Zachovávat křesťanskou jednotu v obchodních vztazích
„Pohleď, jak je dobré a jak příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě!“ — Žalm 133:1.
1. Proč je křesťanská jednota tak žádoucí?
SKUTEČNĚ je ‚dobré a příjemné, když spolu křesťanští bratři bydlí v jednotě‘, zejména dnes, kdy je ve světě tolik nejednoty. Opravdová jednota je něco krásného; vytváří těsné pouto bratrské lásky mezi lidmi, takže je pro ně radostí být spolu. Nejednota je naopak nepříjemná a vede k neshodám, nenávisti a odcizení mezi společníky.
2. Jak by měl náš společný názor na biblické zásady posilovat naši bratrskou jednotu i v obchodních záležitostech
2 Když mají křesťané obchodní jednání s jinými Jehovovými služebníky, jejich společný názor na biblické zásady by měl posilovat jejich bratrskou jednotu. Jeden dozorce ve sboru svědků Jehovových to vyjádřil slovy: „Svět je stále méně důvěryhodný, a tak je osvěžující pracovat se zásadovými spolukřesťany. Nemusíme si v každém okamžiku ‚dávat pozor‘. Čistí, poctiví obchodní společníci začínají být v tomto systému vzácní. Je příjemné pracovat s poctivými lidmi, kteří nekouří, nepoužívají ošklivá slova, ovládají se a jejichž základní pohnutkou není hmotařská chamtivost.“
3. a) Jaké obchodní vztahy například mohou navázat spoluvěřící? b) Jakými zásadami se musí řídit obchodní jednání?
3 Jaké obchodní vztahy například mohou navázat spoluvěřící? Dva nebo více křesťanů se například rozhodne, že se společně pustí do nějakého podniku. Nebo je jeden zaměstnavatelem a druhý zaměstnancem. Opět jiná je situace, kdy křesťan nabízí výrobek nebo službu jinému věřícímu. Ve všech takových obchodních jednáních se musí řídit zásadami poctivosti a ryzosti zaznamenanými v Jehovově inspirovaném Slově. Tím je podporována bratrská jednota a radost ze spolupráce. — 1. Kor. 10:31.
4. Jaké nebezpečí existuje pro křesťany při podnikání?
4 Existuje však nebezpečí, že si někteří nezachovají vynikající křesťanský názor. Mohou začít příliš myslet na své vlastní zájmy. (Fil. 2:4) Peníze se mohou stát důležitějšími než křesťanská jednota. Sobectví v podnikání však může zničit bratrské vztahy i vztah k Jehovovi. To bychom přece nechtěli! — Jan 13:34, 35; Hebr. 13:5; 1. Tim. 3:2, 3; 1. Jana 3:16; 4:20, 21.
DŮLEŽITOST FORMÁLNÍ DOHODY
5. Jak ukazuje Abrahamova zkušenost při koupi půdy hodnotu formální dohody?
5 Pomocí a ochranou před nedorozuměním v obchodních jednáních nám může být úvaha o tom, jak Abraham kupoval pozemek. „Navážil Efronovi obnos stříbra, o kterém mluvil v doslechu synů Heta, čtyři sta stříbrných šekelů běžných u obchodníků. Tak Efronovo pole, které bylo v Machpele, [a jeskyně na něm]. . . byly stvrzeny Abrahamovi jako zakoupený majetek před očima synů Heta, mezi všemi, kteří vstupovali do brány jeho města.“ Nebyla to žádná soukromá úmluva muže s mužem. Byla to formální dohoda potvrzená před svědky. Nebylo žádné nedorozumění ohledně toho, co bylo koupeno a přesně za jakou cenu. — 1. Mojž. 23:2–4, 14–18.
6. Jak mohou křesťané formálně uzavírat důležité obchodní transakce?
6 Podobně moudré je, když křesťané formálně uzavírají důležité transakce. Když jde o prodej nějaké věci, mohou účastníci sepsat, co se prodává, cenu, způsob placení, kdy a jak má být věc dodána, a jiné dohodnuté podmínky. Jestliže jde o provedení nějaké služby, mohou účastníci zapsat, jaká práce se má vykonat, kdy má být hotova, cenu a jiné údaje. Dokument by měl být datován a podepsán a každý by si měl ponechat jednu kopii. Taková písemná dohoda je zejména důležitá ve vztahu obchodních partnerů. Pomáhá oběma stranám, aby dobře rozuměly svým vztahům, a přispívá, aby žili v souladu s Ježíšovou radou: „Ať vaše Ano znamená ano, vaše Ne ne.“ (Mat. 5:37) Ve složitějších věcech může být na místě vyhledat odbornou pomoc při sepisování dohody.
