Zprávy a jejich hlubší význam

Proč kázat evangelium?

Někteří odborníci uvádějí klesající počet členů velkých církví do spojení s tím, že se návštěvníci kostelů nevěnují evangelizační činnosti. Zájem o tento problém podnítil v roce 1988 Spojenou církev Kristovu k tomu, aby se soustředila na čtyřletý program, při němž bude přednostně věnována pozornost „evangelizační činnosti a zvyšování počtu členů“.

List St. Petersburg Times píše, že podobně jednají jiné velké církve ve Spojených státech, včetně presbyteriánské církve a episkopální církve. Ale při nedávném průzkumu ve více než dvou stech sborech Spojené církve Kristovy se ukázalo, že mnozí z jejich členů, kterých je 1,6 miliónu, se málo zajímají o to, aby mluvili o své víře s jinými. Jeden člen položil otázku: „Proč musíme mluvit s druhými, jestliže činíme dobro?“ Jiný řekl: „Jestliže svou víru prožíváš, nemusíš o ní mluvit.“

Wade Clark Roof, spoluautor knihy Hlavní americká náboženství (angl.), však připustil, že „další existence víry jako takové přímo závisí na tom, jak lidé mluví o svém náboženském a duchovním životě“.

Jestliže k tomu, abychom získali Boží schválení, stačí „činit dobro“ a mít „víru“, proč napsal apoštol Pavel: „Běda mi, kdybych neoznamoval dobré poselství“? Spoluvěřícím v Římě vysvětlil: „Jestliže. . . veřejně prohlašuješ ono ‚slovo ve svých ústech‘, že Ježíš je Pán, a projevuješ ve svém srdci víru, že ho Bůh vzbudil z mrtvých, budeš zachráněn. Vždyť srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ — 1. Korinťanům 9:16; Římanům 10:9, 10.

Využívání erotiky

Více než polovina z asi 1 100 obrázkových seriálů, které vyšly v různých japonských publikacích, včetně publikací pro děti, zobrazuje sexuální jednání, jak řekl profesor Mamoru Fukutomi. Stál v Tokiu v čele průzkumu, v němž bylo zahrnuto více než 390 časopisů a jiných publikací zakoupených během jednoho měsíce.

Profesor Fukutomi říká, že ‚většina ilustrací sexuálního jednání znázorňuje muže, kteří nutí zdráhající se ženy [k pohlavnímu styku], a ženy nakonec reagují aktivně‘. Téměř osmdesát procent ze 6 861 fotografií v populárních japonských časopisech, které byly prozkoumány, „zobrazovalo ženy sexuálně provokující,“ píše list Daily Yomiuri. Zatímco většina žen na obrázcích byla „ve spodním prádle, v plavkách nebo nahých“ a pouze čtyřicet procent jich bylo oblečených, bylo sedmdesát pět procent mužů na obrázcích oblečeno.

Jak bude takové využívání erotiky působit na mladé lidi? Biblická kniha Přísloví názorně popisuje mladíka, který „nemá dobrou pohnutku“. (Přísloví 7:7, Bible s odkazy, angl., poznámka pod čarou) A prostitutka? „Hned je venku, hned je na veřejných prostranstvích, a číhá poblíž každého nároží. Popadla ho.“ (Přísloví 7:8–13) V dnešní době ‚číhá‘ i tištěná stránka, aby ‚popadla‘ mladého člověka. Bible však vybízí: „Ať tvé srdce neodbočí k jejím cestám. Ať nezabloudíš na její vozové cesty.“ — Přísloví 7:25.

Kdo je „lepší“ křesťan?

„Bez ohledu na to, zda se křesťan rozhodne být vojákem, nebo z důvodu svědomí odmítne vojenskou službu, bylo by nesprávné, kdyby přisuzoval svému křesťanství vyšší kvalitu ve srovnání s někým jiným, nebo kdyby o někom, kdo zastává jiný názor, tvrdil, že není křesťanem.“

Toto prohlášení vydala v červenci 1989 Rada německé evangelické luteránské církve. Proč? Církevní představitelé prohlásili, že tím měl být vyjádřen odpor proti názoru některých členů církve, že odmítnutí vojenské služby je ‚pozitivnější‘ důkaz, že je někdo křesťanem, než vojenská služba. Církevní rada sice připouští, že kdyby se křesťané „osobně zdrželi násilí“, mohli by znemožnit války, ale tvrdí, že toho je možné také dosáhnout tím, že se proti násilí bojuje vojenskou silou, aby byl zajištěn mír.

Edward Gibbon ve své knize Dějiny křesťanství (angl.) napsal, že křesťané v prvním století „odmítali aktivně se účastnit občanské správy i vojenské obrany říše“ a že „bylo nemožné, aby křesťané přijali úlohu vojáků, vyšších úředníků nebo knížat, aniž se přitom zřekli povinnosti, která byla svatější“.

Otázka tedy není, kdo je „lepší“ křesťan, ale zda člověk, jehož jednání neodpovídá původnímu křesťanství, je vůbec ještě křesťan. Pavel napsal: „Ačkoli totiž chodíme v těle, neválčíme podle toho, co jsme v těle. Vždyť zbraně našeho válčení nejsou tělesné.“ — 2. Korinťanům 10:3, 4.