Neustále usiluj o duchovní cíle
„Zapomínám na věci za sebou a napřahuji se po věcech před sebou, usiluji o cíl, cenu.“ — FILIPENSKÝM 3:13, 14.
1, 2. Kolik úsilí vynakládali ti, kteří ve starověku závodili v běhu, a proč? (1. Korintským 9:24)
„JAKMILE padne závora, nemyslí dobrý běžec již na nic jiného, než jak se dostat dopředu, zaměřuje svou mysl na závěr běhu a spoléhá se, že mu nohy pomohou zvítězit.“ Tak popsal historik Lucian v prvním století úsilí těch, kteří se účastnili běžeckých závodů. Každý nerv a každý sval byl v napětí, jen aby běžec dosáhl cíle jako první. Cena, často koruna z listů, přinášela obvykle vítězovi na celý život „nejvybranější chvály“, protože každý věděl, že vítěz nehleděl „na náklady ani námahu“, dokud ‚nezískal cenu‘.a
2 Apoštol Pavel na příkladu běžce ukázal, jak musíme jednat, abychom měli úspěch jako křesťané. Ty, kteří usilovali o cíl věčného života, vybídl: „Běžte tak, abyste [cenu] dosáhli.“ (1. Kor. 9:24) Pavel řekl, že ‚se napřahuje‘ (jako běžec, který se předklání a ze všech sil vbíhá do finiše) a že ‚usiluje o cíl, cenu Božího povolání vzhůru‘. (Fil. 3:13, 14) Má-li tedy křesťanský „běžec“ dostat odměnu, pak se musí jeho ústředním zájmem neboli cílem, k němuž zaměřuje celý svůj život, stát cena věčného života, a nic jiného. Platí to o tvém životě?
‚MĚJME TOTO SMÝŠLENÍ‘
3. Jaký postoj by měli projevovat zralí křesťané podle Filipenským 3:13?
3 Apoštol Pavel ‚zapomínal na věci za sebou‘ a tak dokázal, že tato odměna je pro něho nejdůležitějším cílem. „Věci za sebou“ označil jako „množství smetí“, jako „nic“ nebo „bezcenný brak“. („EP“; „Petrů“) To byl silný výraz, vezmeme-li v úvahu, co Pavel zanechal za sebou, když se pustil do závodu o život. (Viz str. 3.) Pavel uvažoval o tomto svém příkladu a naléhavě zdůraznil: „Mějme tedy my, kolik je z nás zralých, toto smýšlení.“ — Fil. 3:5–8, 15, 17.
4. Jaký předběžný cíl by měli dosáhnout a) zájemci, kteří ještě nejsou pokřtěni? b) nově pokřtění?
4 Ti, jimž apoštol adresoval tyto poznámky, již nastoupili závod a dosáhli křesťanské zralosti. Co však, jestliže dosud nejsi pokřtěn a máš tedy teprve závod nastoupit? Pak k tomu musíš pracovat jako ke svému prvnímu cíli, protože ti, kteří neběží, nedostanou cenu věčného života. Jestliže jsi však již na začátku závodu o život, pak musíš jako o první cíl usilovat o křesťanskou zralost. To znamená, že se máš snažit přijmout v plném rozsahu křesťanskou pravdu a nechat ‚cvičit svou vnímavost, abys rozlišoval mezi správným a nesprávným‘. — Žid. 5:14; 6:1.
5. Kterých otázek můžeme použít, abychom zjistili, jak smýšlíme o životním cíli?
5 Ale Pavlova slova: „Mějme. . . my, kolik je z nás zralých“ naznačují, že i ti, kteří jsou zralí, musí zkoumat své „smýšlení“, protože někteří mohou být „myšlenkově nakloněni jinak“. (Fil. 3:15) Jaké věci jsi například nechal za sebou? Díváš se na ně stále jako Pavel? Nebo hmotařské a ctižádostivé cíle ve světě zaujaly více tvého času a pozornosti? Křesťan musí samozřejmě opatřovat své životní potřeby pro sebe a pro členy své domácnosti. Pavel se zabýval obtížným řemeslem, výrobou stanů — byla to značná změna ve srovnání s jeho dřívější vynikající kariérou. Nyní však byla velkou věcí v jeho životě „cena“, nikoli jeho světské zaměstnání. Platí to i o tobě? — Sk. 18:3; 20:33, 34.
