Služebníci království čelí výzvě
„Co je tedy Apollo? Ano, co je Pavel? Služebníci, skrze něž jste se stali věřícími.“ — 1. KORINŤANŮM 3:5.
1. a) Co je dnes v náboženském ohledu uváděno v pochybnost a proč? b) Která říše je ohrožena a co se s ní stane?
AUTORITA náboženských služebníků je dnes uváděna v pochybnost. Děje se to tím častěji, čím více se politický živel tohoto světa obrací proti náboženství, včetně náboženství „křesťanského“, protože je považuje za zištný podvod. V zemích, v nichž se rozmáhá protináboženské smýšlení, nejsou dokonce ani absolventi náboženských seminářů považováni za řádně zplnomocněné náboženské služebníky a jsou odsuzováni. Ano, světová říše falešného náboženství se setkává s nepřátelstvím a je ohrožena celosvětovým útokem, který bude znamenat její zničení. Předpověděl to božský původce pravého uctívání a určil svůj vlastní čas, kdy se má jeho proroctví splnit. Z této úžasné události bude mít užitek všechno živé stvoření v celém vesmíru.
2. Co bude ve sféře náboženství existovat nadále a co nikoli?
2 Protináboženské smýšlení však nebude panovat na zemi dlouho, zatímco ospravedlněný stvořitel vesmíru bude existovat stále! Ano, a zůstane zde pravé náboženství tohoto nesmrtelného a nejvyššího Boha! Ačkoli milióny obyvatel země popírají skutečnosti o Bohu, žijí a působí dnes na zemi lidé, kteří pěstují pravé uctívání Boha. A dnes platí stejně jako dříve výrok vyřčený před staletími: „Jeho neviditelné vlastnosti jsou . . . jasně patrné od stvoření světa, protože je lze postřehnout z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a božství, takže jsou neomluvitelní.“ — Řím. 1:20.
3, 4. a) Jak lze dokázat, že Jehova má na zemi své služebníky? b) Jak víme, že náboženští služebníci Velkého Babylóna budou brzy bez práce?
3 Když byla v prvním století našeho letopočtu napsána tato slova, měl Jehova Bůh na zemi své služebníky. Proto mohl apoštol Pavel napsat: „Co je tedy Apollo? Ano, co je Pavel? Služebníci, skrze něž jste se stali věřícími, právě jak Pán každému udělil. Já jsem sázel, Apollo zaléval, ale Bůh dával vzrůst.“ — 1. Kor. 3:5–9.
4 Jehova musí mít na zemi služebníky i dnes. Neužívá však náboženských služebníků Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství. Ti budou vlastně brzy bez práce. To se stane, až přestane existovat samotný Velký Babylón. Zjevení 16:19 to předpovídá: „A velké město se rozpadlo na tři části a města národů padla; a Velký Babylón byl připomenut před Bohem, aby mu Bůh dal pohár vína hněvu své zloby.“
5. Co se stalo ve starověkém Babylónu roku 539 př. n. l.? Co lze říci o služebnících a jiných podporovatelích náboženského Velkého Babylóna?
5 Co se potom stane s lidmi, kteří zůstanou věrnými stoupenci náboženských systémů, v nichž slouží profesionální služebníci Velkého Babylóna? Nuže, povšimni si, co se stalo oné noci roku 539 př. n. l., když král Belšacar a jeho pozvaní šlechtici chválili babylónské bohy při jedné znamenité hostině navzdory Médům a Peršanům, kteří je obléhali. Účastníci hostiny dostali nejdříve upozornění, když viděli zázračný nápis na stěně hodovní síně a slyšeli výklad od Jehovova proroka Daniela. Potom, téže noci, Babylón padl a dobyvatelé, kteří vnikli dovnitř, zabili krále a zřejmě i ostatní účastníky hostiny, kteří vyvyšovali falešné bohy. (Daniel, kapitola 5) Podobná katastrofa očekává náboženské služebníky a ty, kteří zůstanou věrní náboženským systémům Velkého Babylóna.
Naléhavá potřeba božích služebníků
6. a) Co musí mít Bůh pro lidskou rodinu v dnešním kritickém období? b) Kdy skončily časy pohanů a co o tom řekl Ježíš?
