Pravá krása — Můžeš ji rozvíjet

BIBLE dává v otázce pěkného vzhledu rady mužům i ženám. Pro muže poznamenává: „Krása mladíků je jejich síla.“ (Přísloví 20:29) Ano, energie a životaschopnost mladých mužů může být velmi přitažlivá. Co se však stane, když mladistvá síla ochabne? Biblické přísloví říká: „Šediny jsou korunou krásy, když se nalézají na cestě spravedlnosti.“ (Přísloví 16:31) Spravedlnost je jednou složkou vnitřní krásy. Jestliže ji pěstuje mladík, zůstane mu, až ztratí přitažlivou sílu mládí.

O ženách Bible říká: „Půvab může být falešný a krása může být marná; ale žena, která se bojí Jehovy, ta si opatří chválu.“ (Přísloví 31:30) Vždyť co když se za tělesným kouzlem tají pokrytectví a sobecká marnivost? Potom je krása jen povrchní a skrývá vnitřní ošklivost. Až hezký vzhled uvadne, co zůstane? Oč lepší je, jestliže pěknému vzhledu odpovídá nevadnoucí vnitřní krása zakořeněná v ‚bázni před Jehovou‘!

Změna osobnosti

Je možné v sobě rozvinout tuto vnitřní krásu? Ano. Pro křesťany je to dokonce nezbytné. Bůh si pravé krásy cení. „On všechno učinil krásně a v pravý čas.“ (Kazatel 3:11, EP) Nepřijme uctívání těch, jejichž chování prozrazuje nepěkné vnitřní vlastnosti.

Slova apoštola Pavla ke Kolosanům naznačují, že je třeba pěstovat vnitřní krásu. Nejprve nabádá: „Nyní je opravdu všechny od sebe odložte: zlobu, hněv, špatnost, utrhačnou řeč a oplzlou mluvu ze svých úst. Nelžete si navzájem. Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky.“ Ano, každý, kdo pěstuje takové ošklivé věci, odpuzuje Boha i správně smýšlející lidi. Pavel potom pokračuje: „Oblékněte si novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu toho, jenž ji stvořil.“ (Kolosanům 3:8–10) Musíme ‚obléci‘ způsob myšlení a cítění, který se shoduje s Boží vůlí. Co je příznačné pro tuto „novou osobnost“?

Křesťanské vlastnosti

Bible vypočítává mnoho krásných vlastností, které ji tvoří. Základ této vnitřní krásy je však popsán v Ježíšových slovech: „‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe,‘ “ (Matouš 22:37–39) Láska k Bohu nás vede k tomu, abychom chtěli být osobou, jaká se mu líbí. Taková láska nás podněcuje, abychom o něm mluvili s jinými a pomáhali jim, aby také poznali svého svořitele. — Izajáš 52:7.

Některé jiné vlastnosti, jež tvoří novou osobnost, popsal apoštol Pavel: „Láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání. Proti tomu není zákon.“ — Galaťanům 5:22, 23.

Manželům říká Bible výslovně: „Manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru . . . Manželé, milujte stále své manželky, stejně jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj.“ (Efezanům 5:23, 25) A manželkám Bible říká: „Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánovi . . . Manželka by měla mít ke svému manželovi hlubokou úctu.“ (Efezanům 5:22, 23) Jak přitažlivý je rodinný život, když manžel plní své odpovědnosti s láskou, nesobecky a trpělivě! A oč snadnější je pro muže plnit jeho náležitou úlohu, když manželka odhaluje svou vnitřní krásu tím, že ho láskyplně podporuje, nesoupeří s ním ani není příliš kritická. Za takových podmínek může být manželský život velmi příjemný.

Příklady uvedené v předešlém článku ukázaly některé z těchto vlastností v praxi. Sulamitka projevila stálost a hlubokou lásku ke svému mladému pastýři, když odmítla opustit jej pro lesk Šalomounova dvora. Josef projevil vrozenou dobrotu, když odmítl zhřešit proti svému pánu Potifarovi. Projevil také sebeovládání, když se nedal svést Potifarovou manželkou, ale raději uprchl. A stal se příkladem mírnosti, pokoje i shovívavosti, když nezahořkl těmi mnohými strastiplnými zážitky.

Krása v ošklivém světě

Jsou dnes takové krásné vlastnosti praktické? Mnozí si myslí, že ne. Na sobecký, chamtivý svět, v němž žijí, reagují raději tím, že si vypěstují tvrdou slupku. Domnívají se, že pro přežití musí být bezohlední, ctižádostiví, stavět na první místo sebe a snažit se urvat, co se dá.