CVIČIT SE VE ZBOŽNÉ ODDANOSTI
6. Jaké cvičení je podle 1. Timoteovi 4:7, 10 důležité, abychom dosáhli cíle věčného života?
6 Ve své radě Timoteovi upozornil apoštol Pavel na vlastnost, jež je nezbytná pro všechny, kteří chtějí získat „cenu“. Měl zřejmě na mysli léta přísného cvičení, jemuž se museli věnovat atleti. Napsal: ‚Cvič se ve zbožné oddanosti jako svém cíli. . . Proto tedy tvrdě pracujeme a namáháme se.‘ — 1. Tim. 4:7, 10.
7. Co je zbožná oddanost a jak můžeme zkoumat své pohnutky?
7 Zbožná oddanost se vztahuje na osobní oddanost Jehovovi. Označuje to, čím jsme v srdci, a není nutně určována našimi vnějšími náboženskými skutky.b Proto musíme pravidelně zkoumat, proč se věnujeme svaté službě. Snad proto, že se obáváme, co by si mysleli druzí, kdybychom tak nejednali? Chceme si snad vytvořit působivou pověst před lidmi? Jednáme tak jen proto, že si to přejí rodiče? Nebo proto, že se chceme líbit Bohu? Někdy všichni potřebujeme, aby nás druzí jemně postrčili. Osobní kvóta nebo nějaké organizační uspořádání může působit jako podnět, ale to, co děláme, by skutečně měly být ‚skutky zbožné oddanosti‘. — 2. Petra 3:11.
8. Rozvíjíme-li zbožnou oddanost, co je důležité kromě studia Bible?
8 Jestliže se člověk ‚živí slovy víry‘ prostřednictvím osobního a sborového studia Bible, může dospět ke zbožné oddanosti. (1. Tim. 4:6) Je však nutné více než jen přečíst řadu stránek. Polož si otázku: Co mi to říká o Jehovovi? Jak to má zapůsobit na můj život nebo na můj názor na druhé? Chci uplatňovat, co jsem se dověděl? Kdy? Jak? Takové uvažování je součástí našeho cvičení ke zbožné oddanosti.
9. Která zkušenost ukazuje, že je nutné stále se cvičit a mít přitom jako cíl zbožnou oddanost?
9 Když atlet cvičí, stále zkoumá, jak se má zlepšit. Jako běžci v křesťanském závodu musíme dávat pozor, abychom nikdy nepovažovali svůj duchovní růst za samozřejmý. Jedna žena, která se od dětství účastnila shromáždění svědků Jehovových a také se pravidelně podílela na kazatelské službě, zjistila, že je třeba víc než jen křesťanská činnost ze zvyku, protože se později dopustila sexuální nemravnosti. Když se vzpamatovala, řekla: „Domnívala jsem se, že jsem duchovní osoba, ale uvědomila jsem si, že jsem předtím jednala jen ze zvyku. Po svém duchovním pádu jsem začala daleko více osobně studovat a uplatňovat poučení na sebe. Prosila jsem Jehovu o pomoc. Teprve potom jsem začala duchovně růst a poprvé jsem si vytvořila osobní vztah k němu.“
10. Díváme-li se na věci s oceněním, jak nás to může přiblížit k Jehovovi?
10 Je také nutné dívat se na věci s oceněním. Když si například pochutnáváš na výborném ovoci, můžeš se zamyslet: ‚Jakého to máme Otce, že nám opatřil něco tak chutného!‘ Nebo když se díváš na barvy při západu slunce, možná že zvoláš: ‚Náš Otec je vskutku umělec!‘ Zvykni si všímat si důkazů Jehovovy péče v každodenních věcech. Tím se k němu přiblížíš. — 1. Tes. 5:18; Jak. 4:8.
‚NAPŘAHUJME SE‘ — JEŠTĚ NEJSME DOKONALÍ
11. Může křesťan polevit jen proto, že je léta v pravdě?
11 Někteří ve filipském sboru v prvním století, kteří již byli nějaký čas na cestě pravdy, možná začali odpočívat a měli pocit, že již dosáhli uspokojující duchovní úrovně. Pavel poukázal na svůj příklad, když řekl: „Ne že jsem to [já, apoštol a křesťan déle než 25 let] již přijal (nebeskou cenu) nebo že jsem již učiněn dokonalým, ale usiluji o to. . . Bratři, ještě o sobě neuvažuji, jako bych to uchopil.“ — Fil. 3:12, 13.