7. a) Co se ještě musí brát v úvahu ohledně psaných dohod? b) V jakém duchu by měli křesťané postupovat v obchodních věcech?
7 Při formulování psaných dohod by měli účastníci myslet nejen na to, čeho chtějí dosáhnout, ale i na možné důsledky, například jak vztah ukončit, kdyby to bylo nutné. (Přísl. 21:5) Všechna obchodní podnikání v sobě nesou nějaké riziko a žádný dokument nemůže zahrnout všechny okolnosti, které mohou nastat. Jestliže se okolnosti skutečně změní, může být nutné dohodu pozměnit nebo sjednat novou. Během doby může dokonce člověk pochopit, že na sebe vzal nemoudrý obchodní závazek a že se musí nějak čestně vyprostit. Neměl by to však být jen úskok, jímž by se zbavoval odpovědnosti za dluhy vyplynulé z jeho osobní rozmařilosti nebo špatného řízení. Je třeba věc prohovořit a zjistit, zda je možné dohodu zrušit, a jaké finanční vyrovnání je v případě potřeby možné učinit. Svědomitý člověk se však jistě vynasnaží, aby v rozumných mezích udělal, co může, aby vyhověl smluvním závazkům, i kdyby musel na čas změnit svůj životní styl. (2. Tes. 3:12) Jestliže chce křesťan chodit bezúhonně a pěstovat spravedlnost, bude se snažit splnit své závazky podle dohody, i kdyby to nebylo v jeho nejlepším zájmu. Udělá to však, aby si zachoval Jehovovo schválení. „Přísahal na to, co je pro něho špatné, a přece to nemění.“ (Žalm 15:1–4) Ve všech takových jednáních je třeba, aby se ‚záležitosti Jehovových služebníků děly v lásce‘. — 1. Kor. 16:14.
8. Proč je dobré počítat náklady, než navážeme obchodní vztah?
8 Vzhledem k tomu je dobré spočítat náklady dříve, než navážeme obchodní vztah. (Luk. 14:28–30) Někteří se optimisticky vydají na obchodní moře, ale ztroskotají na skrytých úskalích. Někteří se například domnívali, že zisky, které vydělávají jejich zaměstnavatelé, by mohly patřit jim, kdyby měli podobný podnik. Neuvědomili si však, že není snadné řídit podnik v tomto světě bezohledného soutěžení. Každoročně se na světě hroutí desetitisíce podniků. Tak se mnozí křesťané po hořkém zklamání v obchodním podnikání s úlevou opět stali zaměstnanci se stálým platem.
CTÍT OBCHODNÍ VZTAHY
9. Jakými způsoby si například mohou křesťané projevovat úctu v práci?
9 „Ujímejte se vedení v projevech vzájemné úcty,“ říká Římanům 12:10. Křesťanští zaměstnanci, kteří se tím řídí, se nebudou snažit využívat svého zaměstnavatele, protože je také svědek, a nezaujmou světský postoj, že zaměstnavatel musí trpět nedostatky svých zaměstnanců, protože si to může dovolit. Místo toho budou svému zaměstnavateli prokazovat úctu svým postojem a pilnou prací. (1. Tim. 6:2) Křesťanští zaměstnavatelé zase budou projevovat úctu zaměstnancům, kteří jsou svědky, tím, jak s nimi mluví a jednají. Zaměstnavatel by nikdy neměl mít pocit, že je vyšší než spoluvěřící, který pro něho pracuje, ale měl by si pamatovat, že oba jsou Jehovovými otroky a v Jeho očích jsou si rovni. (Ef. 6:9) Zaměstnavatel i zaměstnanec by také měli vždy mít na paměti radu Galaťanům 6:10: „Čiňme dobře všem, zejména však těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře.“
10. Jak pomáhá pokora v projevování vzájemné úcty?
10 Není těžké projevovat úctu tam, kde je hojnost pokory. Například nebude pokornému staršímu v křesťanském sboru zatěžko podřídit se v podniku vedení spolukřesťana, který nemá ve sboru stejné přednosti. Pokornému zaměstnavateli zase nebude zatěžko podřizovat se ve sborové činnosti svému zaměstnanci, staršímu. Pokora také způsobí, že jeden ke druhému nebude příliš kritický a nebudou od sebe navzájem očekávat dokonalost, protože „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. — Řím. 3:23; 12:3
11. Jak mohou křesťané projevovat rozumnost v obchodních záležitostech?
11 Bible také přikazuje: „Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem.“ (Fil. 4:5) Nebylo by rozumné, aby křesťan očekával zvláštní přednosti nebo nejlepší práci nebo vždy tu nejnižší cenu jen proto, že jedná se spoluvěřícím. Křesťan by také neměl očekávat, že má právo na volno nebo na jiné výsady, například použití strojů nebo vozidel, protože jeho zaměstnavatel je spoluvěřící. Přednosti, nejlepší práce, nízké ceny nebo volno mohou být poskytnuty, ale neměly by být vyžadovány. Nerozumné očekávání nějakých výhod může mezi křesťany vyvolat nevoli a poškodit jejich vztah. — Přísl. 18:19.
