Co znamená být poctivý?
BÝT poctivý znamená být pravdomluvný a nedopouštět se žádného klamání. Poctivost vyžaduje, abys byl čestný v jednání s druhými — přímý, spravedlivý, abys nikoho nepodváděl ani neklamal. Poctivý člověk je ryzí. Je vždy spolehlivý a nikdy nebude nikoho šidit. Všichni bychom přece chtěli, aby s námi druzí jednali takovým způsobem. Může se tedy poctivost vůbec někdy stát přežitkem?
Na základě výše uvedené definice pozná křesťan okamžitě, proč je nutné, aby byl každý pravý ctitel Boha poctivým člověkem. (Jan 4:24) Uctívá „Jehovu, Boha pravdy“. (Žalm 31:5; 31:6, „KB“; Tit. 1:2) Je tedy logické, že Jehovu mohou reprezentovat pouze lidé „pravdiví“. — 2. Mojž. 18:21, „Překlad nového světa, Bible s odkazy“, poznámka pod čarou.
Poctivost působí na náš život v mnoha ohledech. Je tedy pochopitelné, že apoštol Pavel řekl: „Přejeme [si] chovat se ve všem poctivě.“ K tomu patří náš způsob řeči, práce, rodinné záležitosti, obchodní jednání a respektování všech zákonných předpisů. — Hebr. 13:18.
V TOM, CO ŘÍKÁME
Lidé v mnoha směrech neříkají pravdu — i když se to často považuje za nevinné a přijatelné. Mimo jiné zkreslují hodinové výkazy práce, vedou děti k tomu, aby neříkaly pravdu hostům na návštěvě, podávají nepřesné údaje zástupcům pojišťoven a předstírají nemoc, aby nemuseli jít do zaměstnání.
Někdy musí být informace podávány písemně. Lidé, kteří by nikdy nevyslovili ústně žádnou lež, považují za něco zcela jiného, když mají uvést daňové přiznání příjmu nebo vyplnit podrobné celní prohlášení při překračování státních hranic. Takové podvody poškozují všechny, kteří platí daně. Je to skutečná láska k bližnímu? A nejsou snad křesťané povinni ‚splácet césarovy věci césarovi‘? — Luk. 20:25; 10:27; viz též Římanům 13:1, 2, 7, 8.
V tom, co říkáme, chceme rozhodně napodobovat „Boha pravdy“, a ne „otce lži“. (Žalm 31:5; 31:6, „KB“; Jan 8:44) Lidé, kteří nemají výčitky svědomí, se snad uchylují k dvojznačné řeči, aby něco zkreslovali a aby podváděli. Kdo však svému bližnímu lže, ten ho nemiluje. A lháři nemají žádnou budoucnost. — Ef. 4:25; Zjev. 21:27; 22:15.
V ZAMĚSTNÁNÍ
Vydělat si svou mzdu poctivou denní prací je rozumný i biblický požadavek. (Kol. 3:22–24) A přece tisíce lidí kradou čas. Mrhají pracovní dobou tím, že si prodlužují přestávky, přicházejí pozdě a odcházejí dříve, po příchodu do práce věnují mnoho času, aby se upravili, používají podnikového telefonu k dlouhým nepovoleným soukromým hovorům, vyřizují si soukromé záležitosti v pracovní době, a dokonce si i zdřímnou. Tímto okrádáním zvyšují náklady pro každého.
Jiným způsobem krádeží na pracovišti je používání materiálu a zařízení pro soukromou potřebu. Někteří tvrdí, že tím jedině vyrovnávají nedostatečné platy, jako by to chtěli svému lakotnému zaměstnavateli oplatit. Jestliže si však někdo bere věci bez vědomí a povolení majitele nebo zaměstnavatele, je to opravdu krádež. Ve všech těchto situacích budou praví křesťané uplatňovat inspirovanou radu: „Ať zloděj již nekrade, ale spíše ať tvrdě pracuje a svýma rukama dělá dobrou práci, aby měl co rozdávat někomu potřebnému.“ — Ef. 4:28; Sk. 20:35.
