Jak dalece se lišíš od světa?
„Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ — JAKUB 1:27.
1, 2. Kdo řekl, že se křesťané budou lišit od světa? Proč se svědkové Jehovovi musí lišit od světa?
PRVNÍ, kdo řekl, že křesťané nesmějí být částí světa, byl sám Ježíš. (Jan 15:19) V noci před svou smrtí se modlil ke svému Otci a bylo možno slyšet, jak říká: „Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, protože nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ Téměř bezprostředně nato opakoval slova: „Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ — Jan 17:14, 16.
2 Většina náboženských organizací křesťanstva se nesnaží splňovat tato slova. Ale svědkové Jehovovi si uvědomují, že křesťané dnes nemohou jednat jinak než zůstat oddělení od světa. Vědí, že satan je panovníkem tohoto světa. (Jan 14:30; 1. Jana 5:19) Být částí světa znamená být pod vlivem satanovým. Jakub varoval: „Kdokoli chce tedy být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ (Jak. 4:4) Proto tedy musíme být jiní.
3. Kterými základními rysy se liší svědkové Jehovovi od lidí ve svém okolí?
3 V čem se však svědkové Jehovovi liší od druhých? Ježíš řekl, že křesťané nemohou být v tělesném smyslu vzati ze světa. (Jan 17:15) A svědkové Jehovovi opravdu žijí v jeho městech a vesnicích, většina z nich vstupuje do manželství a mají rodiny jako všichni ostatní lidé. Také oni musí chodit do práce, musejí se vyrovnávat s inflací a platit daně. Jsou však přesto jiní. V článku, který o nich pojednával, vysvětlil odborný redaktor pro náboženství v jedněch amerických novinách, proč tomu tak podle jeho mínění je. Řekl: „Svědkové Jehovovi se liší od většiny svých kritiků snad hlavně tím, že celý jejich život — jak a s kým tráví svůj čas — je plně určován jejich vyznáním.“ Ano, svědkové Jehovovi jsou plně oddáni Jehovovi Bohu. Opravdu věří jeho slibům obsaženým v Bibli a berou velmi vážně všechny příkazy, které jim Bůh dává. (1. Jana 5:3) Tím se liší od druhých.
4. Proč je oddělenost od světa obtížná? Co bychom proto měli všichni čas od času udělat?
4 Ovšem taková oddělenost od světa není ani populární ani snadná. V našem každodenním životě panuje silný tlak. aby se lidé přizpůsobovali. Většina z nás si bezděčně přeje nelišit se příliš od ostatních. Jakmile vzniknou sporné otázky týkající se neutrality, vyžaduje to pevné přesvědčení, abychom byli odlišní a uposlechli Jehovových příkazů. (Sk. 5:29; 15:28, 29) Proto je moudré, jestliže se každý jednotlivě čas od času zkoumá, aby se přesvědčil, jak dalece je oddělený od světa. — 2. Kor. 13:5.
Horliví v kazatelské službě
5. a) Co říkají někteří vně stojící o kazatelské horlivosti svědků Jehovových? b) Uveď některé biblické zásady, jež podněcují svědky k horlivé činnosti v tomto díle.
5 Svědkové Jehovovi jsou například známí svou horlivostí v kazatelské službě. Tím se výrazně liší od ostatních. Někteří je proto obdivují, zatímco jiní se kvůli tomu pohoršují. Misionáři jedné evangelické organizace oznamují, že ať přijdou na světě kamkoli, všude se setkávají s místními lidmi, kteří jsou činnými, horlivými svědky pro Jehovu. V jedné jejich publikaci je řečeno: „Sotva je možné déle mluvit s některým misionářem kdekoli na světě o místních poměrech, aby se v řeči nepřišlo na svědky Jehovovy.“ Proč jsou svědkové ve své práci tak horliví? Důvod tkví v tom, že kázání dobrého poselství je Boží vůlí a že je charakteristickým rysem pravých křesťanů. (Mat. 28:19, 20; Ef. 6:14, 15; Zjev. 22:17) Dnes je kázání svědků Jehovových veřejným projevem jejich věrné oddanosti Božímu království a jejich přání pomáhat jiným, aby uctívali Jehovu. — Iz. 2:2–4; Mat. 24:14.
