Komu můžeš skutečně důvěřovat v naší době, která je plná strachu

„Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana.“ — ŽALM 146:3.

1. Co je charakteristickým rysem naší doby a co proto potřebujeme?

KDYŽ jsme jako děti dostali strach, běželi jsme hledat útěchu a ochranu u svých milujících rodičů, protože jsme v ně měli naprostou důvěru. Jako dospělí také potřebujeme někoho, komu můžeme důvěřovat. Zejména dnes, kdy se děje tolik děsivých věcí. Jedny německé noviny napsaly o naší době: „Svět je plný strachu, jako nikdy dříve.“ Státníci, novináři a jiní vyjadřují vždy znovu své obavy z vážných problémů, před nimiž dnes stojí lidstvo.

2. Jak bylo předpověděno, že v naší generaci bude strach a nedostatek důvěry?

² Takové výroky zrcadlí to, co předpověděl Ježíš Kristus, když o naší době prohlásil, že se bude vyznačovat „úzkostí národů, které nebudou vědět kudy kam . . . zatímco lidé budou omdlévat strachem a očekáváním věcí, jež přijdou na obydlenou zem“. (Lukáš 21:25, 26) Bible předpověděla, že nastanou v těchto „posledních dnech . . . kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat,“ a že lidé budou ‚milovat sami sebe, budou nevěrní, pomlouvači a zrádci‘. Tyto výrazy ukazují, že jedním z charakteristických rysů našeho věku bude značný nedostatek důvěry. — 2. Timoteovi 3:1–4.

Důvěra mizí

3. Z čeho je patrné, že důvěra se stala obětí naší doby?

³ V této době plné strachu velmi potřebujeme lidi, kterým bychom mohli důvěřovat, kteří budou věrní a budou nám pomocí v čase nouze. Mnozí však cítí, že ti, jimž důvěřovali, je ponechali na holičkách. V jedné zemi se psalo v novinách: „Lidé nedůvěřují většině veřejných institucí.“ Nejmenší důvěru měly vedoucí osobnosti v oblasti politiky a hospodářství. Nedůvěra vzrůstá i v rodinách, což dokazuje vysoký počet rozvodů. V některých národech připadá jeden rozvod na tři manželství, nebo dokonce na každá dvě. V jedné zemi končí rozvodem během deseti let 70 procent všech nových manželství. Důvěra tedy stále více mizí a její místo zaujímá nedůvěra. Proto není tedy nic neobvyklého, když slyšíme výrok: „Už vůbec nikomu nevěřím.“

4. Jak působí na mnoho mladých lidí strach?

⁴ Tolik nedůvěry je proto, že žijeme v nejhroznější době celých lidských dějin. V tomto století došlo ke dvěma světovým válkám a k desítkám dalších válek, které si vyžádaly více než sto miliónů životů. Nyní je veškerý život na zemi ohrožen jadernými zbraněmi a to podkopává důvěru i těch nejmladších. Jeden lékařský časopis podává zprávu: „Stále více dětí, dokonce i batolat, se bojí hrozby jaderného zničení.“ Jedny kanadské noviny uvedly, že mnoho mladých lidí má v sobě „cynismus, smutek, hořkost a pocit bezmocnosti“. Jeden mladý člověk řekl: „Prostě se necítíme chráněni dospělým obyvatelstvem. Možná, že z nás vyroste nejcyničtější generace všech dob.“

5. Jaký pocit by vyjádřila ta nejnevinnější a nejbezmocnější část lidstva, kdyby mohla?

⁵ A co by řekla jiná skupina mladých — kdyby mohla promluvit — o tom, jak se necítí chráněni dospělými? Máme na mysli ty, kteří byli ještě před svým narozením zabiti potratem. Podle jednoho odhadu je ročně provedeno na celém světě asi 55 miliónů potratů. To je skutečně zrada na té nejnevinnější a nejbezmocnější části lidstva.