Ale co když tě tvůj zaměstnavatel požádá, abys dělal něco nepoctivého nebo nezákonného, a hrozí, že tě propustí, nebudeš-li souhlasit? Uveďme si několik příkladů: Měl bys účtovat zákazníkovi výměnu náhradních dílů, které nikdy nebyly do jeho vozidla namontovány; měl bys naplnit obaly méně nákladným podřadným zbožím, aby zákazníci museli zaplatit vyšší ceny; měl bys označit ceny některého zboží jako „výhodnou nabídku“, zatímco původní ceny jsou stejné nebo nižší. Mnozí zaměstnanci by se domnívali, že to je odpovědnost zaměstnavatele, nikoli pracovníka. Co dělají svědkové Jehovovi v takových situacích? Daryl J. vypráví:
„Když jsem pracoval jako vedoucí výroby u jedné potravinářské firmy, obrátilo se na mne vedení s požadavkem, abych zvýšil procento zisku, aniž by se zvýšily ceny. Byl předložen návrh, aby byla uvedena vyšší váha určitých výrobků a dodavateli aby byly předloženy falešné dobropisy. Jsou to běžné praktiky, ale jsou nepoctivé.“
Daryl odmítl uvádět nepravdivé údaje a podvádět. (Přísl. 20:23) Za několik týdnů dostal výpověď. Bylo to nemoudré, že připustil, aby jeho rodina pocítila následky nezaměstnanosti? Litoval toho, že byl poctivý? Ne. Když totiž jiný svědek Jehovův slyšel, co se stalo, postaral se mu o zaměstnání. Daryl říká: „Za tři nebo čtyři týdny jsem již mohl živit sebe i svou rodinu poctivým způsobem. Považuji za přednost, že jsem obdržel požehnání od Jehovy, protože jsem mu zachoval ryzost.“
Naproti tomu se může stát, že dostaneš práci právě proto, že jsi poctivý. Jeden pojišťovací úředník, který pracuje pro známou mezinárodní pojišťovací společnost, poradil majiteli jednoho úspěšného obchodu v centru Toronta v Kanadě, aby vyřešil svůj problém — krádeže ze strany vlastních zaměstnanců — tím, že přijme do zaměstnání svědky Jehovovy. Zástupce pojišťovny vysvětlil: „Když jsem byl v jiném městě na školení v souvislosti s pojišťovnictvím, zjistil jsem, že mezi jejich klienty je rozsáhlá síť velkoprodejen, které najímají výlučně svědky Jehovovy, aby v noci doplňovali police s potravinářským zbožím. S jinými pracovníky předtím měli špatné zkušenosti, ale od chvíle, kdy dali klíče svědkům Jehovovým, aby po pracovní době doplňovali zboží, nedošlo ani k jediné ztrátě.“
JINÉ OBLASTI, KDE JE ŽÁDOUCÍ POCTIVOST
Když si někdo půjčuje peníze, projevuje často pokoru a úctu a všemožně ujišťuje, že peníze splatí a projevuje vděčnost za pomoc. Jakmile však nadejde chvíle, kdy má dluh splatit, dochází u některých dlužníků k podivné změně postoje, v níž je patrná jejich dvojí tvář. Obvykle je pak možné pozorovat hněv, nepřátelství, stížnosti, když se naléhá na splacení, a tvrzení, že je věřitel nemilosrdný. V očích dlužníka se šlechetný půjčující změnil v nestvůru. Bible však říká, že ten, kdo „si půjčuje a nesplácí“, je „ničemný“. (Žalm 37:21; Řím. 13:8) To by platilo zejména v případě, kdy se dlužník vůbec nesnaží splatit ani ten nejmenší obnos, aby projevil dobrou vůli, a snad se ani nesnaží být ve styku s věřitelem.
Poctivost je v mnoha ohledech nutná i v rodinném životě: hlava domácnosti by měla jednat poctivě se svou manželkou ohledně svého příjmu a finančních záležitostí; manželka by měla být k manželovi poctivá, když jde o otázku, jak užívá rodinných finančních prostředků; oba musí projevovat ryzost i v tom, že omezují své sexuální zájmy pouze na svého manželského partnera; děti mají být pravdomluvné a poslušné a jednat podle přání svých rodičů, když jde o to, s kým se stýkají a jaký druh zábavy si vybírají. — Ef. 5:33; 6:1– 3.