Bible naproti tomu povzbuzuje: ‚Nedělejte nic ze svárlivosti nebo ze sobectví, ale s pokorou mysli považujte ostatní za sobě nadřazené a nehleďte s osobním zájmem jen na své věci, ale s osobním zájmem i na věci ostatních.‘ (Filipanům 2:3, 4) Právě proto, že se lidstvo obecně touto znamenitou radou neřídí, lidská společnost těžce upadá.

V dnešním světě se navíc něčí úspěch hodnotí podle peněz nebo postavení. Ale pokud jde o skutečné hodnoty, to, zda je někdo bohatý nebo chudý, je naprosto nedůležité. Vždyť bohatství s sebou nese nebezpečí. Bible varuje: „Ti, kteří jsou rozhodnuti zbohatnout, upadají do pokušení a léčky a do mnoha nesmyslných a škodlivých žádostí.“ A dodává: „Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu.“ — 1. Timoteovi 6:9, 10.

Jistě, lidé, kteří jsou sobečtí, chamtiví, hmotařští a bezohlední, se dnes často těší z dočasného „úspěchu“. Není to však skutečný úspěch, protože cena za takový ošklivý způsob života — osobní neoblíbenost, ztroskotaná manželství, zkažené zdraví a všeobecná neuspokojenost —, je velmi vysoká. Člověk byl učiněn podle Božího obrazu, ale když se tak prudce bouří proti vlastnostem, které do něho Bůh původně vložil, nemůže nikdy dosáhnout osobního štěstí. — 1. Mojžíšova 1:27.

Rozvíjet vnitřní krásu

Jak tedy můžeme vzdorovat špatnému vlivu tohoto světa a rozvíjet v sobě ušlechtilé, zbožné vlastnosti? Když Pavel vypočítával vlastnosti ‚lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání‘, nazval je „ovocem ducha“. (Galaťanům 5:22, 23) Chceme-li si tedy vypěstovat tyto krásné vnitřní vlastnosti, je k tomu nutný Boží duch.

Jak? Studium Bible, která byla inspirována Božím duchem, nám pomůže tyto vlastnosti rozpoznat a posílí v nás touhu je pěstovat. (2. Timoteovi 3:16) Svědkové Jehovovi při takovém počínání vždy rádi pomohou, protože pokládají pomoc lidem při studiu Bible za součást své služby Bohu. Poctivé sebezkoumání nám ukáže, kde se nám něčeho nedostává, a můžeme se v tom modlit o pomoc Božího ducha. Společenství s jinými ctiteli Boha nám poskytne potřebnou podporu ze strany ostatních, a i zde pomáhá Boží duch, protože, jak Ježíš řekl: „Kde se totiž shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“ Matouš 18:20.

Krásný svět před námi

Nikdo z nás přirozeně úplně nepřekoná své nedokonalosti, ale budeme-li usilovně rozvíjet tuto vnitřní krásu, Bůh naším snahám požehná. A podivuhodně nás odmění. Bible předkládá Boží předsevzetí brzy nastolit nový systém věcí, který bude zcela odlišný od dnešního. V něm „spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy“. (Žalm 37:29) Sám Ježíš řekl: „Šťastní jsou mírní, protože zdědí zemi.“ — Matouš 5:5.

V té době vystřídá nehezkou soupeřivost a sobectví tohoto systému věcí krásný klid a mír. „Nebudou nijak škodit ani působit zkázu na celé mé svaté hoře; protože země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře.“ (Izajáš 11:9) Bůh opravdu „setře každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ — Zjevení 21:4.

Zní to lákavě? Bude to možné jedině proto, že obyvatelé země pak budou mít vnitřní krásu založenou na lásce k Bohu a k bližnímu. A Bůh slíbil, že ti, kteří mu nyní slouží, pěstují v sobě „novou osobnost“ a usilovně se snaží držet se jeho norem, uvidí splnění tohoto slibu. Taková požehnání by nikdy nemohl přinést jen pěkný vzhled, tělesná krása. Máme tedy dobrý důvod rozvíjet tu bohatší, trvalejší vnitřní krásu, která se tak líbí správně smýšlejícím lidem a samotnému Bohu.

[Obrázek na straně 6]

Tělesně přitažliví lidé by měli dát pozor, aby nebyli sobečtí a nemanipulovali druhými. Měli by spíše pěstovat vnitřní krásu, která se líbí Bohu