Jak přibývalo světla v nové době

„Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více až do plného dne.“ — Přísloví 4:18.

1. Jaké důkazy jsme již zvážili, pokud jde o splňování Přísloví 4:18?

BIBLICKÁ zpráva od 1. Mojžíšovy do Zjevení ukazuje, že stezka Jehovových služebníků skutečně byla a je jako jasné světlo, které svítí stále více. (Přísl. 4:18) Za dnů Ježíše a jeho apoštolů začala být srozumitelná mnohá proroctví o Mesiáši, jak dosvědčil Matouš a ostatní pisatelé evangelií. A vylití Božího ducha o letnicích a předání „dobrého poselství“ pohanům byly provázeny dalším osvětlením Božího slova. — Sk. 2:14–36; 10:34–43; 15:6–21.

2. a) Co vysvětluje období tmy, která se snesla na ty, kdo se prohlašovali za následovníky Ježíše Krista? b) Co hrálo velkou úlohu v dělícím díle žně?

² Po smrti apoštolů však období tmy postupně pohltilo ty, kteří se prohlašovali za následovníky Ježíše Krista. Moci se ujali „utlačující vlci“. (Sk. 20:29, 30) Bylo to tak, jak Ježíš předpověděl v jednom ze svých podobenství. Přirovnal nebeské království k „člověku, který zasel na své pole znamenité semeno“. Pak „přišel jeho nepřítel a nasel mezi pšenici plevel“. V důsledku toho převládal na celosvětovém náboženském poli plevel po mnohá staletí. S obdobím žně však nadešlo dělení. Toto období žně je dnes v běhu, neboť „žeň je závěr systému věcí“. Naštěstí byla shromážděna třída „pšenice“ — pravých křesťanů. Skutečnosti ukazují, že stále rostoucí světlo na stezce těchto křesťanů hraje velkou úlohu při tom, aby se oddělili od bezzákonného „plevelu“, jehož konec je zničení. — Mat. 13:24–30, 36–43.a

SVĚTLO VRŽENO NA JEHOVU BOHA A JEHO SLOVO

3, 4. Jaké skutečnosti o stvořiteli, Jehovovi Bohu, se naučili oceňovat raní badatelé Bible?

³ Na začátku sedmdesátých let 19. století se začala scházet skupina vážných badatelů Bible, aby bez předsudků, s otevřenou myslí, studovali Boží slovo. Místo vyznáním křesťanstva se dali vést inspirovaným Písmem. Srdce jim osvítila moudrost, rozumnost, soulad a moc biblického poselství. Přesvědčilo je to — na rozdíl od převládajících ateistických a evolucionistických učení — o základní skutečnosti, že opravdu existuje inteligentní stvořitel. Viděli, že „účinky musejí být vyvolány přiměřenými příčinami“ a že „nesmírnost stvoření, jeho souměrnost, krása, řád, soulad, rozmanitost“ svědčí o něm jako o velikém tvůrci.b (Řím. 1:20) O stvořitelově osobnosti také poznali, že má čtyři základní přídomky neboli vlastnosti, totiž nekonečnou moudrost, neomezenou moc, dokonalou spravedlnost a nevyrovnatelnou lásku. — 5. Mojž. 32:4; Žalm 62:11; 62:12, „KB“; Přísl. 2:6, 7; 1. Jana 4:8.

⁴ Navíc se naučili oceňovat, že Bůh je ‚od věků do věků‘ a že jeho jméno je Jehova. (Žalm 83:18; 83:19, „KB“; 90:2) Pochopili, že hlavní dogma křesťanstva — nauka o trojici — je jak nerozumná, tak nebiblická. Světlo biblické pravdy jim ukázalo, že Bůh je „jeden Jehova“, že Ježíš je Boží Syn (jehož vlastní svědectví dokázalo, že jeho Otec ‚je větší než on‘) a že Boží svatý duch zdaleka není třetí osobou trojice, ale je to ‚Boží energie, které používá k dosažení rozličných výsledků‘.c — Mar. 12:29; Jan 14:28; Sk. 2:17, 18.

5. Jaký postoj zaujali tito milovníci pravdy, pokud jde o Bibli?

⁵ Směle a s přesvědčením kázali, že Bible je Boží inspirované Slovo a že vzhledem k Božím vlastnostem je rozumné očekávat, že stvořitel opatří božské zjevení, aby člověka vedlo. Popsali Bibli jako „pochodeň civilizace a svobody“. Je to „nejstarší existující kniha; přežila bouře třiceti století“. Navíc „všechny ostatní knihy dohromady nedokázaly přinést radost, pokoj a požehnání sténajícímu stvoření, jako to učinila Bible“.d V nesobeckých, obětavých životech pisatelů Bible viděli tito upřímní badatelé jasný důkaz, že jejich pohnutky byly čisté. Úhrnem poznali, že ‚Bible je rozumné a souladné prohlášení o příčinách zla a že vypráví o léku a o konečných výsledcích; slouží také k vedení a posilování služebníků Jehovy Boha‘.