12. Nač je třeba na pracovišti dbát vzhledem k vydávání svědectví o království?
12 Křesťané sice chtějí oznamovat Boží království nevěřícím, ale na pracovišti by se měli starat, aby se takové svědectví o království vydávalo v patřičném čase. (Kaz. 3:1, 7) Jestliže se to činí v pracovní době, mělo by to být se souhlasem zaměstnavatele. Jinak to může vzbudit jeho nelibost a také by to mohlo uvést pohanu na Jehovu a na jeho lid. (1. Tim. 6:1) Existují jiné příležitosti, například polední přestávka nebo jiné přestávky, kdy je možno vydávat svědectví. Když je spolu v práci několik svědků, nechtěli by přece trávit čas hovorem o teokratických věcech, když mají pracovat.
STŘEŽIT POHNUTKY PODNIKÁNÍ
13. Jak se dívali Pavel a jeho hostitelé v Korintě na svou světskou práci?
13 Apoštol Pavel za svého pobytu v Korintě navázal obchodní vztah se svými křesťanskými hostiteli Akvilou a Priscilou. (Sk. 18:1–3) Pracovali, aby si opatřili věci nutné k životu, ale to bylo druhořadé vzhledem k jejich hlavnímu cíli — prosazovat Jehovovo uctívání. Rozhodně nemohli být obviněni, že si „myslí. . . , že zbožná oddanost je prostředkem k [hmotnému] zisku“. (1. Tim. 6:5) Všichni tři měli bohaté požehnání od Jehovy a v Bibli se o nich mluví příznivě. — Řím. 16:3–5.
14. a) Proč je dobré zkoumat pohnutky, než se pustíme do nějakého podniku? b) Jak vyřešili svůj problém tři svědkové v jedné zemi?
14 Křesťan si může ušetřit mnoho těžkostí, jestliže pečlivě zkoumá pohnutky dříve, než se pustí do nějakého podniku. Jeden křesťan může například chtít více času na podporu zájmů království, kdežto společník si možná chce zlepšit životní styl. Jeden snad chce zisky znovu investovat, aby podnik rozšířil, ale druhý je ochoten platit vyšší daně a zisky neinvestovat, aby se vyhnul většímu zaneprázdnění. V jedné zemi se tři svědkové Jehovovi, kteří byli i tělesně příbuzní, stali společníky v podniku. Časem se však rozešli v názorech na to, do jaké míry se kdo chce věnovat podnikání. Vyřešili to tak, že své obchodní zájmy rozdělili a podělili se o své klienty. Tak si zachovali jak duchovní, tak rodinné vztahy. Dbali na biblickou radu, aby usilovali „o věci, které slouží k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování“. — Řím. 14:19.
15. Proč musíme střežit své pohnutky, zejména pokud jde o peníze?
15 Zvláště by měl člověk střežit svou pohnutku, pokud jde o peníze. „Muž věrných činů“, ujišťuje nás Bible, „získá mnohá požehnání, ale ten, kdo chvátá, aby získal bohatství, nezůstane nevinný.“ (Přísl. 28:20) Když křesťan „chvátá, aby získal bohatství“, může se zaslepit vůči něčemu mnohem drahocennějšímu — svému křesťanskému bratrství. Z toho může vzniknout ve sboru nejednota, protože jiní se třeba pohoršují nad tím, že klade peníze před zájmy království. Bible tedy varuje: „Ti, kteří jsou rozhodnuti zbohatnout, upadají do pokušení a léčky a do mnoha nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zničení a zkázy. Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli odvedeni od víry a celí se probodali mnoha bolestmi.“ — 1. Tim. 6:9, 10.
16. Jak musí být vedeny všechny obchodní záležitosti?
16 Jeden způsob, jak může „láska k penězům“ svést křesťana z cesty, je pokušení, aby se chopil obchodních praktik, které jsou neetické nebo přímo nepoctivé. Když jsou s někým takovým spojeni spolukřesťané, může to vést k nejednotě. A takové praktiky ohrožují vztah k Jehovovi. Mají-li obchodní vztahy probíhat hladce, je důležité pamatovat si, že podvádět v obchodě „je pro Jehovu něčím odporným“. (Přísl. 11:1; 20:23) Křesťané chtějí, aby mohli raději říkat slovy apoštola Pavla: „Důvěřujeme, že máme poctivé svědomí, protože si přejeme chovat se ve všem poctivě.“ — Hebr. 13:18.
