Doufej v Jehovu
„Doufej v Jehovu a zachovávej jeho cestu, a on tě vyvýší, abys vzal do vlastnictví zemi. Až budou odříznuti ničemní, uvidíš to.“ — ŽALM 37:34.
1, 2. Kde, jak se zdá, stojí lidstvo a jak se projevují Spojené národy?
PO INTELEKTUÁLNÍ stránce dosáhla lidská rodina nejpokročilejší fáze vývoje. Díky svému úsilí konečně dospěla do nukleárního věku. Zdá se, že atomová síla může poskytnout hojnost energie, a tak otevře celému světu velkolepé možnosti. Je však ironií, že zároveň připravila cestu nejhorší škodě na lidském rodu.
2 Co brání lidské rodině, aby se sama nezničila jadernou pohromou? Snad by se zdálo, že to jsou Spojené národy, které se pyšní asi 159 členskými národy s vládami různého druhu. Politicky však tyto vlády nejsou jednotné, neboť každá věří, že její vlastní způsob panování je lepší, ano, nejlepší. OSN je tedy vnitřně nesladěné těleso. Je prostoupeno nacionalistickou hrdostí a touhou po nezávislosti. Některé národy se navíc zřekly víry v Boha a staly se ateistickými.
3. V čem se liší pohled křesťanstva na Boha od toho, jak na sebe pohlíží on sám?
3 Název křesťanstvo stále patří národům, jež se nechtějí řadit k bezbožným, ale hlásí se k víře v Ježíše Krista, jenž ve spojení s „Bohem Otcem“ a se zosobněným „svatým duchem“ tvoří trojici. Tvrdí se, že členové trojice jsou si rovni. Ale Ježíšův Otec nechal prorokem Izajášem o své totožnosti zapsat tato slova: „Já jsem Jehova. To je mé jméno, a nikomu jinému nedám svou slávu, ani svou chválu rytinám.“ (Iz. 42:8) Tento Jehova neboli Jahve („Heger“) o sobě vytvořil nesrovnatelný historický záznam.
4. Od čeho odvádějí Spojené národy lidstvo?
4 Spojeným národům není ke cti, že neprokazují Božímu jménu náležitou čest a uznání. Nepovzbuzují lidstvo, které dnes čelí nezoufalejším těžkostem, aby důvěřovalo v nositele toho jména. Přesto mu právem patří označení „Bůh naděje“, neboť položil základ pro jedinou naději, kterou může nyní lidstvo chovat. (Řím. 15:13, „EP“) Naděje, kterou dává, již posilovala a podporovala mnoho mužů a žen.
NADĚJE PŘIŠLA BRZY
5. Kdy byl položen základ pro naději?
5 Základ pro tuto naději byl položen záhy v dějinách lidského rodu. Byl položen těsně před vyhnáním našich prvních rodičů z jejich edenského domova na Středním východě. Hebrejsky psaná zpráva o této zahradě neboli ráji není žádná bajka ani mýtus národů, které se odklonily od uctívání svého stvořitele. — 1. Mojž. 2:7–3:24.
6. Jak se stalo, že lidstvo potřebuje naději?
6 Více než 4 000 let nato byl křesťanský apoštol Pavel inspirován, aby napsal: „Skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Řím. 5:12) V jiném ze svých spisů toho provinilého muže pojmenoval: „Jako totiž v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu budou všichni oživeni.“ (1. Kor. 15:22) Lékař jménem Lukáš sledoval ve 3. kapitole svého evangelia Ježíšův rod až k Adamovi, který před vyhnáním z ráje slyšel Jehovovo nadějné poselství. — Luk. 3:23–38.
7. Co povzbudivého udělal Bůh, zatímco byl Adam ještě naživu?
7 Přirozeně by sis přál znát dosah toho poselství. Než si je však přečteš, povšimni si, že Jehova je již dlouho dárcem naděje. Adam byl na počátku Božím pozemským synem a Bůh mu dovolil mít potomstvo. Kdybys předpokládal, že nastane těžká situace, možná, že bys chtěl své potomstvo povzbudit nebo mu dát naději. Bůh udělal něco podobného. Když Adam vyslechl slova odsouzení pronesená nad sebou samým, slyšel vzápětí slova naděje pro své potomky.