JEŽÍŠ KRISTUS A KRÁLOVSTVÍ

6. Jakým pravdám o Ježíši Kristu porozuměli tito badatelé Bible?

⁶ Tito vážní badatelé Bible, jak si říkali, od počátku jasně rozuměli základním pravdám o Ježíši Kristu. Je Boží „jednozplozený Syn“. Měl předlidskou existenci. Dal svůj život jako „výkupné za všechny“. Byl vzkříšen jako duch, do nebe vystoupil jako duch a jako duch se vrátí — neviditelný mesiášský král Božího království. Nesmírně důležitým námětem je Kristův druhý příchod. Proč, jak a kdy? — Jan 3:16; 17:5; 1. Tim. 2:5, 6; 1. Petra 3:18.

7. Co odhalilo rostoucí světlo o Božím království a jeho požehnáních?

⁷ Stále rostoucí světlo těmto křesťanům objasnilo důležitost Jehovova království jako jediného léku na neduhy lidstva. Toto království se skládá z Ježíše Krista a jeho 144 000 společníků, vykoupených z lidí, kteří s ním vládnou jako králové a kněží po tisíc let. Na základě Kristovy výkupní oběti vzkřísí král všechny vykoupené v pamětních hrobkách, a to s vyhlídkou na věčný život na rajské zemi. Tak Bible předkládá zachráněným z lidstva dvojí určení — nebeské určení pro „malé stádo“ dědiců království a život na zemi pro Ježíšovy „jiné ovce“. Mezi ně patří „velký zástup“ těch, kteří přežijí největší „soužení“ na zemi, a také milióny a milióny těch, kteří jsou v pamětních hrobkách a vyjdou, aby se těšili ze života na rajské zemi. — Luk. 12:32; Jan 5:28, 29; 10:16; Zjev. 7:9, 14; 14:1, 4; 20:6.

8. Jaké porozumění o lidské duši a stavu mrtvých získali badatelé Bible?

⁸ Rostoucí světlo také odhalilo těmto upřímným badatelům Bible, že nauky křesťanstva o povaze lidské duše a o stavu mrtvých jsou zcela mylné. Jasně viděli, že když byl Adam stvořen, ‚stal se živou duší‘, a když se pro svou neposlušnost vrátil do země, jako duše zemřel, prostě přestal existovat. Ano, vrátil se do prachu, z něhož byl zprvu vzat. Ve stavu smrti není žádné vědomí, žádná činnost. (1. Mojž. 2:7; 3:19; Kaz. 9:5, 10) „Mzda, kterou platí hřích, je smrt“, ne věčná muka. Planoucí peklo a muka v očistci existují pouze v myslích špatně informovaných lidí. Právě proto, že člověk skutečně přestává při smrti existovat, je zapotřebí vzkříšení, aby mohl mít užitek z Kristovy oběti. — Řím. 6:23.

KŘESŤANSKÉ ZÁVAZKY

9. Jaký postoj zaujali tito osvícení křesťané, pokud jde o svatost?

⁹ Tito křesťané také brali vážně to, co říká Bible o pravé svatosti. Ta se nesmí zaměňovat s předstíranou zbožností či svatouškovstvím. Viděli, že musí žít například podle biblické zásady: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ (Žid. 13:4) Uvědomili si, že nemohou přivírat oči a trpět mezi sebou takové jednání jako smilstvo, cizoložství a homosexualitu — které Bible zavrhuje. (1. Kor. 6:9, 10) Podobně se musí zdržovat každého porušení zákona, splácet „césarovy věci césarovi“ stejně jako „Boží věci Bohu“. V každém jednání s druhými musí být poctiví a žít podle křesťanského pravidla: „Jak tedy chcete, aby lidé jednali s vámi, stejně jednejte s nimi.“ — Mat. 22:21; Luk. 6:31.

10. Jakou pravdu o křesťanském pověření si brzy uvědomili tito křesťané?

¹⁰ Zřejmým zájmem těchto badatelů Bible bylo pěstovat osobnost podobnou Kristově. Viděli také potřebu svědčit o Bohu a Ježíši. Uvědomovali si, že každý křesťan, když přijal světlo pravdy, má povinnost šířit toto světlo mezi druhými. Rozeznali potřebu stát se Božím služebníkem a nechat svítit své světlo jak znamenitým křesťanským chováním, tak slovem úst. (Mat. 5:14–16) Proto již velmi záhy vyšlo volání: „Hledá se 1 000 kazatelů.“ Byla to zvláštní prosba k těm, kteří neměli rodinné závazky a mohli věnovat polovinu nebo více svého času šíření „dobrého poselství“ prostřednictvím tištěného slova.