6. Jak dalece vzrostla nedůvěra následkem zločinnosti?

⁶ Nedůvěry přibývá i následkem jiné obavy, jež vzrůstá v naší době: obavy z toho, že se člověk stane obětí zločinu. Mnozí dnes jednají jako žena, která řekla, že spí s revolverem pod polštářem. Jiná ustrašená žena řekla: „Je mi to odporné . . . To mě popouzí . . . Moje babička nikdy ani nezamykala dveře.“ Úvodník jedněch novin v Portoriku prohlašuje: „Uvěznění jsme my sami“ — ano, ve svých vlastních pevně zamčených domovech. Takové obavy jsou opodstatněné. Například ve Spojených státech je každá třetí žena v nebezpečí, že bude někdy za svého života napadena. Vedoucí amerického úřadu pro zdravotnictví prohlásil, že „každoročně se stávají asi čtyři milióny Američanů obětí těžkého násilí — vraždy, znásilnění, bití od manžela, zneužívání dětí, loupežných přepadení“. Takové zločiny jsou obvyklé v mnoha zemích, takže důvěra k druhým stále mizí.

7. Proč přispívají k nedůvěře špatné hospodářské poměry?

⁷ V rozvojových zemích žije většina lidí v bídě. Málokdo důvěřuje, že by jim z ní někdo pomohl. Prezident jedné takové země řekl, že v jedné provincii z každého tisíce narozených dětí jich 270 umírá před dosažením jednoho roku. Jen v jednom domě ze sta mají vodu. Vláda jiné takové země říká, že u nich žije 60 procent jejich dětí v nouzi a že sedm miliónů opuštěných dětí „vyrůstá jako negramotní, odcizení a nezaměstnatelní vyvrženci“. Ve Spojených státech je podle odhadu 500 000 mladých bez domova, ale někteří říkají, že skutečné číslo je mnohem vyšší. Kolik důvěry mohou mít takoví mladí lidé ve své rodiče, ve společnost, v zákon a pořádek nebo ve sliby vedoucích osobností?

8. a) Jak je ohrožena stabilita bohatých národů a celosvětové hospodářství? b) Jak dalece lze důvěřovat, že odborníci vyřeší hospodářské problémy?

⁸ Ekonomické problémy trápí i bohaté národy. Ve Spojených státech byl v nedávné době největší počet bankovních úpadků od velké krize třicátých let. Jeden ekonom napsal: „Konečným výsledkem je bankovní systém, který je dnes rozhodně stejně křehký, jako byl ve dvacátých letech“, těsně předtím, než se zhroutil. Jeden pozorovatel mluvil o „potenciálně zhoubné blížící se bouři“ ve světové ekonomice. Jiný prohlásil: „Vzniká pocit naléhavosti, protože toto napětí v mezinárodním systému se již nerýsuje na obzoru, ale je tady.“ Je možné důvěřovat ekonomům, že vyvedou národy z těchto těžkostí? Jeden z nich řekl, že jejich dosavadní předpovědi „jsou tak děsivé, že bezpochyby především většinou šíří zmatek“.

Nepatřičný optimismus

9. a) Co se stalo s optimismem, který panoval na přelomu století? b) Proč by si byli svědkové Jehovovi v roce 1945 nepřáli podepsat dokument Spojených národů?

⁹ Jak velice se liší tyto výroky od optimismu, který panoval ve světě začátkem dvacátého století. Předcházela desetiletí poměrného míru a převládal pocit, že mír a blahobyt dosáhnou nových výšin. V roce 1914 však tuto vyhlídku rozmetala první světová válka. V roce 1945, po ještě hroznější druhé světové válce, byla podepsána Charta Spojených národů. Národy písemně vyjádřily svou vidinu poválečného světa, v němž má panovat mír, blahobyt a spravedlnost. V jedné nedávno vydané zprávě se píše: „Závěrečný dokument podepsalo 51 zemí, jež zastupovaly každý světadíl, rasu a náboženství.“ Jedno náboženství zde však zastoupeno nebylo a ani nechtělo být, svědkové Jehovovi. Věděli, že tyto sliby ohledně míru, blahobytu a spravedlnosti neuskuteční žádný národ na světě ani žádné jejich společenství, jakým jsou například Spojené národy.

10. Jaká je dnes skutečnost ve srovnání s tím, o čem snily v roce 1945 Spojené národy?

¹⁰ Tatáž zpráva uvádí: ‚Po čtyřiceti letech se zdá vhodné porovnat skutečnost s ideály. Výsledky vedou k vystřízlivění. Skutečností je méně spravedlivý a bezpečný svět a rostoucí násilí. Neustále vzrůstá počet obyvatel, kteří mají nedostatek potravy, vody, přístřeší, zdravotní péče a vzdělání. To sen z roku 1945 neobsahoval.‘ Dále se říká: ‚Před čtyřiceti lety se národy spojily, aby zajistily, že všichni budou moci žít ve svobodě od strachu a nedostatku. Ale skutečný svět osmdesátých let je nejméně pro čtvrtinu lidstva světem zdrcující bídy. Hladem umírá denně v průměru 50 000 lidí.‘ A přitom vynakládají národy každou hodinu více než sto miliónů dolarů na válečné účely.