8. Jak poskytla 1. Mojžíšova 3:15 základ pro naději?
8 Jaká to byla slova od tohoto Boha, který dává naději? „Hadovi“, který měl co dělat s Adamovým hříchem, Bůh řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno [potomstvo]. Ono ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojž. 3:14, 15) Ptáš se možná, jak je možné říci, že ta slova dávají naději. Nejprve se dozvídáme, že „hadovi“ bude zhmožděna hlava.
9. Kdo byl „had“, o němž je řeč v 1. Mojžíšově 3:14, 15?
9 Ve Zjevení 12:9 je napsáno: „Velký drak byl tedy svržen, ten prahad, který je nazýván ďábel a satan, jenž svádí celou obydlenou zemi; byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.“ Ano, „had“, o něhož šlo v Edenu, nebyl nikdo jiný než ničemný duchovní tvor známý jako satan ďábel. Nejenže symbolický had získal v nebi anděly, ale má „semeno“ i tady dole na zemi, „semeno“, které bude v patřičném čase rozdrceno s ním.
10. Jak potvrdil Ježíš totožnost „hada“?
10 Ježíš potvrdil tuto totožnost ďábla jako „hada“, který byl příčinou pádu našich prvních rodičů, když řekl židovským náboženským vůdcům v prvním století: „Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě. . .Když mluví lež, mluví podle svého vlastního sklonu, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:44) Ježíš tyto náboženské odpůrce také nazval „plemeno zmijí“. — Mat. 12:34; 23:33.
NADĚJE STÁLE ŽIJE
11. Jaký další důvod pro naději poskytl text 1. Mojžíšovy 3:15?
11 Božský slib zhmoždění hlavy symbolického hada opravdu předložil hřejivou naději celé lidské rodině, jež měla teprve vzniknout. Když prozkoumáme 1. Mojžíšovu 3:15 z jiného hlediska, uvidíme, proč je zde zmínka o „semeni“ ženy. Totožnost onoho „semene“ byla dlouho zahalena tajemstvím. Bylo však jasné, že Jehova Bůh způsobí nepřátelství mezi tímto ještě neodhaleným „semenem“ a symbolickým hadem a jeho protibožským „semenem“. „Semeni“ „ženy“ bylo slíbeno, ano zaručeno vítězství. Jeho vítězství bylo lidstvu předloženo jako naděje. Členové lidské rodiny tedy měli doufat v příchod onoho „semene“ „ženy“.
12. Co dalšího bylo časem zjeveno o „semeni“ ženy?
12 Během staletí Bůh zjevil, že toto „semeno“ je jeho jednozplozený Syn, který byl poslán na zem, aby se stal Mesiášem a předložil svůj život jako výkupní oběť. (1. Mojž. 22:17, 18; Gal. 3:16; 1. Jana 2:2; Zjev. 5:9, 10) Proto svědkové Jehovovi nevkládají naději ve Spojené národy. Vkládají ji v živého Ježíše Krista, hlavního mluvčího Jehovy Boha. Můžeme mít důvěru, že Kristus žije, protože vstal z mrtvých, aby se posadil v nebi po Jehovově pravici. Jak říká Pavel: „Jestliže jsme v Krista doufali pouze v tomto životě [k tomuto životu patří i naše 20. století], jsme ze všech lidí nejvíce k politování. Kristus však byl vzbuzen z mrtvých, první ovoce z těch, kteří usnuli ve smrti.“ (1. Kor. 15:19, 20) Jak bylo často biblicky prokazováno na stránkách tohoto časopisu, Ježíš Kristus je nyní dosazen jako nebeský král. — Zjev. 11:15.
13, 14. V co vkládají svou naději svědkové Jehovovi a co v té věci dělají?
