„Pánův den“
„INSPIRACÍ se stalo, že jsem se dostal do Pánova dne.“ (Zjevení 1:10) To řekl v první kapitole biblické knihy Zjevení letitý apoštol Jan, který je vyobrazen výše. Jeho slova nám pomáhají zjistit dobu, kdy se mají splňovat nádherná vidění, která dále popisuje.
S tímto překladem Zjevení 1:10 však nesouhlasí všichni. Například německý překladatel Bible Jörg Zink tento verš překládá: „Byl jsem naplněn svatým duchem — stalo se to v neděli.“ Většina překladů Bible však překládá řecké slovní spojení tei kyriakei hemerai jako „Pánův den“. V poznámce pod čarou však mnozí tvrdí, že se vztahuje na neděli. Je to správné?
Německá katolická příručka Herders Bibelkommentar (Herderův komentář k Bibli) vysvětluje, oč se opírá tento názor. Říká: „Zde [ve Zjevení 1:10] se nemluví o Dnu posledního soudu, který je rovněž známý jako ‚Den Páně‘, ale mluví se o jednom určitém dnu v týdnu. Raní křesťané začali slavit první den v týdnu jako den svých hlavních církevních bohoslužeb již uprostřed prvního století. (Skutky 20:7; 1. Korinťanům 16:2).“ Dva biblické texty, které jsou citovány v této katolické příručce, však rozhodně nedokazují, že křesťané v prvním století považovali první den v týdnu za „den svých hlavních církevních bohoslužeb“.
První text, Skutky 20:7, pouze uvádí, že Pavel, jeho společníci na cestách a křesťané z Troady se shromáždili první den v týdnu k jídlu. Pavel se chystal příští den odejít a nějaký čas se s nimi neměl vidět, a proto využil této příležitosti a měl k nim obsáhlý proslov.
Druhý text, 1. Korinťanům 16:2, povzbuzoval křesťany v Korintu, aby si „každý první den v týdnu“ odložili stranou peníze, aby měli čím přispět potřebným křesťanům v Judeji. Znalec Adolf Deissmann usuzuje, že to byl možná výplatní den. V každém případě byl tento Pavlův návrh praktický, protože peníze se mohly během týdne utratit.
Nikde v Bibli se neříká, že by křesťané v apoštolské době považovali první den v týdnu, nyní nazývaný neděle, za jakýsi křesťanský sabat, den vyhrazený výlučně k tomu, aby se pravidelně scházeli k uctívání. Takový názor na neděli vznikl teprve po smrti apoštolů a neděli se začalo říkat „den Páně“ (Škrabal). To patřilo k odpadnutí, které předpověděl Ježíš a samotní apoštolové. — Matouš 13:36–43; Skutky 20:29, 30; 1. Jana 2:18.
Co tedy je „Pánův den“? Souvislost s okolními texty ukazuje, že Pánem tohoto dne je Ježíš. Výrazy jako „den našeho Pána Ježíše Krista“ jsou v Božím slovu ztotožňovány s dobou soudu lidstva a obnovení ráje. — 1. Korinťanům 1:8; 15:24–26; Filipanům 1:6, 10; 2:16.
Proto se Hans Bruns ve svém překladu s komentářem Das Neue Testament (Nový Zákon) vyjadřuje správně, když říká: „Někteří tvrdí, že zde Jan mluví o neděli, ale je daleko pravděpodobnější, že poukazuje na slavný Pánův Den, jehož se ostatně týká vše, co dále popisuje.“ W. E. Vine říká: „ ‚Pánův Den‘ . . . je Den, kdy projeví svůj soud nad světem.“ Lexikon zur Bibel (Biblický naučný slovník) od Fritze Rieneckera říká, že se výraz „Pánův den“ nepochybně vztahuje na „den soudu“.
Správné porozumění výrazu „Pánův den“ nám pomáhá porozumět celé knize Zjevení. Kromě toho jsou důkazy, že ten den již začal. Je tedy opravdu důležité, abychom ‚slyšeli slova tohoto proroctví a zachovávali to, co je v něm napsáno‘! — Zjevení 1:3, 19.
[Obrázek na straně 27]
Jasné a aktuální vysvětlení každého verše z knihy Zjevení je v knize „Zjevení — Jeho slavné vyvrcholení se přiblížilo!“ Tuto poutavou pomůcku ke studiu Bible je možné získat od svědků Jehovových