11. Jak spolehlivé jsou lidské sliby, že bude svět lepší?

¹¹ Lidé měli řadu století příležitost řešit tyto problémy. Když vidíme tyto neutěšené výsledky, můžeme vůbec ještě důvěřovat lidským slibům, že problémy vyřeší? Tyto sliby jsou asi tak důvěryhodné jako slova kapitána jedné velké zaoceánské lodi, který řekl: „Neumím si představit, za jakých podmínek by se mohla moderní velkoloď potopit . . . Moderní stavitelství lodí je na to příliš pokročilé.“ Jeden člen posádky této lodi řekl jednomu cestujícímu: „Tuto loď by nepotopil ani sám Bůh.“ A přesto se ta loď, Titanik, v roce 1912 potopila a zahynulo při tom 1 500 lidí. V roce 1931 prohlásilo Národní sdružení pracovníků v oboru výchovy ve Spojených státech, že pomocí osvěty „bude do roku 1950 prakticky vyhlazena zločinnost“. Jeden britský novinář napsal v roce 1936, že nejpozději do roku 1960 „bude potrava, oblečení a přístřeší stejně levné jako vzduch“. Nezdá se ti, že dnešní skutečnosti dokazují, že byly tyto sliby lživé?

Komu můžeme bezmezně důvěřovat

12. Komu můžeme úplně důvěřovat a jaké vedení nám dal?

¹² Proto zoufale potřebujeme nějaký zdroj, kterému můžeme důvěřovat, že nám pomůže projít těmito časy plnými strachu. A ten zdroj nemůže být lidský. Lidstvo se dostalo do tak velkých problémů, že z nich samo nevybředne. Jediný, komu lze naprosto důvěřovat, je stvořitel lidí, Jehova Bůh. Ten ví, proč je svět v dnešní situaci, kam směřuje a co v té věci učiní on sám. Zjevil také tuto informaci v knize, kterou nám dal jako vodítko, v Bibli. Ve 2. Timoteovi 3:16, 17 se o ní říká: „Celé písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“

13. Co uznávají svědkové Jehovovi ohledně Bible?

¹³ Povšimni si těchto důrazných výroků. Boží inspirované slovo věci napravuje. A říká nám, co je správné. Činí nás zcela způsobilými. Úplně nás vyzbrojuje k tomu, co je dobré. Mnoho lidí ovšem nepřijímá Bibli jako to, čím skutečně je — jako Boží slovo. Svědkové Jehovovi ji však jako Boží slovo uznávají. (1. Tesaloničanům 2:13) Uznáváme, že stvořitel tohoto úžasného vesmíru, v němž jsou miliardy galaxií a trilióny hvězd, má určitě schopnost zařídit, aby vznikla kniha. A je také schopen dbát o to, aby byla zachována přesnost této knihy ve prospěch všech, kteří hledají pravdu. — 1. Petra 1:25.

14. Jak odpovídá Bible dnešním skutečnostem?

¹⁴ Co říká o otázce důvěry v této době plné strachu Boží slovo? Jeho výroky jsou zcela v souladu s existujícími poměry. Jeremjáš 10:23 říká výstižně: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ A Žalm 146:3 správně nabádá: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana.“

15. Jakou radu nám dává Bible ohledně důvěry?

¹⁵ Boží slovo nás varuje, abychom nedůvěřovali ani v sebe sama, protože lidé jsou nedokonalí. (Římanům 5:12) Jeremjáš 17:9 říká: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného.“ Proto prohlašuje Přísloví 28:26: „Kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý, ale kdo chodí v moudrosti, ten unikne.“ Kde můžeme najít tuto moudrost, která nám pomůže uniknout? V Příslovích 9:10 čteme: „Bázeň před Jehovou je počátek moudrosti a poznání Nejsvětějšího, to je porozumění.“ Ano, jen stvořitel má moudrost, která nás může provést těmito strašnými časy. Přísloví 3:5, 6 proto radí: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách a sám napřímí tvé stezky.“