Ze všeho, co zde bylo řečeno, by mělo být jasné, že se musí pravý křesťan ‚zříci nespravedlnosti‘ — to znamená špatných skutků, které jdou ruku v ruce s nepoctivostí, lhaním, podvody, klamáním a morální zkažeností. — 2. Tim. 2:19; Řím. 2:21–24.
ODMĚNA A UŽITEK
Čestnost a přímost, stejně jako pravdivé jednání vůči druhým, podporují poctivost. Tak se vytváří ovzduší vzájemné důvěry, což vede ke zdravému postoji a ke zdravým vztahům. Poctivost je také předpokladem pro spokojený život, při němž není třeba zabezpečovacích opatření, jež jsou náročná na čas a energii a jsou vyvolávána podezřením, pochybnostmi a strachem. — Srovnej Izajáše 35:8–10.
Poctivost přispívá k tomu, že máme čisté svědomí, což je nezbytně nutné, máme-li přijatelně ‚prokazovat svatou službu živému Bohu‘. (Hebr. 9:14; 1. Tim. 1:19) Máme pak pokojnou mysl a můžeme v noci dobře spát. Můžeme také předstupovat před druhé bez rozpaků. Jsme-li poctiví, jsme ušetřeni mučivého strachu, že bychom mohli být přistiženi při nesprávném jednání. Tak si můžeme zachovat lidskou důstojnost a sebeúctu. Jak by něco takového mohlo být přežitkem nebo něčím nepraktickým?
Vyplatí se tedy být poctivý, protože to přináší nám i druhým v mnoha ohledech bezprostřední užitek. Měli bychom však chtít jednat poctivě nejen proto, že ‚s poctivostí nejdál dojdeš‘ nebo proto, že je nám to přikázáno, ale měli bychom tak jednat z lásky k našemu Otci Jehovovi. Chceme si zachovat svůj drahocenný vztah k němu a mít jeho schválení. Chceme být také poctiví, protože tím projevujeme lásku k bližnímu. Jednoduše řečeno, být pravým křesťanem znamená být poctivý. — Mat. 22:36–39.
Žalmista říká: „Jehovo, kdo bude hostem v tvém stanu? Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře? Ten, kdo chodí bezúhonně a koná spravedlnost a mluví pravdu ve svém srdci. . .Svému druhu neučinil nic špatného.“ (Žalm 15:1–3) Až Jehova spravedlivě skoncuje s dnešním nespravedlivým systémem a až bude „Boží stan s lidstvem“, pak budeme mezi těmi, kteří se budou těšit z věčných požehnání jako jeho „hosté“, jestliže dnes žijeme poctivě jako Jehovovi ctitelé. Pak se dokonce ani my nikdy nestaneme přežitkem, něčím, co se sem nehodí. — Zjev. 21:1–5.
[Rámeček na straně 5]
Obstojíš, když je zkoušena tvá poctivost?
Svět, ve kterém žijeme, chce podkopat naše přesvědčení a naše rozhodnutí jednat správně. Celá jeho struktura je taková, že zdůrazňuje, aby člověk myslel v první řadě na sebe, třeba i na úkor druhých.
Myslíš si upřímně, že poctivost je nejlepší způsob jednání? Je tvé přesvědčení natolik pevné, že zůstaneš poctivý i pod tlakem těžkých okolností? Co bys například dělal:
◆ kdybys byl mnoho měsíců nezaměstnaný a najednou bys našel velký peněžní obnos, z něhož bys mohl zaplatit účty a ještě by ti něco zbylo?
◆ kdyby podvod při důležité zkoušce ve škole byl jediný způsob, jak bys mohl dostat známku, která by byla po ekonomické stránce rozhodující pro tvou budoucnost?
◆ kdybys mohl dosáhnout uznání ve vědeckém světě jedině tehdy, jestliže bys „upravil“ údaje ze svého výzkumu, aby byla tvá zpráva uveřejněna?