6 Nikdo nemůže rozumně popřít skutečnost, že nyní žijeme v nejkritičtějším období lidských dějin od celosvětové potopy za dnů Noemových. (2. Tim. 3:1–5) Je proto nezbytně nutné, abychom nyní byli pravými služebníky Noemova Boha. Jehova dal výstrahu lidem v Noemově době i hodovníkům na Belšacarově hostině, a proto má jistě i od roku 1914, kdy vypukla první světová válka, pro lidskou rodinu naléhavé poselství. Boží služebníci opravdu upozorňovali širokou veřejnost asi po čtyřicet let na to, že tento rok označuje konec časů pohanů, o nichž Ježíš řekl: „Jeruzalém bude tlačen od pohanů, dokudž se nenaplní časové pohanů.“ — Luk. 21:24, „KB“.
7. a) Do kdy byl pozemský Jeruzalém pošlapáván nežidovskými národy? b) Nač Ježíš poukazoval, když mluvil o tom, že Jeruzalém bude „pošlapáván národy“?
7 Pozemský Jeruzalém byl pošlapáván nežidovskými národy ještě asi 53 let po roce 1914, to jest do Šestidenní války v roce 1967. Ale Ježíš zřejmě nemluvil o dnešním židovském Jeruzalému, ale o tom, co toto město znázorňovalo až do roku 607 př. n. l. Co tedy znázorňovalo? Království Jehovy Boha v rukou jeho pomazaného krále z královského domu Davidova. — Luk. 1:32; 1. Par. 29:11.
8. Pro koho připravil Jehova Davidovo království a proč nemohli lidé vidět předpovězené dosazení na trůn?
8 Byl to Ježíš Kristus, pro něhož Jehova Bůh připravil království jeho předka Davida. Pilátovi, který působil jako soudce, řekl Ježíš, že jeho království není z tohoto světa, přičemž měl na mysli, že bude nebeské. (Jan 18:36) Je tedy logické, že k Ježíšovu budoucímu dosazení v království na konci časů pohanů mělo dojít v neviditelných nebesích. Jeho dosazení na trůn mělo tedy být lidských očím neviditelné, a proto jsme nemohli ani my, ani pohanské národy doslova vidět, jak byl v roce 1914 dosazen do svého království, na něž měl právo, protože mu bylo dáno Bohem. Tyto národy jistě nevěřily, že došlo k této události, ačkoli ji Jehovův lid oznamoval od sedmdesátých let minulého století.
9. a) Co činily národy bez ohledu na poselství o království? b) Co bylo nutné vzhledem k tomu, jak jednaly národy v roce 1914?
9 Národy nedbaly na poselství o království a na podzim roku 1914 je zachvátila válka. Jak bylo předpověděno v Žalmu 2:1–12, projevily se jako Ježíšovi nepřátelé a odmítly ‚líbat‘ nově dosazeného krále na znamení své podřízenosti a loajality. Proto se musel splnit Žalm 110:1, 2, kde čteme: „Jehovův výrok k mému Pánu je: ‚Seď po mé pravici, dokud ti nedám tvé nepřátele jako stoličku pod nohy.‘ Prut tvé síly vyšle Jehova ze Siónu a řekne: ‚Podmaňuj uprostřed svých nepřátel.‘ “
10. a) Za jakých okolností začal Ježíš panovat v roce 1914? b) Kdo ve 20. století zastupuje Jehovu?
10 Židovští odpůrci se netajili svým nepřátelstvím vůči Ježíšovým apoštolům, když se Ježíš posadil na Boží pravici, aby čekal na okamžik, kdy má začít panovat mezi svými nepřáteli. (Sk. 4:24–26) A tak začal oslavený Ježíš Kristus na konci časů pohanů v roce 1914 panovat mezi nepřáteli. Proto má Jehova uprostřed nepřátel v našem dvacátém století — stejně jako v minulosti — nositele svého poselství, totiž své pravé služebníky. Jsou to jeho svědkové. — Iz. 43:10–12.
Obhajovat svou způsobilost božích služebníků
11. Kdo napadá zmocnění svědků Jehovových jako Bohem ordinovaných služebníků království?
11 Praví, Bohem ordinovaní služebníci království museli vždy obhajovat své zmocnění ke službě. To jistě platí i o svědcích Jehovových dnes, ve 20. století. Jejich způsobilost pro postavení řádně ordinovaných Božích služebníků je napadána a zpochybňována. Kdo projevuje takový postoj? Především absolventi teologických seminářů křesťanstva, kteří dostali potvrzení o tom, že byli ordinováni, a stali se placenými duchovními. Domnívají se, že mají řádné vzdělání a že jsou dostatečně způsobilí, aby byli výlučně oni profesionálními služebníky biblického Boha.
12. Kterému význačnému křesťanu v prvním století bylo zpochybňováno zmocnění? Jak se mělo pohlížet na kohokoli, kdo by přinášel nějaké jiné dobré poselství?