Boží názor na náboženství světa

16. Co se mylně domnívají náboženství tohoto světa, podobně jako farizeové v Ježíšově době?

¹⁶ Tato moudrost od Boha nám pomůže, abychom neupadli do smrtonosné léčky, do níž upadla náboženství světa. Jejich stoupenci se domnívají, že jsou spravedliví, protože jsou nábožní. Jejich postoj je popsán u Lukáše 18:9: „Toto podobenství říkal [Ježíš] také těm, kteří se spoléhali sami na sebe, že jsou spravedliví.“ Jeden farizeus děkoval Bohu za to, že není hříšník, ale jeden výběrčí daní stále prosil: „Bože, buď milostivý ke mně, hříšníkovi.“ Ježíš prohlásil: „Říkám vám: Tento muž [hříšník] odešel domů prokázaně spravedlivější než onen muž [farizeus], protože každý, kdo se vyvyšuje, bude ponížen, ale ten, kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“ —Lukáš 18:10–14.

17. Jak se dívá Bůh na náboženské snahy těch, kteří se podobají farizeům?

¹⁷ Farizeus se před Bohem nepokořil. Domníval se naopak, že je podle svých vlastních měřítek spravedlivý. Bůh se však na věci díval jinak. (Matouš 23:25–28) Na onom pokorném hříšníkovi bylo patrné, co říká Boží slovo u Izajáše 66:2: „Na takového tedy pohlédnu: na ztrápeného a zkroušeného v duchu, který se chvěje před mým slovem.“ Židovští náboženští vůdci se nechvěli před Božím slovem. Přehlíželi je. Jednali podle svého vlastního přání a pak se domnívali, že je Bůh schvaluje. Ježíš jim však řekl: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane,‘ vejde do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu nekonali mnoho mocných skutků?‘ A přece jim pak vyznám: Nikdy jsem vás neznal! Odstupte ode mne, činitelé bezzákonnosti.“ — Matouš 7:21–23.

18. Jak bude Bůh soudit náboženství, která tvrdí, že mu slouží, ale nepřizpůsobují se jeho zákonům?

¹⁸ Tito náboženští vůdci v prvním století nedůvěřovali Bohu. Vkládali naopak důvěru v tradice, které porušovaly Boží zákony. (Matouš 15:3, 9) Proto jim Ježíš řekl: „Váš dům je vám zanechán.“ (Matouš 23:38) Na důkaz toho, že Bůh opravdu zanechal jejich židovské náboženství, padlo v roce 70 n. l. jejich hlavní město, Jeruzalém, za oběť římským vojskům a bylo zpustošeno, a stejně i jejich chrám. Dnes je tomu podobně. Náboženství tohoto světa si určila vlastní měřítka uctívání, která neodpovídají měřítkům Božím. Nekonají proto Boží vůli, ale svou vlastní. V Božích očích jsou tedy považována za činitele bezzákonnosti. (Titovi 1:16) Na důkaz toho, že Bůh tato náboženství opustil, je zakrátko národy zpustoší, stejně jako zpustošila v prvním století římská vojska Jeruzalém a jeho chrám. — Viz Zjevení, kapitoly 17, 18.

19. Jaké otázky je možné si položit ohledně náboženství?

¹⁹ Je toto ohodnocení náboženství světa příliš přísné? Proč si můžeme být jisti, že proti nim Bůh zakrátko vykoná své soudy? Jak musí jednat náboženství, má-li získat Boží schválení? Existují nějaké historické příklady, jež by ukazovaly, že Jehova chrání ty, kteří se k němu upřímně obracejí a podřizují se jeho zákonům? Těmito otázkami se bude zabývat další článek.

Otázky k opakování

◼ Co přispělo v naší době k nedůvěře?

◼ Proč byl optimismus tohoto světa nepatřičný?

◼ Komu můžeme úplně důvěřovat a jaké vedení nám dal?

◼ Proč bychom neměli důvěřovat sami v sebe ani v jiné lidi?

◼ Jak se Bůh dívá na náboženství tohoto světa?

[Obrázky na straně 13]

Farizeus se domníval, že je spravedlivý, ale hříšný muž pokorně prosil Boha o milosrdenství

[Obrázek na straně 15]

Bůh odsuzuje náboženství, jež nečiní jeho vůli, stejně jako odsoudil judaismus v prvním století, když římská vojska zničila Jeruzalém