ŘEŠENÍ OBCHODNÍCH PROBLÉMŮ
17. Jak lze řešit některé malé obchodní problémy?
17 V jakémkoli obchodním vztahu mezi bratry mohou vzniknout problémy. Některé malé problémy lze řešit prostě uplatněním zásady z 1. Petra 4:8, kde stojí: „Především mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů.“ Nedají-li se tak problémy vyřešit, neměly by se nechat narůstat a zhoršovat. To by mohlo vést k vzájemné ztrátě úcty a k odcizení. Často je řešením laskavý, otevřený rozhovor, než se situace zhorší. Boží slovo nám radí rychle urovnávat rozepře. — Mat. 5:23–25; Ef. 4:26, 27.
18. Co může dělat křesťan, jestliže je přesvědčen, že mu bylo v podnikání vážně ukřivděno spolukřesťanem?
18 Když je však křesťan přesvědčen, že mu bylo spoluvěřícím v obchodě vážně ukřivděno, měl by se bedlivě řídit kroky uvedenými u Matouše 18:15–17. První nebo druhý krok by měl věc vyřešit. Pokud by se to nestalo, třetím krokem by bylo, aby problém zkoumali jmenovaní starší. Starší by v takovém případě bratry, jichž se to týká, silně odrazovali od soudního procesu. Žaloba podaná na spoluvěřícího by podle Pavla znamenala „pro vás úplnou porážku“. Dodal: „Proč si spíše nedáte ukřivdit? Proč se spíše nedáte podvést?“ (1. Kor. 6:1–8) Je lepší utrpět finanční ztrátu než uvést pohanu na Jehovovo jméno i na sbor a rozbít naši jednotu tím, že bys pohnal věřícího k soudu. Ovšem i tehdy, nejde-li věc k soudu, může být nutný nějaký zásah sboru, jestliže jde o nepoctivost.
19. Jaké vynikající biblické příklady mohou uvést starší, když radí v obchodních problémech?
19 Když starší radí těm, kteří mají obchodní těžkosti, mohli by jim poukázat na nesobecký příklad, který poskytl Abraham, když byl ohrožen jeho vztah k Lotovi. Přestože byl Abraham starší, laskavě dal Lotovi možnost, aby si první vybral zemi, místo aby riskoval roztržku. (1. Mojž. 13:5–11) Starší by také mohli poukázat na dobrý příklad Zacheův. Byl ochoten dát polovinu svého majetku chudým a z druhé poloviny čtyřnásobně nahrazovat, co z lidí vymohl falešným obviněním. — Luk. 19:1–10; viz také 1. Korinťanům 10:24.
20, 21. Co je nutno mít především na mysli ohledně světské činnosti?
20 Je znamenité, když křesťané účinně řeší obchodní problémy tím, že se bedlivě řídí biblickou radou. Tak zůstanou sjednoceni, i když obchodní podniky selžou. Takový šťastný výsledek se dostaví, jestliže máme stále na mysli především to, že pro křesťany je světská činnost na druhém místě za zájmy království a bratrskou jednotou. Je také znamenité, když lze obchodní zájmy uspořádat tak, aby se vyšetřilo více času na důležitější věci ve spojitosti s činností pro království. — Mat. 6:33; srovnej Filipanům 1:9, 10.
21 Náš vztah k Jehovovi a k našemu křesťanskému bratrství je tedy v našem životě skutečně důležitý. (Mat. 22:36–39) Nikdy bychom nechtěli, aby jej pokazily světské vlivy nebo obchodní záležitosti, neboť naprosto nic se nemůže srovnávat s naším vztahem k Jehovovi ani se nevyrovná kráse našeho sjednoceného bratrství.
Otázky k opakování
◆ Jak napomáhá poslušnost Božího slova v obchodních vztazích?
◆ Proč je moudré formálně zaznamenat důležité transakce?
◆ Jak si mohou křesťané vzájemně prokazovat úctu v práci?
◆ Proč bychom měli zkoumat své pohnutky při podnikání?
◆ Jaký postoj bychom měli projevovat při řešení obchodních problémů?
[Obrázek na straně 16]
Abraham potvrdil koupi pozemku formální dohodou s Efronem
[Obrázek na straně 18]
Vydělávání na živobytí bylo pro Pavla, Akvilu a Priscilu druhořadé