13 Ježíš ovšem jako naděje lidstva nenahradil Jehovu. Žalm 37:34 stále platí: „Doufej v Jehovu a zachovávej jeho cestu, a on tě vyvýší, abys vzal do vlastnictví zemi. Až budou odříznuti ničemní, uvidíš to.“ Stále je nutné doufat v Jehovu a povzbuzovat všechny národy, aby přestaly doufat v lidmi vytvořené instituce.
14 V souladu s touto skutečností jsou svědkové Jehovovi činní ve 210 zemích a káží dobré poselství o království. Nedají se v tom zastavit. Světské instituce, jimž pomáhají a jež podněcují náboženské organizace, nemají božské právo, snaží-li se je zastavit. Můžeme být dál svědky Jehovy a doufat v něho, jako v něj doufal betlémský David, který napsal:
15. Jakou naději v Jehovu měl král David?
15 „Jehova je můj pastýř. V ničem nebudu mít nedostatek. Dává mi uléhat na travnatých pastvinách; doprovází mě u dobře zavlažovaných míst odpočinku. Občerstvuje mou duši. Vodí mě ve stopách spravedlnosti pro své jméno. I když kráčím údolím hlubokého stínu, nebojím se ničeho špatného. Vždyť jsi se mnou; tvůj prut a tvá hůl, ty mě utěšují. Prostíráš přede mnou stůl naproti těm, kteří mi projevují nepřátelství. Hlavu jsi mi pomazal olejem; můj pohár je vrchovatý. Dobrota a milující laskavost mě jistě budou stíhat po všechny dny mého života; a budu bydlet v Jehovově domě do délky dnů.“ — Žalm 23.
16. Proč se dá říci, že Ježíš měl stejný názor jako David?
16 Král David byl Jehovův duchovní pastýř pro kmeny starověkého Izraele a připravil cestu, aby se Jeruzalém stal národním hlavním městem, kde jeho syn Šalomoun panoval čtyřicet let. O Ježíši Kristu se oprávněně mluvilo jako o „synu Davidovu“. (Luk. 1:32; 18:39; 20:41) Jestliže David doufal v Jehovu Boha, jeho pozemský potomek Ježíš by měl jednat podobně. A on také tak jednal.
17. Co dokazuje, že Ježíš doufal v Jehovu?
17 Na důkaz toho, že se Davidův nejslavnější pozemský potomek, Ježíš Kristus, řídil radou Žalmu 37:34, Ježíš řekl, když umíral na mučednickém kůlu: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“ (Luk. 23:46) Citoval a splňoval Davidova slova Žalmu 31:5 (31:6, „KB“), adresovaná Bohu: „Do tvé ruky svěřuji svého ducha.“ Ježíšova naděje nebyla zklamána, stejně jako naděje krále Davida. Kristus byl třetího dne vzkříšen z mrtvých. Po čtyřiceti dnech se vrátil ke svému nebeskému Otci. Na konci pohanských časů v roce 1914 povýšil Jehova svého Syna, aby se stal panovníkem země.
NYNÍ JE ČAS PRO NADĚJI
18. Proč je dnes vhodný čas pro naději?
18 Jakou naději dnes může chovat lidská rodina, když ji nový rok 6 014 A. M. (léta světa) unáší vpřed k budoucnosti? Je to nyní nanejvýš vhodná otázka, protože již uplynulo téměř 1 900 let od dopsání Bible. Je to také již velmi dávno, co David napsal Žalm 37:34.
19. Co udělal Jehova pro Ježíše, takže nám dal naději?
19 Jehova, všemohoucí Bůh, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, má pro něho daleko velkolepější úlohu, než si mohou představit krátkozrací lidé. Tím, že svého jednozplozeného Syna vzkřísil a povýšil ho na svou pravici v nebesích, dal nám další důvod, abychom k němu vzhlíželi jako ke své neselhávající naději, ke své poslední naději. To může znamenat náš věčný život ve štěstí, jak říká inspirovaný pisatel Pavel: „Jsme totiž zachráněni v této naději.“ — Řím. 8:24.
