Bible — Pouze lidské slovo?
WILLIAM TYNDALE dal život za snahu zpřístupnit ji každému. Martin Luther vynaložil obrovskou námahu na její překlad do němčiny. Pro následovníky Jana Kalvína byla „mírou a kánonem veškeré pravdy“. Ano, byl čas, kdy málo lidí pochybovalo o tom, že Bible je Boží slovo. Takové bylo i dogma římskokatolické církve.
Ale dnes je to jiné. Bibli, nejprodávanější knihu v celých dějinách, čte málo lidí a ještě méně se jich podle ní řídí. Spisovatel James Barr vyjádřil pocity mnohých slovy: „Na utváření biblické tradice se dívám jako na zprávu o lidské práci. Svou víru v ni prohlašuje člověk . . . Správný název pro Bibli by byl Slovo Izraele, Slovo některých předních raných křesťanů.“ — „Bible v moderním světě“ od Jamese Barra.
Proč taková změna? Je Bible Slovo Boha, nebo slovo nějakých lidí? A záleží na tom vůbec v tomto světském dvacátém století?
Záleží na tom?
Začněme proto odpovědí na poslední otázku: Ano, záleží na tom. Proč? Protože Bible je popsána jako ‚lampa naší noze a světlo naší vozové cestě‘. (Žalm 119:105) Dnes opravdu potřebujeme takové světlo. Naše krásná planeta je ničena. Mnoho miliónů lidí hladoví. Málokdo má důvěru v budoucnost a je ohrožena samotná existence lidstva. Bible nám nabízí, že nás provede těmito zrádnými časy do bezpečné a šťastné budoucnosti. Jestliže skutečně je Božím slovem, je přesně tím, co potřebujeme.
Proč tedy o ní lidé začali pochybovat? Odpověď na tuto otázku nám pomůže rozhodnout, zda je tato kniha skutečně Boží slovo, nebo ne.
Co se stalo s vírou?
Během 17. a 18. století padla téměř všeobecná víra v Bibli za oběť měnícím se názorům. V Evropě se vyvinul duch skepticismu a oddělování světských věcí od náboženství. Všechno bylo uvedeno v pochybnost — vládní a hospodářské systémy, do té doby platné představy o přírodě, náboženství. Neunikla ani Bible.
Pochybnosti o ní otevřeně vyjádřil v 17. století bývalý katolík Pierre Bayle, který zpochybnil historičnost a chronologii Bible. Jeho způsob uvažování následovali jiní a v 19. století se skepse plně rozvinula pod vlivem školy vyšší kritiky. Vyšší kritici tvrdí, že Bible není to, čím se jeví. Podle nich nenapsal pět knih Zákona Mojžíš. Byly prý složeny v pozdní židovské době z pramenů napsaných staletí po Mojžíšově smrti. Každé proroctví, které se splnilo, muselo být napsáno až po splnění. Izajáše tedy psala během staletí řada lidí. A Daniel byl napsán asi v roce 165 př. n. l.
Účinek vyšší kritiky vidíme na německém biblickém učenci Davidu Friedrichu Straussovi: „Jsme ještě křesťané? Ne, řekl Strauss, alespoň ne ti z nás, kteří přijali vyšší kritiku, neboť už nemůžeme brát Bibli jako Boží slovo.“ — „Náboženství a vzestup skepse“ od Franklina L. Baumera, angl.
Nový, světský věk také přinesl nové vědecké objevy. Některé z nich Bibli podporovaly, ale jiné se s ní zdály být v rozporu. Proto mnozí usoudili, že Bible je zastaralá. Toto domnění posílila v polovině 19. století popularizace evoluční teorie — teorie, jež přímo protiřečí zprávě o stvoření v 1. Mojžíšově. Většina vědců a vyšších kritiků se této teorie dychtivě chopila. Dnes ji přijímá mnoho duchovních a ve školách se jí vyučuje jako skutečnosti.
Znamená to vše, že věda nějak vyvrátila Bibli? Anebo dokázala vyšší kritika, že Bible není Boží slovo?