité, až se vrátí, upozornil na to, že příkladem je původní domov člověka, ráj nazvaný zahrada Eden. Napsal:

„Jehova totiž jistě potěší Sión. Jistě potěší všechna jeho zpustošená místa a učiní jeho pustinu jako Eden a jeho pustou nížinu jako zahradu Jehovovu“. — Iz. 51:3.

Také jiní bibličtí pisatelé poukazovali na to, že zahrada Eden je příkladem plodných a požehnaných poměrů, v nichž by lidé rádi žili. — Ezech. 36:35; Joel 2:3; 1. Mojž. 13:10; srovnej Oz. 2:18–21.

Přemýšlíme-li tedy o pozemských požehnáních milénia, můžeme si vzpomenout na to, co Jehova Bůh opatřil pro lidskou rodinu na počátku, v zahradě Eden.

Zpráva 1. Mojžíšovy nám říká, že Bůh postavil Adama a Evu do „zahrady“ neboli „ráje“. (1. Mojž. 2:8, překlad „Septuaginta“) Nebyla to zdaleka jen květinová zahrada. Čteme: „Jehova Bůh dal vyrůst z půdy země každému stromu žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu.“ V zahradě Eden byla hojnost zdravého pokrmu, ale bylo to také místo pro užitečnou práci. Adam a Eva měli zahradu pěstovat a měli se o ni starat, a to mělo přispívat k jejich uspokojení, když jedli její rozmanité plodiny. — 1. Mojž. 2:9, 15, 16; srovnej Kazatele 2:24; 5:12.

Museli se Adam s Evou v této příjemné zahradě bát divokých zvířat? Byl snad jejich pokoj narušován tím, že by se zvířata dravě živila jinými zvířaty? Z Izaiášových slov v kapitolách 11 a 65 je patrné, že to tak nebylo. Máme také historickou informaci z 1. Mojžíšovy:

„Bůh dále řekl [Adamovi a Evě]: ‚Dal jsem vám zde všechno rostlinstvo nesoucí semeno, které je na povrchu celé země, a každý strom, na němž je ovoce stromu nesoucí semeno. Ať vám slouží za pokrm. A každému divoce žijícímu zemskému zvířeti a každému létajícímu tvoru nebes a všemu, co se hýbe na zemi, v čem je život jako duše, dal jsem všechno zelené rostlinstvo za pokrm.‘ A tak se to stalo.“ — 1. Mojž. 1:29, 30.

Snad víš, že dnes mnozí lidé, včetně některých členů duchovenstva, nepřijímají biblickou zprávu o zahradě Eden a o poměrech, které tam byly. Někteří tvrdí, že zpráva o Adamovi a Evě je pouze mýtus nebo nějaká alegorie. A tak se dostávají do rozporu s Ježíšem Kristem, který uznával biblickou zprávu jako historicky přesnou a citoval z ní. (Mat. 19:4, 5) Mnozí duchovní také nevěří tomu, co Boží slovo říká o zvířatech v zahradě Eden. Snad se ve svém názoru dali ovlivnit evoluční teorií — že způsob života zvířat v dnešní době je takový, jaký byl vždy, a že mezi zvířaty i mezi lidmi vždy platilo pravidlo o „přežití nejsilnějšího“.

Věříme-li však v Boží moc a jsme-li ochotni přijmout, co říká Bible, můžeme důvěřovat, že první lidé v Edenu nebyli hříšní a že spolu neválčili, a že zvířata v ráji žila v pokoji. Uvědomíme-li si, že máme vlastní zkušenosti z pozorování zvířat v zoologických zahradách, z televizních pořadů o divokých zvířatech nebo ze života na farmách, nemůžeme si být jisti, že podřízenost mírumilovných zvířat člověku v ráji musela přispívat k radosti ze života? — 1. Mojž. 1:26.

S DŮVĚROU SE MŮŽEME DÍVAT DO BUDOUCNOSTI

Vidíme tedy, že Bůh opatřil základ pro naději na požehnaný stav na zemi: Slib ve Zjevení 21:4 znamená, že se můžeme těšit na konec zármutku, bolesti a smrti. A to logicky znamená konec nynějšího stavu, jenž je příčinou těchto útrap. O zahradě Eden také známe určité podrobnosti. Z těch můžeme usuzovat, že v obnoveném pozemském ráji bude uspokojující práce, sytý a výživný pokrm a že říše zvířat bude opět pokojně poddána člověku. — Luk. 23:43; Žalm 72:16.

Tyto poměry se nebudou omezovat jen na nějakou zahradu na jednom místě. Bůh splní své původní předsevzetí, aby byla podmaněna a zkrášlena celá zeměkoule. Jeho předsevzetí neselže. — Iz. 45:18; 1. Mojž. 1:28; srovnej Izaiáše 14:24.

Hmotná požehnání rozhodně nejsou tím jediným, co způsobí, že tisícileté panství přinese potěšení. Jehova nás ujišťuje o věcech, které jsou ke skutečně uspokojujícímu životu ještě důležitější — o věcech duchovních. Vzpomeňme si, co řekl Ježíš pokušiteli: „Člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ (Mat. 4:4) Proto se můžeme spolehnout, že se milénium bude vyznačovat hojností duchovního pokrmu založeného na Písmu. Bude vzkvétat spravedlnost a pravost, což bude přispívat k trvalému pokoji. — Žalm 72:1, 5–7, 17; Iz. 9:6, 7; 32:1, 16–18; srovnej Izaiáš 26:7–9.

NYNÍ JE NUTNÉ VĚŘIT

Abychom se mohli těšit z požehnání milénia, nebo abychom se dokonce mohli dožít té doby, potřebujeme víru. Bůh nám ve své moudrosti neposkytl všechny podrobnosti ohledně poměrů na zemi během milénia. Nepopsal, jak způsobí to, co se nám nyní může zdát téměř nemožné — jak změní zpustošený stav, kterým se nyní vyznačují velké oblasti na zemi; jak z lidských těl odstraní nemoci a jak je zbaví zmrzačení, a jak vytvoří v říši zvířat pokojnou rovnováhu. Ve svém Slově však dal dostatek informací, aby dokázal, že má nadlidskou schopnost učinit takové zázraky, a dokonce i vzkřísit mrtvé. (Sk. 10:37, 38; Luk. 7:14–16; 19:37, 38; 1. Mojž. 7:6–16) Ale k tomu, abychom mohli sloužit Bohu, potřebujeme víru, že Bůh poskytne duchovní i pozemská požehnání. — Žid. 11:1, 6.

S touto vírou svědkové Jehovovi vykonávají po celé zemi výchovné dílo. Pomáhají lidem studovat Bibli, získat pevnou víru a důvěru, že Bůh skrze Krista brzy podnikne závěrečný krok k odstranění zla. (Mat. 24:14) Mnozí z těch, kteří nyní projevují víru, se dožijí začátku Kristova tisíciletého panství a budou se těšit z pozemských požehnání, o nichž jsme právě mluvili. Zveme tě, abys přijal pomoc ke studiu Bible, kterou ti nabízejí svědkové Jehovovi, aby ses i ty mohl s důvěrou těšit na požehnání během milénia.