Pravé křesťanství zlepšuje ve Švédsku život

ŠVÉDSKO poskytuje svému obyvatelstvu životní úroveň, která patří k nejvyšším na světě. Obyvatelé Švédska mají nejen dostatek potravin a bytového prostoru, automobilů, výletních člunů, televizorů a osobních počítačů, ale mají také prakticky zdarma lékařskou péči, starobní a invalidní pojištění, dostávají přídavky na děti a využívají i jiné služby dotované vládou.

Z toho bychom mohli vyvozovat, že kvalitu života v takové zemi již nikdo nemůže zlepšit. Ale i při veškerém svém hmotném blahobytu má Švédsko své problémy: rozvodovost, alkoholismus, narkomanii, zločinnost a sebevražednost. Náboženství, které by mělo podle našeho očekávání působit silným morálním vlivem, je ve Švédsku téměř mrtvé. Více než 90 procent občanů zde patří k Luteránské státní církvi, ale jen 2,1 procenta se v ní pravidelně účastní bohoslužeb. Jeden kněz vyslovuje obvinění: „Církev žije ve výslužbě. . . Ztratila svou životní sílu a nemá již kontakt s potřebami lidí.“

Církev nezlepšuje ve Švédsku život, což však rozhodně neznamená, že selhalo pravé křesťanství. Asi 22 000 svědků Jehovových ve 331 sborech úspěšně pomáhá lidem uplatňovat biblické zásady, a to jim pomáhá zlepšovat se. Tato práce nezůstává bez povšimnutí.

„Musíme obdivovat svědky Jehovovy, kteří tak nadšeně vycházejí se svým poselstvím!“ říká jeden učitel náboženství v listu Dagen (Den), který vydává v celonárodním rozsahu Letnicové hnutí. V článku se dále píše: „Svědkové Jehovovi tvoří skupinu, která získává každoročně nejvíce nových členů a má nejvíce mládeže. . . Měli bychom se od svědků Jehovových učit!“

Ti, kteří se skutečně chtějí od svědků Jehovových učit, něco objeví. Co? Poznají, jak mohou biblické pravdy dramaticky zlepšit kvalitu jejich života.

Poznání Bible pomáhá!

Podívejme se na jeden dopis, který dostala místní odbočka Společnosti Strážná věž od jedné mladé neprovdané matky. Napsala: „Chci vyjádřit vděčnost za to, jak se zlepšil můj život od doby, kdy jsem začala studovat se svědky Jehovovými. U mne doma se nekouří. Pochopila jsem, že musím trávit víc času se svou dcerkou. Finanční situace se mi zlepšila, ačkoli mám stále stejný plat. Mám méně problémů, protože lépe spím. Mám také pravé přátele a jsem s nimi šťastná. Ano, svůj dnešní způsob života bych nikdy nevyměnila za to, jak jsem žila dříve.“

Další příklad se týká rozvodu — a ten je ve Švédsku velmi častý. Jedné dvojici, Arnemu a Ketii, však Bible pomohla. Měli dvě děti a po třináctiletém manželství se u nich projevily takové osobní rozpory, že dosáhli rozvodu. Navzájem se nenáviděli.

Arne, který se odstěhoval a žil sám, se dostal do styku se svědky Jehovovými a začal studovat Bibli. Tím, co poznal, byl tak nadšen, že jednou přiběhl ke Ketii a chtěl přinutit ji i obě děti, aby také studovaly! Když odmítla, přitiskl ji ke zdi a řekl: „Budeš studovat, nebo tě zabiju!“ Ketie zavolala svědky Jehovovy a postěžovala si: „Jaký je to krutý Bůh, ten Jehova?“

Trpělivě Ketii řekli, že Jehova je milující Bůh, který nikoho nenutí. Probudila se v ní zvědavost a chtěla se dovědět víc. Arne se dále poučoval o Božích zásadách, uklidnil se a začal opět s Ketií mluvit. Pravidelně se vídali při shromážděních v sále království. K čemu to vedlo? Oba se stali pokřtěnými svědky a pak znovu uzavřeli sňatek. Nyní jsou v manželství osm let a Arne slouží jako sborový starší. „Naše manželství nebylo nikdy lepší než dnes,“ říkají. „Je tolik věcí, za které musíme děkovat Jehovovi.“