12. Proč se musí křesťan stále snažit oblékat novou osobnost?
12 Křesťan ve svém životě stále postupuje kupředu. Aby si oblékal novou osobnost, musí stále „postupovat“. Je nutno odolávat slabosti, která by nás diskvalifikovala. (1. Tim. 4:15; 1. Kor. 9:27) Jedna svědkyně o sobě vyprávěla, že byla často domýšlivá a že se často dala druhými vyvést z míry. Když v tom směru dostala radu, uvědomila si, že ji to mohlo ohrozit, takže by nezískala věčný život. „Pak jsem se snažila smýšlet o druhých pozitivně. Nějakou dobu jsem se k tomu nutila, a pak to bylo snadnější,“ připustila. „Když mě něco podráždilo, modlila jsem se: ‚Nechci být taková, Jehovo. Ty víš, jak je to pro mne těžké, proto tě prosím, pomoz mi!‘ Skutečně mi pomohl!“ Jejím cílem se stalo, že se bude snažit překonat určitou slabost a projevovat více ovoce Božího ducha. Dostala požehnání, a dokonce mohla sloužit jako misionářka. Jsou nějaké cíle tohoto druhu, které máš sledovat? — Gal. 5:22–26.
13. Jaký cíl dosáhla jedna rodina a co je k tomu vedlo?
13 Jestliže si křesťan uvědomuje, že ‚ještě není dokonalý‘ nebo že ještě nezískal cenu věčného života, dává stále pozor na to, jaký má postoj ke službě. Jedna manželská dvojice ve Spojených státech zkoumala svou situaci. V té době (v roce 1958) byla manželka vynikající učitelkou na jedné škole a manžel jako obchodní zástupce vydělával více než 40 dolarů za hodinu. „Tehdy jsme začali myslet na ty, kteří bezplatně sloužili ve světovém ústředí svědků Jehovových a vzdali se svého majetku, jen aby přinesli pravdu lidem, jako jsme my,“ řekla manželka. Podníceni tímto příkladem prodali manželé svůj dům a se svými dvěma dětmi se přestěhovali na místo, kde bylo zapotřebí více zvěstovatelů království. Oba se spokojili s podružnou prací, aby uživili svou rodinu. Celý jejich život se nyní soustřeďoval kolem pomoci druhým. Každý z nich brzy vedl týdně v průměru 15 biblických studií se zájemci. „Sklidili jsme tak hlubokou radost, jakou nelze nikdy koupit za peníze. A především jsme měli radost z toho, že naše děti vyrůstají se stejnou láskou k Jehovovi,“ řekl manžel. — Fil. 4:12, 13.
14. O které osobní cíle mnozí usilují?
14 Každá rodina ovšem nemůže učinit takové změny. Ale stále více jich podniká kroky, aby se mohli větší měrou podílet na kazatelském díle, snad dokonce aby se mohli stát pomocnými nebo pravidelnými průkopníky. Ve služebním roce 1981 se každý měsíc účastnilo průkopnické služby 151 180 osob — dosud nejvyšší počet, téměř o 10 procent více než předcházející rok. Mnozí učinili svým cílem službu v bételu nebo misionářskou službu. Nedávno byly otevřeny odbočky školy Galád v Mexiku a v Německé spolkové republice, a tak může mnohem více osob usilovat o nové a další cíle ve svém osobním životě. Jiní se zase usilovně snaží vypěstovat hlubokou lásku k Jehovovi ve svých dětech. Bohu oddaní muži se zaměřují na práci služebních pomocníků, starších, nebo dokonce cestujících dozorců tím, že rozvíjejí požadovanou duchovní kvalifikaci. — 1. Tim. 3:1–13.
15. Jak mohou křesťanské manželky pomáhat svým manželům, aby stále sledovali především cíl života?
15 Křesťanské manželky pomáhají tím, že stále vyhrazují „ceně“ první místo. „Nikdy nezapomenu, co řekla moje manželka, když jsem četl, že tři z mužů, které jsem vyškolil, aby převzali mou práci, když jsme se stěhovali, se již stali misionáři,“ vyprávěl svědek, o němž byla zmínka v odstavci 13. „Řekla: ‚Peníze dnes jsou a zítra jsou pryč. Co děláme tím, že pomáháme lidem duchovně, je k trvalému dobru.‘ Stále mne povzbuzovala, abych nechtěl znovu vydělávat velké peníze. S její pomocí jsme vstoupili do krajské služby, když nám děti dospěly.“ Ano, ženy, které duchovně podporují své manžely, mohou jim pomoci, aby dostali „dobrou vůli od Jehovy“. — Přísl. 18:22.
RŮZNÉ OKOLNOSTI
16. a) Když apoštol Pavel řekl filippskému sboru: „Chyběla vám příležitost“, co tím zřejmě mínil? b) Jak víme, že Jehova není stále nespokojený s úsilím svých služebníků?