6. Jaké otázky bychom si měli položit, chceme-li prozkoumat svůj postoj k dílu kázání dobrého poselství o království?
6 Jak důležité je pro tebe kazatelské dílo? Ve světě si lidé většinou myslí, že vydělávání na živobytí, a dokonce i rekreace, je důležitější než náboženská činnost. (2. Tim. 3:4; 1. Jana 2:16) Pavel však napsal Timoteovi: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš jak sebe, tak ty, kteří ti naslouchají.“ (1. Tim. 4:16) Je to také tvůj postoj? Vzpomínáš si na varování apoštola Petra, že bys měl ‚pevně chovat v mysli přítomnost Jehovova dne‘? (2. Petra 3:12) Jestliže ano, pak víš, že kázání dobrého poselství o království je velmi naléhavá věc. To tě může podněcovat k jednání, jež se může lidem, kteří nejsou svědky, zdát zvláštní.
7. Jaký krok podnikli mnozí ohledně kazatelského díla? Proč?
7 Například Jan, jeden učitel na škole v Ghaně, bral Písmo velmi vážně. Proto se vzdal svého zaměstnání, aby měl více času a mohl vyprávět lidem ve svém okolí o Božím království. Brian, mladý Angličan, se vzdal příležitosti vstoupit na univerzitu, aby se mohl stát kazatelem plným časem; Eva, mladá Američanka, ze stejného důvodu opustila vysokou školu po několika semestrech. Jednali tito mladí lidé neprakticky nebo pošetile? Každý, kdo bere vážně Bibli, považuje jejich rozhodnutí za rozumné a logické. Rozhodně neohrožují svou budoucnost, ale naopak pomáhají si ji zajistit. Jak řekl Pavel, práce, pro kterou se rozhodli, znamená záchranu ‚jak pro ně, tak pro ty, kteří jim naslouchají‘. — 1. Tim. 4:16.
Odlišný způsob života
8. Jaká biblická zásada ze Židům 1:9 také pomáhá svědkům Jehovovým, aby byli odlišní?
8 Další zásada, která působí, že se křesťané liší od světa, zní: „Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi bezzákonnost.“ (Žid. 1:9) V souvislosti s ostatními texty byla tato slova adresována Ježíši Kristu, ale svědkové Jehovovi uznávají, že to je měřítko i pro křesťany. (1. Petra 2:21) Musíme milovat to, o čem Bůh říká, že je správné, a nenávidět to, co Bůh označuje jako bezzákonné.
9. a) Uveď některé druhy bezzákonnosti. b) Jak se liší postoj křesťanského sboru k bezzákonnosti od postoje světa?
9 Apoštol Pavel poukázal na některé druhy bezzákonnosti slovy: „Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely ani muži, kteří leží s muži, ani zloději ani chamtivci ani opilci ani utrhači ani vyděrači nezdědí Boží království.“ (1. Kor. 6:9, 10) Dnes se svět vyznačuje velice nezdravou povolností, zejména ve věcech mravnosti. O biblických měřítkách však nelze smlouvat. Bible říká, že křesťan, který začne pěstovat nemravné zvyky, by měl dostat láskyplnou pomoc, aby mohl změnit své jednání. (Gal. 6:1; Jak. 5:19, 20) Jestliže odmítne podniknout změnu, měli by se mu křesťané vyhýbat. — 1. Kor. 5:9–13.
