Cti Jehovu, proč a jak?
„Budu ctít ty, kteří ctí mne, a ti, kteří mnou pohrdají, budou nevýznamní.“ — 1. SAMUELOVA 2:30.
1. Komu se uděluje světoznámá Nobelova cena a jak na ni mnozí pohlížejí?
KAŽDÝ rok udílejí čtyři skandinávské instituce Nobelovy ceny těm, kteří ‚během předešlého roku přinesli největší dobro lidstvu‘. Ceny se dávají za výsledky dosažené v šesti různých oblastech lidského snažení. Mnozí považují Nobelovu cenu za největší čest, jaká může být prokázána člověku.
2. Koho přehlížejí ti, kteří udělují Nobelovu cenu, a proč si zejména On zaslouží čest?
2 Prokazovat čest zasloužilým lidem není sice nic špatného; pomyslí však ti, kteří tu čest udílejí, vůbec někdy na to, aby poctili toho, kdo prokázal lidstvu největší dobro? Vždyť zahrnuje lidstvo nespočetnými dobrými věcmi již od doby, kdy asi před šesti tisíci lety stvořil prvního muže a ženu. To, že často nebývá ctěn, nám může připomenout slova Elihua, přítele starověkého Joba, který poznamenal: „A přece neřekl nikdo: ‚Kde je Bůh, můj vznešený Původce, ten, který v noci dává melodie?‘ “ (Job 35:10) Náš velký dobrodinec stále činí dobro, ‚dává déšť z nebe a plodná období, naplňuje srdce pokrmem a dobrou náladou‘. (Skutky 14:16, 17; Matouš 5:45) Jehova je skutečně dárcem ‚všeho dobrého, co dostáváme, a každého dokonalého daru‘. — Jakub 1:17.
Co znamená vzdávat čest
3. Jaká jsou základní hebrejská a řecká slova překládaná jako „čest“ a co znamenají?
3 Základní hebrejské slovo pro čest, kavod, doslova znamená „tíha“. Člověk, který je ctěn, je tedy pokládán za někoho závažného, budícího dojem, nebo někoho, kdo něco znamená. Není bez významu, že toto hebrejské slovo kavod se v Písmech také často překládá „sláva“, což dále naznačuje, jaký dojem budí nebo za jak důležitého se pokládá ten, kdo je ctěn. Jiné hebrejské slovo, jeqar, překládané v Písmech jako „čest“, se také překládá „drahocenný“ a „drahocennosti“. Slovo čest je tedy v Hebrejských písmech spřízněno se slávou a drahocenností. Řecké slovo překládané v Bibli „čest“, je timé, a také ono nese význam úcty, hodnoty, drahocennosti.
4, 5. a) Co znamená udělit někomu čest? b) Jaká situace líčená v Ester 6:1–9 dokládá, co znamená udílet čest?
4 Člověk tedy ctí druhého tím, že mu prokazuje hlubokou vážnost a úctu. Doložme si to příkladem situace, o níž se vypráví v Bibli. Šlo o věrného Žida Mordechaje. Při jedné příležitosti odhalil Mordechaj úklad proti životu starověkého perského krále Ahasvera. Později, když jednou král nemohl v noci spát, byl mu tento Mordechajův čin připomenut. Zeptal se tedy svých sloužících: „Jaká čest a velká věc byla za to učiněna Mordechajovi?“ Odpověděli: „Nebylo s ním učiněno nic.“ To bylo smutné! Mordechaj králi zachránil život, a přesto král neprojevil ocenění. — Ester 6:1–3.
5 Proto se Ahasver v příhodný čas zeptal svého ministerského předsedy Hamana, jak nejlépe poctít toho, v němž král nalezl potěšení. Haman si ihned v srdci řekl: „Komu by král s větším potěšením prokazoval čest než mně?“ Řekl tedy, že by ten člověk měl být oděn „královským rouchem“ a jet na „koni, na němž král opravdu jezdí“. Uzavřel to: „Přimějí ho jet na koni po městském veřejném prostranství a budou před ním volat: ‚Tak se činí muži, v jehož cti má potěšení sám král.‘ “ (Ester 6:4–9) Člověk tak poctěný by byl vysoce vážen u celého lidu.
