Až mrtví opět ožijí

„Ježíš jí řekl: ‚Já jsem vzkříšení a život. Kdo projevuje víru ve mne, i kdyby zemřel, přijde k životu; a žádný, kdo žije a projevuje víru ve mne, vůbec nikdy nezemře.‘ “ — Jan 11:25, 26.

1. a) Co by to vyžadovalo od člověka, kdyby o sobě tvrdil, že je „vzkříšení a život“? b) Na jakém základě tak může působit ten, kdo to prohlásil?

JISTĚ by to vyžadovalo velikou smělost, aby někdo prohlásil: „Já jsem vzkříšení a život.“ Ale právě to o sobě řekla jedna historická postava, Ježíš Kristus, před více než devatenácti stoletími. Jeden z jeho apoštolů, Jan, ho slyšel a zaznamenal to pro náš dnešní užitek. (Jan 11:25) Ježíš měl na mysli, že on sám je tím, jenž bude působit ve prospěch umírajících, zemřelých, a již pohřbených lidí. Sám ovšem zemřel krutou smrtí na popravčím kůlu za hradbami Jeruzaléma, a tak se naopak jeho vlastní Otec Jehova Bůh musel stát „vzkříšením a životem“ pro něho. Třetí den po Ježíšově smrti vzkřísil všemohoucí Bůh Ježíše skutečně z mrtvých a dal mu nesmrtelný život v duchovním světě. Ježíš si zázračně oblékl masité tělo, podobné tomu, v němž zemřel, a tak se zjevoval svým truchlícím učedníkům; při jedné příležitosti více než pěti stům. (1. Kor., 15. kapitola) Tímto způsobem se skutečně mohl stát vzkříšením a životem pro lidstvo, za něž zemřel.

2. Proč dnes nikdo nemůže zesměšňovat vzkříšení Ježíše Krista jako smyšlenou historku z prvního století n. l.?

² Žádný dnes žijící člověk nemůže zesměšňovat toto doložené vzkříšení Ježíše Krista, přibitého na kůl, a považovat je za smyšlenou historku, která se rozšířila v prvním století našeho letopočtu. S výjimkou lékaře Lukáše, který napsal biblické knihy Lukáše a Skutky apoštolů, byli všichni pisatelé ostatních 25 knih takzvaného Nového zákona očitými svědky vzkříšení Božího Syna. Jeden z význačných svědků byl dřívější pronásledovatel křesťanů, Saul z města Tarsu, který se stal křesťanským apoštolem Pavlem a napsal 14 knih „Nového zákona“ v obecné řečtině té doby.

3, 4. Co řekl na Martově pahorku apoštol Pavel Athéňanům o Božím soudním dnu a vzkříšení?

³ Jednou, když byl ve vysoce kulturním a intelektuálním městě Athénách, nejpřednějším městě v Řecku, byl Pavel přivlečen před soudce Nejvyššího soudu, který se scházel na Martově pahorku čili Areopagu.

⁴ Pavel oslovil shromáždění intelektuálů na Martově pahorku s patřičnou úctou. Nijak nenapadal vysoké vzdělání svých světsky moudrých posluchačů, když řekl ve velkolepém vyvrcholení svého svědectví a své obrany:

„Bůh sice přehlédl časy takové nevědomosti, ale nyní říká lidstvu, že by měli všichni všude činit pokání. Stanovil totiž den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil, a opatřil záruku všem lidem tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“ — Sk. 17:30, 31.

5. Jak reagovali athénští posluchači? Koho se týká nadhozená otázka?

⁵ Jak zapůsobilo toto pozoruhodné učení o vzkříšení na Řeky, kteří věřili v nesmrtelnost lidské duše? Nuže, když slyšeli o vzkříšení z mrtvých, někteří se začali posmívat, kdežto jiní řekli: „Chceme o tom od tebe slyšet ještě jindy.“ Avšak Dionysios, areopagský soudce, dovedl ocenit, co Pavel říká o nadcházejícím soudu pro celé lidstvo, a vzal si to k srdci. Žena jménem Damaris také. (Sk. 17:18, 32–34) Co však my v tomto vědecky pokročilém věku? Není to nic k smíchu!

6. Bylo Ježíšovo vzkříšení prvním případem takového vzbuzení mrtvých lidí? Co bude možné pro ty, které Ježíš teprve vzbudí k životu?

