Vzrušující zpráva ze Sovětského svazu

Radostné vyvrcholení stoleté svědecké činnosti

„REGISTRACE Stanov správního ústředí náboženských organizací ‚Svědků Jehovových v SSSR.‘ “

Tak zní překlad prvních slov rusky psaného dokumentu reprodukovaného na této straně. Tato slova jsou skutečně odpovědí na mnohé modlitby. Dokument podepsal a úředně potvrdil nejvyšší úředník ministerstva spravedlnosti Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Znamená to, že Svědkové Jehovovi jsou uznanou náboženskou organizací v celém Sovětském svazu. Tak bylo dosaženo obratu v jejich stoletých dějinách v této rozlehlé zemi.

Velice malý začátek

Stoleté dějiny? Ano. V nové době byl prvním známým kazatelem dobrého poselství v této zemi Charles Taze Russell, který referoval o své návštěvě v této zemi v roce 1891. Ve vydání časopisu Siónská Strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti ze září 1891 sděluje, že při jedné své cestě do Evropy jel do Kišiněva v Rusku. Tam se setkal s jistým Josefem Rabinovičem, který věřil v Krista a snažil se v těch místech kázat židovským rodinám. Russell podrobně líčí svou návštěvu u Rabinoviče a jejich hluboké, zajímavé rozhovory o Království.

Opět zaznívá dobré poselství

Po Russellově návštěvě je málo zpráv o vydávání svědectví v území, které je dnes Sovětským svazem, ale to neznamená, že se tam ničeho nedosáhlo. V roce 1927 zaslaly tři sbory v Sovětském svazu Společnosti zprávy o shromážděních k Památné slavnosti. Až do druhé světové války však zřejmě nebyl pokrok rychlý. V důsledku této války došlo k rozsáhlým přesunům mnoha lidí v Evropě. Jedním z neplánovaných následků těchto přesunů byl velký příliv kazatelů Království do Sovětského svazu.

Například vydání Strážné věže z 1. února 1946 sděluje: „Více než tisíc zvěstovatelů, kteří dříve kázali ukrajinsky ve východním Polsku, bylo nyní přemístěno do vnitrozemí Ruska. . . Také stovky bratrů, kteří žili v Besarábii, jež kdysi patřila Rumunsku, jsou nyní obyvateli Ruska a pokračují ve svém díle, při němž činí učedníky mezi všemi národy.“

Za druhé světové války také mnoho sovětských občanů trpělo v nacistických koncentračních táborech. Tyto těžké zážitky přinesly některým z nich neočekávaná požehnání. Jedna zpráva vypráví o 300 mladých Ruskách, které byly uvězněny v Ravensbrücku. Tam poznaly svědky Jehovovy, příznivě reagovaly na pravdu a činily pokroky natolik, že se daly pokřtít. K podobným situacím docházelo i v jiných táborech. Když byli tito nově pokřtění svědkové po válce propuštěni, odnesli dobré poselství o Království s sebou zpět do Sovětského svazu. Tak vedla druhá světová válka k tomu, že počet zvěstovatelů Království v sovětském území rychle vzrostl. V roce 1946 se odhadovalo, že tam působí asi 1 600 zvěstovatelů.

Kázání ve vězení

Je smutné, že důležitý podíl na rozšiřování dobrého poselství v Sovětském svazu měla i nadále vězení. Po válce úřední místa mylně považovala svědky za nebezpečné a mnozí z nich byli uvězněni. Nepřestali však proto kázat. Jak by mohli, když opravdu věřili, že poselství o Božím království je tou nejlepší zprávou pro lidstvo? Pro mnohé se tedy vězení stalo jejich obvodem a mnozí z vězňů, kteří slyšeli, reagovali příznivě. Jedna zpráva z roku 1957 říká: „Usuzuje se, že čtyřicet procent všech osob, o nichž se ví, že jsou dnes v Rusku v pravdě, poznalo pravdu ve vězení nebo v koncentračních táborech.“

Dali se svědkové odradit tím, že byli stále v nebezpečí uvěznění? Rozhodně ne. Zpráva z roku 1964 říká: „V těch táborech jsou svědkové, kteří tam jsou podruhé nebo potřetí, protože po svém propuštění nepřestali kázat.“ Zpráva dále říká, že jiní byli zločinci, kteří byli posláni do vězení nebo do tábora a tam se setkali se svědky Jehovovými. Přijali pravdu a dospěli tak daleko, že se dali pokřtít, dříve než byli propuštěni.

Tlak se zmírňuje

Uprostřed šedesátých let zaujaly úřady ke svědkům mírnější postoj. Pravděpodobně došly k závěru, že Jehovův lid nijak neohrožuje veřejný pořádek. Činnost těchto pokorných křesťanů sice ještě nebyla legální, ale věznění a domovní prohlídky byly méně časté, a oni byli vděční za to, že se tlak zmírnil. Jejich hlavní tužbou bylo, aby mohli dále žít jako křesťané, a pokud záleží na nich, aby mohli pracovat klidně, mírně a pokojně. — Římanům 12:17–19; 1. Timoteovi 2:1, 2.

Všichni, kteří byli dlouho ve vyhnanství na Sibiři, byli v roce 1966 osvobozeni a mohli jít v zemi, kam chtěli. Mnozí se vrátili po mnoha letech domů, ale někteří se rozhodli, že v tom úrodném terénu zůstanou. A z těch, kteří se vrátili, nezůstali všichni doma. Jedna sestra, která byla jako mladá dívka deportována se svou rodinou na Sibiř, se vrátila s rodiči do západního Ruska. Zůstala tam však jen krátký čas. Měla tak ráda ty pokorné, pohostinné lidi na Sibiři, že opustila rodinu, vrátila se tam a dále kázala těmto vnímavým lidem.

