Zprávy a jejich hlubší význam
Potrat je menší hřích?
● Britský sociolog Colin Francome poukázal ve dvouletém přehledu z klinik v Bostonu, Massachusetts, a Long Island, na nichž se provádí potraty, na některé otřesné skutečnosti. „Jeden překvapující statistický údaj, který se ukázal při této studii, je, že 66 procent pacientek, které na bostonské klinice podstupovaly potrat, byly katoličky, zatímco v Bostonu je v celém obyvatelstvu pouze 35 procent katolíků,“ řekl. Největším překvapením z této studie však bylo, že většinu pacientek tvořily neprovdané katolické ženy, které se domnívaly, že potrat je menší ze dvou zel. Proč? Studie ukazuje, že tyto ženy na základě svého náboženství dospěly k závěru, že je lépe podstoupit potrat než „opakovaně hřešit používáním antikoncepce“!
Církev, která dělá velký problém z kontroly porodnosti — o čemž se dokonce výslovně v Bibli nemluví, zatímco se mluví o zabití zárodku, jež je výslovně zakázáno —, zřejmě vštípila lidem velmi nevyrovnaný názor na hřích. Zatímco panuje pobouření nad kontrolou porodnosti, téměř bez povšimnutí zůstává hříšnost smilstva, při němž v první řadě dochází k nechtěnému početí dítěte. — 2. Mojž. 20:13; 21:22, 23; 1. Kor. 6:9, 10.
Rozbor zážitků ze „záhrobního života“
● Psycholog Ronald Siegel z Kalifornské univerzity v Los Angeles důkladně rozebral otázku zážitků ze „záhrobního života“. „Jako odborník na halucinace,“ píše časopis „Psychology Today“, „ukazuje Siegel, že popisy, které podávají umírající, jsou prakticky totožné s popisy, které podávají osoby prožívající halucinace vyvolané drogami nebo jinak. . . [Hypotéza], že umírající pacienti ve skutečnosti zakoušejí pohledy do záhrobního života, není podepřena žádnými přesvědčivými důkazy.“ V závěru obšírného článku na toto téma Siegel konstatuje: „Prostřednictvím výzkumu, o němž se zde mluvilo, jsme začali chápat povahu těchto zážitků posmrtného života jako halucinace, které jsou založeny na představách uložených v mozku.“ — Leden 1981, s. 65–67.
Tyto objevy jsou v souladu s biblickým popisem smrti. Je jasné, že po smrti není žádné vědomí a že duše umírá. (Žalm 146:4; Kaz. 9:5, 10; Ezech. 18:4, 20) Obrovskou většinu těchto zážitků nepochybně vysvětlují halucinace. Některé však mohou být způsobeny nadpřirozenými silami, které se snaží udržovat při životě lež, že lidé ve skutečnosti neumírají. Tito nadpřirození „démoni“ mohou předávat lidem informace, které by lidé obvyklými prostředky získat nemohli. — Sk. 16:16; 2. Kor. 4:4; 11:14.
To není cesta ke šťastnému manželství
● „Už nikdy nevykládejte mamince, že společný život před svatbou pomůže k lepšímu manželství,“ prohlásil časopis „Psychology Today“. Podává zprávu o výsledcích nového průzkumu, který ukázal, že dvojice, které spolu žily před uzavřením manželství, žádají o rozvod se stejnou pravděpodobností jako ty, které žily odděleně. Tento průzkum losangeleské University of California potvrdil dřívější výzkum na Floridě. Zajímavé bylo i zjištění, že u těch, kteří spolu žili před svatbou, byly větší problémy s cizoložstvím, alkoholismem a drogami. Avšak bez ohledu na takové zjištění, trvají osoby, které chtějí svědomitě konat Boží vůli, na biblické zásadě a nemají pohlavní styky před svatbou. Boží slovo totiž říká: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ — Žid. 13:4.
Studenti a „potápějící se loď“
● Podle rozboru, který provedl Carnegie Council on Policy Studies in Higher Education, dochází k zásadní změně v cílech vysokoškolských studentů ve Spojených státech. Místo aby kladli hlavní důraz na lidské hodnoty a cíle, což činili studenti všeobecně před deseti lety, dnešní filozofie zřejmě je: „Nauč se to pravé a vydělávej spoustu peněz.“ Proč? „Dnešní studenti mají pocit, že jsou cestující na potápějící se lodi, na Titaniku, chcete-li, jemuž se říká Spojené státy nebo svět,“ je řečeno v této studii. „Univerzitní studenti mají stále silnější pocit, že jsou-li odsouzeni k jízdě na Titaniku, mají podniknout tuto cestu alespoň co nejpříjemněji — co nejrozmařileji — a že mají jet první třídou, protože se domnívají, že nic lepšího neexistuje.“
I apoštol Pavel uznával, že se dá očekávat takový životní názor, nemá-li člověk žádnou naději: „Jezme a pijme, protože zítra musíme zemřít.“ To se však mělo očekávat, jak řekl, jedině „jestliže mrtví nemají být vzkříšeni“. Lidé, kteří mají víru, si však uvědomují, že věčný život ve štěstí je možný jak pro žijící, tak i pro mrtvé, a proto jdou moudrou cestou, kterou doporučoval Pavel. Nabádal ty, „kteří užívají světa“, aby jednali jako ti, „kteří jej neužívají plně“. — 1. Kor. 7:29–31; 15:29–32; Jan 17:3.