Proč si Jehova zaslouží čest
6. a) Kdo si od nás především zaslouží čest? b) Proč slovo „vznešený“ vhodně popisuje Jehovu?
6 Během dějin byla lidem prokazována čest, často nezaslouženě. (Skutky 12:21–23) Kdo si však zaslouží čest nad všechny ostatní? Samozřejmě Jehova Bůh! Zaslouží si od nás čest, protože je rozhodně vznešený. Pojem „vznešený“ se pro něho často používá. On je ten vznešený, Vznešený původce, Vznešený stvořitel, Vznešený král, Vznešený učitel, Vznešený pán. (Žalm 48:2; 48:3, KB; Kazatel 12:1; Izajáš 30:20; 42:5; 54:5; Ozeáš 12:14) Ten, kdo je vznešený, je majestátní, důstojný, vyvýšený, ušlechtilý, slavný a bázeň vzbuzující. Jehova je nesrovnatelný, nemá sobě rovného, vše přesahuje. Sám to dosvědčuje, když říká: „Ke komu mě připodobníte nebo komu mne učiníte rovným nebo s kým mne srovnáte, abychom se sobě podobali?“ — Izajáš 46:5.
7. Přinejmenším v kolika různých ohledech je Jehova Bůh jedinečný a proč se dá říci, že nemá sobě rovného autoritou?
7 Jehova Bůh je nesrovnatelný nejméně v sedmi různých ohledech, jež poskytují zvláštní důvody jej ctít. Za prvé si Jehova Bůh zaslouží největší čest, protože nemá sobě rovného autoritou. Pán Jehova je Univerzální svrchovaný panovník — je nejvyšší. Je naším Soudcem, Zákonodárcem a Králem. Musí se mu zodpovídat všechny osoby v nebi i na zemi, on se však nemusí zodpovídat nikomu. Je dobře popsán jako „veliký, silný a bázeň vzbuzující“. — 5. Mojžíšova 10:17; Izajáš 33:22; Daniel 4:35; 4:32, KB.
8. Proč se dá říci, že Jehova nemá sobě rovného a) v postavení, b) ve svém věčném bytí?
8 Za druhé si Jehova zaslouží nejvyšší čest, protože nemá sobě rovného v postavení. Je „Vysoký a Povýšený“, Nejvyšší. Ční nepředstavitelně vysoko nad všechny své pozemské tvory. (Izajáš 40:15; 57:15; Žalm 83:18; 83:19, KB) Za třetí má být Jehova Bůh ctěn nade všechny ostatní, protože je nevyrovnatelný svým věčným bytím. Jedině on neměl nikdy počátek, je odevždy navždy. — Žalm 90:2; 1. Timoteovi 1:17.
9. Jak je Jehova nesrovnatelný a) svou slávou, b) svými základními vlastnostmi?
9 Za čtvrté si Jehova Bůh zaslouží čest pro velkolepost své osobní skvělosti. Je „Otec nebeských světel“. Jeho osoba vyzařuje takový jas, že jej žádný člověk nemůže vidět a zůstat živ. Opravdu vzbuzuje bázeň. (Jakub 1:17; 2. Mojžíšova 33:22; Žalm 24:10) Za páté dlužíme Jehovovi Bohu největší čest pro jeho podivuhodné vlastnosti. Je všemocný, nekonečný v moci, je vševědoucí, nekonečný v moudrosti, je naprosto dokonalý ve smyslu pro právo a je samotným vtělením lásky. — Job 37:23; 37:22, KB; Přísloví 3:19; Daniel 4:37; 4:34, KB; 1. Jana 4:8.