10. Proč se svědkové Jehovovi musí chránit před bezzákonnými skutky?
10 Někteří namítají, že takové jednání je projevem nedostatku lásky a že je fanatické. Dávají přednost liberálnějšímu světskému postoji. Zastáváš také takový názor? Nebo si uvědomuješ, že se takovým jednáním neprojevuje nedostatek lásky k hříšníkovi, ale spíše nenávist k jeho bezzákonným skutkům? A chápeš, že křesťanský sbor musí jednat tímto způsobem, má-li zůstat křesťanským? Jakub řekl: „Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená. . . chránit se před poskvrnou světa.“ (Jak. 1:27, „EP“) Jak by mohla nějaká skupina lidí tvrdit, že má pravé náboženství, kdyby dovolovala, aby byla poskvrněna těžkým hříchem?
11. Jaký vliv mají křesťanská měřítka na mluvu křesťana?
11 ‚Nenávidět, co je zlé,‘ znamená pro křesťany ještě více. Bible říká: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a nečistotě žádného druhu nebo o chamtivosti, jak se sluší na svaté, ani hanebné chování či pošetilé řeči ani oplzlé žertování.“ (Ef. 5:3, 4) Praví křesťané jsou tedy známí ve svém okolí tím, že nemluví sprostou řečí, nevyprávějí špinavé vtipy a nepůsobí jim potěšení, když se mluví chlípně o nečistých věcech. Lidí s čistým myšlením a s čistou řečí je dnes stále méně.
12. Jak se svědkové Jehovovi liší od světa, pokud jde o zábavu?
12 Svědkové Jehovovi se liší i svým postojem k zábavám. „Celý svět leží v moci toho ničemného“, a proto se naučili opatrnosti, pokud jde o zábavy, které svět nabízí. (1. Jana 5:19) Úplně se vyhýbají mnoha společenským hrám, časopisům, videofilmům i videohrám, filmům, hudebním skladbám a televizním vysíláním, které mají démonský nebo pornografický obsah nebo zdůrazňují chorobné, sadistické násilí. Jsou také ostražití před takzvanými rodinnými zábavami, které podporují promiskuitu a povolné názory, jež nemohou křesťané schvalovat. (1. Kor. 15:33) Nikdo z lidí, kteří berou Bibli vážně, by nehledal zábavu ve věcech, o nichž se křesťané nemají ani zmiňovat.
13. Je to projev omezenosti, jestliže jsme tak obezřetní ve výběru zábavy? Vysvětli to.
13 Je to také tvůj názor? Nebo máš dojem, že je takový postoj svědků Jehovových znamením omezenosti nebo malichernosti? Jestliže ano, pak uvažuj o následující věci: Jestliže se zjistí, že je nějaký potravinářský výrobek znečištěný, a je okamžitě stažen z regálů v obchodech, nestěžují si spotřebitelé na omezování svobody jen proto, že si již nemohou koupit toto zboží. Jsou naopak vděční, že jsou chráněni před otravou z potravin. Podobně si ani svědkové Jehovovi nestěžují, že by byla omezována jejich svoboda, jestliže jsou upozorňováni na to, že světské zábavy jsou velkou měrou poskvrněné. Jsou naopak rádi, že jsou chráněni před nebezpečím, které s sebou nese toto znečištění.
Milují se navzájem
14. Kterou vlastností se měla podle Ježíšových slov odlišovat křesťanská společnost od okolního světa?
14 Také to je měřítko, jež ukazuje, jak dalece je křesťan oddělen od světa. V noci před svou smrtí řekl Ježíš svým následovníkům: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Proč by měla být láska znamením pro mimostojící? Protože v dnešním světě vypadá situace všeobecně tak, jak ji popsal Pavel: „Lidé. . . budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou. . . bez přirozené náklonnosti.“ (2. Tim. 3:2, 3) Za takových okolností je celosvětová společnost lidí, kteří mají mezi sebou lásku, něčím mimořádným. Takové bratrství existuje mezi svědky Jehovovými. — 1. Petra 2:17.