Biblické pravdy pomáhají také mladým lidem, aby zlepšovali kvalitu svého života. Mladík, který se jmenuje David, si vzpomíná: „Moji rodiče byli rozvedení a mně se zdálo, že se mi v životě nic nedaří. O nic jsem neměl zájem. Často jsem chodil za školu a poslední tři roky jsem vůbec nedělal žádné domácí úkoly. Někdy jsem měl dojem, že dokonce ani nestojí zato žít. Chodil jsem v roztrhaných džínech a ve starých botách. Vlasy jsem měl do půli zad. Zkoušel jsem nejrůznější životní styly, například s těmi, kteří se věnovali punk–rocku a hard–rocku. Kouřil jsem, pil jsem a zapletl jsem se do zločinů.

V roce 1986 mě navštívil jeden ze svědků Jehovových. ‚Zase jeden z těch pochybných náboženských typů,‘ řekl jsem si. ‚Dám mu několik otázek, na které mi nebude umět odpovědět.‘ K mému překvapení mi na ně odpověděl. Šel jsem na jedno z jeho biblických studií a zjistil jsem, že umí logicky odpovědět téměř na všechno — že v pravdě není žádné slabé místo. Účastnil jsem se jednoho sjezdu a byl jsem překvapen, když jsem viděl ty upravené a milé lidi. Začal jsem chodit na shromáždění svědků Jehovových a divil jsem se, když mi přišlo potřást rukou tolik lidí. Mezi těmi lidmi opravdu panuje jednota!“

Za půl druhého roku se dal David pokřtít jako jeden ze svědků Jehovových. Jeho příbuzní, bývalí přátelé, učitelé a jiní známí ani nemohli věřit, že tento pěkně oblečený a učesaný mládenec je ten David, kterého znali dříve.

Účinek podobný vlnění na hladině

Ve Švédsku by se někdy mohlo stát, že by člověk ztratil chuť kázat dům od domu. Švéd si žárlivě střeží své soukromí. Když u něho doma někdo zazvoní, podívá se možná kukátkem ve dveřích a mnohé dveře zůstanou svědkům Jehovovým zavřené. Ti se však nevzdávají. Svědkové vědí, že andělé mohou najít lidi, kteří jsou nakloněni ke spravedlnosti. (Zjevení 14:6; srovnej Matouše 13:41.) Jakmile pravda vstoupí do života takového člověka, často se rozšíří — jako vlnění na hladině — na příbuzné a přátele.

Jedna žena ve Stockholmu si vzpomíná, jak jednou seděla v kuchyni u stolu a plakala nad tím, jak ubohý je její život. „Byla jsem zoufalá,“ řekla. „Najednou jsem se začala modlit: ‚Bože, chci s tebou mluvit o životě.‘ Zazvonil domovní zvonek. Kukátkem jsem uviděla dobře oblečeného muže, a tak jsem otevřela dveře. Muž řekl, že mi chce sdělit některé povzbuzující myšlenky z Božího slova. Byl to jeden ze svědků Jehovových. Zeptala jsem se ho, jestli zvonil také u ostatních lidí na našem patře. ‚Ne,‘ řekl, ‚šel jsem domů z biblického studia a najednou jsem se rozhodl vykonat několik návštěv. A tak jsem začal zde.‘ Užasla jsem, protože jsem bydlela v dosti vysokém patře. To, co mi ukázal, se mi líbilo.“

Zanedlouho začala ta žena studovat Bibli. Věci, které se dovídala, začala s nadšením sdělovat svým příbuzným a přátelům. Rozšířila 28 Biblí a 96 knih. K čemu to vedlo? Její manžel, dvě z jejích sester, její neteř a synovec, její švagr, její otec a matka, syn, kterého má její manžel z prvního manželství, její spolupracovnice a spolupracovník jejího manžela i se svou manželkou — ti všichni zanedlouho studovali Bibli a připravovali se ke křtu. Zatím mělo třináct osob příležitost zlepšit kvalitu svého života. To všechno způsobila jediná návštěva jednoho svědka Jehovova u dveří. Tato žena říká: „Přizpůsobili jsme se Jehovově vůli, a to vneslo do našeho života tolik dobrého, že bychom mu měli denně na kolenou děkovat!“

