Jsou mrtví naživu? Názory lidí

STARÁ černoška vypadala velmi churavě. Nohy ji bolely tak, že sotva chodila. Její vzezření bylo podivné — vlasy pomazané červenou hlinkou, na sobě několik šátků a ruce a nohy ozdobené amulety. — Proč? Protože již před 50 let věřila, že je posedlá duchy svých předků. Šamani jí jako „léčbu“ předepsali hlinku, šátky a amulety.

Je taková víra vzácná? Vlastně ne. Jen v samotné Africe se životy nespočetných lidi točí okolo víry, že mrtví předkové mají moc „chránit své potomky nebo je trestat menšími nemocemi nebo neštěstími“, jak říká kniha „Africké dědictví“. (angl.) Podobné uctívání předků se provozuje i v mnoha jiných částech světa. Ač se to snad zdá překvapující, takové uctívání má pravděpodobně něco společného s náboženskou vírou v místě, kde žiješ. Jak to?

Hindové a jiní věří v převtělování. Spiritisté věří, že se člověk může spojit s mrtvými prostřednictvím médií. Katolíci jsou učeni, že většina lidí se musí po smrti očisťovat od hříchů v očistci, než se nakonec dostanou do nebe, ale že nenapravitelní ničemové odcházejí do ohnivého pekla. Většina protestantů věří, že dobří jdou do nebe a špatní jsou mučeni v pekle, a mnozí jsou přesvědčeni, že to tak učí Bible. Někteří lidé, kteří stáli na prahu smrti, jsou přesvědčeni, že při smrti cosi přežívá tělo.

Přestože se jednotlivá náboženství liší ve svých specifických představách posmrtného života, většina z nich má jedno společné — víru, že mrtví jsou naživu.

Smrt je jistě strašný nepřítel, kosí lidi všech ras — bohaté i chudé, mladé i staré. Bible vhodně říká: „Jste. . . mlha, která se na chvilku objevuje a pak mizí.“ (Jak. 4:14) Každý den mnozí ztrácejí smrtí své drahé.

Proto se mnoho lidí ptá: Kam odešli? Jsou skutečně mrtví, nebo jsou někde dál naživu? Uvidíme je ještě někdy? Kde můžeme najít pravdivé odpovědi?