Na Nové Kaledonii se projevuje křesťanská věrná oddanost

ZDÁNÍ klamalo. Do začátku roku 1985 si politické nepokoje na ostrově Nové Kaledonii v Jižním Pacifiku vyžádaly asi 20 životů. Proto se v časopise „Maclean’s“ objevil komentář: „Tento ostrov se již začíná podobat Severnímu Irsku, je rozdělen do dvou silně ozbrojených a nepřátelských táborů.“

V lednu 1985 se situace tak zhoršila, že se francouzský prezident Francois Mitterrand vydal na cestu kolem poloviny světa, aby mimo program jednou v sobotu navštívil Noumeu, hlavní město ostrova. Obyvatelé ostrova, rozdělení, pokud jde o loajalitu, chtěli při jeho návštěvě silně projevit své city. Původní obyvatelé podněcováni náboženskými vůdci pociťují silnou loajalitu ke svým melanéským kořenům, a proto se domáhali toho, aby skončila francouzská nadvláda, která trvá přes 130 let. Naproti tomu mnozí potomci evropských Polynésanů a asijských usedlíků, a dokonce i Melanésané vyjadřovali loajalitu francouzské vládě a zastávali se toho, aby tato vláda trvala dále.

Mezitím se téže soboty také v Nouméji shromáždilo 1 567 svědků Jehovových a jejich přátel, aby dali veřejně najevo svou loajalitu, věrnou oddanost. Jejich loajalita však nepatřila nějaké určité etnické skupině nebo pozemské vládě. Byla to věrná oddanost Božímu zřízenému království. A jak se stalo, že byli v Nouměji právě v ten den? A jak se vůbec stalo, že byli v Nové Kaledonii?

Počátky křesťanské věrné oddanosti

Nová Kaledonie má všechno, co bys očekával od ráje v Jižním Pacifiku — příjemné podnebí po celý rok, sladké ovoce, které vyvolává chuť, bujnou vegetaci, která je potěšením pro oko, a barevnou směsici více než 150 000 Melanésanů, Polynésanů, Asiatů a Evropanů.

Objevil ji v roce 1774 kapitán James Cook, slavný britský mořeplavec a objevitel, ale v roce 1853 se stala francouzskou kolonií. V patách za prvními objeviteli a kupci přišli misionáři křesťanstva. Lidé, které našli, se potřebovali oprostit od určitých špatných zvyků. Misionářům se například podařilo vymýtit kanibalismus. Také lidem přinesli Bibli, a dokonce ji přeložili do čtyř místních jazyků. Je chvályhodné, že tam uvedli Boží jméno, které v místním jazyce uvedli jako Iehova nebo Jehova. Bylo však třeba ještě více.

Ve třicátých letech našeho století se vydala na plavbu souostrovím Loyalty skupina svědků Jehovových a rozšiřovali biblickou literaturu. Uprostřed padesátých let se na Novou Kaledonii přistěhovalo několik australských svědků. Ačkoli byli později deportováni, dílu se zde dařilo a do roku 1967 vzrostl počet místních svědků na více než sto. V roce 1976 založila Společnost Strážná věž odbočku v Nouméji a měla dohled nad stavbou prvního sálu království na ostrově.

Zejména od té doby byly učiněny velké pokroky ve shromažďování loajálních poddaných Jehovova zřízeného království ze všech rozmanitých etnických skupin na ostrově. Na Nové Kaledonii například žije asi 17 000 lidí z Wallisu a Futuny — což jsou malé ostrůvky severně od Fidži. Mnozí z těchto Wallisanů jsou katolíci a jdou své církvi velmi oddáni. Ale i jejich postoj se mění, protože z nich stále větší počet začíná naslouchat poselství o království. Jeden kněz, který to nelibě nesl, poslal ženu, která měla na starosti církevní finance, aby „zachraňovala ovce, aby se nedostaly na scestí“. Naslouchala však i ona. Pak se vrátila domů její dcera, která studovala v Římě, aby se stala misionářkou, a přijala biblickou pravdu, kterou učili svědkové Jehovovi. Dnes jsou obě, ona i její matka, oddanými, loajálními svědky.

V dnešní době jsou svědkové známí na těchto ostrovech všude. V některých oblastech je jeden svědek na každých 80 osob. Na ostrově Lifou se stal jeden mladý tesař členem letnicového hnutí. Chodil od vesnice k vesnici a oznamoval, že se Kristus viditelně vrátí na ostrov. Aby zdůraznil své přesvědčení, že hmotný majetek nemá žádnou cenu, veřejně spálil své oděvy a peníze. Začal se však zajímat o to, co četl v jednom traktátu, který vydali svědkové Jehovovi. Pravidelné biblické studium mu pomohlo k přesnému poznání Božího slova. Dnes je vyrovnaným křesťanem, kazatelem plným časem.

