Přeměnit lidskou povahu

„LIDÉ nežijí pouze bojem se zlem,“ řekl filozof Sir Isaiah Berlin. „Žijí pozitivními cíli, individuálními i kolektivními.“ Jak mnozí však takové pozitivní cíle nalézají? Až příliš často tíhne lidská povaha k tomu, co je negativní a ničivé.

Například v Británii nedávno přibylo násilných trestních činů o jedenáct procent. „Je na nás,“ říká britská ministerská předsedkyně, „abychom se snažili najít donucovací prostředky, aby velká civilizace mohla pokračovat.“ Mohou však sebelépe míněné zákony a politický tlak skutečně změnit lidský sklon jednat nesprávně? To, že bezzákonnost existuje a roste navzdory zákonodárství, a dokonce i navzdory přísnému uplatňování zákonů, mluví samo za sebe. Je zapotřebí něčeho víc než právních zábran. Musí se změnit sama lidská povaha.

Bible, která předkládá poctivý a střízlivý pohled na život, popisuje špatné rysy člověka. Například apoštol Pavel napsal svým spolukřesťanům v Galácii o ‚nemravných, nečistých a necudných činech. . . Lidé se stávají nepřáteli a bojují; žárlí, hněvají se a . . . závidí, opíjejí se, dělají orgie a jiné takové věci.‘ Podle zde citované Today’s English Version jsou všechny tyto úpadkové zvyklosti to, „co dělá lidská povaha“. — Galaťanům 5:19–21.

Kořen problému

Today’s English Version je však volný překlad a výraz „co dělá lidská povaha“, je pouhou parafrází toho, co skutečně řekl Pavel. Řecké slovo, které Pavel použil, sarx, znamená „tělo“, ne „lidská povaha“. Proto zde doslovný překlad mluví o „skutcích těla“, aby přesně převedl Pavlův výraz do našeho moderního jazyka.a

Biblická zpráva o tom, jak vstoupil hřích na lidskou scénu, je jasná a prostá — dokonce tak prostá, že jí většina lidí odmítá věřit. Pavel to popsal takto: „Skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Pavel tu naráží na 1. Mojžíšovu, první knihu Bible, a na stvoření prvního člověka Adama a jeho manželky Evy. Jejich svévolná neposlušnost je dobře známá. Kvůli ní byli odsouzeni k smrti. Jejich potomstvo zdědilo jejich nedokonalost a také umírá. A tak „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. To je základní důvod, proč je dnes lidská povaha přinejlepším zakaleným odrazem toho, čím byla, když Bůh původně stvořil člověka dokonalého. — Římanům 3:23; 1. Mojžíšova, kapitoly 2 a 3.

Lidská povaha se přeměňuje!

Mnohé nejhorší rysy lidské povahy lze překonat. Bible dokonce říká, že můžeme svou povahu změnit ve smyslu změny osobnosti. Jak? Pomocí Božího svatého ducha. — Římanům 8:9.

Pavel to ve svém dopise spolukřesťanům v Kolosech vyjádřil slovy: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky a oblékněte si novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu toho, jenž ji stvořil.“ Mezi zvyky staré osobnosti řadí některé rysy, jež vedou lidi k tomu, aby tíhli ke zhoubným věcem — škodlivou žádost, zlobu, hněv a špatnost. — Kolosanům 3:5–10.

V podobném dopise křesťanům v Efezu se Pavel opět zmiňuje o potřebě „nové osobnosti“, která, jak jim říká, byla „stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. Rozvíjí svou myšlenku slovy: „Ať je od vás vzdálena všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a křik a utrhačné řeči spolu se vší špatností. Ale staňte se k sobě navzájem laskavými, plnými něžného soucitu.“ — Efezanům 4:24, 31, 32.

Byla Pavlova slova realistická? Může se osobnost skutečně změnit? Jsou důkazy, že raní křesťané opravdu dělali radikální změny ve svém životě. Jako skupina lidí stáli stranou od okolního světa. Justin Mučedník, historik v raně křesťanských dobách, napsal: „My, kteří jsme se nenáviděli a hubili se navzájem, a kvůli odlišným obyčejům odmítali žít s lidmi z jiného kmene, žijeme s nimi nyní, potom, co se objevil Kristus, v důvěrném styku, modlíme se za své nepřátele a snažíme se přesvědčit ty, kteří nás bez příčiny nenávidí, aby žili podle dokonalých Kristových rad.“

A co dnes? Je stále možné dělat takové radikální změny v povaze člověka? Ano! Desetitisíce příkladů ukazují, že k dramatickým změnám dochází stále. Následující je jen jeden z nich.

Stephen byl vychován v jednom z průmyslových středisek Anglie. Jeho otec byl ateista. Ve dvanácti letech byl Stephen odsouzen na tři roky do nápravné školy. Přiznal se k šedesáti čtyřem vloupáním! Brzy ztratil úctu ke všem autoritám, a jak dospíval, jeho zločiny nabývaly na vážnosti. Patřil k nim podvod, opilství, výtržnictví a napadení policisty. Za ten poslední přečin byl Stephen poslán do vězení. Jeho povaha začala být velmi násilnická. „Není žádný zločin, kterého by se bezbožný člověk nedopustil, jestliže má nadměrně velké požadavky,“ řekl.