Jedna typická zkušenost z té doby se týká bratra, který se přestěhoval z jednoho města do druhého. Za čas objevil dva další svědky. Ti tři se modlili o pomoc a zanedlouho se setkali s jednou mladou ženou, která byla vychována v řecké pravoslavné církvi. Ihned přijala pravdu a přivedla bratry k dalším dvěma zájemkyním — ke své matce a ke své mladší sestře. Zpráva končí slovy: „Dnes je s těmito bratry spojeno čtyřicet lidí, a třicet z nich poznalo pravdu v posledních šesti měsících.“

Svědky Jehovovy však brzdila v jejich činnosti okolnost, že neměli zákonné uznání. Shromáždění se konala obezřetně. Kázalo se opatrně. Stále existovala možnost uvěznění a veřejné vydávání svědectví dům od domu nebylo možné. Ale tito věrní křesťané v Sovětském svazu přesto dále věrně sloužili svému Bohu a byli dobrými občany své vlasti. Jeden z nich vyjádřil jejich postoj, když napsal: „Je vznešenou předností vytrvat ve všech zkouškách a zůstat věrný Jehovovi Bohu, abychom ve svém životě navždy chválili Boha a získali tak od Jehovy Boha skrze Ježíše Krista věčný život.“ Jak znamenitým příkladem vytrvalosti a věrnosti jsou tito svědkové v Sovětském svazu!

Konečně legalizace!

V zemích, které byly spojeny se Sovětským svazem, začalo od roku 1988 docházet ke změnám. Začalo převládat ovzduší větší svobody a země, v nichž byla kdysi činnost svědků Jehovových omezována, začaly přistupovat k věcem jinak. Polsko, Maďarsko, Rumunsko a jiné země udělily těmto upřímným křesťanům zákonné uznání a dovolily jim působit veřejně, bez obav z represálií. V těchto posledních třech letech bylo ve východní Evropě opravdu mnoho radosti! Bratři skutečně využívají své nově získané svobody a rozšiřují pokojné poselství o Království. A svědkové Jehovovi všude na světě se s nimi velice radují!

Svědkové v Sovětském svazu již měli užitek ze vzrůstající svobody. Tisíce svědků — někteří až z asijského pobřeží Tichého oceánu — se účastnilo historických sjezdů v Polsku v roce 1989 a pak znovu v roce 1990, kdy bylo 17 454 svědků ze Sovětského svazu ve Varšavě. Jak nádherné vzpomínky si odnesli domů! Většinou se dosud nikdy neúčastnili uctívání ve větším počtu než s hrstkou spolukřesťanů. A nyní se ocitli v zástupu, v němž jich byly desítky tisíc!

Vrátili se do Sovětského svazu, kde se projevovala stále větší tolerance. Svědkové po celém světě pozorně sledovali události a kladli si otázku, kdy budou svědkové Jehovovi v Sovětském svazu legalizováni. A stalo se to v roce 1991 — přesně sto let po návštěvě Charlese Taze Russella! 27. března 1991 bylo „Správní ústředí náboženských organizací Svědků Jehovových v SSSR“ registrováno v dokumentu, který v Moskvě podepsal ministr spravedlnosti RSFSR (Ruské sovětské federativní socialistické republiky). V jakém směru byla svědkům poskytnuta svoboda?

Právní stanovy nově zaregistrované korporace obsahují toto prohlášení: „Účelem Náboženské organizace je vykonávání náboženského díla, při němž je oznamováno jméno Jehovy Boha a jeho láskyplná opatření pro lidstvo, která poskytuje prostřednictvím svého nebeského království pod Ježíšem Kristem.“

Jak se to má vykonávat? Seznam způsobů činnosti zahrnuje veřejné kázání a navštěvování lidí v jejich domovech; vyučování, při němž jsou biblické pravdy předkládány lidem, kteří jsou ochotní naslouchat; vedení bezplatných biblických studií s takovými lidmi, přičemž se používají publikace ke studiu Bible; a organizace překládání, dovozu, vydávání, tisku, a rozšiřování Biblí.

Dokument také popisuje strukturu organizace svědků řízených vedoucím sborem a zahrnuje i sbory s radami starších, sedmičlenný předsedající výbor [odbočky] a krajské a oblastní dozorce.

Je tedy jasné, že svědkové Jehovovi mohou nyní v Sovětském svazu působit stejně svobodně a veřejně jako v mnoha jiných zemích. Představme si, jakou radost mělo pět ze sedmi členů předsedajícího výboru a pět dlouholetých sborových starších, kteří měli přednost podepsat tento historický dokument a vidět, jak jej úředně potvrzuje vedoucí Oddělení pro registraci veřejných a náboženských společností! Bylo správné, že byl přítomen také Milton Henschel a Theodore Jaracz z vedoucího sboru svědků Jehovových, kteří byli svědky této historické události. Ze skupin povolených v RSFSR byli svědkové Jehovovi první, kteří obdrželi úřední doklad o registraci. To je skutečná odměna pro věrné ruské bratry, kteří trpělivě vytrvávali tolik let!

Svědkové Jehovovi všude na světě jsou vděční sovětským úřadům, které udělily tuto legalizaci. Zejména ovšem z celého srdce děkují Jehovovi za svobodu, kterou právě dostali jejich bratři v Sovětském svazu. Radují se společně se svědky v SSSR a v ostatních východoevropských zemích, kteří nyní mohou sloužit Jehovovi Bohu v daleko větší míře veřejně. Kéž jim Jehova bohatě žehná, když plně využívají této svobody, aby chválili jeho svaté jméno.

[Obrázek na straně 9]

Kreml v Moskvě

[Obrázek na straně 10]

Ruští delegáti na sjezdu mimo Sovětský svaz