Zkouška věrné oddanosti Božímu království

Politické nepokoje a chaotické poměry, které propukly v roce 1984, vyvolaly problémy pro mnohé obyvatele Nové Kaledonie, včetně svědků. Někteří z nich byli napadeni lůzou a biti, když byli ve své kazatelské službě. Tři muži vešli do domu jednoho svědka, s namířenou pistolí si vyžádali klíče od jeho automobilu a potom mu vůz ukradli. Jeden misionář zjistil, že mu bylo zapáleno a zničeno auto, zatímco vedl biblické studium.

Obyvatelé ostrova jsou rozděleni, pokud jde o jejich loajalitu, avšak svědkové jsou jednotní ve svém neutrálním postoji — bez ohledu na to, ke které etnické skupině patří. Duchovenstvo se politicky angažuje a nynějšího nepokojného stavu využívá k podněcování nenávisti vůči svědkům. Byli například zastaveni svědkové, kteří jeli pro zájemce, aby je vzali s sebou na shromáždění. Jejich cestující dozorce, který je v tom týdnu navštívil, byl vyvlečen z jednoho ze dvou aut a zbit a byly mu rozbity brýle. Jeden zájemce byl přitlačen ke zdi a bit, až měl zkrvavenou hlavu, a jeho těhotná manželka byla nucena přihlížet.

Ale svědkové vědí, že se ve své věrné oddanosti nezmýlili. Pamatují na Pavlova slova: „Vskutku všichni ti, kteří si přejí žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ — 2. Tim. 3:12; viz též Matouše 10:16.

Věrně a oddaně se rozšiřují bez ohledu na nepokoje

Uprostřed roku 1984 svědkové viděli, že si budou muset vybudovat sjezdový sál. Byl nalezen vhodný pozemek na pahorku nad přístavem v Nouméji a v září byla práce zahájena. Ale v listopadu byl následkem politických nepokojů úředně vydán zákaz vycházení a byl vyhlášen výjimečný stav. Přes tyto těžkosti reagovali svědkové z celého ostrova na potřebu pomoci na staveništi. K velkému překvapení přihlížejících přišlo najednou až 400 dobrovolníků. Stavební práce se konaly během školních prázdnin, a proto pomáhalo i mnoho mladých. Jedna dívka řekla: „To byly moje nejlepší prázdniny.“ A pohled na šedesátiletou svědkyni, jak hází lopatou cement a písek do míchačky na beton, by rozhodně překvapil každého profesionálního stavbaře.

Za pouhé čtyři měsíce byla stavba dokončena. Byly učiněny plány na zasvěcení, ale ukázalo se, že to je právě ve dnech neočekávané návštěvy Mitterrandovy. Politická situace mohla být výbušná, a proto úřady požádaly svědky, aby svůj program zrušili. Ale muž, který nesl odpovědnost za bezpečnost a již předtím viděl sjezd svědků ve Francii, jim řekl: „Já vás znám. S vámi nebudeme mít žádné problémy. Jen podnikněte potřebná bezpečností opatření: do vašich shromáždění nebudeme zasahovat.“

K pěknému programu při zasvěcení přišlo přes 1 500 osob. Vyvrcholením byl proslov k zasvěcení, který přednesl jako host Lyman Swingle, člen vedoucího sboru svědků Jehovových. Ačkoli panoval mezi obyvatelstvem nepokoj, projevili účastníci tohoto shromáždění věrnou oddanost Jehovovu království, loajalitu, která přináší na Nové Kaledonii ovoce. Bylo dosaženo vrcholného počtu 889 zvěstovatelů království a jsou vynikající vyhlídky na další vzrůst. Důkazem toho je 2 145 osob, jež se v roce 1986 účastnily slavnosti na památku Kristovy smrti.

Nedávné období politických nepokojů jasně ukazuje, že většina obyvatel Nové Kaledonie očekává řešení svých problémů od lidských vlád. Ale jinak jednají lidé, kteří jsou loajální Božímu království a plně se spoléhají na Boží panství. V době těchto těžkostí bylo možné číst na jedné hlavní silnici na východním pobřeží nápis: „Pryč s Jehovou!“ Ale Jehova, reprezentovaný svým zřízeným královstvím, je zde a zůstane zde. Stejně i jeho „věrně oddaní“. — Žalm 37:28; viz též verše 9–11, 22, 29 a 34.