Usilovně spějte k cíli!
Vrcholné myšlenky z Filipanům
APOŠTOL Pavel si přál, aby křesťané ve Filipech stále usilovali o cíl, o cenu věčného života. Proto jim asi v roce 60 nebo 61 n. l., za svého prvního uvěznění v Římě, napsal dopis. Jeho dopis byl zaslán sboru, který asi o deset let dříve založil ve Filipech, ve městě, jehož základy vybudoval Filip Makedonský (otec Alexandra Velikého). V prvním století n. l. již byly Filipy „předním městem makedonské oblasti“, jež dnes patří k severnímu Řecku a jižní Jugoslávii. — Skutky 16:11, 12.
Filipští věřící byli chudí, ale štědří. Nejednou něco poslali, aby vyšli vstříc Pavlovým potřebám. (Filipanům 4:14–17) Jeho dopis však nebyl jen krátkým poděkováním. Byl také povzbuzující, projevila se v něm láska a přinesl rady.
Křesťanské vlastnosti jsou patrné
Pavel začíná svůj dopis projevy své lásky k filipským věřícím. (1:1–30) Děkoval Jehovovi za to, čím přispěli k podpoře dobrého poselství, a prosil, aby rostla jejich láska. Pavel byl potěšen tím, že v důsledku jeho věznění se ‚tím více odvažovali nebojácně mluvit Boží slovo‘. Toužil být s Kristem, ale uvědomoval si, že jim ještě může sloužit. Pavel si také přál, aby dále ‚zápasili bok po boku za víru v dobré poselství‘.
Následovala rada o postoji a chování. (2:1–30) Filipané byli povzbuzováni, aby měli osobní zájem o druhé a aby projevovali pokoru podobnou pokoře Krista. ‚Zářili jako ti, kteří poskytují světlo ve světě,‘ a byli nabádáni, aby ‚pevným sevřením drželi slovo života‘. Pavel doufal, že k nim pošle Timotea, a byl přesvědčen, že sám také zanedlouho přijde. Pavel je chtěl uklidnit ohledně věrného a oddaného služebníka Epafrodita, který byl předtím těžce nemocný, a proto ho k nim poslal.
Neustále usilujte o cíl
Dále apoštol Filipanům ukázal, kam se mají s důvěrou obracet, když usilovně spějí k cíli. (3:1–21) Mají důvěřovat v Ježíše Krista, a ne v tělo nebo v obřízku, což někteří dělali. „Pro vynikající hodnotu poznání Krista“ považoval Pavel věci, které pro něj byly po tělesné stránce doporučením, za smetí. Apoštol ‚usiloval o cíl, cenu Božího povolání vzhůru prostřednictvím Krista Ježíše,‘ a povzbuzoval Filipany, aby měli stejné smýšlení.
Uplatňování Pavlovy závěrečné rady mělo Filipanům pomoci, aby měli stále na zřeteli cíl a cenu. (4:1–23) Nabádal je, aby v modlitbě svěřovali své úzkostlivé starosti Bohu a aby naplňovali svou mysl zdravými myšlenkami. Pavel je dále chválil za jejich štědrost a končil pozdravy a přáním, aby byla nezasloužená laskavost Pána Ježíše Krista s duchem, kterého projevují.
Pavlův dopis Filipanům podněcuje ke štědrosti, lásce a pokoře. Povzbuzuje k důvěře v Krista a k vroucí modlitbě k Bohu. A Pavlova slova rozhodně pomáhají svědkům Jehovovým, aby stále usilovali o cíl a získali cenu věčného života.
[Rámeček a obrázek na straně 25]
Usilovat o cíl: „Zapomínám na věci za sebou a napřahuji se po věcech před sebou,“ napsal Pavel, „usiluji o cíl, cenu Božího povolání vzhůru prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 3:13,14) Apoštol se namáhal jako ten, kdo závodí. Neztrácel čas, neplýtval silami a neobracel se zpět, ale usilovně spěl ke svému cíli — jako běžec, který se snaží proběhnout cílovou páskou. Pro Pavla a jiné pomazané křesťany byl cenou nebeský život na základě vzkříšení, když ve věrnosti Bohu ukončí svůj pozemský běh. Bez ohledu na to, zda máme naději nebeskou nebo pozemskou, zachovávejme ryzost vůči Jehovovi a usilujme o cíl jako jeho svědkové. — 2. Timoteovi 4:7.