15. V jakých situacích mají svědkové Jehovovi příležitost projevovat si navzájem lásku?
15 Tato láska je velmi pozoruhodná a často podněcuje vně stojící ke komentářům, když se svědkové scházejí při svých sjezdech. Při různých rozsáhlých katastrofách spěchají svědkové na místo takových událostí a pomáhají svým bratrům. I uvnitř sboru si praví křesťané projevují navzájem lásku a ohleduplnost. I když někdy vzniknou nějaké problémy vyvolané jejich nedokonalou osobností, usilovně se snaží ‚snášet se dále navzájem a ochotně si vzájemně odpouštět‘. — Kol. 3:12–14.
Vzájemně se nepřivádějí ke klopýtání
16. a) Jaká situace, o níž mluvil Pavel, poskytla křesťanům v prvním století vynikající příležitost ukázat, jak hluboká je jejich vzájemná láska? b) Kterou zásadu, jež je dnes mnohostranně praktická, vysvětlil?
16 Tato láska působí, že svědkové jsou odlišní ještě v jiném ohledu. Mnozí lidé dnes žárlivě střeží svá práva. Apoštol Pavel však vyjádřil odlišné měřítko: „Usilujme o věci, které slouží k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování.“ (Řím. 14:19) V této souvislosti mluvil Pavel o problému, který tehdy existoval ohledně pokrmů. Křesťané, na rozdíl od Židů pod mojžíšským Zákonem, mohli jíst, co chtěli, pokud nebyli poživační. Někteří se však od dětství dívali na určité pokrmy jako na odpuzující, a proto byli znepokojeni, když viděli, že je spolukřesťané jedí. Trvali tito spolukřesťané na svém právu, že si mohou jíst, co chtějí? Nikoli, pokud se řídili Pavlovou radou. Řekl: „Je dobré nejíst maso nebo nepít víno nebo nedělat nic, oč tvůj bratr klopýtá.“ (Řím. 14:21) To je opravdu rada, v níž se projevuje láska! Chápeš, jak pro nás může být vodítkem i v některých jiných směrech?
17, 18. a) Jak je možno uplatnit zásadu z Římanům 14:21, pokud jde o pití alkoholických nápojů? b) Jak ji lze uplatnit v otázce oblékání? c) Ve kterých dalších oblastech nám uplatňování této zásady pomáhá projevovat si navzájem lásku?
17 Bible například dovoluje křesťanům, aby střídmě pili alkoholické nápoje. (1. Tim. 3:8; 5:23) Někteří však mají odpor k alkoholickým nápojům. Jiní na ně nejsou zvyklí nebo je nesnášejí. Kdybys byl ve společnosti takového hosta, snažil by ses na něj naléhat nebo by sis ho dobíral, aby pil s tebou alkoholický nápoj? Nebo by ses takového nápoje raději sám zdržel, abys mu nepůsobil těžkosti?
18 Uvažuj o jiném příkladu — o oblékání. Bible nepopisuje, jak by se měl křesťan oblékat, ačkoli říká, že by měl být jeho oděv skromný a úhledný. (1. Tim. 2:9) Dnes panují ve většině zemí ohledně oblékání určité normy, které jsou v oficiálních kruzích považovány za přijatelné. Tyto normy obvykle připouštějí rozumnou rozmanitost, ale větší odklon od nich se považuje za projev touhy poutat pozornost k vlastní osobě, za projev smyslnosti nebo výstřednosti. Křesťané, muži i ženy, by na to neměli zapomínat. Jsi ochoten kvůli dobrému poselství omezit svou svobodu v oblékáni, abys nepřiváděl ke klopýtání své bratry?
19–21. a) Proč se svědkové Jehovovi snaží zůstat odděleni od světa? b) V jakém dalším směru musíme dávat pozor, abychom zůstali odděleni od světa?
19 Ano, Ježíš měl pravdu, když řekl, že křesťané nebudou „částí světa“. (Jan 17:16) Svědkové Jehovovi káží dobré poselství, vyhýbají se zlému a projevují si navzájem lásku a ohleduplnost, a tím vším se opravdu odlišují. Jsou odděleni od světa, a to přináší svědkům požehnání, v neposlední řadě proto, že jsou uchráněni mnoha problémů, které postihují dnešní svět.