⁶ Vzkříšení Ježíše Krista samozřejmě nebylo prvním případem, kdy byli zemřelí lidé vzkříšeni k inteligentnímu životu. Bible zaznamenává předchozí případy včetně případu Lazara, kterého vzkřísil k životu sám Ježíš čtvrtý den po jeho smrti a pohřbu. (Jan 11:1–44) Případ Ježíšova vlastního vzkříšení však byl pro celé lidstvo nejdůležitější. On opět nezemřel jako ti ostatní; ale nyní, ve svém vzkříšeném, nesmrtelném stavu, může být pro lidi „vzkříšením a životem“. Může je přivést k nekonečnému životu v dokonalosti, osvobozenému od odsouzení k smrti, pod Boží univerzální svrchovaností.

7, 8. a) Jak délka života Adama a Matuzaléma dotvrzuje, že je možné, aby zdokonalené lidstvo žilo navždy? b) Za jak dlouhý se považuje Melchisedechův život a co to říká o životě toho, koho předstiňoval?

⁷ Možnost nekonečného lidského života na zemi, až bude poslušné lidstvo vyléčeno od hříchu a smrti (které přišly skrze prvního člověka Adama), je dotvrzena skutečností, že Adam, přestože zhřešil proti Bohu, žil 930 let, většinu doby ovšem vně dokonalé zahrady Edenu. Jeden z jeho potomků, Matuzalém, se dožil 969 let. (1. Mojž. 5:5, 27) Zemřel v roce 2370 př. n. l. V tomto roce světaširá potopa „Noemova dne“ smetla veškerý lidský a zvířecí život, který byl mimo archu, do níž se uchýlil Noe se svou rodinou. O staletí později, asi v roce 1933 př. n. l., se na pozemské scéně objevilo kněžství. Byl to kněz Melchisedech, který požehnal patriarchovi Abrahámovi a měl Boží schválení. Data jeho narození a úmrtí nejsou uvedena.

⁸ Jeho kněžství v Salemu, kde byl králem i knězem zároveň, se tedy zdá jakoby mimo čas. (1. Mojž. 14:18–20) Neomezený život vzkříšeného Ježíše Krista je připodobněn k neomezenému období krále a kněze Melchisedecha. Židům 7:15–17 nám říká, že oslavený Ježíš Kristus nyní má ‚moc nezničitelného života, protože ve svědectví je řečeno: „Ty jsi kněz navždy po způsobu Melchisedechově.“ ‘ (Viz také Žalm 110:1–4.) Po celý čas od svého nebeského oslavení v roce 33 n. l. tedy nesmrtelný Ježíš Kristus jednal jako velekněz vzhledem ke členům lidské rodiny, za které se obětoval jako dokonalá lidská oběť. Proto může vůči lidské rodině sužované smrtí jednat jako druhý Adam. Až v patřičný čas vzbudí mrtvé lidi k pozemskému životu, bude to pro ně příležitost získat věčný život v lidské dokonalosti a v ráji, který se rozšíří po celé zemi. Na rozdíl od prvního Adama neselže obětavý Ježíš Kristus ve své odpovědnosti vůči lidské rodině, za kterou vylil svou dokonalou krev. — 1. Kor. 15:22–45.

MRTVÍ LIDÉ SE OPĚT SETKAJÍ NA ZEMI

9. Jak podle 1. Korinťanům 15:21 a Římanům 5:12 uvážil Bůh vše, aby mohlo dojít ke vzkříšení zemřelých potomků Adama a Evy?

⁹ Pro ohromnou většinu lidstva bude přednost žít na zemi v zaslíbeném Božím království prostřednictvím Krista záviset na vzkříšení z mrtvých. Apoštol Pavel, jako svědek vzkříšení Ježíše Krista, dosvědčil Boží schopnost vyřešit vše podle práva a dokonale. Napsal: „Poněvadž je totiž smrt skrze člověka, vzkříšení mrtvých je také skrze člověka.“ (1. Kor. 15:21) Ve shodě se svým dopisem Korinťanům napsal Pavel ve svém dopise Římanům: „Skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Řím. 5:12) Vzhledem k tomu se mohl jen Jehova Bůh postarat, aby potomci Adama a Evy byli vykoupeni jediným člověkem, který se prokázal jako výjimka z pravidla stanoveného v Římanům 5:12.

10. Na jakém základě mohl nabídnout Ježíš Kristus svůj lidský život jako náhradu a stát se tak Věčným otcem Adamovým potomkům?

¹⁰ Tou výjimkou byl Ježíš, který se Božím zázrakem narodil z židovské panny Marie, dcery Heliho z královského kmene Juda. (Luk. 3:23–38) Jeho dokonalý lidský život mohl být jako oběť předložen místo dokonalého lidského života, který Adam ztratil pro všechny své přirozené potomky, když v zahradě Eden svévolně zhřešil proti svému stvořiteli. Vzkříšený Ježíš Kristus tedy mohl sloužit jako „Věčný otec“ pro všechny, jejichž hříšným otcem byl Adam. Musel to být tedy Boží Syn. — Iz. 9:6.

