Cti Jehovu svým bohatstvím

‚NEJSEM boháč, jsem jen mladík a mám moc málo majetku.‘ ‚Nemám pořádné vzdělání. Co bych já mohl dát Jehovovi?‘ ‚Jsem těžce postižený, Jehova si mě ani nevšimne.‘ ‚Jsem pokročilého věku, už je pozdě na to, abych získal bohatství.‘

Napadají tě takové myšlenky, když čteš název tohoto článku? Přesto jsi možná bohatší, než si myslíš. Vzpomeň si na slova Pána Ježíše ke sboru ve Smyrně: „Znám tvé soužení a chudobu — ale jsi bohatý.“ (Zjevení 2:9) Již dříve v Kázání na hoře Ježíš řekl: „Přestaňte si ukládat poklady na zemi. . . Raději si ukládejte poklady v nebi. . . Kde je totiž tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Matouš 6:19–21) Povzbuzují tě tato slova našeho Mistra? Ano, možná, že je v tobě něco, co náš nebeský Otec Jehova a jeho Syn považují za velmi cenné. Prozkoumejme to.

Nádhera mládí — síla a horlivost

Jak může mladík prokazovat cennou službu Jehovovi? Přísloví 20:29 nás ujišťuje, že mladí mají vynikající prostředek — tělesnou sílu. Je velmi osvěžující vidět, jak mladík věnuje svou energii a svěžest službě našemu Bohu.

Obracejme stránky historie zpět až na začátek 30. let, kdy řada mladistvých slyšela o pravdě obsažené v Bibli. Jeden šestnáctiletý si vypůjčil od kamaráda biblickou studijní pomůcku Stvoření, vydanou Společností Strážná věž. Když došel ke kapitole Nové stvoření a přečetl si o zasvěcení, věděl, co chce udělat se svým životem. Okamžitě se oddal všemohoucímu stvořiteli. Příští rok si přečetl jinou publikaci, Ospravedlnění (1. díl), a dověděl se, že má vyhlídku podílet se na ospravedlnění Božího jména a svrchovanosti. Tato informace v něm roznítila horoucí touhu sloužit plným časem. Téhož roku požádal o přednosti průkopníka a pokračuje ve službě plným časem až dodnes. Řada jeho vrstevníků již dokončila svůj pozemský běh, ale mnozí z těch, kteří zůstali, stále projevují celým srdcem ducha oddanosti našemu nebeskému Otci.

Projevuje mládež z dnešního velkého zástupu tutéž cennou vlastnost? Rozhodně ano. Zprávy v Ročence ukazují, že množství četné jako krůpěje rosy se nyní připojilo k řadám průkopníků. (Žalm 110:3) Filipíny uvádějí, že 13 procent všech pravidelných průkopníků je do dvaceti let. Je to tak i jinde? Ano, například průzkum na malých ostrovech Trinidadu a Tobagu zjevuje, že od 1. září 1986 do 30. září 1988 nastoupilo 282 nových průkopníků. 48 z toho počtu bylo do dvaceti let. Chceš si jednu z nich poslechnout?

Seznam se s Charmaine Francisovou. Říká: „Rodiče se mnou od malička mluvili o službě Jehovovi, a abychom mu zůstali věrní. Když se mě rodiče ptali, co bych dělala, kdyby je pro kázání dobrého poselství uvěznili, říkala jsem: ‚Budu sloužit Jehovovi.‘ Krok oddanosti jsem učinila ve třinácti a pokřtít jsem se dala ve čtrnácti. Od té doby jsem každé školní prázdniny sloužila jako pomocná průkopnice. V roce 1983 jsem nastoupila pravidelnou průkopnickou službu. V prvním roce průkopnické služby jsem měla tu radost, že jsem jedné ženě v domácnosti pomohla, aby se stala Jehovovou služebnicí. Nyní vedu devět biblických studií. Jedno se připravuje na křest a další tři chodí na shromáždění.“