16 Filipský sbor v prvním století byl k Pavlovi mimořádně štědrý, ale prošlo období, kdy hmotně nedávali nic. Proč? „Chyběla vám příležitost,“ napsal Pavel. (Fil. 4:10) Snad prožívali obtížné časy, změnily se jim okolnosti nebo nevěděli, kde Pavel je, takže nemohli činit to, po čem toužilo jejich srdce. Naše okolnosti možná také omezují, co můžeme dělat. Jehova to ví. Například pod mojžíšským Zákonem přijímal Jehova jako oběť za vinu to, co člověk mohl poskytnout, i kdyby to bylo jen osm šálků mouky! (3. Mojž. 5:5–11) Všechno, co Jehova vyžadoval, bylo, aby oběti byly z toho nejlepšího. — 2. Mojž. 23:19; Žid. 13:15, 16.
17. Co je jako milníky na závodní dráze v našem úsilí o konečný cíl, o cenu věčného života?
17 Dáváme však skutečně Jehovovi to nejlepší, co máme? Máme každý den před očima nádhernou odměnu věčného života? (Srovnej Židům 12:1, 2.) Velkou pomocí nám v tom může být, máme-li duchovní cíle, které se během své životní cesty snažíme dosáhnout. Ty se stávají milníky na naší závodní dráze. Jak jsme již viděli, jedním z těchto milníků je křest. Dosáhl jsi tohoto bodu? A co křesťanská zralost — přijímáš opravdově křesťanskou pravdu v plném rozsahu, nemáš již nejistotu, dohady, pochybnosti o každé nové myšlence? A naučil ses činit každodenní rozhodnutí na základě biblických zásad? Jestliže ano, jsi již za dalším důležitým milníkem. Vštípilo se ovoce ducha hluboko do tvé osobnosti? Je kazatelská služba pro tebe stejně důležitá, jako byla pro Ježíše Krista, který je naším příkladem? A co důvody, proč něco děláš? Vede tě k tomu pravá zbožná oddanost? Ačkoli byl Timoteus starším v křesťanském sboru, přece dostal radu, že se má cvičit a sledovat tento cíl. Dosahujeme některých z těchto cílů a směřujeme k dalším, a máme přitom stále před očima nádhernou cenu věčného života? Skutečně se „napřahujeme“ vpřed?
18. Jaké máme již nyní odměny, jestliže rozvíjíme zbožnou oddanost?
18 Takové úsilí přináší mnoho odměn. Apoštol Pavel řekl o zbožné oddanosti, že „má zaslíbení života nynějšího“. (1. Tim. 4:8) Dobře shrnul, jaké uspokojení můžeme mít již dnes, i přes těžkosti: „Víme, co je zármutek, a přece naše radost je nepomíjitelná. . . Přinášíme mnoha jiným pravé bohatství. Jsme bez peněz, a přece ve skutečnosti máme všechno, co stojí za to mít.“ — 2. Kor. 6:10; „Phillips“.
19. Proč bychom měli všichni dávat pozor na to, jak běžíme ve svém úsilí o věčný život?
19 Pak brzy dosáhneme svého konečného cíle — ‚života, který má přijít‘. Pavel očekával svou nebeskou odměnu, a proto mohl říci: „Myslím si. . . , že utrpení v přítomném období nejsou ničím ve srovnáním se slávou, která v nás má být zjevena.“ (Řím. 8:18) Ano, všechno, co vynakládáme v závodu, nebude ničím ve srovnání s požehnáním, které přinese cena, odměna věčného života, ať již v nebi nebo na zemi. Měj proto stále zrak upřený k duchovním cílům. Běž, abys zvítězil. Běž, jako kdyby na tom závisel tvůj život — protože na tom opravdu závisí. — Žalm 37:3, 4, 11, 29.
[Poznámky pod čarou]
a Poznámky starověkého řeckého básníka Pindara v jeho „Istmických ódách“, I 40–50.
b Původní řecké slovo eusebeia používal v té době filozof Filón k označení člověka, který byl pravým způsobem nábožný, na rozdíl od „zdánlivého“ ctitele, který se jen honosil vnějšími náboženskými skutky.
◆ Co je základní cíl, o nějž musí křesťan usilovat? Jak bychom měli ‚smýšlet‘ o tom, že ho máme dosáhnout?
◆ Jak se cvičíme, aby naším cílem byla zbožná oddanost?
◆ Co jsou některé předběžné cíle při našem úsilí o konečný cíl, o věčný život?
◆ Je Jehova stále nespokojen s našimi snahami v jeho svaté službě?