20 Vážíš si ve svém životě toho, že jsi oddělen od světa, a upevňuješ tento postoj? Nezapomeň, že pokud by byli svědkové Jehovovi méně odděleni, podobali by se více světu, jehož bohem je satan ďábel. (2. Kor. 4:4) Ztratili by tím své jasné charakteristické rysy, které mají jako ‚svatý‘ lid, a nepodařilo by se jim udržet se „bez poskvrny od světa“. Potom by již neměli „způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha“. (Jak. 1:27; 1. Petra 1:14–16) Zjišťuješ-li, že by ses chtěl více podobat světu, pamatuj na výstrahu u Jakuba 4:4.
21 Apoštol Pavel prorokoval, že v dnešním světě bude vynikat ještě další vlastnost. Řekl, že lidé budou „milovat peníze“. (2. Tim. 3:1, 2) A skutečně tomu tak je. Touha po penězích se dnes stává tak velkou silou, že ovlivňuje život mnoha lidí ze všeho nejvíce. Liší se křesťané i v tomto směru? Můžeme obstát v dnešním světě aniž ‚milujeme peníze‘? Budeme o tom mluvit v dalším vydání „Strážné věže“.
[Rámeček na straně 29]
Liší se také svou poctivostí
Nemohl věřit svým očím, když viděl pod stěračem svého automobilu lístek s vyznačením pokuty: Pokuta 25 dolarů za nedovolené parkování. Zabolelo jej to, protože to bylo nespravedlivé. Na místě, kde parkoval, nebyl žádný nápis označující zákaz parkování. A ještě horší bylo, že přijel zdaleka a nemohl si dovolit vrátit se později do města, aby se odvolal. Proto si ofotografoval celé místo, aby dokázal, že tam nikde nebylo žádné výstražné znamení. A protože byl jedním ze svědků Jehovových, požádal jednoho spolusvědka, aby šel místo něho k dopravnímu soudu.
Zde je zpráva jeho přítele o tom, co se dělo tehdy ráno při soudním jednání:
„Když jsi povolán před soudce, musíš uvést své jméno a adresu. Pak vyžadují přísahu pravdivé výpovědi. Než mě soudní úředník, starší muž, požádal o přísahu, chtěl, abych opakoval jméno ulice, kde bydlím. Když jsem řekl: ‚124 Columbia Heights‘, zřejmě poznal, že to je adresa světového ústředí Společnosti Strážná věž a svědků Jehovových. Obrátil se k soudci a řekl: ‚Pane soudce, v této věci si nemusíte dělat žádnou starost. Jsou to dobří lidé. Ti nelžou! Nelžou nikdy! Nemohou lhát! Jejich náboženství to nepřipouští a oni se jej přísně drží. Ještě nikdy jsem neslyšel, že by někdo z těchto mužů nebo žen lhal. Být čestnější než oni již není možné. Už často jsem zažil, že by se mohli vyhnout pokutě za nesprávné parkování, kdyby byli prostě jen trochu zalhali, ale oni to neudělali.‘
Potom se ke mně obrátil a řekl: ‚Vím, že byste nelhal, protože víte, kdo by se potom obracel v hrobě.‘ ‚Kdo?‘ zeptal jsem se. ‚Soudce, soudce Rutherford, (dřívější prezident Společnosti Strážná věž),‘ odpověděl. ‚Před 47 lety jsem mu doručoval poštu. Znal jsem svědky Jehovovy ještě dříve, než jich bylo tolik. Soudce — to byl nějaký člověk!‘
Po této poznámce už soudce vůbec nekladl žádný důraz na to, aby mne uvedli pod přísahu. Požádal mě, abych mu přednesl svou věc, což jsem učinil. Rozsudek? ‚Nevinen.‘“
Svědkové Jehovovi si přejí „chovat se ve všem poctivě“. (Žid. 13:18) A to, že lpějí na poctivosti, je jedním z mnoha rysů, jimiž se liší od světa.