Proč bychom se měli bát Boha?
„BOJTE se Boha a oslavujte jej, neboť přišla hodina jeho soudu.“ (Zjev. 14:7) Poprvé tato vzrušující slova slyšel ve vidění letitý apoštol Jan. Pronesl jej anděl letící uprostřed nebe a byla určena především lidem žijícím v tomto čase konce, počátečním období „Pánova dne“. — Zjev. 1:10
Jak nevhodná se však zdají některým lidem! Mnozí pochybují i o samotné existenci Boha, natož aby se ho báli. Mnohým, kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťané, se zdá myšlenka bázně před Bohem zastaralá. Lásku k Bohu dovedou přijmout. Ale bázeň před ním má příchuť středověku. Díváš se na to také tak?
Ježíšova bázeň před Bohem
Jestliže ano, zamysli se nad tím, co to znamená být křesťanem. Podle Bible to znamená věrně následovat šlépěje Ježíše Krista. (l. Petra 2:21) A zatímco není pochyb, že Ježíš Boha miloval, Bible velmi jasně ukazuje, že se ho také bál. Izajáš v prorockých slovech o Ježíšovi řekl, že bude mít „ducha poznání a bázně před Jehovou“. (Iz. 11:2) Je ovšem zajímavé, že tato bázeň nebyla Ježíšovi břemenem. Izajáš totiž prorokoval o Ježíšovi také: „Bude si libovat v bázni před Jehovou.“ (Iz. 11:3) Jak si můžeš libovat v tom, že se někoho bojíš?
V Bibli má totiž slovo „bát se“ řadu významných odstínů. Je tu fyzický strach nebo děs, který cítíme, když nám chce někdo ublížit. Tak se izraelští vojáci „velice . . . báli“ Goliata. (1.Sam. 17:23, 24) Potom je tu strach z něčeho znepokojivě nečekaného nebo neznámého, jaký pocítil Zachariáš, když se v chrámu náhle střetl s Jehovovým andělem. (Luk. 1:11, 12) Bázeň, kterou cítil Ježíš před svým Otcem, se však nepodobala jednomu ani druhému.
Původní hebrejské a řecké slovo používané v Bibli pro „bázeň“ se často vztahuje na hlubokou úctu a ostych před Bohem. Taková byla zbožná bázeň, kterou měl Ježíš a k níž povzbuzuje anděl každého, kdo dnes žije. Tato ostýchavá úcta neboli bázeň se zakořeňuje v našem srdci, když rozjímáme o Jehovově moci a síle a srovnáváme ji se svou naprostou bezvýznamností. Roste, když uvažujeme o jeho mocných skutcích, a rozvíjí se také, když s modlitbou pamatujeme na to, že je svrchovaným Soudcem s mocí dát život i potrestat věčnou smrtí.
Taková bázeň je životně důležitá, protože nás zdržuje před nesprávným jednáním a před tím, abychom brali Boha jako samozřejmost. Když jsme v pokušení a raději bychom podlehli, než bojovali, pomáhá nám tato bázeň vyhnout se postoji jako: ‚Bůh mi odpustí. Ví, že jsem slabý.‘ Přísloví 8:13 nám k tomu říká: „Bázeň před Jehovou znamená nenávidět špatné.“ A Přísloví 16:6 dodává: „V bázni před Jehovou se člověk odvrací od špatného.“ Adam a Eva tuto patřičnou zdravou bázeň před Jehovou neprojevili, když ho neposlechli. K čemu to vedlo? Pocítili jiný, negativní druh bázně a schovali se před ním. Adam řekl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě, ale bál jsem se.“ — 1. Mojž. 3:10.
Na rozdíl od Adama a Evy byl Job mužem, který zůstal Jehovovi věrný, přes nejtvrdší zkoušky. Proč? Jehova sám řekl, že Job je „muž, který se ho bojí, a proto se odvrací od špatného“. (Job 1:8, 2:3) Dnes si musíme být jisti, že Jehova může říci totéž o nás. Bázeň před Bohem je namístě a musí být součástí našeho myšlení.
Bázeň před Bohem a bázeň před člověkem
Bázeň před Bohem je přirozený cit, který nám poskytuje stejné bezpečí, jaké opatřuje svým dětem otec, který vzbouzí hlubokou úctu. Taková bázeň také pomáhá zaplašit nepříjemný, negativní strach z lidí, který je léčkou. (Přísl. 29:25) Jedním, kdo se této lekci nenaučil, byl Urijáš, syn Šemajášův, který před rokem 607 př. n. l. kázal v Jeruzalémě s Jeremjášem. Na rozdíl od Jeremjáše upadl do léčky strachu z krále. Přestal kázat a uprchl od svého úkolu. Král ho nakonec chytil a nechal zabít. (Jer. 26:20–23) Jak se mohl Urijáš vyhnout tomuto smutnému osudu? Tím, že by v sobě pěstoval silnější bázeň před Jehovou, než byl strach z člověka.
Ježíš po svém vzkříšení a výstupu do nebe radil svým následovníkům: „Neboj se toho, co máš vytrpět.“ (Zjev. 2:10) Dějiny dokazují, že ta rada byla potřebná, protože křesťané museli čelit od římské arény po nacistické koncentrační tábory strašlivým situacím. Jak dokázali přemoci strach, který se jim snažili nahnat jejich nepřátelé? Tím, že uplatňovali Ježíšova slova: „Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, a potom nemohou udělat nic víc. Ale naznačím vám, koho se máte bát: Bojte se toho, který když zabije, má autoritu uvrhnout do gehenny.“ — Luk. 12:4, 5.
Žalm 19:9 (19:10, KB) nás učí: „Bázeň před Jehovou je ryzí, obstojí navždy. Jehovova soudcovská rozhodnutí jsou pravá; prokázala se zcela spravedlivá.“ Na bázni před Bohem tedy není nic negativního. Je ryzí a chrání a dává Božímu služebníkovi větší sílu, než mají jeho nepřátelé. Podobně jako Ježíš nalézá křesťan uspokojení v této bázni právě tak, jako se těší ze všech ostatních požehnání od Jehovy. — Iz. 11:3.
Je tedy zcela namístě, že dnes anděl vybízí celé lidstvo, aby se bálo Boha. Bez náležité zbožné bázně dáme pravděpodobně průchod nesprávným popudům nebo podlehneme strachu z člověka. Jestliže budeme pěstovat správný druh bázně, pomůže nám to jednat moudře. „Bázeň před Jehovovu je počátek moudrosti.“ (Přísl. 9:10; Žalm 111:10) Ano, měli bychom milovat Boha celým srdcem, duší, myslí a silou. (Mar. 12:30) Ale měli bychom mít před ním také ostýchavou úctu neboli slovy anděla ‚bát se a vzdávat mu slávu, protože přišla hodina jeho soudu‘. — Zjev. 14:7.