11. Jaké kroky musel někdo učinit, aby se stal křesťanským služebníkem? Proč bylo zavrženo dělení na duchovenstvo a laiky?

¹¹ Aby se někdo stal křesťanským služebníkem, musí uvěřit Božímu slovu, činit pokání, obrátit se a projevovat víru v Boha a Ježíše Krista jako vykupitele lidstva. Takový člověk se musí „zasvětit“ Bohu, aby činil jeho vůli, a dát se pokřtít úplným ponořením ve vodě. (Sk. 3:19; Mat. 28:19, 20) Vzhledem k tomu, že byli všichni služebníky, zavrhli tito křesťané dělení na duchovenstvo a laiky. Z Božího slova však poznali nutnost jmenovat způsobilé muže jako „starší“ a „diakony“, kteří by se starali o potřeby každého sboru. — Fil. 1:1; 1. Tim. 3:1–10, 12, 13.

12. Jakou pravdu o organizacích pochopili? Co logicky následovalo?

¹² Jak světla přibývalo, stále více chápali důležitost zvěstování Jehovova jména a jeho království jako jediné naděje lidstva. Viděli také, že ve vesmíru jsou jen dvě organizace a že lze patřit buď do Boží organizace, nebo do organizace satanovy, jež se na zemi skládá z mocného obchodu, mocné politiky a mocného náboženství. Boží nebeskou organizaci věrných duchovních tvorů zastupují na zemi jeho organizovaní svědkové. (Gal. 4:26; 2. Kor. 4:4) Z toho vyplývá, že křesťané se nesmějí zabývat politikou ani se zaplést do násilností mezi národy; ve skutečnosti se nesmějí účastnit ani jakýchkoli nacionalistických projevů. Služebníci Jehovy Boha podporují Boží království a bojují za ně, třebaže ne tělesnými zbraněmi. — Mat. 26:52; Jan 15:19; 18:36; 2. Kor. 10:4; Jak. 1:27; 4:4.

13. Porozumění které překvapující sporné otázky způsobilo, že tito badatelé Bible přijali jméno „svědkové Jehovovi“? Proč to bylo tak přiléhavé?

¹³ Časem si tito věrní Jehovovi služebníci uvědomili, že ospravedlnění Jehovova jména je velkou spornou otázkou, která stojí před celým lidstvem, a že je dokonce důležitější než záchrana lidských tvorů. To byl skutečně zářivý záblesk světla, jež zasvítilo jasněji než všechno, co pochopili až dosud. Tato překvapující pravda učinila rozdíl mezi pravým a předstíraným křesťanským náboženstvím ještě zřejmějším. Jakmile pochopili tuto závažnou pravdu, netrvalo dlouho a tito křesťané viděli, že jejich označení (badatelé Bible) není sice nepřesné, ale dostatečně je neodlišuje. Vždyť jejich prvořadým posláním a záměrem v životě nebylo jen bádat v Bibli, ale být také svědky pro Jehovu. Jméno badatelé Bible je také neodlišovalo od miliónů těch, kteří tvrdili, že bádají v Bibli, ale přesto se hlásili k mylnému vyznání. Osvětlující mocí Božího svatého ducha tedy spatřili, že označení, které na ně právem a jedinečně platí, je to, jež je možné nalézt u Izaiáše 43:10–12, totiž „svědkové Jehovovi“. V roce 1931 toto jméno radostně přijali.

SVĚTLO VRŽENO NA PROROCTVÍ A PODOBENSTVÍ

14. Jaké porozumění odhalilo rostoucí světlo ohledně proroctví o obnově?

¹⁴ Až do této doby se mnoho lidí domnívalo, že návrat Židů do vlasti je naplněním biblického proroctví. Tato krásná a povzbudivá proroctví o obnově měla však své původní splnění již v 6. století př. n. l., když se Židé vrátili z Babylóna, a své velké splnění mají dnes na duchovním izraeli. Důkaz jejich splňování vidíme v duchovním ráji, z něhož se těší novodobý „izrael Boží“ a jeho věrní společníci. — 2. Kor. 12:4; Gal. 6:16.

15, 16. Jaké světlo bylo vrženo na dvě z Ježíšových podobenství?

¹⁵ Došlo také k přesnějšímu porozumění Ježíšových podobenství. Vynikajícím příkladem je podobenství o ovcích a kozlech, jež je zaznamenáno u Matouše 25:31–46. Dlouho se myslilo, že se toto podobenství splní během Kristova tisíciletého panství. Pak ale svědkové Jehovovi viděli, že se na tuto dobu prostě uplatnit nedá. Jedním z mnoha důvodů bylo to, že během Kristova tisíciletého panství již nebudou Ježíšovi „bratři“ na zemi, a tím méně v nouzi, v nemoci či pronásledování. Podobenství se tedy musí splňovat nyní, kdy Ježíš sedící na trůnu v nebesích shromažďuje národy k soudu. Pozorovatelné skutečnosti dnes potvrzují toto splňování.