11. Jestliže Ježíš Kristus a jeho apoštolové, dokud byli na zemi, mohli křísit mrtvé, jak dalece je toho Ježíš schopen od svého vlastního vzkříšení?

¹¹ Když Ježíš Kristus a jeho apoštolové křísili lidi z mrtvých, nebyli tím vzkříšení lidé osvobozeni od odsouzení k smrti, které zdědili po prvním Adamovi. I Ježíšův milovaný přítel Lazar tedy musel opět zemřít a potřebuje konečné vzkříšení pod Božím zřízeným královstvím. To však nebude žádný problém. Jestliže měl Ježíš jako dokonalý člověk na zemi moc křísit zemřelé lidi, aby obnovil a alespoň na čas prodloužil jejich pozemský život, není snad mnohem více schopen nyní, když je opět duchovním Božím Synem, vzbudit zemřelé lidi v Boží čas? Rozhodně ano. Vždyť mu byla dána všechna autorita v nebi i na zemi od chvíle, kdy byl sám vzkříšen a vystoupil zpět ke svému nebeskému Otci.

12. Byl vztah Ježíše Krista k lidské rodině přeťat způsobem, jakým byl vzkříšen? Jak naplní účel své lidské oběti?

¹² Když jeden z Kristových učedníků, apoštol Pavel, projednával ve svém dopise korintským křesťanům vzkříšení, řekl: „Tak je to i napsáno: ‚První člověk Adam se stal živou duší.‘ Poslední Adam se stal životodárným duchem.“ (1. Kor. 15:45) Skutečnost, že se o Ježíšovi mluví jako o posledním Adamovi, naznačuje, že má dosud nějaký příbuzenský vztah k lidskému rodu. To, že je nyní nadlidskou duchovní osobou, nevadí. (Žalm 8:4, 5; 8:5, 6, „KB“; Žid. 2:5–9) Během nadcházejícího tisíciletého dne soudu naplní účel své dokonalé lidské oběti tím, že přivede zpět zemřelé lidi a dá jim příležitost k dokonalosti na rajské zemi. A bude pro ně Věčným otcem a Knížetem pokoje. Napraví tedy to, co pokazil Adam.

13. Co řekl Ježíš Martě o mrtvých a živých, kteří v něho věří, než vzbudil Lazara z mrtvých?

¹³ Než Ježíš vzkřísil svého milovaného přítele Lazara z Betanie, řekl Lazarově sestře Martě: „Tvůj bratr vstane.“ Marta se domnívala, že Ježíš myslí na vzdálenou budoucnost, a odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v posledním dnu.“ Tehdy se Ježíš chopil příležitosti, aby pronesl pozoruhodné prohlášení: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo projevuje víru ve mne, i kdyby zemřel, přijde k životu; a žádný, kdo žije a projevuje víru ve mne, vůbec nikdy nezemře.“ — Jan 11:23–26.

14. a) Co je nejprve nutné, aby člověk projevoval víru v Ježíše? b) Jestliže Bůh takového člověka vyvolí k nebeskému dědictví, co se musí odehrát, i když dotyčný musí zemřít?

¹⁴. Aby člověk mohl projevovat víru v Ježíše Krista, musí žít a slyšet a poučit se o něm. Potom teprve může takový člověk zasvětit svůj život Bohu skrze Krista a symbolizovat tento rozhodný krok křtem ve vodě. Jestliže se nebeský Otec Ježíše Krista rozhodne povolat tohoto zasvěceného, pokřtěného učedníka svého Syna k nebeskému dědictví s ním, zplodí jej svým duchem. To znamená, že tento duchem zplozený učedník bude muset nakonec jako člověk zemřít. Ale Ježíš řekl: „I kdyby zemřel, přijde k životu.“ V jeho případě k životu jako vzkříšený duchovní tvor v nebeské říši s Ježíšem.

15. Jestliže ten, kdo projevoval správnou víru a přece nebyl zplozen Božím duchem, zemře, jaké bude jeho postavení při vzkříšení?

¹⁵ Kdyby dnes zemřel oddaný, pokřtěný učedník, který nebyl zplozen Jehovou Bohem k nebeskému dědictví s Kristem, jako se stalo již mnohým od té doby, kdy začalo shromažďování Kristových „jiných ovcí“, co pak? (Jan 10:16) Protože projevoval víru v toho, kdo je „vzkříšení a život“, bude hned po svém pozemském vzkříšení, pravděpodobně na začátku doby vzkříšení, v lepším postavení vzhledem k novému systému věcí. (Žid. 11:35) Brzy mu pak budou moci být svěřeny zvláštní přednosti služby pod nebeským královstvím. Tak se uskuteční naděje na vzkříšení, se kterou umíral, k Boží slávě!