◆ kdyby sis o dovolené v zahraničí koupil nějaký drahý předmět za výhodnou cenu, ale znamenalo by to platit na hranicích vysoké clo, kdybys tento předmět zapsal do svého celního prohlášení?
[Rámeček na straně 6]
Skutky poctivosti, jež nejsou přežitkem
Mají lidé stále ještě zájem o své bližní? Ano, i když v novinách se často píše o poctivém jednání, jako by to byla výjimka a tudíž něco mimořádného.
Ve Fort Wayne ve státě Indiana, USA, se policie snažila nalákat zloděje tím, že položila drahý televizor do neuzamčeného automobilu. Několik týdnů dávali pozor, co se stane. „Znovu a znovu se stávalo, že lidé chodili kolem automobilu, dívali se dovnitř, a když viděli televizor, otevřeli dveře, stiskli tlačítko zámku, zabouchli dveře a šli dál.“ Tak dokázali, že jsou poctiví.
Kanadské noviny mluví ve svých titulcích o tom, že byly vráceny ztracené peníze díky blahodárnému účinku biblických zásad.
„Dobří Samaritáni zachránili dovolenou.“
— „The Windsor Star“
„Poctivý nálezce vrací 421 dolarů.“
— „The Spectator“
„Návrat 983 ztracených dolarů vrací obchodníkovi důvěru.“
— „The Toronto Star“
V každém z těchto případů našli peníze svědkové Jehovovi. V prvním případě dva mladí svědkové, kteří byli v kazatelské službě dům od domu, našli peněženku a vrátili ji majitelce. Ta řekla: „Myslím, že takoví chlapci se najdou jeden z miliónu. . . Víte, to skutečně vrací člověku víru v lidskou povahu.“ Ta žena nebyla z města, a proto by si byli chlapci mohli peníze klidně nechat, ale oni řekli: „Na tom nic nebylo. Udělali jsme jen pro někoho něco dobrého.“
Druhá zpráva se také týká člověka, který cestoval. „Ale nálezce to neuvedlo do pokušení,“ sděluje list. Nálezce vysvětlil, že je jedním ze svědků Jehovových, „a my připisujeme poctivosti velký význam“.
Ve třetím případě ten, kdo ztratil peníze, prohlásil, „že již téměř ztratil víru v člověka.“ Manžel svědkyně, která našla hnědý sáček s penězi, řekl reportérovi, že klíčem k poctivosti je Bible: „Pro mou manželku bylo snadné“ to vrátit.
V jiném případě našly dvě svědkyně, které pracovaly dům od domu, ztracenou obálku s výplatou. Když ji přinesly na místní policejní stanici, řekl policista, který měl službu, že nebyla hlášena žádná ztráta peněz. Svědkyně navrhly, že by se to mělo ohlásit místním rozhlasem. Policista z toho byl úplně zmatený. Řekl: „Vy se tak snažíte vrátit ty peníze. Jakého jste vůbec náboženství?“ Když svědkyně odpověděly, řekl policista: „To jsem si myslel, protože svědkové Jehovovi jsou jediní, kteří jsou tak poctiví, že vynaloží takové úsilí.“
Svědek Jehovův W. K. dostal při službě dům od domu velice neobvyklou žádost. Vydával svědectví v jedné domácnosti, kde byl těžce nemocný muž i jeho manželka, ale potřebovali ten den provést nějakou bankovní transakci. Požádali svědka, zda by to pro ně udělal. Když souhlasil, dostal na hotovosti 2 000 dolarů, aby je odnesl do banky. Když se vrátil z banky, nemohl se zdržet otázky: „Jak to, že jste mi důvěřovali, ačkoli mě vůbec neznáte?“ Odpověděli: „Víme, a ví to každý, že svědkové Jehovovi jsou jediní lidé, kterým lze důvěřovat.“
Ve všech zemích jsou mimo svědků Jehovových samozřejmě i jiní čestní lidé, ale zdá se, že jich je tak málo, že jim lidé nevěnují zvláštní pozornost. Můžeme být opravdu vděční, že biblické učení o poctivosti přináší takové dobré a užitečné výsledky.