10. Jak nemá Jehova soupeře a) pokud jde o stvořitelské skutky a vlastnictví? b) pokud jde o jméno a věhlas?
10 Za šesté si Jehova Bůh zaslouží největší možnou čest pro své velké stvořitelské skutky. Jako stvořitel všeho v nebi i na zemi je současně Velkým majitelem všeho. V Žalmu 89:11 (89:12, KB) čteme: „Nebe je tvé, také země je tvoje.“ Za sedmé si náš Bůh Jehova zaslouží čest nade všechny ostatní, protože je nesrovnatelný, bez soupeře, co do jména a věhlasu. Jedině on nosí jméno Jehova, jež znamená „Působí, aby se stalo“. — Viz 1. Mojžíšovu 2:4, poznámku pod čarou.
Jak ctít Jehovu
11. a) Jakými způsoby můžeme například ctít Jehovu? b) Jak můžeme ukázat, že Jehovu opravdu ctíme tím, že v něho důvěřujeme?
11 Když uvážíme všechny Jehovovy vlastnosti, jak jej můžeme ctít? Jak uvidíme, můžeme jej ctít tím, že vůči němu projevujeme bázeň a hlubokou úctu, že ho posloucháme, uznáváme ho na všech svých cestách, dáváme dary, napodobujeme ho a předkládáme mu prosebné žádosti. Můžeme ho také ctít tím, že v něho vkládáme víru, důvěřujeme mu, ať se děje cokoli. Jsme vybízeni: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem.“ Ctíme tedy Jehovu tím, že bereme vážně jeho slovo. Říká například: „Neboj se, vždyť jsem s tebou. Nehleď upřeně kolem [ve strachu], vždyť jsem tvůj Bůh. Chci tě upevnit. Chci ti skutečně pomoci.“ (Přísloví 3:5; Izajáš 41:10) Nemít k němu naprostou důvěru by znamenalo zneuctít jej.
12. Jakou roli hraje ve ctění Jehovy poslušnost a bázeň?
12 Velmi příbuzný způsob, jak ctíme Jehovu Boha, je poslušnost. A k poslušnosti je nezbytná zbožná bázeň, ano, bázeň, abychom se Bohu neznelíbili. Vztah mezi bázní a poslušností ukazují Jehovova slova k Abrahamovi potom, co se Abraham poslušně pokusil obětovat svého syna Izáka. „Nyní vím, že jsi bohabojný,“ řekl Jehova. (1. Mojžíšova 22:12) Když apoštol Pavel rozebíral, co dluží děti rodičům, také ukázal, že poslušnost a čest jdou ruku v ruce. (Efezanům 6:1–3) A tak tím, že posloucháme Boží přikázání, která nejsou tíživá, ctíme Jehovu. Není sporu: neposlouchat Jehovu Boha by znamenalo zneuctít jej. — 1. Jana 5:3.
13. Jaký duševní postoj ke své činnosti a plánům zaujmeme, jestliže ctíme Boha?
13 Dále můžeme vzdávat náležitou čest Jehovovi Bohu tím, že dbáme rady v Příslovích 3:6: „Všímej si ho na všech svých cestách [ano, uznávej ho] a sám napřímí tvé stezky.“ V této věci nám dává dobrou radu učedník Jakub. Místo abychom sebejistě postupovali ze dne na den a důvěřovali své vlastní schopnosti, měli bychom říkat: „Jestliže Jehova bude chtít, budeme žít a uděláme také to či ono.“ (Jakub 4:15) Před léty bývalo zvykem Mezinárodních badatelů Bible ke každému prohlášení, jež se týkalo budoucnosti, přidávat zkratku D. V., totiž Deo volente, což znamená „Bude-li Bůh chtít“.
14. a) Jaký postoj ke svým snahám musíme zaujmout, chceme-li ctít Boha? b) Jaký postoj se projevuje ve spojitosti s vydáváním literatury Společnosti Strážná věž?