Tak co, mladí, nesouhlasíte teď, že také máte něco cenného, čím byste ctili Jehovu? Samozřejmě! I když snad nyní nejste ve službě plným časem, můžete ctít Jehovu podle svých okolností. Možná, že před sebou máte ještě mnoho let školy. Přesto máte cennou příležitost chválit Jehovu před svými učiteli a spolužáky. Desetiletý Christian Kalloo přinesl do školy svůj výtisk knihy Jak vznikl život? Evolucí nebo stvořením? K čemu to vedlo? Rozšířil sedm výtisků u těch, které námět zajímal. Jednu také rozšířil ve službě dům od domu. Můžeš to udělat také. — Srovnej Matouše 21:15, 16.

Náš vznešený Učitel nás vyučuje

Prorok Izajáš řekl: „Svrchovaný Pán Jehova mi dal jazyk poučených.“ Připisoval svou schopnost mluvit Jehovovi. Prorokoval také: „Můj duch, který je na tobě, a má slova, která jsem ti vložil do úst — nebudou odňaty z tvých úst ani z úst tvého potomstva ani z úst potomstva tvého potomstva.“ (Izajáš 50:4; 59:21) Jako se nevzdělaní a obyčejní lidé stali Ježíšovými apoštoly a Bůh jim dal moudrost v duchovních věcech, tak dal Jehova moudrost obyčejným lidem i dnes.

V Ročence 1986 jsou povzbudivé informace pro ty, kteří měli světského vzdělání málo nebo žádné. V mnoha zemích pořádají svědkové Jehovovi kurzy čtení pro dospělé. Jehova takovým osobám velmi požehnal. V letech 1962–1984 udělalo v Nigérii asi 19 238 osob výborné pokroky. Naučili se číst a psát a nyní opravdu mohou číst Bibli sami sobě i těm, kterým vydávají svědectví. Jak bohaté požehnání mají! Jeden bratr si tak dobře vedl, že se stal učitelem ve třídě čtení ve sboru.

Uvažuj také o zkušenostech Ezekiela Ovbiageleho. Když byl roku 1940 pokřtěn, neuměl číst. Jakmile se to naučil, dělal takové pokroky, že se stal průkopníkem, a ještě později, v roce 1953, byl jmenován cestujícím dozorcem.

Učení nezná překážky věku. Někdo snad cituje známé přísloví: „Starého psa nenaučíš nové kousky.“ O psech to možná platí, ale lidé nejsou zvířata. I starší lidé se mohou učit a také se učí, jestliže si skutečně přejí poznat Jehovu a sloužit mu. Možná, že o takových víš. Například Alice Okonová v Nigérii byla povzbuzena, aby četla Bibli a poznala naději, kterou nabízí. Udělala to a naděje ji rozradostnila. V osmdesáti letech nebyla příliš stará na to, aby se učila. Myslíš, že neudělala radost Jehovovu srdci? Je bohatá vírou. Přísloví 3:14 nás ujišťuje, že mít moudrost „je lepší než mít jako zisk stříbro, a mít ji jako výnos než mít samotné zlato“. Když někdo umí přesně mluvit pravdu, jeho slova jsou jako „zlatá jablka ve stříbrných řezbách“. — Přísloví 25:11; Kolosanům 3:16.

Bohatí ve víře a znamenitých skutcích, třebaže postižení

Člověk, který se narodí tělesně postižený, se může cítit velmi sklíčen, když dorůstá a uvědomuje si svou situaci. Větší otřes to může být pro toho, kdo se stane neschopným v dospělosti. Je pro ně situace beznadějná? Ne, může dokonce otevřít cestu k věčnému životu.