12 Podobná situace byla v prvním století n. l. Muž, který zapsal pod inspirací téměř polovinu Křesťanských řeckých písem, se ocitl v situaci, kdy byla v římské provincii Galácii popírána jeho způsobilost jakožto apoštola Ježíše Krista. Dokonce byla vyjádřena pochybnost o tom, zda je správné to, čemu učil jako křesťanství. Musel proto říci Galaťanům: „Divím se, že se tak rychle vzdalujete od toho, který vás povolal Kristovou nezaslouženou laskavostí, k nějakému jinému dobrému poselství. Ale není jiné, pouze tu jsou jistí lidé, kteří vám působí těžkosti a chtějí překroutit dobré poselství o Kristu. I kdybychom však my nebo anděl z nebe vám snad oznamovali jako dobré poselství něco nad to, co jsme vám oznámili jako dobré poselství, ať je proklet. Jak jsme dříve řekli, nyní znovu říkám: Kdokoli vám oznamuje jako dobré poselství něco nad to, co jste přijali, ať je proklet.“ — Gal. 1:6–9.
13. Proč neměli Galaťané pochybovat o Pavlově autoritě?
13 Je pravda, že tento pisatel — apoštol Pavel — se nedověděl o křesťanských naukách při osobním styku s Ježíšem Kristem nebo s jeho dvanácti apoštoly. Teprve později strávil Pavel nějaký čas s apoštolem Petrem neboli Kéfou. (Jan 1:42; Gal. 1:18, 19) Ale na důkaz toho, že je způsobilým služebníkem dobrého poselství od Boha prostřednictvím Krista, mohl Pavel říci rozkolísaným křesťanům v Galácii: „Ano, když poznali nezaslouženou laskavost, jež mi byla dána, Jakub a Kéfas a Jan, kteří se zdáli být sloupy, podali mně a Barnabášovi pravici k podílnictví, abychom šli k národům, ale oni k obřezaným.“ (Gal. 2:9) Tito Galaťané si tedy mohli položit otázku: Jestliže Ježíšovi apoštolové Petr, Jakub a Jan uznali Pavla jako nositele pravého dobrého poselství, jaký máme důvod, abychom jeho poselství napadali a odvraceli se od něj?
14. Proč není nic zvláštního na tom, že je napadáno postavení svědků Jehovových jako Božích služebníků?
14 Ale jak je tomu s Jehovovým lidem dnes? Měli bychom být překvapeni, když jsme jako Bohu oddaní, pokřtění svědkové Jehovovi napadáni a musíme hájit své postavení jako služebníci království, jestliže musel i takový člověk jako Pavel hájit svou způsobilost jako služebník Boží a Kristův? Stejně jako v případě Pavlově nedokazují ovšem taková neopodstatněná obvinění vůbec nic.
I Ježíš byl napadán
15. Kdo měl vyšší postavení než apoštolové, a přece bylo zpochybňováno jeho oprávnění vyučovat? Komu vděčil za své oprávnění?
15 Sám Pán Ježíš Kristus byl napadán a jeho vlastní lid jej nechtěl přijmout jako pověřeného Božího služebníka. Čteme například: „Když uplynula polovina svátku [stánků], vešel Ježíš do chrámu a vyučoval. Židé se proto podivovali a řekli: ‚Jak to, že ten člověk je vzdělaný, ačkoli nestudoval na školách?‘ “ Ježíš odpověděl na tuto výzvu přímo: „Co učím, není mé, ale patří tomu, který mne poslal. Jestliže někdo touží konat jeho vůli, pozná, zda to učení je od Boha nebo zda mluvím sám ze sebe. Kdo mluví sám ze sebe, hledá svou slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravý a není v něm nespravedlnost.“ — Jan 7:14–18.
16. Proč se judaističtí náboženští vůdcové domnívali, že mají právo pochybovat o Ježíšově schopnosti vyučovat?
16 Judaističtí náboženští vůdcové se dívali na Ježíše Krista jako na pouhého Galilejce. Nemysleli si ovšem, že neumí číst, protože nechodil do školy, především do nějaké školy, jež by se podobala teologickému semináři. Ježíš konečně již dokázal, že uměl číst text z Hebrejských písem. (Luk. 4:16–21) Ale těmto Židům v Judeji a v Jeruzalémě bylo nepřijatelné, že tento bývalý tesař není teolog a není tedy na úrovni znalců Písma, farizeů a saduceů jejich národa. Jak se tedy může opovažovat veřejně tvrdit, že ví, co znamenají Hebrejská písma a jak mají být uplatněna, a jak může mluvit tak autoritativně? A tak byli tito Židé duchovně příliš hluší, než aby slyšeli zvuk božské pravdy. Byli příliš pyšní, než aby přijali výroky muže, který neabsolvoval nějakou teologickou školu.