14 Jehovu Boha také ctíme tím, že projevujeme pokorný postoj a připisujeme Bohu každý úspěch, z něhož se snad těšíme. Apoštol Pavel o své službě patřičně poznamenal: „Já jsem sázel, Apollo zaléval, ale Bůh dával vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který dává vzrůst.“ (1. Korinťanům 3:6, 7) Pavel se opravdu staral o to, aby vzdával náležitou čest Bohu, ne sobě nebo nějakému jinému člověku. Proto dnes publikace Společnosti Strážná věž neuvádějí, kdo je píše, a pisatelé nesdělují jiným, čím přispěli. Tak se pozornost soustřeďuje na informace, které mají ctít Jehovu, a ne na nějakého člověka.
15. Jaká zkušenost dokládá, že pro některé lidi je těžké pochopit skromnost svědků Jehovových?
15 Tento způsob zaměřování pozornosti na Jehovu, jímž jej ctíme, některé lidi překvapuje. Když před několika lety svědkové seřizovali zvukovou aparaturu pro veřejnou přednášku v newyorském Ústředním parku, zkušebně přehrávali pásky Melodií království. Dobře oblečení manželé se jednoho ze svědků zeptali, co je to za hudbu. Myslel, že jsou to svědkové, a odpověděl: „To je číslo 4 z Melodií království.“ „Ano, ale kdo tu hudbu složil?“ zeptali se. Svědek odpověděl: „Skladatel je anonymní.“ Manželé řekli: „Lidé, kteří takovou hudbu skládají, neskládají anonymně.“ Svědek odpověděl: „Svědkové Jehovovi ano.“ Ano, dělají to, aby všechna čest patřila Jehovovi Bohu!
16. Jakými různými způsoby můžeme používat svůj hlas, abychom přinášeli čest Jehovovi Bohu?
16 Jiný způsob, jak ctít Jehovu, je používat svých rtů, abychom o něm svědčili. Jestliže nám opravdu jde o to, abychom mu vzdávali čest, budeme svědomitě šířit dobré poselství o Království. Můžeme to dělat chozením dům od domu a jakýmkoli jiným dostupným způsobem, přičemž nepřehlížíme možnosti příležitostného svědectví. (Jan 4:6–26; Skutky 5:42; 20:20) Navíc můžeme ctít svého Boha svým hlasem na sborových shromážděních jak komentáři, tak procítěným zpěvem našich písní Království. (Hebrejcům 2:12; 10:24, 25) Ve svých každodenních rozhovorech také můžeme ctít Jehovu Boha svými rty. Při troše úsilí můžeme směrovat hovor na budující duchovní věci, a to přinese čest Jehovovi Bohu. — Žalm 145:2.
17. a) Jaký vliv na naše ctění Jehovy má správné chování? b) Jaký účinek má nesprávné chování?
17 Ctít Jehovu Boha svými rty je sice znamenité, ale je také nutné jej ctít svým chováním. Ježíš odsoudil ty, kteří sice ctili Boha svými rty, ale jejich srdce bylo od něho vzdáleno. (Marek 7:6) Nesprávné chování jistě způsobí Jehovovi Bohu zneuctění. Například v Římanům 2:23, 24 čteme: „Ty, který jsi pyšný na Zákon, přestupováním Zákona zneuctíváš Boha? Vždyť ‚kvůli vám se Božímu jménu rouhají mezi národy‘.“ V nedávných letech byla mnoha tisícům osob odňata pospolitost se sbory Jehovova lidu. Pravděpodobně ještě více osobám, které se dopustily nečestného chování, nebyla odňata pospolitost, protože projevily opravdu kajícný postoj. Všichni ti lidé ctili Jehovu svými rty, ale svým chováním to nedělali.
18. a) Nač musí dbát ti, kteří mají velké přednosti, jestliže mají prokazovat patřičnou čest Jehovovi? b) Jak dokládá situace některých kněží z Malachiášovy doby, že je třeba na to dbát?