¹⁶ Podobně bylo osvětleno podobenství o boháči a Lazarovi. Ukázalo se, že boháč nepředstavuje židovský národ jako celek, ale pokrytecké bohaté náboženské vůdce z Ježíšových dnů a tomu odpovídající náboženské duchovenstvo křesťanstva v našich dnech. — Luk. 16:19–31.

17. Jaké pozoruhodné porozumění získali o knize Zjevení?

¹⁷ Stejně tak přivedlo jasnější světlo Jehovovy služebníky k poznání, že kniha Zjevení má své vrcholné splňování od počátku „Pánova dne“, tedy od roku 1914, a ne v průběhu celých dějin křesťanského sboru od apoštolské doby po dnešek, jak se kdysi uvažovalo. (Zjev. 1:10) Porozuměli, že začátek „Pánova dne“ vyznačila válka v nebi, v níž Michael (Ježíš Kristus dosazený na trůn) a jeho andělé svrhli satana a jeho anděly z nebe. (Zjev. 12:1–12) Jehovův lid se velmi zaradoval, když si povšiml, že jeho dílo království bylo předpověděno zejména ve 2., 3. a 6. až 11. kapitole Zjevení.

TEOKRATICKÉ USPOŘÁDÁNÍ

18. Co zjistili o teokratickém uspořádání v křesťanských sborech? Jak to bylo uplatněno?

¹⁸ Bylo by možné podat mnohé další příklady toho, jak přibývalo světla v nové době, a lze uvést již jen jeden. Vztahuje se k teokratickému zákonu neboli Bohem řízenému postupu. Ke konci 19. století zavedli badatelé Bible demokratický způsob řízení svých sborů; chtěli se odpoutat od autokratického systému hierarchie. Ale v roce 1938 si uvědomili, že toto demokratické uspořádání postrádá biblickou podporu. Nebylo v souladu s teokratickým pořádkem, který znamená panství od Boha směrem dolů, a ne od lidí směrem nahoru. (Iz. 60:1, 17–19) Od nedávné doby tedy jmenuje „věrný a rozvážný otrok“e pod vedením svatého ducha ve sborech muže, aby sloužili jako starší a služební pomocníci. (Sk. 20:28) Ti musí mít biblickou způsobilost podle 1. Timoteovi 3:1–13 a Titovi 1:5–9.

19. Proč se nedalo očekávat, že plné a dokonalé světlo přijde okamžitě?

¹⁹ Vše, o čem byla řeč, vpravdě dokazuje, že stezka Jehovova lidu byla a je jako světlo, které se stále rozjasňuje. (Přísl. 4:18) Když Jehovovi ctitelé vyšli z husté tmy zahalující „Veliký Babylón“, světovou říši falešného náboženství, nedalo se očekávat, že všechno ihned uvidí v pravém světle. (Zjev. 17:15) Záře odhalené pravdy mohla mít na ně duchovně oslepující, ba matoucí účinek. Bylo by možné přirovnat to k člověku, který vyjde ze zcela zatemněné místnosti do slunečního jasu. Bude to chvíli trvat, než se jeho oči přizpůsobí náhlé záři jasného slunečního světla.

20. a) Jakou šíři zaujímá světlo pravdy? b) Jakou otázku zbývá zvážit?

²⁰ A jak jsme viděli, postupné světlo pravdy zahrnuje velikou šíři. Zjemňuje se porozumění nauk, proroctví, chování a pověření křesťanů, významu Ježíšových podobenství, správné organizace sboru a tak dále. To vše je dostatečně jasné. Ale někdo se snad zeptá: Proč se zdá, že stezka pravých křesťanů nejde vždy přímo kupředu? Jak to vysvětlit? Odpověď na tyto otázky najde čtenář v následujícím článku.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 25]

Novodobí Jehovovi služebníci brzy pochopili, že

Jehova je jediný pravý Bůh a Ježíš Kristus je jeho jednozplozený Syn;

svatý duch je Boží činná síla;

duše je smrtelná a nadějí pro mrtvé je vzkříšení;

Kristus bude mít v nebesích 144 000 spoludědiců, zatímco ostatní poslušné lidstvo obdrží věčný život na rajské zemi.

Časem také poznali, že

Bůh připouští zlo vzhledem ke sporné otázce univerzální svrchovanosti;

proroctví o obnově se vztahují k duchovnímu izraeli;

Zjevení se splňuje v „Pánově dni“.