Vydávání svědectví ve škole

V mnoha švédských školách jsou vážné problémy týkající se kázně. Mladí svědkové však dokazují, že působí pozitivním vlivem, když sdělují biblické pravdy svým učitelům a spolužákům. Chlapec Jorgen například přímo řekl svým učitelům a spolužákům, že je jedním ze svědků Jehovových. Vážili si ho pro jeho upřímnost a znamenité chování. I na provokativní otázky Jorgen vždy odpovídal zdvořile a odvolával se na Bibli. Na jeho spolužáky to působilo hlubokým dojmem. Jorgen vypráví:

„Rok po skončení školy jsem potkal Petra, bývalého spolužáka. Po několika rozpravách jsem s ním zahájil biblické studium. Jeho matka byla proti tomu, a tak jsme studovali na pláži. V březnu 1988 se dal Petr pokřtít. Jeho matka si povšimla, že se změnil k lepšímu, a začala také studovat. Také ona se dala za nějaký čas pokřtít.

Bibli začal studovat ještě jeden bývalý spolužák, Torbjorn. Začala studovat i jeho matka a oba jsou nyní pokřtěni.“ Celkem začali studovat Bibli čtyři Jorgenovi spolužáci a pátý projevil zájem. „Doufám, že tato zkušenost povzbudí mladé svědky, kteří chodí do školy, aby se neodtahovali,“ končí Jorgen. „Jejich křesťanské chování a pevný postoj pro pravdu možná zasejí semena, která mohou později přinést znamenité ovoce.“

Boj za náboženskou svobodu

Svědkové Jehovovi také sehráli rozhodující úlohu při prosazování základních náboženských svobod ve Švédsku: To přineslo užitek každému.

Svědkové Jehovovi ve Švédsku, stejně jako v jiných zemích, se například rozhodli zachovávat křesťanskou neutralitu. (Jan 17:16) Mnozí byli proto odsouzeni na dlouhá léta do vězení. Ale v roce 1966 došlo k zásahu ve prospěch náboženské svobody, když bylo oficiálně rozhodnuto, že na základě individuálního prošetřování nebudou svědkové povoláváni k vojenské službě. (Izajáš 2:2–4) Náboženská tolerance ve Švédsku slouží jako vzor pro jiné vlády.

Dále šlo o práva pacientů. Svědkové Jehovovi berou vážně biblický příkaz ‚zdržovat se krve‘, a proto odmítají transfúze. (Skutky 15:28, 29) Lékaři a zdravotníci sice vždy neprojevují pochopení pro tento biblický postoj, ale nejvýznačnější švédský lékařský časopis nedávno oznámil v titulku: „Odmítnutí krevní transfúze by se mělo respektovat, pokud si je pacient vědom důsledků.“

Těmito slovy byla uvedena zpráva o jednom zasedání Národního ministerstva pro zdravotnictví a sociální péči a Komise pro lékařskou etiku při Švédské lékařské společnosti. Tyto instituce prodiskutovaly situaci svědků Jehovových a rozhodly, že vyzvou všechny lékaře, aby vyhověli každému plnoprávnému pacientovi — pokud je starší patnácti let —, jestliže odmítne přijmout transfúzi krve. Uznaly, že dnes je větší zdrženlivost ohledně podávání transfúzí, protože je nebezpečí přenosu nemocí. Důležitější však je, že svým osvíceným rozhodnutím podporují základní právo každého pacienta odmítnout určitý druh léčení.

Je pravda, že si většina obyvatel Švédska žije po hmotné stránce dobře. Mnozí se však potřebují morálně a duchovně posílit. Praví křesťané v té zemi bezesporu pomáhají ke zlepšení života všem, kteří jsou ochotní se učit a uplatňovat Boží slovo. Takoví přístupní jednotlivci se také těší z vyhlídky na věčný život v Božím nadcházejícím novém světě. — Jan 17:3; 2. Petra 3:13; Zjevení 21:3, 4.

[Mapa na straně 22]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

NORSKO

ŠVÉDSKO

FINSKO

SSSR

DÁNSKO

NDR

SRN