18 Ti, kteří pilně pracují v různých odvětvích služby plným časem — ať v betelu, jako cestující dozorci, misionáři, nebo jako průkopníci, mají velkou přednost, pokud jde o příležitosti přispívat k Jehovově cti. Jejich povinností je dělat co nejlépe každou práci, která je jim přidělena, být ‚věrní v tom, co je nejmenší, stejně jako v mnohém‘. (Lukáš 16:10) Jejich čestné postavení bylo znázorněno, ač ne předstíněno kněžími a Levity ve starověkém Izraeli. Avšak Jehova řekl některým kněžím v Malachiášově době pro jejich nedbalost tato slova: „A jestliže jsem tedy otcem, kde je úcta ke mně? A jestliže jsem vznešeným pánem, kde je bázeň přede mnou?“ (Malachiáš 1:6) Ti kněží znevažovali Boží jméno předkládáním slepých, chromých a nemocných zvířat jako obětí. Pokud se ti, kteří dnes mají zvláštní přednosti služby, nesnaží pracovat nejlépe, jak mohou, zejména oni si mohou zasloužit pokárání, které dal Jehova Bůh oněm kněžím. Ctili by Boha nedostatečně.
19. a) Jak ještě lze ctít Jehovu podle Přísloví 3:9? b) Co je jiný životně důležitý způsob ctění Jehovy?
19 Jiný způsob, jak můžeme ctít Jehovu Boha, jsou peněžní příspěvky na celosvětové kazatelské dílo, jímž nás pověřil. Jsme vybízeni: „Cti Jehovu svými hodnotnými věcmi a prvním ovocem celého svého výnosu.“ (Přísloví 3:9) Přednost dávat takové příspěvky je příležitostí ctít Jehovu Boha, kterou by nikdo neměl přehlížet. Můžeme také ctít Jehovu Boha ve svých modlitbách, chválit ho a děkovat mu. (1. Paralipomenon 29:10–13) Samo to, že přistupujeme k Bohu modlitbou, mu prokazuje čest, protože k němu přicházíme v pokoře a s hlubokou úctou.
20. a) Koho běžně ctí lidé ze světa a jak? b) Poslušností jakého příkazu můžeme dále ctít Jehovu?
20 Mnoho lidí, zejména mladistvých, dnes ctí ty, které obdivují, tak, že je napodobují — mluví jako oni a chovají se jako oni. Osoby, jež napodobují, jsou často hrdinové sportu nebo hvězdy ve světě zábavy. Jako křesťané bychom měli naproti tomu ctít Jehovu Boha tím, že se snažíme napodobovat jeho. Apoštol Pavel nás k tomu vybízel slovy: „Staňte se napodobiteli Boha jako milované děti a dále choďte v lásce.“ (Efezanům 5:1, 2) Ano, tím, že se Jehovu snažíme napodobovat, jej ctíme.
21. a) Co nás vyzbrojí k tomu, abychom vzdávali Jehovovi slávu a čest? b) Jakou odměnu dává Jehova těm, kteří ho ctí?
21 Je opravdu mnoho způsobů, jimiž můžeme a měli bychom vzdávat Bohu slávu a čest. Nikdy nezapomeňme, že budeme-li se pravidelně sytit jeho Slovem a stále lépe se s ním seznamovat, budeme více schopni jej ctít. Jakou odměnu to přinese? „Budu ctít,“ říká Jehova, „ty, kteří ctí mne.“ (1. Samuelova 2:30) Jehova nakonec poctí své ctitele tím, že jim dá věčný život ve štěstí buď v nebi jako spoluvládcům svého Syna Ježíše Krista, nebo na rajské zemi.
Vzpomínáš si?
◻ Koho lidé obecně ctí a koho obvykle nectí?
◻ Co znamená někoho ctít a jak to lze dělat?
◻ Jaké základní důvody pro to, že si Jehova zaslouží čest, můžeš uvést?
◻ Jak například můžeme ctít Jehovu?
◻ Jak odměňuje Jehova ty, kteří ho ctí?