20. Proč můžeme říci, že Jehova je stále „Bůh naděje“?
20 Apoštol dále říká: „Ale naděje, která je vidět, není nadějí, neboť jestliže člověk nějakou věc vidí, doufá v ni? Doufáme-li však v to, co nevidíme, neustále to s vytrvalostí očekáváme.“ (Řím. 8:24, 25) Původní naděje tedy žije dál, ano, blíží se ke slavnému splnění na lidském rodu. (2. Petra 3:13; Zjev. 21:4, 5) Právě proto, že to je naděje pro celé lidstvo, zaslouží si být oznámena všem. To je také úmysl našeho „Boha naděje“.
21, 22. Co můžeme v blízké budoucnosti očekávat od národů?
21 Právě nyní je čas k uskutečnění tohoto úmyslu. Ani v našem věku, kdy některé národy v OSN vědecky ovládají samo jádro vší hmoty, necítí jejich představitelé potřebu přenechat řešení problémů nějaké vyšší inteligenci. — Srovnej 1. Mojžíšovu 11:6.
22 Populární náboženství zaujalo obranný postoj a kryje si záda. Musí být odstraněn jeho rozhodující vliv. Bible ukazuje, že světské prvky prosadí svou nadřazenost a rozejdou se s příživnickými náboženstvími, která se snažila vysávat světský systém tak dlouho, jak jen mohla. Není proto divu, že se světské prvky vydají touto cestou. To, že se jim beztrestně zdaří tento útok na náboženství, bude z jejich hlediska svědčit o tom, že neexistuje žádný Bůh, který si zaslouží uctívání i službu. Proroctví naznačuje, že se potom obrátí proti Božím svědkům, kteří zde zůstanou. Jako závěr svého protibožského tažení budou očekávat nad svědky Jehovovými to nejsnazší vítězství. — Zjev. 17:12–17; Ezek. 38:10–23.
23, 24. Jak bude Jehova reagovat, až národy zaútočí na jeho lid?
23 Nakonec však poznají, že toho, kdo se odváží střetnout se s Jehovou vojsk, jenž nikdy neprohrál bitvu, musí postihnout ostudná porážka. Z toho jasně vysvitne, že sloužili záměrům hlavního odpůrce jediného pravého Boha, totiž „hada“, satana, „boha tohoto systému věcí“. — 2. Kor. 4:4.
24 Jaké pokoření to pro ně bude znamenat! To, co hodlali prokázat, se ukáže jako vrchol opovážlivosti a přiměje to samotného Boha nebe a země k spravedlivému rozhořčení. Nepatrnému lidstvu by mohl říci: „ ‚Vaše myšlenky totiž nejsou mými myšlenkami ani mé cesty nejsou vašimi cestami,‘ je Jehovův výrok. ‚Vždyť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky. Vždyť jako sestupuje lijící se déšť a sníh z nebes a nevrací se na to místo, ledaže skutečně prosytí zemi a přiměje ji rodit a rašit, a rozsévači je skutečně dáno semeno a tomu, kdo jí, chléb, takové se prokáže mé slovo, jež vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě udělá to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.‘ “ — Iz. 55:8–11.
25. Proč tedy máme nyní dobrý důvod vzhlížet k Jehovovi jako našemu „Bohu naděje“?
25 Tento stvořitel člověka vložil do lidského srdce citlivost, jakou má i on: „Tak totiž řekl Jehova vojsk: ‚Za slávou mě poslal k národům, které vás plenily; vždyť ten, kdo se dotýká vás, dotýká se mé oční bulvy.‘ “ (Zech. 2:8) Svědkové Jehovovi tedy budou muset doufat v Jehovu. On jejich naději splní, a ta se stane nejkrásnější ozdobou jeho univerzální svrchovanosti. Nade vší pochybnost prokáže, že je nejvyšší, všemohoucí Bůh, který se prokázal hoden i těch nejvyšších nadějí svých tvorů v celém nebi a na celé zemi. Halelujah! — Žalm 150:6.
Jak bys odpověděl?
◆ Proč je naděje národů klamná?
◆ Jak Bůh opatřil základ pro naději v 1. Mojžíšově 3:15?
◆ Jaké bylo Ježíšovo postavení vzhledem k Žalmu 37:34?
◆ Proč máme nyní důvod k naději?