Žít navždy — je to jen sen?

DĚJIŠTĚM je nádherná farma v jižní Africe. Po kopcích se potuluje hejno perliček. Náhle mezi nimi vzniká panika. Vznášejí se nad nimi dva černí orli, střemhlav se vrhají dolů a perličky s hysterickým kdákáním utíkají do úkrytu. Jeden z orlů zabíjí oběť a pouští se do jídla. Některé perličky se uklidňují a opět si začínají hledat v okolí potravu — smrt jejich družky je nechává lhostejnými.

Všechna zvířata se instinktivně snaží vyhnout se smrti, ale obvykle se zdá, že se jich příliš nedotýká, když umírají druzí. Když lev nebo jiný dravec zabije antilopu, způsobí to v ostatním stádu jen malý rozruch. V dnešním cyklu života a smrti je to každodenní událost.

Oč jinak reaguje většina lidí! Pozorovat smrt jiného člověka je traumatický zážitek — výjimkou jsou jen ti, kteří si na smrt zvykli. Normálně je smrt milovaného člověka jednou z nejtísnivějších událostí, které lidé prožívají. Může dokonce přimět pozůstalého k sebevraždě.

Žijeme v neklidné době, kdy přibývá sebevražd a milióny lidí žijí v bídě. Ale převážná většina dělá vše, co je v jejich silách, aby odvrátili to, co Bible označuje jako velkého „nepřítele“, smrt. — 1. Kor. 15:26.

Elixír života

Lidé, kterým se říkalo alchymisté, se po řadu staletí snažili objevit elixír života. Byla to tajuplná látka, která měla údajně zajistit lidem věčný život. Dlouho lidé snili o tomto elixíru a hledali jej. Alchymistům se to však zřejmě nepodařilo.

Zlepšenou hygienou, zdravotnictvím a jinými činiteli se však v poslední době značně zvýšila průměrná délka života. Podle jedné zprávy se „průměrná délka života v lidstvu více než zdvojnásobila, ze 30 let v roce 1900 na více než šedesát let dnes“. Proto se někteří lidé domnívají, že snad moderní vědci objeví klíč nebo klíče k delšímu — dokonce nekonečnému — životu. A co ty?

Ať lidé v tomto směru doufají v cokoli, stále ještě platí pravda vyjádřená před tisíciletími:

„Dnů našich let je samo o sobě sedmdesát let; a pokud je jich pro zvláštní sílu osmdesát let, přece trvají na těžkostech a věcech, jež ubližují; vždyť to jistě rychle mine a my ulétáme.“ — Žalm 90:10.

Jak jsi jistě pozoroval, jen malá menšina žije déle než osmdesát let.

Mnoho starších lidí však trpně nečeká na blížící se smrt, ale hluboce se zajímá o život. S pokračujícím věkem může dokonce jejich zájmů přibývat. Získávají rozsáhlé vědomosti a zkušenosti a účastní se mnoha činností. Pak jsou náhle skláceni. Pro normální, přiměřeně zdravé lidi je smrt nežádoucí, nepřirozená. Jak to řekl jeden stoletý člověk: „Nechci umřít, protože jsem zamilovaný do života.“

Bible mluví o tom, že zvířata jsou ‚přirozeně zrozena k tomu, aby byla chycena a zničena‘. Ale o lidstvu říká: „Bůh. . . dokonce vložil do jejich mysli věčnost.“ (2. Petra 2:12; Kaz. 3:10, 11, „Byington“) Jinými slovy, zvířata neměla žít věčně, ale člověk ano. První lidská dvojice nebyla stvořena proto, aby zemřela, ale aby žila věčně — pokud by věčně poslouchala Boha. — Srovnej 1. Mojžíšovu 2:15–17.

Fakt je, že o tom svědčí tvůj mozek. Lidský mozek má ohromnou kapacitu pro vědění; při dnešní délce života je jí využita jen malá část.

Neukazuje to všechno, že dnešní cyklus života a smrti nebyl Božím předsevzetím a že žít věčně není jen sen? To je ale vzrušující myšlenka! Existuje tedy skutečný elixír života? Můžeš také ty žít věčně?