„Vyučeni Jehovou“
17. Kterého učitele přehlíželi židovští náboženští vůdcové ve spojitosti s Ježíšem Kristem? Jaké vzdělání získal Ježíš?
17 Tito Židé se světskou moudrostí přehlíželi toho, kdo ve skutečnosti učil Ježíše Krista. Vždyť Ježíšova učitelská schopnost pocházela od největšího učitele, jaký existuje, totiž od Jehovy Boha! (Job 36:22) Ježíš řekl v tom směru o Bohu: „Až jednou vyvýšíte Syna člověka, pak poznáte, že jsem to já a že nedělám nic sám od sebe, ale právě tak, jak mne Otec naučil, tak mluvím.“ (Jan 8:28) Ježíš tedy dokázal, že je nejznamenitějším žákem v univerzální škole nejvyššího učitele, jaký existuje. Čest patřila tomu, kdo jej učil. Není divu, že obyvatelé Nazaretu řekli o svém bývalém spoluobčanu: „Odkud má tento člověk takovou moudrost a takové mocné skutky?“ — Mat. 13:54.
18. a) Jakého učitele bychom měli chtít? b) Co řekl Ježíš o největším učiteli a o těch, kteří budou od něj poučováni?
18 Abychom mohli porozumět Bibli, potřebujeme nejlepšího učitele, jaký existuje. A tímto učitelem je inspirátor této nepřekonatelné knihy. Ježíš řekl těm, kteří byli za jeho pozemského života členy viditelné, pozemské organizace tohoto učitele: „Žádný ke mně nemůže přijít, jestliže ho nepřitrhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v posledním dnu. V Prorocích je napsáno: ‚A všichni budou vyučováni Jehovou.‘ Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.“ (Jan 6:44, 45) Ježíš zde citoval Izajáše 54:13, kde je řečeno: „A všichni tvoji synové budou vyučeni Jehovou a pokoj tvých synů bude hojný.“
19. Čí „synové“ měli být vyučováni Jehovou?
19 Ptáme se však: Čí „synové“ měli být „vyučeni Jehovou“? Tento prorocký slib byl dán symbolické „ženě“, budoucí matce určitých „synů“ neboli dětí. Této „ženě“ je řečeno u Izajáše 54:1: „ ‚Radostně křič, neplodná, která jsi nerodila! Rozvesel se s radostným voláním a pronikavě křič, ty, která jsi neměla porodní bolesti, vždyť synové opuštěné jsou četnější než synové ženy, která má manželského vlastníka‘ řekl Jehova.“
20. Co musí dále dělat Bohu oddaní křesťané podle 2. Korinťanům 13:5? Jak to ovlivňuje jejich způsobilost jako služebníků království?
20 To Jehova oslovuje tuto „ženu“ a on má být učitelem jejích „synů“, a proto musí být on jejím symbolickým manželem a ona musí být jeho nebeskou organizací podobající se ženě. Její „synové“ neboli děti jsou žáci největšího učitele, jaký existuje. Je ovšem nezbytně nutné, aby tito „synové“, Ježíšovi pomazaní následovníci a jejich druhové, „velký zástup“, neustále uplatňovali poučení, jež jim poskytuje Jehova. (Zjev. 7:9) To je také jeden způsob, jak mohou dbát Pavlova vybídnutí: „Zkoušejte, zda jste ve víře, dokazujte, co sami jste.“ (2. Kor. 13:5) Jestliže to Bohu oddaní, pokřtění křesťané stále činí a zůstávají pilnými žáky největšího učitele, měli by mít potřebnou způsobilost jako služebníci království, kteří mají zmocnění od Jehovy. Dále uvidíme, jak Boží služebníci dokazují svou způsobilost.
Co bys řekl?
◆ Jak můžeš dokázat, že Jehova má na zemi své služebníky?
◆ Co znázorňoval Jeruzalém, který byl „pošlapáván národy“?
◆ Co musel Ježíš učinit, protože národy neprojevily úctu ke království?
◆ Proč není neobvyklé, že je napadáno postavení svědků Jehovových jako Božích služebníků?
◆ Co přehlíželi židovští náboženští vůdcové, kteří zpochybňovali Ježíšovu schopnost vyučovat?