Během 1. světové války vedl Edward Stead v městečku Arvada ve Wyomingu, USA, jezdeckou stáj a jeho manželka spravovala malý hotel. Strašná španělská chřipka snížila jeho odolnost, a stal se obětí revmatické artrózy, která mu zkřivila klouby tak, že se jeho tělo zkroutilo do tvaru jeho pojízdného křesla. Přestože byl jinak bezmocný, mohl mluvit a trochu pohybovat rukama. Nějakou dobu uvažoval o sebevraždě. Potom se setkal s pravdou a dychtivě ji přijal.

Zprvu sedával u vchodu do hotelu a mluvil s hosty o své nově nalezené víře. Mohl natolik pohnout rukama, aby otevřel biblickou publikaci a ukázal ji těm, kteří se zastavili a poslouchali. Ti, kteří oceňovali jeho úsilí, mu říkali ‚zmrzačený letec‘. Potom se rozhodl, že by mohl vydávat svědectví v jiných městech, kdyby mu vybudovali speciální kabinu na nákladním autě. Udělali to a on mnoho let sloužil jako průkopník tímto neobvyklým způsobem, takže putoval tisíce mil od Wyomingu po Texas s dvěma nebo třemi mladými průkopníky, kteří se o něho starali. Pokud žil, byl pro všechny, kdo ho znali, velkým povzbuzením.

Cítíš-li se sklíčen tělesným postižením, můžeš si přečíst vyprávění v anglickém vydání Strážné věže z 15. listopadu 1986, strany 22–25. Všichni muži, o nichž se tam mluví, jsou starší, duchovní rádci, způsobilí, aby utěšovali své bratry, kteří jsou snad tělesně zdraví, ale potřebují duchovní budování. Jak bohatí jsou v Božích očích! — 1. Timoteovi 6:18.

Třiašedesátiletá Esterleta Dicková je šestnáct let pokřtěnou svědkyní. V roce 1978 ztratila zrak, ale v uplynulých dvou letech slouží jako pravidelná průkopnice. Je to možné? Ať odpoví sama.

„Jednoho dne,“ říká, „se mě zeptala mladá sestra průkopnice: ‚Sestro Dicková, ty vždycky dosáhneš svého cíle jako pomocná průkopnice. Nechceš to zkusit jako pravidelná průkopnice?‘ “

Esterleta se bála, že bude bratrům překážet, ale vzpomněla si, jak krajský dozorce povzbuzoval k průkopnické službě. Říká: „Začala jsem a teď už jsem v průkopnické službě dva roky. Vydávám svědectví na ulici a mám hodně dodatečných návštěv. Navíc vedu šest domácích biblických studií. Jak? Než navštívím majitele bytu, nechám si doma přečíst studijní látku s citovanými texty, takže mohu studium komentovat. Tři z mých studujících se mnou chodí na shromáždění a jedna už je pokřtěná.“

Každý může ‚naplnit svou ruku‘ darem

Omezuje se dávání na duchovní věci? Ne. Když dávný král David dělal přípravy ke stavbě chrámu, zeptal se: „Kdo se dnes dobrovolně nabídne, že naplní svou ruku darem pro Jehovu?“ (1. Paralipomenon 29:5) Mohl kdokoli. Podobně si dnes mladí, staří, zdraví, nemocní, přejí dávat dobrovolné hmotné příspěvky na podporu zájmů království. Je to možné udělat přes kancelář odbočky ve své zemi nebo přes místní sbor. Tak může, kdo chce, podle svých možností pomoci nést náklady na to, aby se dobré poselství kázalo po celé obydlené zemi. Je to přednost. — 2. Korinťanům 9:8–12.

Důležitější je, že máš duchovní bohatství, jímž můžeš ctít Jehovu. Mladí mají sílu a svěžest mládí. Neučení se mohou učit, aby předkládali Jehovovi ovoce svých rtů. Postižení mohou postupovat v poznání, moudrosti a porozumění, a také to dělají, takže mnozí nejen plným časem chválí Jehovu, ale jsou také rádci a pastýři v křesťanském sboru. Nejsi bohatší, než sis myslel? Cti tedy Jehovu svým bohatstvím! — Hebrejcům 13:15, 16.