16, 17. a) Jak to bude se vzkříšením těch, kteří v předkřesťanských dobách pouze vyhlíželi příchod „semene“ Boží „ženy“? b) Jakými slovy nás Ježíš ujistil o jejich vzkříšení?

¹⁶ Podíl na vzkříšení nebudou mít jen ti, kdo uvěřili v Ježíše Krista od jeho prvního příchodu, ale také ti z předkřesťanských dob, kteří s vírou v Jehovu Boha vyhlíželi příchod „semene“ jeho symbolické „ženy“, jak to Bůh předpověděl v 1. Mojžíšově 3:15. Ukázalo se že toto „semeno“ je totéž, co bylo později nazváno „Abrahámovo semeno“. (1. Mojž. 12:1–3; Gal. 3:16) Mezi ty, kteří vyhlíželi příchod tohoto „semene“ Většího Abraháma, Jehovy Boha, patří samozřejmě patriarcha Abrahám a jeho syn Izák a jeho vnuk Jákob neboli Izrael. Ježíš Kristus, Abrahámovo semeno, potvrdil tuto jistotu jejich vzkříšení slovy:

¹⁷ „Pokud jde o vzkříšení z mrtvých, nečetli jste, co k vám Bůh mluvil, když řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahámův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? Není Bohem mrtvých, ale živých.“ (Mat. 22:31, 32) „Ale vzhledem k mrtvým, že jsou buzeni, nečetli jste v knize Mojžíše ve zprávě o trnitém keři, jak mu Bůh řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahámův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? Není Bohem mrtvých, ale živých.“ (Mar. 12:26, 27) „Neboť všichni jsou pro něj živí.“ (Luk. 20:37, 38) Tímto nepřímým způsobem nás Jehova Bůh ujistil o vzkříšení mrtvého lidstva.

18. Předobrazem koho byl Boží přítel Abrahám vzhledem k povaze zaslíbeného semene?

¹⁸ Boží vlastní slib jeho příteli Abrahámovi byl, že všechny rodiny „si budou . . . žehnat“ prostřednictvím jeho „semene“. (Jak. 2:23; 1. Mojž. 12:1–3; 22:15–18) Toto „semeno“ se stalo duchovním semenem, a proto lidský Abrahám byl předobrazem Jehovy Boha, neboť jedině On sám se mohl stát Otcem duchovního „semene“, nyní oslaveného Ježíše Krista v nebesích.

19. Jaký prorocký obraz zprostředkuje Zjevení 20:11–14?

¹⁹ Prorocký obraz nadcházejícího vzkříšení zemřelých rodin země dostáváme ve Zjevení 20:11–14, kde je popisováno zčásti symbolicky: „A [já, apoštol Jan] viděl jsem velký bílý trůn a toho, který na něm seděl. Před ním uprchla země a nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. A viděl jsem mrtvé, velké a malé, stojící před trůnem, a byly otevřeny svitky. Ale byl otevřen další svitek; je to svitek života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích. A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, a smrt a hádes vydaly mrtvé, kteří v nich byli, a ti byli jednotlivě souzeni podle svých skutků. A smrt a hádes byly vrženy do ohnivého jezera. To znamená druhou smrt, ohnivé jezero.“

20. Až skončí tisíciletý soudný den, co se stane s lidmi, jejichž jména jsou zapsána v knize života? Co se stane s těmi, jejichž jména nejsou zapsána?

²⁰ Během tisíciletého „dne“, který Bůh „stanovil“ a v němž „zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil“, budou vzkříšení mrtví muset využít všechna božská opatření učiněná k jejich věčné záchraně. (Sk. 17:31) V tomto smyslu si budou „žehnat“. Projdou-li dokonale konečnou zkouškou své ryzosti, získají odměnu věčného života ve světaširém ráji. Jinak? „Druhá smrt“, ze které nebude vzkříšení. (Zjev. 20:14) Přesně jak je psáno ve Zjevení 20:15: „Dále, kdo nebyl nalezen zapsaný v knize života, byl vržen do ohnivého jezera.“

Vzpomínáš si?

• Proč dnes nemůže nikdo zesměšňovat Ježíšovo vzkříšení jako smyšlenou historku?

• Na jakém základě se mohl Ježíš stát Věčným otcem Adamových potomků?

• Kdyby zemřel někdo věrný, který není zplozen Božím duchem, jaké bude jeho postavení, až bude vzkříšen?

• Jaký prorocký obraz nám podává Zjevení 20:11–14?