Co mohlo změnit takového zatvrzelého zločince? Stephen časem přijal pomoc od svého bratra, který se stal svědkem Jehovovým. Už když krátce studoval Bibli, začal Stephen oblékat „novou osobnost“. Změny, které dělal, byly opravdu dramatické. Nyní, po pěti letech, je šťastně ženatým a odpovědným členem sboru svědků Jehovových, v němž slouží jako služební pomocník.

Lidská povaha se tedy dá v jednotlivých případech změnit. Jsou však lidské slabosti jediným důvodem dnešního ‚podkopávání civilizace‘?

„Ďábel z Písma“

Apoštol Pavel napsal pozoruhodné proroctví o těchto „posledních dnech“. Jeho slova jsou uvedena v rámečku nahoře. Všimni si však, že růst násilí a zla přináší „kritické časy, s nimiž je těžké se vyrovnat“. Je za to všechno odpovědná jen a jen lidská povaha? — 2. Timoteovi 3:1.

Ne, existuje něco jiného, zlověstná síla zla, která manipuluje lidskými slabostmi. Stejně jako je pro lidi nesnadné věřit, že člověk zdědil hřích, je pro ně nepřijatelná představa, že existuje síla nadřazená člověku, která se jím snaží manipulovat. Bible však říká, že taková síla opravdu existuje: satan ďábel.

Slovo „ďábel“ (neboli „pomlouvač“) se v Bibli vyskytuje třiatřicetkrát a „satan“ (neboli „odpůrce“) dvaapadesátkrát. Většina těchto odkazů se vztahuje na tutéž ničemnou duchovní osobu. Někteří však popírají existenci satana jako osoby a raději říkají: „Lidská povaha se svým sklonem k hříchu je ďábel z Písma.“b Je však zajímavé, že ve zprávě o Jehovově věrném sluhovi Jobovi používá hebrejský text výraz has Satan, ten satan, a u Lukáše 4:2 čteme, že to byl ten ďábel (řecky ho diabolos), který pokoušel Ježíše. (Job 1:6) V obou případech je gramaticky označena určitá osoba. Lidská povaha s tím nemá co dělat.

Apoštol Pavel obohacuje naše porozumění tomu, jak mocný je satan, když v dopise Efezanům mluví o ‚světovládcích této tmy . . . ničemných duchovních silách v nebeských místech‘. (Efezanům 6:12) Spolu se satanem ďáblem jsou těmi „světovládci“ démoni, neviditelní ničemní duchovní tvorové. ‚Svádějí celou obydlenou zemi‘, takže v největší možné míře využívají padlého stavu člověka. (Zjevení 12:9) Proto Pavel důrazně vybízí každého křesťana, aby ‚pevně stál proti ďáblovým pletichám‘. Ďábel je významnou příčinou úpadku lidstva, který okolo sebe vidíme. — Efezanům 6:11.

Náprava

Pavlův současník Petr nás ujišťuje, že satan a jeho démoni nebudou lidstvo soužit věčně. Říká, že jsou „nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho zaslíbení, a v těch bude přebývat spravedlnost“. (2. Petra 3:13) Opravdu již brzy přestane k lidské scéně patřit zlo ve všech svých projevech. Satan a jeho démoni budou zničeni. (Římanům 16:20; Zjevení 20:1–3) Potom bude lidská povaha skutečně zrcadlit „Boží slávu“ a jistou vyhlídkou pro lidskou rodinu bude věčný život. — Římanům 3:23.

„Vždycky jsem říkal a vždycky budu říkat,“ prohlásil americký prezident Thomas Jefferson, „že svědomité čtení Svaté knihy vytvoří lepší občany. . . Bible vytváří nejlepší lidi na světě.“ Jak jsme viděli, naše povaha se dá přeměnit, dáme-li mocnému poselství Bible možnost, aby ovlivnilo náš život. (Římanům 12:2) Chceme-li, můžeme se chopit toho, co je ušlechtilé a zbožné. A v úsilí o zlepšení nás může posílit společenství s těmi, kdo upřímně chtějí dělat totéž. (Hebrejcům 10:24, 25) Svědkové Jehovovi jsou ti ochotni všemožně pomáhat. Proč s nimi nenavázat spojení co nejdříve!

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

„POSLEDNÍ DNY“ biblický popis

„Věz však, že v posledních dnech nastanou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé budou totiž milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou, milovníci rozkoší spíše než milovníci Boha, kteří mají způsob zbožné oddanosti, ale vzhledem k její síle se prokazují jako falešní; a od těch se odvracej.“ 2. Timoteovi 3:1–5.

[Obrázek na straně 7]

Brzy bude lidská povaha plně zrcadlit Boží slávu